darkrobyk

Americký profesor Bartell umí německy, a tak byl po válce poslán do Německa, kde měl zajistit tajné výzkumy německých vědců týkající se masožravých organismů. Když herečka Laura se svojí asistentkou Jan a pilotem přistanou před blížící se bouří na ostrově, profesor tu už rozjíždí zrůdné experimenty naplno. Napínavý snímek, kde neklid dokáže navodit i obyčejný stan v bouři. Už úvodní scéna s koupající se dvojicí navnadí, když kolem dívky začne bublat voda. Speciální efekty jsou samozřejmě poplatné době, ale napadená noha, střeva ven, krev vytékající s prázdného očního důlku - na svoji dobu jistě poněkud odvážnější. Film by mohl být i delší, ale mně nakonec kratší stopáže vyhovují více. Povedená je i mutace, kterou by jistě dnešní společnosti typu Asylum předvedly v daleko mizernějším pojetí. Jen na nahotu nedošlo, byť se nabízela (holá záda se nepočítají). 3,5*

Chlap trpí náměsíčností a jeho žena je magor. No, spíš psychopat. Režisér a scénárista v jednom si vytknul zřejmě za cíl uspat diváka, což se mu v mém případě povedlo. Tedy skoro, nebýt těch proklatých rolniček. Utahanější nudu jsem dlouho nezažil, kam se hrabou filozofující artové filmy. Slabé dvě dávám za posledních deset minut, byť vrtačka vypnula předčasně.

Rosomáky provází pověst lítých šelem, což zdejší matka dokazuje v několika případech. Skolí soba a zažene vlka, když brání doupě s mladými. Ale také je starostlivou a něžnou matkou, co kvůli potravě a bezpečí přenáší mladé do nových úkrytů. Má skvělý čich, bohužel medvěd taky, tudíž ten jí klidně vybílí spižírnu nachystanou na zimu. Má ale také výborný orientační smysl a neztratí se ani v bouři. A když doupě mezitím zapadá vysokou vrstvou sněhu, k mladým se prohrabe. Krásná kamera a úžasný rok v divočině, kde je boj o život na prvním místě (no, jako asi v přírodě všude, ale tady obzvláště ).

Kdo s koho. Když F. Loren pozve pět lidí do tajuplného domu a tvrdí, že nápad s večírkem měla jeho žena Annabelle, je jisté, že jen pro zábavu hostů, kterým hodlá večer slušně proplatit, to nebude. Důmyslná hra kočky s myší se pomalu rozjede, a aby divák věděl, že jde o horor duchařský, pan Pritchard mu to neustále připomíná. Černobílá klasika dnes nadchne především milovníky starých filmů a V. Price. Já byl i po letech spokojen, a tak hodnocení ponechávám. Navíc mne bavily i dialogy v solidním dabingu, kdy se Loren špičkoval s hosty. Samozřejmě nejde o děsuplný snímek, ale fajn se na něj kouká.

Očekával jsem laciný slasher, dle hodnocení, ale nakonec jsem byl docela překvapen. Krawchuk totiž pojal celovečerák jinak, než asi většina očekávala - jako alegorii života. A právě ten přesah a konečná pointa mě bavily. Samozřejmě některé pasáže jsou zbytečně užvaněné a zkrácení by neuškodilo. Na druhou stranu kouzla jsou zábavná. Nejvtipnější jsou asi skořápky, kdy po zubech už tušíte, co bude další, případně potyčka s policisty. Chvílemi jsem si vzpomněl na Freddyho, hlavně když Emma následuje malou Jocelyn do domu ponořeného v modravém šeru, po zemi se plazí mlha a z oranžově svítících dveří nakoukne hlava šaška. V závěru je jasné, kdo je šašek. Snad jen škoda nenápadité masky, jakou mají v podobných variantách slasheroví vrazi posledních let. Ale je to jakoby šašek, tak OK. Pokud si člověk uvědomí, že ve skutečnosti nesleduje horor, pak by mohl být spokojenější. Já byl. Kdo hledá prvoplánovou vyvražďovačku, tomu bych snímek rozhodně nedoporučil.

