darkrobyk

-Máš být v transu a ne předstírat orgasmus!- V úvodu divák sleduje sedm lidí, co byli v rozlehlém domě a přilehlém okolí různým způsobem zavražděni. Následně v tomto domě natáčí režisér Eric Hartman film vraždami inspirovaný. Vše si ale upravuje dle sebe, a tak správce se ho snaží opravovat, jak vraždy správně probíhaly. Režisér má ale svoji vizi. Vše se změní, když jeden z herců najde mezi tajemnými a čarodějnickými knihami Tibetskou knihu mrtvých. Po dohodě s režisérem se rozhodnou pasáže knihy využít ve filmu. Jenže některé formule probouzejí k životu mrtvé... Nevyrovnaný snímek, kde se střídají nudné a užvaněné pasáže s napínavými. Nejlepší je pak poslední čtvrtina, kdy lze stručně konstatovat - možný spoiler - nikdo to tu nepřežije! Velmi dobrá hudba s ruchy a zvukovými efekty, solidní kamera. Jen ke konci mě poněkud drtilo nelogické střídání denních a nočních scén, což beru spíše jako dramaturgické selhání. Pro současného diváka ale tenhle film už příliš zestaral.

Christopher Dean zemře a zanechá pozůstalým - svým dětem a služebnictvu - pěkný balík peněz. Závěť má ale podmínku: všichni musí společně vydržet v domě jeden týden, jinak ztrácejí nárok na peníze. Pokud někdo zemře, jeho peníze se dělí mezi ostatní. Pokud by zemřeli všichni potomci, pak by peníze připadly služebnictvu. Divák tedy hned zkraje ví, že půjde o vyvražďovačku. Jako první zařve pes. Hned po něm - možný spoiler - ztratí hlavu šerif. Nu a pak už divák může hádat, kdo bude další obětí a kdo za vraždami stojí. Pěkná práce sekerou, pobaví včely, ale nejlepší je akvárium s piraňami. Na něj se kamera dost často zaměřuje a jeden se těší, koho budou rybičky obírat. Na závěr čeká malé překvapení. Jinak vcelku průměrný snímek s pár pěknými scénkami vraždění, dnes už ale dosti zastaral. 2,5*

Večer, za okny bouře, blesky křižují oblohu. To je správný čas pro to vzít si povídky mistra hororu, E. A. Poa. Případ pana Valdemara je o lékaři, co se snaží léčit duševní nemoci pomocí hypnózy. Zprvu nejsou jeho výsledky uspokojivé, pak se ale dohodne s přítelem Henrym Valdemarem. Tomu již nezbývá mnoho času, a tak se nabídne k experimentu. Lékař se pokusí zastavit smrt. Vyléčit ho nedokáže, ale je přesvědčen, že smrt oddálit může. Druhá povídka Sud vína amontilladského patří mezi ty známé, i když zde je logicky upravena. V původním příběhu má hlavní hrdina dlouhodobé spory s jedním mužem, kterého v době oslav potká již přiopilého. Pozve ho k sobě s lákavou nabídkou vzácného španělského vína. Ve filmové podobě je do příběhu vmontována nevěra. Každopádně výsledek je stejný. Výborná černobílá kamera, strašidelná hudba a ten vinný sklep nemá chybu. Děkuji kolegovi pornogrind za připomenutí snímku, na nějž už jsem tak nějak zapomněl. p.s. podle IMDb jde o argentinský film.

Lovecraftovský kousek, kde si Carpenter dokázal udělat legraci ze sebe a své hudby i z mistra Kinga, ještě více doceňuji až po letech. Sam Neill zde předvedl ukázkovou studii šílenství, kterou si pak zopakoval v Horizontu události (1997). Fantaskní svět, do něhož se vrhá pojišťovák Trent, pozvolna odhaluje svoji temnou tvář. Ty náznaky jsou skvělé, asi snad lepší, než kdyby Carpenter vybalil vše naplno. Ale na rozličné potvory a chapadla samozřejmě dojde, byť hrůzu z nich tak trochu zastíní i reálný útok dobrmanů. Občas si jeden vzpomene na majstrštyk Věc, která se v několika obrazech připomene. Jen jsem měl pocit, že proti pradávnému zlu by asi kříže nepomohly, což nakonec pochopil i Trent. Hodnocení zvedám o jednu*, páč o víc už to nejde.

Gotický horor jen na začátku a na konci. Úvod je parádní - starý dům, bouře, duch zemřelé Rebeccy. Přijíždí sem matka s dcerou Lisou vyřídit dědictví, protože bratr matky zemřel. Lisa má ovšem vidiny, v domě se jí nelíbí a má pocit, že ji pronásleduje duch Rebeccy, jejíž oválný portrét visí nad krbem. Služebná jí tedy začne vyprávět příběh Rebeccy a Josepha, který je romantický v pravém slova smyslu - tedy místo pro šťastnou lásku v něm není. Když Rebecca vykřikne - Josephe, prosím, miluj mě!, nelze si nevzpomenout na Angeliku. Tenhle příběh je však daleko ponuřejší. Uvádím jména v mnou viděné kopii, na IMDb jsou zcela jiná. Tam je rovněž uvedeno, že se film inspiroval povídkou Předčasný pohřeb od E. A. Poa, kdy název této kopie je: Edgar Allan Poe's - The Oval Portrait. Podle mě s danou povídkou nemá společného nic, pokud se některé blíží, pak by to byla Berenice. A dojde i na nekrofilii. Svým pojetím připomíná spíše evropskou produkci té doby (Itálie, Španělsko). Baxterova hudba je jedním slovem skvělá! Radostné melodie, tklivé smyčce, strašidelná hudba, pompézní orchestrální skladba plná mrazivé temnoty - to vše a ještě více. Jinak příběh dvojice je jasně čitelný a napínavý, rozhodně ne guláš. Doporučit lze především žánrovým fanouškům a sběratelům, klasický gotický horor v plné parádě ovšem nečekejte. Za mě spokojenost. 3,5*

