darkrobyk

Hm, takže došlo nejen na třetí část, ale chystá se, jak jinak, čtvrtá. O příběhu ani nemá cenu psát, jelikož vše se točí jen okolo honiček a zabíjení. Tempo chvílemi připomene Zastav a nepřežiješ, anžto Reeves je téměř v permanentním běhu. Ostatně Reeves se zde proměnil v definitivního nezničitelného mutanta, a přesunul tak snímek do čisté sci-fi. Spolu s ním mají nadpřirozené schopnosti i mnozí jeho protivníci. Potěšila mě A. Hustonová, ta stará čarodějnice má pořád jiskru. Nu a Berryová se potácela někde mezi Bond Girl a Storm. Objektivně 2*, ale já si užíval ty velkolepé akční scény ať už na motorkách, v hotelu či na cestách, o dokonalé souhře cvičených psů nemluvě. Za ně především dávám...3,5*, zaokrouhleno na slabší 4*.

Kombinace Čarodějova učně a Hrnečku vař s morálním ponaučením, jak už to u pohádek bývá. Příjemná kresba evokuje Itálii, Cupákův jedinečný hlas umocňuje prožitek. Na konci není Antonínovi věru co závidět.

Výtečný horor pro zlobivé děti. Temný les jak ze Sněhurky, zkřivené chřtány stromů natahujících větve proměněné v pařáty, hejno netopýrů a chaloupka obehnaná plotem z dětských kostí. Útěk před hladovou babiznou nebude nijak jednoduchý. Výtvarně působivé, hudba rozjuchaná a strašidelná a k tomu Rosůlková, měnící hlas dle jednotlivých postav. Skřehotavá babice je nejlepší!

Je to snad poprvé, kdy odhlížím od skvělé knižní předlohy a snažím se vnímat seriál jako svébytný příběh. A funguje. Vždy, jakmile se zdá, že tajemno a napětí polevují, přijde moment, kdy vše opětovně ztemní. Nakonec by mi nevadilo, kdyby příběh skončil zcela jinak, než je tomu v knize. Každopádně jsem zvědav na další pokračování.

Nebudu zastírat, že jsem čekal více atmosferický film, poslední čtvrtina je ale slušná psychedelická jízda s odkazem na Věc, a tak jsem byl nakonec spokojen. Úvodní záběry lesa doprovázené titulky v sobě mají nádhernou tajemnou temnotu a navnadí. Než se však mimozemská síla projeví naplno, proběhne mučivě dlouhý čas, kdy je vše jen v náznacích. Znovu a stále se nemohu zbavit dojmu, že držet se věrněji skvělé Lovecraftovy předlohy, byl by výsledek lepší. Laciné optické efekty přebijí ty mechanické spolu s maskami. Mutace rozhodně potěšily a navodily očekávané napětí. Zaplést do toho čarodějnictví možná nebyl až tak špatný nápad, i když se ve skutečnosti jeho důsledky nijak neprojevily. A samozřejmě nesmělo chybět několik záběrů na proslulý Necronomicon, který si Lovecraft vymyslel, aby zamotal hlavy nejen tehdejším badatelům a zájemcům o temnou stranu, nýbrž i některým současníkům.Obstojné.

Dům uprostřed kukuřičného pole, toť vděčný motiv pro bubufilmy. Annie je psychicky nevyrovnaná matka, která má po rozvodu a s dcerou Emily se hodlá ubytovat v domě, kde sama prožila dětství. Jenže zde ve stínu žijí ještě jiné bytosti. Nejsou z jiného světa, jak hloupě tvrdí obsah, nýbrž jde údajně o pradávné humanoidy, kteří měli dávno vyhynout a mají cosi společného s dinosaury. Když unesou Emily, je matka zatčena a obviněna z vraždy. Naštěstí se jí podaří uniknout, ale nikoliv z vazby, nýbrž kvůli náhodě, když je převážena do jiné věznice. Postupně se do případu vloží odporník na konspirační teorie Walter Simms a svůj part si odehraje rovněž místní šerifka Dickersonová, jejíž osud si zaslouží samostatnou hvězdičku. Poslední čtvrtina se promění v napínavý boj o život, což kvituji. Annie sice byla po většinu času na zabití, neb která matka by si v noci hrála s malou dcerou na babu v kukuřičném poli, ale nakonec vše směřovala ke zdárnému konci. Příjemná oddechovka bez větších ambicí.

