Sofia

Když se na konci James McAvoy zeptal – „What have you done lately?“ , tak jsem si jen v duchu odpověděla – koukala na snůšku nelogických nesmyslů, efektně zabalených do estetického hávu Matrixu a Hostelu dohromady. Angelina se celou dobu tvářila jako bůh pomsty a já přemýšlela nad tím, jestli byla voda v té vaně studená nebo teplá...ani výbušný soundtrack a zatáčející se kulky to u mě nad průměr nevytáhly.

Typická Lynchovina určená hlavně pro fanoušky seriálu. Důležité není pochopit to, ale dokázat se vcítit do neobvyklé Lynchovy mysli a užívat si to. Jediný zápor je absence Lary Flynn Boyle v roli Dany Hayword. Sheryl Lee v kombinaci s Badalamentiho hudbou umí opravdu vytvořit erotické dusno...

Pro mě dokonalý pilotní díl k jednomu z nejlepších seriálů, co kdy byly vytvořeny. Dokonale nastíněná dusná atmosféra, která doprovází většinu dílů série.

„I am an agent of chaos“. Přiznejme si to – tenhle film funguje jen na výborném výkonu Heatha Jokera Ledgera...a k jeho bezmezné glorifikaci ze všech možných stran přispěla hlavně jeho předčasná smrt...Jako zbytek je Temný rytíř jen hodně povedenou komiksovou adaptací, která se chvílemi bere až moc vážně. Najde se pár hluchých míst (příliš ukecané pasáže, scény s gangstery v čele s Ericem Robertsem) a najde se hodně dechberoucích scén (výbuch nemocnice, posledních 30 minut + spousta dalších, které si ráda připomenu při druhém shlédnutí). Přesto přese všechno se výkřikům považujících Nolana za režisérkého Boha a Temného rytíře za nejlepší film všech dob jen směju...a ještě si u toho olizuju rty :-)

Film se dá považovat za předchůdce k Erasmus a spol., líbil se mi ale víc. Milostné problémy a nesplněné sny puberťáků ze sedmdesátých let jsou tady vylíčeny s jemným humorem, vše podkresluje výborný soundtrack.

Mix Krotitelů duchů, Poltergeista a známé močálové scény z Nekonečného příběhu :-)

Je až neuvěřitelné, kolik smutku se vejde do jednoho filmu. Dostal se mi pod kůži – hereckými výkony (hlavně Connie Nielsen, známá např. z Gladiátora) i způsobem vedení kamery – celou dobu jsem si připadala, že jsem součástí děje a vše pozoruju z povzdálí. Film doplňuje hodně povedený soundtrack. V jedné recenzi jsem četla, že i když film je značně depresivní, budete odcházet z kina naladěni pozitivně – to u mě nefungovalo. Toho smutku bylo až moc a hlavních hrdinů mi bylo hodně líto. Film už si rozhodně nikdy nezopakuju.

"Our sun is dying...". Před shlédnutím jsem se bála filozofické nudy, dočkala jsem se napínavého sci-fi psycha. Vizuální orgie - u některých scén jsem ani nedýchala (planeta Merkur, Herveyho smrt, oprava štítů, bombastický závěr). K dokonalosti tam ale přece jen něco chybělo (nebo možná přebývalo - Ikarus nám to svým krásným sexy hláskem v poslední třetině prozradil...).

Připomnělo mi to moje studentská léta a měla jsem chuť se vrátit zpátky o 10 let. Taky jsem takhle revoltovala, trápila moji mámu a přece jenom dnes ze mě není „úplné hovno“. Film je to průměrný, ale má čím oslovit. Líbil se mi Mádl a Holubová, z Bydžovské smutné tváře šla úplná hrůza. Veliké pozitivum tohoto filmu je, že se tam nevyskytuje Liška, Geislerová, Vilhelmová a spol., protože jsou na role rodičů dnešních puberťáků ještě dost mladí :-) Škoda toho příliš otevřeného konce, na mě nezapůsobil.

Z tohohle tématu se dalo vytěžit mnohem víc. Tolik klišé nacpaných do jednoho filmu (rakovina, homosexualita) se jen tak nevidí. Nemastné neslané herecké výkony to taky nezachránily. Škoda.