darkrobyk

„Ostrý nůž, žádné slzy. To platí u všeho." Kvalitní thriller s prvky hororu, do něhož se překlopí zejména v poslední čtvrtině. Vynikající Steenburgenová je nejen hezká, ale umí i velmi dobře hrát. McDowall si střihnul klasického slizouna bez svědomí, co je ochoten pro doktora Lewise udělat naprosto cokoliv, i vraždit. No a Jan Rubeš st. v roli doktora je kapitola sama pro sebe. Jeho mrazivý pohled by dokázal zabíjet, a když lichotí Steenburgenové, je to jako když lákáte ptáčka na lep, a pak ho roztrháte. Výborná kamera, skvělé interiéry domu a stačí klavír, aby navodil patřičnou atmosféru. Jasně, mohl to být krvák, ale tentokrát mi stačilo napětí a boj o život. Nakonec těch mrtvol bylo požehnaně... a jako třešinka - naprosto neschopná policie. Zdejší obsah doporučuji nečíst, vyzrazuje až příliš mnoho.

Nejsmrtelnější kořist je sice volným pokračováním Smrtelné kořisti, v jednoduchém příběhu se však moc neliší. Akorát zde je hlavním motivem pomsta. A postupně se ukáže, že oboustranná, páč není nakrknutý jen Hogan, ale i Danton, který mu tenhle fakt vzkáže po jednom z vojáků. Ten se sice mohl radovat, že byl ušetřen zabití, ale radost mu stejně dlouho nevydržela. To, co se mi ovšem líbilo v jedničce, nenadchlo mě už v pokračování. Televizní look byl tak ošuntělý, že jsem vzpomínal na mnohem lepší vizuál původního snímku. I nadále byl vzorem pro film Rambo, jenže Danton se místo kdysi neuvěřitelné rychlosti a švihu tentokrát vleče, jako by měl každou chvíli padnout na zástavu srdce. A nezdá se, že by to bylo jen věkem, spíše mizerným scénářem. Navíc dělá spousty chyb, a tak by normálně už několikrát zařval. Vojáci jsou banda takových neumětelů, že nejen pro Daltona  představují pouze kanónenfutter. Nejlepší bylo, jak sledujete osamělého, nebo posledního v řadě jdoucího vojáka, a náhle se zprava nebo zleva obrazu vynoří z ničeho nic Dalton a okamžitě s ním skoncuje. Bavilo mě tipovat, z které strany přijde, protože většinou se schovat neměl kde. Škoda absolutního nevyužití lesa, jenž mohl nabídnout krásné scenérie. Každopádně se na další počiny D.A.Priora  (nechť je mu země lehká) delší dobu nepodívám.

Laura přijíždí s malým synem Codym do nového domu za městem, který si pronajala. Chce začít nový život a nadobro se odstřihnout od manžela. Tedy po celou dobu není řečeno, že by byl manžel násilník. Jen se zkrátka něco stalo...Cody má nejen problém začlenit se do nového třídního kolektivu. V noci ho začne navštěvovat cosi z jezera. Jenže v prvotním monstru náhle uvidí krásnou dámu, která ho chce odvést domů, přičemž on se příliš nebrání. Laura je ovšem zcela jiného názoru a hodlá s monstrem o syna bojovat. Možné spoilery - film se trochu podobá nedávnému The Twin a závěr, za nějž dávám hvězdu navíc, pobere především ten, kdo má za sebou podobnou zkušenost. Rozloučení s nejbližšími totiž není nic jednoduchého, ale bez něj nemůže jít život dál. Pěkná kamera, solidní výkon Ricciové. Rozhodně ne pro běžného mainstreamového diváka.

