Sofia

Jak už tu bylo zmíněno, najdou se tu paralely k Mostu do země Terabithia - přátelství dvou dětí, co ani nemohou být rozdílnější a z naprosto odlišných rodinných prostředí; síla dětské fantazie a touha žít někde jinde a jinak . Vše doplňuje výborná vedlejší postava francouzského výměnného studenta Didiera (ty jeho červené boty a kalhoty jsem mu tiše záviděla...). Film pro všechny, co jako děti vymýšleli vlastní komiksové figurky a toužili po ryzím kamarádství a taky pro všechny, co viděli Ramba jako jeden z prvních kultovnich filmů pár let po revoluci v kině.

Předvídatelné, kýčovité a jen průměrně zábavné. Zachránila to sympaťačka Tina Fey.

Trapné a přisprostlé scény se střídají s vtipnými a ještě sprostějšími scénami a hláškami. Na tenhle film musí být uživatel ve správné náladě – a to já jsem zrovna byla. Zvláště parodie mé oblíbené Čety mě pobavila a Robert Downey Jr. neměl chybu. Jenže napodruhé už se v salvách smíchu pravděpodobně válet nebudu a proto je mé hodnocení jen průměrné. Ze Stillerových fimů u mě vede pořád ještě Zoolander.

Hodně nešťastně vybrané téma – Zürich v bouřlivém období konce osmdesátých let, kdy městu vládly studentské stávky a nepokoje + smutný příběh o tom, jak lehké je nakazit se AIDS a jak tím lze zničit životy všech okolo. Zpracování se mi nelíbilo, ani herecké výkony – na pohled levná televizní produkce. Místo, aby film ve mně vzbudil emoce, mi spíše přišlo, že téma AIDS nevýslovně zlehčuje. Divím se, že to šlo ve Švýcarsku vůbec do kin.

Fenomenální výkon Kristin Scott Thomas v roli Juliette, která se právě vrátila po 15 letech z vězení a nastěhuje se ke své sestře a její rodině. Křehký psychologický film o tom, jak těžko se navazují kontakty k lidem, které jsme vlastně nikdy dobře neznali a ke kterým se cítíme zavázáni už jen tím, že patříme do stejné rodiny. To, co vlastně Juliette kdysi spáchala a za co byla ve vězení, se stává druhotnou linií filmu, hlavním tématem jsou lidské vztahy a složité hledání důvěry, lásky, štěstí...Filmu vévodí výborně napsané dialogy a nenápadný soundtrack. Film naštěstí nikdy nesklouzne do stádia citového vydírání diváka, najdou se zde i humorné momenty (dcera – „To je můj hřbitov panenek. Panenky nenávidím. Hned jak nějakou dostanu, tak ji pohřbím“).

Hodně mi to připomnělo Kukuřičné děti. A jelikož „kukuřičná série“ má už 6 dílů, kvalitou bych The Wicker Man zařadila někam mezi druhý a třetí díl…nejvíce to srážely naprosto bídné dialogy…fakt se divím, že Cage se stále nechává do podobných filmů ukecat.

Celou dobu jsem měla slzu v oku – ani ne tak kvůli Alexovu/Christopherovu osudu, jako kvůli krásné přírodě a dokonale padnoucímu soundtracku. Příběh mě vzal za srdce, i když mi občas vadily přemíru intelektuální řeči hlavního hrdiny i jeho snaha se za každou cenu odlišit od ostatních obyčejných smrtelníků. Emile Hirsch a spousta ostatních herců ve vedlejších rolích podali výborné výkony a film ve mně vzbudil chuť si přečíst knihu a dozvědět se o tomto supertrampovi něco víc. O měsíc později - srovnání film/knížka (Jon Krakauer):4/6 - v knížce bylo více věcí vysvětleno a pomohla mi Alexe/Chrise více pochopit.

Zajímavý příběh, kterému ale nesvědčí roztříštěnost a nenápaditost scénáře. Spousta scén je strašně předvídatelných a Til Schweiger mluvil celou dobu s příšerným a rušivým akcentem. Dalo se z toho vytěžit mnohem víc; škoda, že předlohu k filmu nenapsal John Grisham :-)

Z milosti...za těch asi pět minut, které mi přišly docela vtipné...

Čekala jsem další film o zkorumpované policii a ruské drogové mafii a dočkala jsem se nesmírně zajímavého a neobyčejného příběhu v čele s Joaquinem Phoenixem, který opět potvrdil svoji pozici jednoho z nejlepších herců současné generace. Některé scény braly dech (automobilová honička v dešti, poslední akce v poli), každá scéna mi přišla nabitá emocemi a adrenalinem a zpomalení v některých okamžicích vůbec nepůsobilo rušivě. Přijde mi zcestné to srovnávat se Skrytou identitou a Americkým gangsterem, už jen z hlediska režisérových zkušeností – těžko se velikáni jako Ridley Scott nebo Martin Scorsese dají srovnávat s James Grayem, který svůj režisérský rukopis teprve hledá. A v tomto případě ukázal, že se vydal správným směrem.