Osamelosť cezpoľného bežca

Dodnes mám v knižnici útlu brožúrku od Alana Sillitoa, dodnes si pamätám námahou skrútenú tvár Toma Courtenaya, ale pamätať si po 50 rokoch na samotný film nemám šancu. Dnes som si spomienky obnovil. Je to zaujímavý film zo vzdialenej doby a prostredia, v ktorom sa prelínajú dva hlavné motívy. Tony Richardson v ňom dokázal vyjadriť filmovou rečou aj to, čo by inak znamenalo dialógy naviac. Je možné, že dnes má film už iba historický význam, lebo dokumentuje tvorbu mladých rozhnevaných mužov, ale rebelantstvo neskrotného mladíka proti systému pôsobí nadčasovo. (29.05.2019)

Nejoblíbenější film jednoho z mých nejmilejších přátel by neměl ujít ani mé pozornosti, zvláště když hněv, který jej patinuje, trávil – a tráví – i mě. Tedy oč jde: především o ryzí hořkost, která po sobě zanechává jen tmu, vlastně víc než tmu: šeď, která je horší, protože na rozdíl od prvotních temnot, které lze zaměnit za vodstva a písky, z nichž vše povstalo, je tato neplodná a zdánlivě – a co hůř: konvenčně – obyvatelná. Od prvních vzpomínek nešťastného, osamoceného běžce jsem se ptal po životě. Na plátně se umíralo, trpělo, radovalo i krvácelo, prudce se rodila láska i kypěl chtíč, ale vše jako by jen nalévalo příslušné tekutiny do připravených nádob. V mlhách vyhasínajících dělnických těl se zastavoval čas a vyhlíželo se bezčasí jako spása před smrtí ztotožněnou se životem, který je však jen přežíváním. Ne však při běhu: tam se zažíhalo vše bezděčné a všechny domnělé smlouvy parafoval oheň... Vzhledem k tragičnosti ztěžklého dosedání, zaklekání do bloků u tohoto snímku překvapí lhostejná kamera, která však vidí vše, co má, a svým urputným žvýkáním gumy věrně zprostředkovává slepotu hrdinů. Zrak nájemného kameramana ovšem současně nelíčeně předvádí všechen ten dusivý kouř nedělních rán, v něž se přetavil nečinný týden, a divák se tak může klidně tázat, co je za těmi bílými paspartami, zda tam pokračuje fikce, anebo se tam zabydluje ještě nestravitelnější fauna. Mnoho slov a málo příběhů: v zásadě jde ale jen o jedno, o tu osamocenost, osamocenost, ne samotu! PS: Vychován Thoreauem jsem se vždycky ptal na rozdíl mezi během a chůzí. Odpovědí mi bylo kulhání, při němž se v jednom prudkém doteku sdělí tělo i země navzájem. Tedy každý ryzí běh se musí před svým cílem zastavit, a to nepochopí nikdo jiný než ten, který se doběhl… (02.09.2017)

Neviem, koľko ľudí tu videlo film so slovenským dabingom, ale s ním je Osamelosť vskutku nevšedným zážitkom. Máte pocit, že pozeráte úplne iný film, totiž, že pozeráte slovenský film zo 60. rokov. Neprirodzený preklad, peniaze sa tu nazývajú grošmi, hlasy nesedia na tváre. Takto sa z filmu stáva akýsi guilty pleasure, ktorý treba vidieť. No ale k veci, možno mladíkové rozhodnutia nemusia pripadať divákom logické, možno má to, čo si zaslúži, ale treba si uvedomiť, že je to človek okolo dvadsiatky a tam je to rebelanstvo dôležitejšie. Navyše ak vyrastáte v klasickej "sociálnej" rodine, kde otec nosil 9 libier týždenne z práce. Richardson ponúka ueriteľný neutešený pohľad na dobové Anglicko, ktoré sa možno viacerým politikom nemuselo páčiť, my sme ale pozorní diváci, ktorých takéto náhľady na vlastnú nedokonalosť bavia a preto ma bavila aj Osamelosť cezpoľného bežca. (01.06.2014)

"Mňa neprevychovajú..." V prvom rade ma zaskočil trochu zvláštny slovenský dabing. Je to najskôr nekvalitným zvukovým mixom, v ktorom sú hlasy podstatne hlasnejšie než okolité ruchy a prekvapili ma i hlasy neznámych hercov, ktorí bežne nedabujú. Atmosféra filmu je rovnako niečím zvláštna, neviem síce presne povedať čím, ale pôsobilo to na mňa tak. Za zmienku určite stojí záver, v ktorom postava Colina ukázala, že je naozaj pevný ako skala a prevýchova mu nehrozí. Vlastne je to aj dôvod, prečo som sa priklonil k vyššiemu hodnoteniu. Slabšie štyri hviezdy. 70%. (21.09.2014)

Naturalistický příběh z dělnického prostředí Anglie počátku 60. let, jedno z důležitých děl "hnutí" kitchen sink cinema a fantastický film. Prolínají se v něm dvě časové roviny: hlavní hrdina Colin je převezen do nápravného zařízení pro mladistvé Ruxton Towers za vloupání a tamější vedoucí po něm chce, aby vyhrál přespolní závod s jednou soukromou školou. Colin při tom vzpomíná na události, které předcházely jeho zatčení. Obě tyto linie mají příbližně stejně prostoru. Vesměs neveselá historka je proložena několika scénami jemného humoru, mezi kterými vynikají komické momenty, které jsou lehce zrychlené, což v kombinaci s černobílým obrazem ještě více umocňuje dojem, jako ze sledování klasické grotesky. Takových míst je tady ale málo. Závěrečné hrdinovo gesto se mi zprvu zdálo velmi těžko pochopitelné, ale pak jsem zjistil, že klíč k jeho rozluštění se skrývá v první půlminutě filmu. All I know is that you've got to run, run without knowing why, through fields and woods. And the winning post's no end, even though barmy crowds might be cheering themselves daft. That's what the loneliness of the long distance runner feels like. (19.03.2010)