V sobotu večer, v nedeľu ráno

Konec padesátých let, Anglie, rozhněvaní mladí muži, Alan Sillitoe, volnost, "All I want is having fun. The rest is propaganda!", ale zároveň i problémy spojené s udržením si této volnosti. Tak tohle je přesně styl, který si užívám, navíc ve spojení s režisérem pocházejícím z Ostravy a zachráněným slavným Nicholasem Wintonem. (27.08.2010)

V určitom období životného cyklu človeka nastáva obdobie vzdoru. Prejavuje sa rôzne. V Európe prevláda nadmerné požívanie alkoholu, fajčenie čoho a kohokoľvek, striedanie partnerov, rebélia voči nadriadeným autoritám i polícii. Je za tým túžba byť iný. Podotýkam - rovnako stádovitá, ako obdobné "z normy vybočujúce" a na absolútnu jedinečnosť človeka upozorňujúce individualizované správanie. Karel Reisz (dieťa zachránené pánom Nicholasom Wintonom počas II. svetovej vojny pred transportom do koncentráku), trefne vystihol rebelujúce obdobie anglického továrenského robotníka, frustrovaného monotónnou prácou, a neprajúcim nadriadeným. Rebélia spočíva vo víkendových pitkách, pipkách a bitkách. Zároveň sa naznačuje obdobie ukončenia buričstva a vplávanie do pokojných vôd rodinného domčeka s predzáhradkou, vlastnou kuchyňou a práčkou, televíznymi poobediami a ľudským kľudom a pokojom v lone rodiny (teda vlastne robotiny). (01.12.2020)

Alberta Finneyho som si vždy ctil ako pána Herca. Saturday night, sunday morning možno nie je jeho najlepším filmom, no rebelského chuligána Arthura Seatona stvárnil perfektne. Film samotný má dobrú pohodovú atmosféru, podporenú akurátnym výberom hudby, no i napriek priaznivej stopáži miestami pomerne nudil. Rád by som si prečítal predlohu. (24.10.2013)

Italský neorealismus nebyl jen směrem, který ovládl světový hraný film své doby; byl něčím víc; byl především všeobecně sdíleným pocitem prvních poválečných let. Doby, která po znániku nacismu začínala z ničeho. Pocitu, který se poměrně rychle se stoupajícím hmotným standardem životní úrovně měnil v dozrávající a vyhraňující se konzumismus. Mladý hrdina anglického průmyslového města konce padesátých let minulého století v sobě dokonale ztělesňuje tyto tendence. Bouří se odnikud nikam proti své nezadržitelně nastupující dospělosti. Skutečnost, že vydělává, ho nabíjí falešným sebevědomím. Bludný kruh týdne za týdnem, od vystřízlivělého pondělka do promrhané neděle, se náhle zasekne. Konfrontován s možným otcovstvím a náznakem skutečného hlubokého citu k dívce, která odmítá být ve vztahu onucí a pro niž svedením vše ne končí, ale začíná i za cenu, že o nově získaného partnera přijde, ho osudově vede do pasti, kterou si připravil sám svou vlastní lehkovážností. Na rozdíl od felliniovských darmošlapů se zdá, že vlastním svobodným rozhodnutím procitá do dospělosti, slušnosti a zodpovědnosti. Výborná kamera, chápavý autorský pohled, který se zdařile nevyhýbá dobovým konvenčním tabu, výborné herecké výkony, to jsou vklady českoanglického režiséra Reisze, které toto pozoruhodné dílo činí i dnes inspirativním a podnětným a otazníku, jímž SOBOTA končí, propůjčují ojedinělou pádnou přesvědčivost. (04.06.2011)

Jedno z prvních přenesení rozzuřenosti mladých Angličanů z knih do filmu již nemá stejnou údernost jako jiná sociální dramata z doby dřívější (V přístavu) nebo pozdější (Accattone). Reiszův portrét jednoho příliš hrdého příslušníka dělnické třídy při svém neidylizujícím, odměřeném rámování nedokáže dost sugestivně zprostředkovat vztek, který hrdina vůči starší (a vládnoucí) generaci pociťuje. Působivější je v tomto směru Schormovo drama Každý den odvahu, které je „down-to-earth“ ve více významech než Reiszův film, ačkoli stejně jako on nadřazuje dramatizaci pouhé observaci (takže nelze mluvit o bezprostřednosti vlastní stylu cinéma-vérité). S ohledem na konzervativní britskou kulturu je ale přesto třeba docenit odvahu ukázat chování několika frustrovaných, nezodpovědných, konvencemi opovrhujících a opovážlivou živočišnost projevujících floutků (Arthur do sebe často hází jídlo nebo lije pivo a neomezuje se ani v oblasti sexu) bez odsuzování, resp. bez zaujetí jednoznačného morálního stanoviska. Kontroverze ve své době vzbudil také nespisovný slovník postav nebo téma potratu (pobouřenější byli paradoxně američtí cenzoři), což ve výsledku dělá z V sobotu večer, v neděli ráno zejména historicky cenný lakmusový papírek nálad společnosti, ve které se schylovalo k bouřlivým změnám. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, ScarPoul (16.03.2014)