Mel má finanční problémy, protože její dcera ztrácí sluch, a tak by ji chtěla pomoci. Když se nabídne dirigentovi, že najde koncert pro děti své profesorky, co tragicky zahynula, když jej chtěla zničit, dostane příslib lepšího místa v orchestru. Jenže třetí věta není dopsána, ale Mel si věří, že ji dokončí i v časové tísni. No a pak se to přesouvá do řekněme satanského hororu, ovšem s nedostatečným využitím námětu, co si říkal o temnotu a strašení. Snaha je, ale většina scén je taková nemastná. Až závěr, který by mohl být samozřejmě gorefestem, ale nebyl, o něco mé hodnocení zvedá, hlavně tedy že došlo na střeva ven. Rozlehlý dům si říkal o přesah do gotiky, svět na druhé straně mohl být bizarnější, a když jsem čekal explodující hlavu, došlo jen na šťouch do ucha. Nedávná The Sonata mi přišla výrazně lepší. 2,5*

Andrew Marr odkáže svůj dům Edwardu Fosterovi a těsně než zemře mu prozradí, že v domě ukryl přes 200 tisíc liber. Než mu ale stačí říci přesné místo, vezme si ho smrt. Andrew se tedy vydá do domu, kde hodlá bydlet. O penězích ale ví také právník Prescott a rovněž doktor Mandeville. Ten pošle za Andrewem svoji sestru Sarah, aby mu pomáhala s úklidem domu a při tom zjistila, kde peníze jsou. Edward se mezitím dozví, že Andrew zabil svoji ženu Victorii i obě děti, jejich těla se však nikdy nenalezla. Čím déle Edward v domě pobývá, tím více se začne duchem propadat do minulosti... Výborně obsazený psychohoror graduje pomalu až k děsivému závěru. Collinsová tu hraje svůdnou ultračubku, Lee a Lom jdou chladně za svým cílem.

Po letech mi přijde tenhle díl přímo navazující na první velmi dobrý a zábavný, protože se tu pořád něco děje, i když samozřejmě celková podobnost zápletek tu je a přetrvává. Natáčelo se převážně v exteriérech a těch několik scén ve studiu jsou vesměs v chrámu a u úpatí hory. Zadní projekce, na rozdíl od mnohých filmů 60. let, je tu vskutku minimálně. Samozřejmě inspirace bondovkami je viditelná, včetně bombastických konců, což já osobně vítám. Za pochvalu stojí i pěkná kamera, skvělé barvy a velmi dobrá hudba. Vedle známých postav mě potěšil H. Drache, který hrál i v dalších krimi a mysteriózních západoněmeckých sériích, a samozřejmě nechybějí krásné ženy, protože to je žádoucí žánrové klišé. Jistě, pro současného diváka odkojeného formálně špičkovými  akčními spektákly posledních let tohle nebude, ale pro příznivce starších snímků by mohlo.

Opět jsem si musel připomenout, že Cotton není Bond, nýbrž obyčejný hazardér, co se ani neumí pořádně prát, ale do všeho se nejraději vrhá sám a po hlavě. Zato dostává pořádnou držkovou a jeden se až diví, že vše nakonec nějak vyjde. Také mi přišlo, že té zadní projekce bylo v tomhle díle až příliš - třeba na nočním nádraží jsem ji vůbec nepobral. A to pominu vláčky na elektriku...ale OK, v té době se ještě pořád na realitu úplně nehrálo. Wilmsová je tu vskutku žena vamp , která, když vejde do společnosti mužů, způsobí, že ti sedící si stoupnou a společně s už stojícími jen zírají... Kdysi dávno jsem měl tuhle sérii docela rád, ale zjišťuji, že už ji nějak nemusím.

Vzít si za muže mrtvého? Ve válce se to prý stávalo, ale tady je to regulérně v kryptě u rakve. Celé to vypadá spíše jako britská komedie, protože pro její typický a navíc černý humor se tu nejde daleko. Mladičká Karen si bere lorda Arnolda, páč ten tím, že zemřel, se stal volným. Vdova po něm má utrum! Jenže je tu závěť s podmínkami, co Karen moc nevoní, ale pořád na rozdíl od ostatních dostala vše - tedy obří majetek. Nu a pak začne umírání, kdy si divák může tipovat, kdo zařve jako první. Skvostný hřbitov s věčným kobercem mlhy, co jako by vypadl z gotického hororu, se útěšně plní, blesky křižují oblohu a zlověstné kazety oznamují hlasem mrtvého, co čeká živé. Raději bych tentokrát dabing, anžto titulky nemohly být dozajista tak vtipné, ale budiž. Kdo nebude čekat řachandu nebo děsivý horor (ale bizarních smrtí je dost), nýbrž milou oddechovku plnou mrtvol, mohl by být spokojen. V jednu chvíli jsme si vzpomněl na Pracku v láhvi...