Satirická alegorie našeho světa má vše, v čem se nacházíme. Média, reklama, sociální sítě. Ta úžasná absurdita, kdy lidé viní toho, o kom se jim zdá, že mají špatné sny! Tedy nejprve mají skvělé, a tak se s Paula stane vyhledávaná hvězda, ovšem jakmile se z něj stane Freddy Krueger, propadá se na příčku nežádoucího vyvrhele. Samozřejmě větší bžunda by byla, kdyby se jako v Elm Street vše promítalo do skutečnosti, ale takhle je to nakonec lepší, páč je ukázáno, co dokáže člověk, když chce na někoho hodit své problémy. Ušetřena není ani omladina, co má ze všeho trauma a co by si nejspíš potřebovala nějaké ty skutečné hrůzy prožít, aby věděla, co to slovo znamená. Děsivá je Paulova bezmocnost, kdy si ani ve snech nemůže vyřídit účty s těmi, co ho napadají, jelikož zkrátka sny druhých ovládat nemůže. Nebo ano? A pak ty všudypřítomné mobily, bez nichž se někteří ani nenají... Talking Heads - City of Dreams. O dvě * lepší než Je mi ze sebe špatně.

Boj se zelenými mozky je horší než s ďábelským organismem. Tajné experimenty, otevření zapovězené komnaty a nebýt páru, co má rozum, tak konec všeho. Spousta chapadel, pro která mám slabost, dobré speciální efekty. Potěšilo mě, že vrtulníky, letadla i vojenská základna nebyly udělány lacinými pixely, jak to bývá v posledních letech u nízkorozpočtových béček, a koneckonců i ty šlahouny vypadaly hlavně zblízka uvěřitelně. Poslední třetina je pěkně napínavá, tedy napínavá je většina filmu, ale k závěru se to stupňuje. Jen jsem si říkal, jestli by konec neměl být jiný. Ale OK. Hodnocení z kdysi dávna ponechávám a jsou to za mě opravdu silné 3*, páč těch laciných šuntů, co tomu nesahají po kotníky, od těch dob notně přibylo.

Lenora umírá a E.A.Poe je šílený. Při pohřbu uslyší z hrobu zvuky, a tak nechá rakev otevřít. Lenora je živá, avšak duchem mimo. Na radu přítele doktora Adama Forresta s ní odjíždějí do sanatoria, které vede doktor Grimaldi. Je to v podstatě blázinec pro vyšší třídu v krásném přírodním prostředí. Edgar a Adamem využijí nabídky přespat, v noci se ale přiopilý Edgar vydá na průzkum a zažije jednu z nejstrašnějších nocí ve svém životě. V téhle chvíli však netuší, že bude ještě hůře. Zpočátku nevinné drama se promění v temný gotický horor, kdy budova sanatoria supluje hrad. Má své katakomby a děsivá zákoutí, kde nechybí zavření šílenci, ba ani norimberská panna! (která sice nikdy neexistovala, ale stala se vděčnou rekvizitou hororů). Zážitek z podzemí jakoby byl inspirací pro povídku Jáma a kyvadlo, o sanatoriu obecně nemluvě, tam se vybaví Metoda doktora Téra a profesora Péra. Noční bouře zuří, hadi se v podzemí ve vodě vlní a smrt kráčí chodbami. Sekyra z halapartny se ukáže jako skvělý smrtící nástroj. Neviděl jsem bohužel uncat verzi, i tak jsem spokojený. Zajímavý pohled na Poa...a v závěru Havran - nevermore. Dnes asi spíše pro skalní fanoušky.

Jakási obdoba snímku Lola běží o život (1998), která přirozeně není tímto překonána snad i proto, že se jedna čistě o oddechovou mlátičkovou podívanou, kde se motiv dcery utápí ve všech těch střetech a únicích. Z hlediska žánru solidní, byť to chvílemi působí, jako že jsou jen poslepovány jednotlivé bojové scény, co ale mají intenzitu - cukrárna, diskotéka a bar a jak jinak finále. Většina postav včetně Octavia je nesmrtelných, nebo mají minimálně životů jako kočka, což je pochopitelné, páč v reálu by šly po pár úderech k zemi a co dál. Příliš mi nesedla hudba, ale asi nejsem cílová skupina. I tak to zamrzí, jelikož německá hudební scéna je pestrá a kvalitní, a když už elektronika, tak by se našla rozhodně řada skvělých kapel EBM. Coby jednohubka dobré.

Sylvia de Morel (krásná Anita Ekbergová) má před svatbou, když obdrží zprávu, že se stává dědičkou rodového zámku (no, spíše je to pohádkový hrad). Odjíždí tedy na sídlo, kde ji strýc zasvětí do rodinného tajemství - aneb jak žít navěky. Nastávající se ale nehodlá smířit s tím, že ji ztratí, když mu na žádost strýce napíše, že si ho vzít nemůže, a tak se i s přítelem vydá za ní. Celkově průměrná podívaná, co nenabízí pro žánrové znalce nic nového. Většina se ale odehrává na zámku, kde nechybí katakomby, rodová hrobka a interiéry gotického hororu. Dojde i na scénu se hřbitovem, jen ty zákusy do krků jsou poněkud skryté. Na závěr si tvůrci ponechali malý vtípek.