Tenhle remake se inspiroval Kingem hodně volně, což nevím, jestli nakonec nebylo na škodu. Kdo zná příběh, může být překvapen jen trochu tím, že kromě schopnosti zapalovat se zde pracuje i s telekinezí a telepatií. Pokud je ale v původním příběhu permanentní napětí, kdy jsou otec s dcerou na útěku, pak zde je několik napínavých scén doplněných prázdnou vatou. A - možný spoiler - nechat ji samotnou v lese napospas sobě byl asi ten nejhloupější nápad. Velmi pak zamrzí triková stránka, kdy film z roku 1984 vychází v tomto směru jako absolutní vítěz. Žádné bombastické a explodující finále se nekoná, byť s počítači by to musela být hračka. Vizuálně nejhezčí je tak logo Universalu, což je opravdu málo. A pokud má být film od 15 let, pak bych čekal výživný masomlejn, tedy ohňomlejn, jenže na ten nedošlo. Nová Žhářka je TV film, který omylem zabloudil do kin. Přesto dám 2,5* zaokrouhlené nahoru, jelikož jsem čekal ještě větší průšvih. Vidět už ale tenhle nepodařený počin nemusím.

Christian se společně se sestrou Sofií, která však nechce, vydá na večírek. Sofie zde spáchá sebevraždu. Po dvou měsících odjíždí Christian s několika přáteli do Švédska na oslavu slunovratu, protože to je jejich tradice. Christian se ale stále trápí ztrátou sestry, navíc netuší, proč si vzala život, a také neudělal závěrečné zkoušky. Přátelé se mu snaží pomoci zapomenout, jenže Sofie se ozve ze záhrobí...Letní příběh volně plyne, ale jako černá nit se jím vine tajemno, jež se stupňuje. Christian je vskutku podivín, co je stále více rozhozen signály z neznáma. Navíc ho začne svádět kamarádka Trine. A aby to nebylo málo, objeví se ještě půvabná domorodá Linn...ovšem smrt si už začíná slyšitelně brousit kosu a je otázkou, kdo zařve. Nejlepší je vystupňovaná poslední čtvrthodinka spolu s nečekaným obratem. Distributor ale viděl zcela jiný film...

S gangstery se prostě vyjednávat nedá, jelikož ti rozumí jen bouchačkám a podílu z akce. Jo a pak rádi hrajou karty, což Kirk taky. Jenže Kirka má v ruce trumfy a jako kapitán lodi je vynikající, jako taxikář má ovšem co dohánět. To jak se opakovaně z postav stávala rukojmí, připomnělo staré dobré české komedie v čele s Čtyři vraždy stačí, drahoušku... Tož snad ten zapomenutý komunikátor nenadělá příliš velkou paseku.

Tři mladíci a dvě dívky jsou na konci dovolenkového pobytu u moře, a tak i poslední den si chtějí užít. Když uvidí dva zaparkované skútry, chtějí si je vypůjčit, avšak majitel má svoji boudu zamčenou. Stačí tedy jen vzít klíče a vyrazit. A protože krást se nemá, přijde trest. Při hloupém dovádění a závodění na moři se oba skútry srazí, posádka skončí ve vodě, jeden skútr je zcela nepojízdný a druhý nejde nastartovat. No a mladík Greg má otevřenou zlomeninu nohy, tudíž je třeba ho co nejrychleji dopravit do nemocnice. Variace na Otevřené moře mne potěšila, jelikož tyhle filmy mám rád. Spoilery. Co čert nechtěl, objeví se bílý žralok, před nímž byla dívka Nat varována. Žralok cítí krev ve vodě, ale ještě na větší vzdálenost vnímají nepřirozené vibrace ve vodě, které je přitáhnou k potencionální kořisti. Kromě postranní čáry má jedinečný elektrosenzorický orgán - Lorenziniho ampuli. Je tedy logické, že jako první je napaden zraněný Grag. Žralokovi přirozeně nelze uplavat a člověk ve vodě vydává impulzy, co připomínají zraněného živočicha. Pokud má tedy žralok hlad, není šance. Samozřejmě konec je přitažený za vlasy, ale tvůrci se museli rozhodnout, zda chtějí někomu dát šanci - a je to film. Jinak vše odpovídá, jak by se to asi ve skutečnosti odehrálo. Útoky žraloka jsou solidní, krvavé a v ostrém obraze jsem nezaznamenal žádné levné počítačové pixely. Jasně, řada dialogů je k smíchu. Křičet na plavce uprostřed moře, aby vylezl z vody....no, v zoufalých situacích dělají lidi zoufalé a hloupé věci, tudíž bych se nedivil, kdyby i něco podobného někdo křičel. Pěkná kamera, žánrově dobrá hudba, žralok, překousnutá děvečka, vařící krvavá voda, co víc si přát. 3,5*

