Stegman

Nemůžete po každém dokumentu chtít, aby se na svůj předmět zájmu díval ze všech úhlů, objektivně. Některé dokumenty (jako tento) jsou silné právě v tom, že ukazují jen a pouze jeden úhel pohledu. Věřím tomu, že inteligentnímu člověku dojde, že vedle zlehčování a relativizování udavačských činů a úmyslů existuje ještě další pohled na věc: totiž ten neústupný, čestný, potažmo až disidentský. /Slabošský dobrák: "Já tomu estébákovi neřek nic důležitýho...třeba že fenka toho disidenta je nemocná, a tak." - Estébák si to ale zapsal a při nejbližším výslechu se disidentovi o fence jakoby mimochodem zmínil. Disident pak kvůli tomu nutně získal pocit, že má nepřátele všude kolem sebe./ (To není citát z tohoto dokumentu; jde o parafrázi citátu, který jsem četl v jedněch novinách; řekl to nějaký disident.)

Jednotlivé povídky: Marvanova *****, Kreuzmannova ****, Brodského ***, Fialova ****, Munzarova ****.

POZOR! Mluví se tu hodně německy, a to bez titulků! Doporučuju se proto dívat s někým, kdo německy umí. Leccos se sice dá domyslet, leccos ale bohužel i unikne. Protože já německy neumím, tak mi toho uniklo docela dost, a film tak ztratil napětí. - A zrovna ve finiši! Škoda. Kdybych uměl německy, možná by ode mě tento vynikající film dostal i pět hvězd. To triatlet: Německý major mluví se Slováky většinou nedokonalou češtinou - nejspíš to je Sudeťák.

Na volební den v cikánské osadě na Slovensku (3. část Voličů) jen tak nezapomenu. To bylo pro mě něco doslova nepředstavitelného. :)

Nic proti Kachyňovým "dětským nemocničním" filmům (Už zase skáču přes kaluže, Počítání oveček), ale tenhle film je podle mě tak o jednu až o dvě třídy výš. Je dramatičtější, ale nepostrádá ani jistou poetiku a citlivost ve vyprávění. Pro mě jednoznačně jeden z nejlepších ČS filmů 80.let. Mimochodem: Poslední věta v obsahu od distributora je blbost.

Do školní lavice někdo vyryl: Kdo a kdo a kdo to je, kdo tu ligu kurví, je to pražská Slavie, sešívaný kurvy! - Hanba tomu, kdo ničí školní lavice! - Já taky všude nepíšu, že nebe je modré (i to přece každý ví).

Komedie ze 16.-18.století mám rád (např. Volpone, Impresário ze Smyrny, Mnoho povyku pro nic). Cením si je pro jejich zábavnost, zběsilé tempo vyprávění a nečekané zvraty. Tady z toho všeho najdu asi jen rychlé tempo. Přesto se skoro celou dobu nudím! Menšík se snaží, ale celou hru nezachrání. Sice nevím, kdo je na vině - autor nebo režisér (nebo kdo vlastně), ale jedno vím - Scapinovi se příště radši vyhnu.

To, co tady píše uživatel Jakubisko - že se ve filmu objevuje spoustu klišé (cigarety, významné pohledy) - to je sice pravda, ale dá se to vzít jako stylizace. Koneckonců, americké noiry jsou také často přestylizované, a nikomu to nevadí. Téma je zajímavé, tempo dobře zvolené. Přece je tu ale slabina - a pro mě klíčová: chování skoro všech postav postrádá logiku. Je to tu asi jako kdyby detektiv honil zloděje, zahnal ho do slepé uličky, přišel k němu a řekl: "Prosím vás, nevíte kolik je hodin?", na což by mu lehce zaskočený zloděj opáčil: "Bohužel nemám hodinky." Načež by se rozešli jakoby nic, a cestou domů by si každý z nich ještě gratuloval, jak toho druhého zmátl.

Sedm trpaslíků dělalo střídavě na koberci stojku. / Twenty dwarves took turns doing handstands on the carpet.

Při pádu z rokenrolového trůnu si natloukl a horko těžko se pak zvedal. Tuto základní pravdu o Mikim Volkovi jsem pochopil už po hodině tohoto dokumentu - tedy po první části, nazvané Život. Samostatně bych ji hodnotil 4*, řekne totiž vše podstatné. Jenže je tady ještě druhá část, nazvaná Smrt. A ta má také hodinu. (Takže to vlastně není Smrt, ale Umírání.) Autoři dokumentu měli Mikiho rádi a asi chtěli, aby lidi poznali všechny stránky jeho života - i ty politováníhodné. Tímto jistě dobře míněným úmyslem u mě paradoxně ale dosáhli opaku - trpěl jsem u toho. Jako bych se díval na pořad bulvárních hyen o Michaelu Jacksonovi a jeho rozpadajícím se nosu. ... No a vypravěč Radovan Lukavský se svým tragickým přednesem celkovému dojmu také nepřidal.