Segrestor

Byly to spíš křeče v noční košili, ale co, ono tehdy nebylo z čeho vybírat. Pro děti to měla být jakási pozvánka do světa dospělých, která měla ukázat, že lidi jsou svině a kdo nekrade, okrádá rodinu a že bez ostrých loktů se může kdejaký neználek zahrabat. Milé děti, vezměte si příklad ze starého pana Křečka, takhle se dělá kariéra. Zapomeňte na naivitu mladého Brodského. Když opominu tento kontex, jednalo se o legrační a dobrodružné fantasy, kde si tvůrci udělali perfektní kličku ohledně cestování časem, prostě si oblékli pradědečkovu noční košili.

Tak trochu akční thriller, který ale nemá ty správně velké koule, aby z toho byl hit století. Film připomíná šachovnici, kde černý a bílý král jsou přesně stejně omezení jako ve hře šachy. Gambit se nekonal, přesto to mělo skvělou koncovku.

Drozd, drozd, droooozd... Partička vycválaných idiotů v exlusivní road movie. Klasika devadesátých let. Kino řvalo smíchy jako nikdy.

Místo Beatles nám dali Olympic, místo Elvise nám dali Zicha, místo Toma a Jerryho nám dali tuto povedou dvojici moskevských prototypů mládeže. Snaživý bonzák Zajíc a vagabund a nemakačenko Vlk. Zvláštní je, že Vlk jde po krku Zajíci. Věřím, že ve skutečnosti takový pionýr Zajíc dřív nebo později šlápne na krk expankáči Vlkovi a pošle na Sibiř.

Dech beroucí nuda zajímavá hereckou příležitostí uhrovitého Leonarda DiCapria. DiCapriův pravý Počátek. Nostalgie ale prýští z každého okénka filmu. Nemohu jinak, než za čtyři.

Takové středoproudové americké remake té české jakože komedie Já nejsem já s Nárožným a Kaiserem. Film občas působí, že jde tvrdě na věc, ale pak vždycky trochu ubere plyn, aby to bylo plus mínus autobus. Pro muže středního věku dobrá komedie a slušný úlet do fantazie o sexy manželce a myšlenek typu jejich starosti bych fuck chtěl mít. Pro ženy pohodová romanťárna s dobrýma hláškama na sobotní večer. Pro malá miminka, která se na to podívají snad omylem těžký mindfuck. Jedná se tedy o ne úplně nejhorší film, kde to výchovný happyend trochu kazí, ostatně, k tomu to prostě celou dobu dost v daných mantinelech spěje. Přesto si tam lze najít solidní pasáže, které na tu bránici prostě zaútočí, jak se tak říká. Reynolds mě po Green Lantern podruhé letos překvapil.

Tak nějak jsem se celou dobu těšil na nějaká roztomilá monstra, na výjimečný fantasy příběh, na nějaké bizarní dobrodružství, ale dostal jsem místo toho dokument o chlapci, který je sympatický jako vlakové neštěstí a ne-až-tak-roztomilých monstrech, které ani neděsí, ani nerozesmívají, ani nejsou nějak k zapamatování. Umí metat kozelce a hádat se o blbostech, to ano. Navíc dodnes vlastně nevím jestli je to film vhodný pro děti. Tolik k tomuto dobrodružně dramatickému rodinnému fantasy.

Chápu, že tvůrcům šlo o to nás rozesmát. Možná jen pobavit. Možná jen trochu uvést v rozpaky. To já všechno beru, ale proč ksakru tímto způsobem. Zombie komedii si zkrátka představuji poněkud jinak. Tento jaksi melodramatický výjev z "padesátkové" městečka je sice jakože veselý, ale mlácení hlavou o stůl a lapání dechu v křečovitých záškubech ryčného smíchu to prostě není. A horor to také nebyl. Možná jsem náročný divák, ale film jako horor/sci-fi/komedie mě neuspokojil ani v jednom směru svého žánrového označení. Jinak to není špatně natočené, abych nebyl za nějakého škarohlída. Dokonce i ta Kerý En Mos hrála paničku tak suprově, až se mi hnusila. Asi takhle. Film není ani klasickou zombie komedií, ani rodiným melodramatem, přesto vnáší do subžánru jakýsi nový pohled.

Bože, ochraň naše děti od všeho zlého, zařiď, aby nikdy neviděli takovou chujovinu, jakou je film Asterix a OlymPYJské hry.

Odplata je přesně ten typ filmů, kde chceme Mela Gibsona. Odplata je přesně ten typ filmů, kterým neubyde na kvalitě ani s odstupem času. Odplata je přesně ten typ filmů, který by si neměl nechat ujít žádný filmový fajnšmekr.