darkrobyk

Nevědět, že to natočili Američani, tak řeknu, že jde o italský trash jak vyšitý. Ovšem Kincaid měl k podobné italské produkci velmi blízko. Kyborgové, zmutovaní kyborgové a androidi, ok, ten je tu jen jeden v podobě svůdné Bakerové, proti lidem. Skutečným skvostem jsou bojové scény, které se snad ani nedají nazvat parodií. Lidským lovcům se ale daří proti kyborgům vyhrávat, byť v reálu by na pěsti neměli šanci. Občas se objeví hezký nápad, jakým je třeba natahovací ruka ala Saxána nebo omlácený kyborg evokující otlučeného Arnolda Terminátora. Nahota a sex jsou na rozdíl od tehdejší Itálie redukovány, za to dojde na upižlanou ruku v přímém záběru. Tenhle děs si vychutná jen opravdu zarytý žánrový fanoušek.

-Na co kříž? Mám kulky! Pif-paf. Dej mi ten kříž!- Démonická čarodějnice Eva se vrací z minulosti, aby dokončila kdysi  přerušený rituál a získala nesmrtelnost. Nejprve si musí obstarat ďábelský prsten, pak si vytvořit pomocníky a nakonec sehnat pannu k obětování. Osmdesátkové béčko jak vyšité s patřičným dobovým lookem postav a hudbou. Bakerová je jak z jiného světa, nebo tehdejšího videoklipu no a Fitzová jí zdárně konkuruje. Akorát že Bakerová má něco, co většina ne - šest ňader! z nichž krmí ektoplasmou své pomocníky z temnot. To je jedna z věcí, kvůli které si tenhle průměrný horor člověk může zapamatovat. Žádný velký masakr se ale nekoná, i když dojde na useknutou hlavu i ruku. Občas se musí člověk uchechtnout, třeba když v úvodu předvádí Eva rituální tanec. Milosrdná stopáž. Doporučit lze asi jen skalním příznivcům a sběratelům.

Zpočátku tuctové drama s bubákem, kterého si děti vymyslí, a on je pak chodí strašit. Příšera z šatníku! Čekal jsem, jestli se jejich osudy vůbec nějak protnou, což tedy trvalo. Ale pak přeci jen oceňuji pointu i to, jak to s bubákem bylo. Nevyrovnaný vizuál má vedle pěkné kamery mizerné roztřesené obrazy ve tmě. Mně nevadí, když se cosi ukrývá v šeru a podněcuje fantazii, ale vadí mi, když se u toho mává kamerou a z obrazu jsou jen nečitelné šmouhy. Jeden z filmu dokazující, že Španělé nejsou vždy zárukou kvalitního hororu, byť jde o koprodukci. Na jedno podívání budiž, ale mohlo to být o půl hodiny kratší. 2,5*

Po formální stránce perfekcionistické a současně chladné a vykalkulované. To by mi vadilo nejméně. Ovšem než dojde k onomu výstřelu, má člověk chuť si zdřímnout. Trochu ve stínu Bonda, ten ale bývá dokonalejší, proto také méně uvěřitelný než zdejší zabiják. Tři světlé chvilky - surovec, Tilda a The Smith. Divák si může přebrat, co bylo smyslem celého příběhu...že by odpuštění? Ale každému se nedostalo.

Daniel je nesympatický magor, co zapíjí prášky alkoholem a pak si myslí, že vidí duchy. Tak OK, vidí je opravdu. Mona ovšem není zdrcená, nýbrž vychcaná, na což ale Daniel přijde příliš pozdě, a tak dostane, co si zaslouží. Pomalá kamera mi nevadí, ale tady byla doplněná divnou hudbou, a tak se některé scény táhly k nevydržení. Navzdory milosrdné stopáži jsem měl pocit, že film trvá tři hodiny. Tvůrci nepopustili fantazii, což nevyžaduje peníze, ale především nápady. Mohl z toho být hezký surrealistický horor, místo toho jsem dostal nesmělé drama, co se trochu rozjede v posledních deseti minutách...alespoň gore mohli dát v přímém přenosu.