Nympha funguje nejlépe jako cestopisný dokument. Záliv Boka Kotorska je kouzelný a já bych se nebránil, kdyby ještě více jeho záběrů vyplnilo snímek na úkor třeba zbytečného tlachání postav. Ostrov sirén se svým pomocníkem - dodavatelem čerstvého masa - nabízel samozřejmě mnohem více napětí a tajemna. Pobíhání labyrintem chodeb pevnosti se brzy omrzí, a tak člověk čeká, kdy se objeví masožravá siréna. Ovšem kombinace herečky a pixelů působí žalostně! Kdyby ji navlékli do mundúru mořské panny, vypadala by dozajista lépe. Nejsmutnější je ale fakt, že v akci, tedy drsný útok a požírání oběti, si ji divák nevychutná. Inspirace Homérem zůstala trestuhodně nevyužita stejně, jako hostování herecké legendy F. Nera. Přitom jisté napětí se najde, kotva jako smrtící zbraň (připomínka háku z Tajemství loňského léta, které je i jednou z postav zmíněno) není špatná a smrt si nakonec kosu nabrousí. Proč ale dva mladí silní muži nezvládli jednoho dědka je mi záhadou (ano, měli to ve scénáři). A také mě mrzí nedostatek podmořských záběrů, které se nabízely. Nepovažuji to za úplnou ztrátu, ale čekal jsem poněkud více. Mnohem více se mi líbila Bytost z hlubin (2001).

Oko za oko, zub za zub. Únos malé Sáry se stane záminkou pro tvrdé zúčtování. Únosce je ale rafinovaný, a proto chce veškerou svoji zlobu přenést na členy Sářiny rodiny. Na povrch začnou vyplouvat temná tajemství, o nichž ostatní v rodině neměli ani ponětí. A samozřejmě zločin si žádá odpovídající trest. Škoda laciného televizního looku. Nejděsivější momenty se odehrávají mimo kameru, naštěstí napětí vyvažuje jednání postav, i když jejich chování je místy nepříjemně afektované. V téhle podobě by se celý příběh dal odehrát na divadle. Závěrečná pointa se dá postupně vytušit, to ale na atmosféře neubírá. Obstojné.

„Když do tebe někdo strčí, ty upadneš a nevíš, kdo to byl, zmlať prvního, co ti přijde do cesty." Rozervaný život Ireny, mladé ženy z východu, vrcholí v Itálii. Irena se snaží přijít na kloub tajemství, o němž zpočátku nemá divák ani páru. A ta chodí, pátrá, plíží se, krade klíče, hledá a jeden stále trne, kdy ji chytí, kdy za svoji zvědavost zaplatí. A do toho probleskují temné vzpomínky plné násilí a smrti. Irena jde urputně za svým cílem a neváhá překročit jakoukoliv překážku - život jí toho vzal tolik, že už se upíná jen k tomu jednomu. Výborná hudba spolu s kamerou vytvářejí tajemnou a napínavou atmosféru. Hnusný film.

Maják je baladické drama o vině a trestu. Maják je dekadentní báseň, v níž Eggers po vzoru básníků konce 19. století hledá novou definici krásy. Zlověstné mraky, električtí hadi, zuřící moře a maják stojící jako poslední útočiště před světem, který zešílel. Maják je penis, pevnost, vězení, tajemství. Skutečnost a sny se prolnou, halucinace se spojí s dávnou mytologií. Šerosvitná kamera, souboj světel a stínů, mrazivá a místy vskutku strašidelná hudba, hluk a křik mořských ptáků. Život končí, rozklad ale není smrt, nýbrž další život. Vše spěje k očekávanému poslednímu záběru, jehož symboliku si může vyložit divák po svém. Čarodějnice mě nijak zvlášť neoslovila, tohle je ovšem něco zcela jiného. Pro okrajové publikum.