Segrestor

V podstatě jde o jedno. Vytvořit "coolovost" a pak se jen tak doplácat k nějakému konci. Ta "coolovost" je v tomto případě výpadek, který zamotá osudy několika relativně sympatickým postavám. Nějaký konec znamená, že vlastně je jedno, jak to skončí, hlavně že se mají všichni rádi. Nebylo to špatný, ale mohlo to být lepší. Zatraceně lepší.

Krátký a vlastně nic neřikající příběh, přitom ale dokonalá ukázka fandovského zápalu pro věc. Vizualizace světa Half Life je přinejmenším na amatérské poměry naprosto dokonalá. Snad po zhlédnutí Escape from City 17 dostane nějaký šikovný producent nápad a pustí se do nějakého celovečeráku. Tohle téma si to po všech těch Thorech a Kapitánech Amerika konečně zaslouží.

Krásná ukázka toho, jak si amatéři dokáží poradit s těžkou předlohou, v tomto případě PC hrou Half Life. Při sledování máte opravdu dojem, že atmosféra hry byla převedena na filmové plátno, jak se říká. Pro starý halflajfáky povinnost.

Obrovské nadšení vystřídala studená sprcha v podobě dějově ucelených epizod o přemoudřelých dětech bojujících s štěstěnou po boku proti všelijakým potvorám z čtvrtohor. A pro každou epizodu jiná potvora, aby se neřeklo. Seriál u mě nezachraňují ani hezké tvářičky, ani relativně pěkně "udělané" scenérie. To velké haló kolem tohoto bombastického seriálu brzy vystřídá šeď odpoledního vysílání pro děcka na Nově. Škoda, pilotnímu dílu bych dal z fleku pět hvězd. Extrémně blbý mi přišel hnedle čtvrtý díl. To byla zápletka jak z nosu. Tady se nějaký scénarista vysloveně překonal... Tam za zhlédnutí stály možná poslední dvě minuty.

Totální neserióznost vůči divákům zde nabrala plné obrátky. Tvůrci překročili poslední hranici vkusu a naservírovali ucelené a zcela konkrétní faux pas z jakéhosi televizního studia na stanici Prima, kde se už ani netají tím, že chtějí být stejně špatní jako konkurence. Když kdosi v upoutávce tvrdil, že se doslova řechtal na každé stránce scénáře, tak bohužel já plakal s každou další minutou této tupé naivní nevkusné idiotské frašky, kde humor je asi to poslední, co vás bude trápit. Tímto hnusem, výblitkem z pera paní Pawlovské, snad utrhnou trochu té pozornosti, ale to je jedno, pač doktor Chocholoušek vypíná televizi v šest.

Sice jsem původně tušil, že to bude něco děsně proamerického (ne jen čistě hrdinského, ale zkrátka i ryze proamerického), ale tohle předčilo veškeré mé nejčernější představy. Z filmu jsem utrpěl dojem, že se snad chystá nějaká další pořádná válka a tenhle film je jen začátek v masírování myšlení mladých Američanů. Nezachytil jsem bohužel ani jediný náznak, že se snad jedná o jakousi nadsázku. Zbyla z toho jen a pouze náborová agitka s občasnými debilními antifyzickými scénkami, spousta mluvení o prázdnu, spousta hloupého mluvení o prázdnu, přehlídka scénáristické zhulenosti, filmařského šlendriánu a konečně přílišné snahy o "coolovost", která ve finále vyzněla jen jako další nechtěný útok na bránici. Komentář, který skvěle vystihuje mé patálie při snaze tento film vůbec dokoukat -Z0omb3e

Oko kritika sledovalo Oko dravce. Oko dravce si u oka kritika oko neudělalo. Oko dravce okamžitě pohled kritický odklonilo, Oko dravce na oční oddělení kritika poslalo. Očař zíral, že prý po psychiatrii se poohlížet mám. Tož pohledem příštím zavadím o jiný film, než o Oko dravce, doufám. Až budu sjíždět divoké Orinoko.

George Jung je jako filmová postava dokonalý antihrdina. Idiot z principu, co se týče jeho rodiny, jeho dcery zvlášť. Absolutní borec ohledně byznysu a z hlediska lidského odvážný, čestný, kamarádský, naivní, osamělý, paranoidní a nakonec asociální jedinec. Těžce asociální, protože vlastně profituje z prodeje drog. Z filmu pak máte pocit, že sice drogy jsou špatné, ale život chlápka, co na tom trhl majlant je celkem dobrodružná show lemovaná blahobytem i strastí. V momentě, kdy na scénu ležérně vtrhne sám Pablo Escobar, ikona jihoamerického trhu s kokainem, boss, který má na svědomí nejeden život, dostává film skutečné grády. Je to i přes kontroverznost tématu skutečně napínavá podívaná a film se tak stává pro mnohé jedním z těch nej, které kdy viděli. Jistým faktorem líbivosti se nejspíš stává, v jaké etapě života to člověk zhlédne. Jestli v době, kdy experimentuje a koketuje tak s lecjakou látkou posílajíc nejednu mysl kamsi do výšin nechápavého spektra barev a výjevů nebo v době, kdy právě doexperimentoval a v závislosti na rodině a své dceři zvlášť, zastává k této problematice postoj spíše negativní. Nic ale nemění fakt na tom, že partička herců předvedla strhující výkony a to je jen špička ledovce. Z filmového hlediska nyní můžeme pět jen samou chválu.

Geniální. Tvůrce naprosto konkrétně převedl na filmové plátno to, co se mi odehrává v hlavě, když stojím ve frontě v Penny, když čekám ve frontě na ONO, když čekám s lístečkem v bance, na poště, na úřadě, když jsem vmáčknutý mezi dva chrchlající důchodce při čekání na lékeřskou prohlídku, když zůstanu viset v zácpě při páteční cestě na chatu, když zůstanu viset v zácpě při nedělním návratu z chaty, když s průjmem stepuji před obsazenými veřejnými záchodky. Když sleduji film s podobnou tématikou.

Přijde vám to jako po dlouhé době tak trochu jiný film, ale záleží, jak moc si stojíte se znalostí jihokorejské filmové produkce. Pro naprostého analfabeta této problematiky to byl skvělý filmový zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Rozhodně hodno doporučení. Celý film i tolik proklamovaná poslední půlhodina.