Sofia

V rámci reklamní kampaně k Ice Age 4 vystavila firma Peugeot na curyšském nádraží Stadelhofen obrovskou ledovou krychli, ve které se nachází 150 autoklíčů. Komu se podaří po vzoru praveverky Scrata nějaký vylovit, má šanci na zajímavé výhry.

V patnácti jsem ho obdivovala v Bravu a během posledních dvou let jsem si ho užila už dvakrát naživo. V červenci 2010 při rozlučkovém turné A-ha a včera v curyšském Volkshausu na jeho sólovém koncertě. Příjemný popík na poslech, nádherný chlap na pohled.

Švýcarský Gaudí Bruno Weber a jeho unikátní svět - jen 10 km od Zürichu.

Jako správná fanynka Abby a filmu Mamma Mia jsem si samozřejmě nemohla ujít originální anglický muzikál, který v současné době běží v curyšském Theater 11. Výsledek - výborná show, kde do rytmu podupávaly a zpívaly snad všechny generace (v publiku jsem zahlédla i zhruba sedmiletého klučinu a devadesátiletou babičku).

Tak jsem se včera vrátila do devadesátých let a užila si nostalgie (hodně nostalgie!) na koncertu Roxette v curyšském Hallenstadionu. Hity, které už jsem neslyšela dobrých deset let se mi všechny vybavily s překvapující rychlostí a já jen marně vzpomínala na své ztracené mládí :-) Marie Fredriksson a Per Gessle oplývají super hlasem i naživo a vyprodaný stadion si jejich show opravdu užil.

Čeká mě měsíc americké televize s ubíjejícími reklamami, ale také s nejnovějšími díly mých oblíbených sérií (GG nebo VD). Program po příští čtyři týdny - Chicago - Michigan - kanadské Ontario - Detroit - Orlando - Miami.

Varování pro všechny budoucí rodiče cinofily – užívejte si kina, co se dá, protože brzy je s filmovými zážitky (alespoň s těmi na filmovém plátně) útrum. Viz můj poslední zážitek z minulého týdne – tak jsme si tak s partnerem vyrazili do kina na Zrození planety opic a já si krásně lebedila až do té chvíle, kdy má kabelka začala podezřele vibrovat a z mého telefonu na mě vyskočilo několik hysterických sms od hlídací babičky – mé dvouleté dítko se prostě rozhodlo,že s babičkou neusne a neusne…takže mi nezbylo nic jiného, než zatlačit slzu v oku a v polovině filmu (tam, kde Caesar zrovna dostal na svoji stranu jak gorilu, tak orangutana) opustit sál. Za 15 minut jsem byla doma a samozřejmě, ratolest spala jako nemluvně. A jen tak dodatkem – partner samozřejmě v kině zůstal. Tomu se říká spravedlnost ?

1.srpna je ve Švýcarsku významný státní svátek (v roce 1291 se spojily první tři kantony) a jelikož to letos připadá na pondělí, budu dělat to, co ostatní správní patrioti - udělám si prodloužený víkend. Tentokrát se jede do Bruselu, obdivovat slavného čůrajícího chlapečka.

Vetřelec v Curychu? Na Bürkliplatzu je v současné době k vidění obrovská bronzová socha zvaná Maman (Matka) od francouzské umělkyně Louise Bourgeois, která by se letos dožila 100 let (a zemřela teprve loni, ve svých úctyhodných 99 letech). Stejná skulptura byla nainstalována i v Bernu a v Ženevě a přitahuje každý den hordy zvědavců.

Můj největší dnešní výkon byl, že se mi podařilo sehnat lístky na koncert Lennyho Kravitze, který vystoupí v curyšském Hallenstadionu v listopadu a představí tím svoje nové album, které vyjde v srpnu. Bohužel se mi nepodařilo urvat lístky na Red Hot Chili Peppers, kteří koncertují o pár dnů později a jejichž nové album taky vyjde v srpnu. Švýcaři jsou v tomhle poněkud podivní - už měsíce dopředu je známo, kdy začne předprodej na koncert a v ten den ráno v 8.10 jsou už všechny lístky většinou vyprodané a v 8.12 už je seženete jen na e-bay za nehorázné ceny. Jediná šance je se vždycky nalogovat už hodinu dopředu a po osmé hodině ranní refreshovat stránku každých 5 vteřin a doufat, že se tam člověk nějak nacpe...no, ale alespoň že ten Lenny se povedl.

Plná dojmů z Osla a Norska se vrhám na jedničku současné norské krimi literatury...

Příštích pár dnů se budu nacházet tady...

Pouštím se do nového Irvinga. Hlavně mi to moc nepomlouvejte, už jsem na to slyšela kritik dost :-)

V poslední době nic nestíhám, za poslední týden jsem neviděla ani jeden film a připadám si jak v absťáku :-) zítra vyrážím na týden směr Algarve, natankovat energii.

Tak jsem si včera vyrazila do kina na 127 hours a trochu  mi to zkazil fakt, že mladíkovi ob tři sedadla vedle mě se při pižlací scéně udělalo tak špatně, že musel být s hlasitým sípáním a podezřením na infarkt vynesen ze sálu a musela být přivolána sanitka (nekecám...myslela jsem, že takové věci si vymýšlejí jen bulvární plátky, ale ono ne...). Takže jsem si nemohla konec ani vychutnat, protože na plátně si může pižlat kdo chce co chce a vůbec mi to nevadí, ale vidět skutečné neštěstí ve skutečnosti a v těsné blízkosti je fakt nepříjemné...ještě do půlnoci mi pak bušilo srdce a rozhodně to nebylo kvůli Jamesu Francovi...

Dnes na mě v kině čeká nový Clint - http://www.csfd.cz/film/266500-zivot-po-zivote/

právě čtu a už rovnou doporučuju -

From Russia with love...

Vrhám se do dalšího "projektu" - mám v plánu zkouknout všechny Bondovky z naší nové Ultimate Collection :-) pro mě, Bondem zatím netknutou (až na pár výjimek), to bude velká výzva...dnes se začíná Dr. No a mladým a fešáckým Seanem Connerym.

Dnes jsem dokoukala výborné Bratrstvo neohrožených a dobré Pilíře země (pro mě kvalitativně srovnatelné s Tudorovci).