„Proč jsme ho tam nechali, v zemi?" „Nathan je navždy s námi." „Tak koho jsme teda pohřbili?" Mysteriózní drama o rodinném traumatu klame tělem. Příběh se ze Spojených států hned v úvodu přenese do chladného Finska, rodiště Anthonyho. Rachel truchlí po synovi Nathanovi a upíná se k jeho dvojčeti Elliotovi. A divák si říká, aha, tohle bude jako ty poslední filmy s dětmi, co mají imaginární kamarády. Jenže pak se ukáže, že rodina uvízla uprostřed temného pohanského kultu a Rachel bude obětována. Nebo Elliot? Ve finále je to jedno, jelikož režisér si s divákem pohrává a neustále mu ukazuje, že vše je jinak, než si myslel. A mě tyhle filmy, kterým říkám rozsypané puzzle, baví. Skvělá kamera, kdy v průhledech z místnosti vidíte skrze chodbu dveřmi do další, kdy se mlha zvedá okolo domu a nevěští nic dobrého, kdy siluety stromů hoří v západu slunce a kdy noční obřad u vody dýchá čirým pohanstvím, mě nadchla. A ten konec! Poslední dílek zapadne a divák už ví, proč některé věci vypadaly jinak, než by měly. Příjemně tajemné a temné. Spíše pro menšinové publikum.

Po mizerné čtyřce přichází malé překvapení. A přesně jak píše ledzepfan, kdyby tohle vzniklo v osmdesátých letech, půjde o normální béčko s dostatkem krve a občasným vtípkem. Něco je vzato z prvních dvou dílů, královna připomíná Gizma z gremlinů, ke kterým měli Critters vždy blízko, lovec vesmírného šmejdu sídlí přímo na Zemi a nechybí ani populární critterkoule....škoda jen, že toho běžce nezabrala kamera ohlodaného. Ačkoliv leckterý útok jde mimo záběr, tak krvavých zákusů si divák užije poměrně dost. Critters mají sice blíže k plyšákům, ale kvituji, že na počítačové efekty v tomto případě nedošlo. Krom jiného ale dojde i na vrhání jedovatých ostnů. A jak nejlépe se zrůdičkami zatočit? Napoví film Mars útočí! A mně se ty zelené rozstřiky líbily. V očekávání odpadu jsem spokojen.

Critters ve vesmíru není vůbec špatný nápad a klidně bych uvítal doslovnější kopii Vetřelce. Největší problém tak je, že téměř dvě třetiny filmu se řeší vztahy v posádce, k níž se následně přidá blb Charlie. Ten je sice pošuk i v předchozích dílech, ale tam je takový docela milý, tady je to ultrablb, co téměř vše pokazí. Krajně nesympatickou postavou je pak mladík Ethan (P. Whitthorne), který mi pil krev po celou dobu. Příšerky se dostanou ke slovu až příliš pozdě a obětí nezanechají mnoho, což zamrzí. V podstatě nejlepší je poslední čtvrthodinka, která má spád. Za ni tedy dám druhou *. Slizouna roku vyhrává Brad Dourif, což je alespoň herec, který umí být nesympatický tím, co ztvárňuje. A když už vleze Critter někomu do huby, tak bych opravdu čekal citaci Vetřelce...