Někde mezi Angelikou a Bezhlavým jezdcem. Zatímco sir Richard pobýval s novomanželkou Elizabeth v Londýně, vraždil kdosi s jeho tváří na rodném panství. Když se tedy navrací domů, dívají se na něj především vesničané skrze prsty. A to ještě netuší, že do akce proti němu nastoupí i jeho bývalá žena Anna, co je již čtyři roky po smrti. A jako třešinka je tu had, ne, několik hadů, co si Richardova rodina chová na svém zámku. Nejlepší je úvodní lesní naháněčka, pak se příběh přelije do zdánlivě romantické polohy, ale spíše je jednou nohou v červené knihovně, a až závěr dostane grády vrcholící střetem na život a na smrt. Škoda, stačilo více tajemna a přidat mlhu, bouři... ,hřbitov byl, a mohl z toho být pěkný gotický horor. A samozřejmě i vraždění mohlo mít šťávu, tedy krev, i když bez toho se dobře vystavěný horor nakonec obejde. Nahota nula. Pěknou kameru doprovází výborná hudba. 3,5*

Na původní Mečte navstreču se nechystám, tahle americká verze mě vcelku bavila. Zajímavá je výtvarná stránka, především co se týká mimozemšťanů a všeho s nimi spojeného. Jak už název napovídá, záchranná loď, která se vydá na Mars pomoci ztroskotavším emzákům, si nasadí do lodi vesmírného vampýra! Dopravit ho na Zemi není vůbec jednoduché, páč posádka se tím dostává do permanentního ohrožení. Poslední záběr až příliš připomene kultovního Vetřelce.

I když jde o začátek 60. let, je už znát, jak se americké sci-fi posunulo od 50. let. Zbývá ještě pět let do Star Treku, kde se výprava i speciální efekty neuvěřitelně zdokonalily, ale právě mně tenhle snímek přijde, jako by byl ze světa Star Treku. Samozřejmě mnohé efekty jsou nedokonalé a z dnešního pohledu úsměvné, ale třeba v kabině rakety už nejsou obyčejné židle a běžné domácí telefony. Na jedné straně akce, zejména když útočí ohniví mimozemšťané, na druhé smysluplné dialogy, co nejsou jen bohapustým žvaněním. Ocenit lze i dotaženost v detailech - když se kapitán Chapman ve svém skafandru zmenší, nemá logicky menší oděv, nýbrž je nahý. Poselství filmu - porozumění, spolupráce a přátelství pak odpovídá přesně tomu ve Star Treku. A nechybí krásné ženy! Samozřejmě dnes lze doporučit především sběratelům a skalním příznivcům starých sci-fi snímků.

Rose, mladá talentovaná houslistka, se dozví o smrti svého otce Richarda Marlowa, který ji i matku opustil hned po narození. Otec jí odkáže zámek ve Francii, a tak se na něj vydá. Tam začne poznávat, kdo pro ni ve skutečnosti cizí muž byl a z jakého důvodu od ní odešel. Na sklonku života dopsal své stěžejní dílo, sonátu pro housle, obsahující tajemné symboly. Její správné zahrání by mělo otevřít dveře...řekněme do Pekla... Zajímavý námět, kdy jsem si vzpomněl na Koncert pro Satana (1971), který jde ale přeci jen jiným směrem. Pěkný vizuál, tajemno, parádní zámek a hledání symbolů jak v Šifře mistra Leonarda. Zejména od druhé třetiny provází film zvláštní neklid a napětí. Že měl Hauer jen cameo mi nikterak nevadilo, protože zajímavější byl osud dalších postav, které tajemství jeho života odhalovaly. Mně film mimořádně sednul, ale kriticky musím poznamenat, že osloví zřejmě jen menšinové publikum. Škoda jen - možný spoiler-, že scéna závěrečného koncertu byla ponechána na fantazii diváka, páč tam jsem čekal armagedon.

Bohatý slepý Howard Trent podezírá svoji ženu Irenu z nevěry, protože ze spaní mluví o mladém pohledném muži. Podezírá svého právníka Barryho, ale než získá důkazy, stane se obětí výbuchu ve své laboratoři. Irena se snaží se vším vypořádat, ale začne se jí zdát opět o onom mladíkovi a navíc do jejích snů začne vstupovat mrtvý (pěkně ohořelý) Howard. Postupně nabude Irena dojmu, že se nejedná o sny, ale skutečnost. Barry se nabídne, že jí pomůže odhalit pravdu. Lehce halucinační až surrealistický mysteriózní thriller s přesahem do hororu. Irena ječí statečně, Joyce je pěkná mrcha a Barry má postranní úmysly. Výborná šerosvitná kamera, pěkná hudba a závěr je pěkný nervák. Podobný motiv není ve filmech nijak výjimečný, ale nejsem si jistý, že by jich před rokem 1964 bylo nějak moc.