Stegman

Tohle je přesně ten typ němého filmu, který u mě nemá šanci: vleče se to až hanba, je to plné patetických / groteskních hereckých výstupů, neobsahuje to ani jednu výjimečnou scénu. Jsem neobjektivní? To je subjektivní. :) - Proč bych měl být k tomuto filmu shovívavý, když jiné filmy ze stejné dekády moji kritiku unesou? Kamera je kvalitní, ale to je dost málo. Mnohem radši (*****) mám verzi od F. Filipa.

Nic originálního na tom nevidím, víc si užiju i reklamu na Perwoll (SPOILER: To je nové? Ne, jen vyprané v Perwollu.).

Nalákán na detektivku v neobvyklém prostředí rozestavěného sídliště jsem to zkusil, ale dostavilo se jen zklamání. Detektivka je to nepřehledná a nudná, ze sídliště se toho moc neukáže. Jakkoli Solan napětí / psychologii umí, tady se zrovna nevycajchnoval. Ani závěrečné odhalení to nezachránilo. Možná by to bylo napodruhé lepší, ale zjišťovat to nehodlám.

Od Párala jsem nic nečetl, nebudu tudíž poměřovat film s knihou (dělat to je ostatně úplná blbost). Viděl jsem ale Milence & Vrahy a Playgirls, a myslím, že už dokážu poznat onu "páralovskou" poetiku. Dokonce i v těch příšerných Playgirls jsem ji cítil. Tu zvláštní atmosféru, kdy je člověku na blití (když už ne na umření) z toho všeho zkaženého a nezdravého kolem. Atmosféru, v níž se vyskytují zajímavé charakterní a bezcharakterní postavy. No, tak v tomhle filmu jsem z ní (ani z ničeho jného) necítil ani ň (slušně řečeno). A jestli mi nějaký zdejší rozumbrada bude chtít vnutit, že to byl umělecký záměr, tak na to mu můžu víte co (slušně nedopovězeno). - No ne, tak jako sorry, ale v psychologickém dramatu se dočkat jen banalit a nepřirozených dialogů...

Tenhle film má tři obrovské plusy: úžasné herecké výkony, dokonalou výpravu + technickou stránku vůbec (jak je u produkcí HBO zvykem) a neuvěřitelný příběh (údajně největší lynčování v historii USA). Rozhodně stojí za vidění.

K mému zklamání se film nevěnoval občanskému aktivismu tak, jak jsem z obsahu vyrozuměl. Začal delším, ale o to zajímavějším úvodem o rozhádané vesnici. Když se uklidnili, čekal jsem, že film ukáže, jak se vesničané pustili do pořádného boje - kampaň, úřady, lobbing... jenže to ne. Režisér se soustředil hlavně na souboj rybáře s obrovskou lodí pokládající kabel. :) Souboj to byl dramatický, ale radši bych jiný druh boje. Jestli dokument o kauze řekl vše podstatné, tak mi to ukázalo, že jsou Irové nesmírně stateční a odhodlaní (kéž by to tak bylo i u nás), ale také, že jsou bezzubí, pokud jde o věcné řešení problému.

Musím říct, že od první do poslední minuty je to zábavný kousek (jako podkres je balkánská dechovka), u kterého pod povrchem mrazí a člověk si z něj hodně odnese. Což je přesně to, v co jsem doufal. POZOR, SPOILER: Režisér po projekci tvrdil, že je s bratry i nadále v kontaktu :) a žádný z bratrů si zatím ženu nenašel. :)

Zpočátku jsem byl nepříjemně překvapen jako ZkuKol a muskcz - čekal jsem trochu promyšlenější protesty, než jen grínpísácké přivazování se ke kmenům / buldozerům. Když se ale člověk zamyslí nad tím, o co protestujícím jde (uhájení své země) a jaké mají prostředky, tak musí svůj názor o zvolené formě protestů nutně přehodnotit. Tím spíš, když vidí, jak je to efektivní. :) ... ... ... ... ... ... ... ... Pár faktických dodatků: Protesty v Budrusu probíhaly od listopadu 2003 do června 2004. Jinde v Palestině probíhají dosud. Stejně jako výstavba izraelských osad a bezpečnostní zdi (v roce 2009 stálo 57% zdi).

Pár "rozhněvaných" filmů jsem už zkusil a líbily se mi. Člověk si v těch psychologických příbězích a realistických postavách mohl najít něco blízkého. Tady je to všechno ale tak vzdálené a nepochopitelné / neuchopitelné, až je to ubíjející. A to i "díky" délce filmu, zbytečným i zbytečně natahovaným scénám, nevěrohodnému patosu. Jedním slovem je to NUDA (a ani flashbacky to nevytrhnou). Raději zkuste tyhle filmy: klasiku V sobotu večer, v neděli ráno, trochu odlehčenější Takové milování, anebo zábavný a přitom hluboký kousek Billy lhář, napínavou Osamělost přespolního běžce anebo krimithriller Třicet jedna ve stínu. Pak jsou tu ještě filmy, co jsem nezkoušel, ale aby to bylo kompletní, tak tedy zbytek "kitchen sink realism": Ohlédni se v hněvu, Místo nahoře, Kapka medu, Pokoj ve tvaru L, Hněvivé ticho.

Markétu Lazarovou nemám rád. Přijde mi nudná a víceméně o ničem. To Andrej Rublev, to je jiná káva: Sice je taky černobílý, historický, pomalý a smutný, ale je v něm plno myšlenek, a jsou i hodně zajímavě podané. Bohužel (nejspíš vinou délky filmu) moc nedrží pohromadě. To ovšem neznamená, že jsem s tímto filmem nadobro skončil...naopak! Něco mi říká, že napodruhé to bude lepší (budu vědět, na co se soustředit). Už teď se těším na druhé kolo.