Segrestor

Když nevíte, co s Jackem Blackem, nacpěte ho do akčního filmu. Šakal není špatný snímek, ale bohužel je spíš o Richardovi Gereovi, než o Bruci Willisovi a to je asi největší mínus jinak svižného akčního snímku. Není na škodu si jedno deštivé odpoledne zalést se starším filmem a vychutnat si jeho perforaci. Šakal je pro to ideální.

Co se stane, když se uprostřed lesa objeví Robinson Crusoe, Ted Bundy a nějaký černoch? Černocha obětujete medvědovi, protože do všeho fuckuje (ten černoch pochopitelně). Pak je potřeba ukázat, jak by dopadl souboj mezi výše zmíněnými panáčky. Nechci spoilovat, ale dostanete čistokrevný dobrodružný film z prostředí divoké přírody.

Dávám čtyři hvězdy (jednou se nám bude o Agelině stýskat a na takový filmy se ještě rádi podíváme) ale je fakt, že ten konec si nějak nepamatuju. Není to zrovna film, co se zavrtá do mozku a nepustí a nepustí.

Typický film, u kterého si každý myslící člověk řekne, že se to mohlo natočit poněkud lépe. Je tu mnoho aspektů, které film sráží. Ať už to jsou některé nelogické zvraty nebo účes Nicolase Cage, pokaždé je to něco, s čím není úplně snadné se popasovat. Dokonce je matoucí, jak režisér nahlíží na časové reality hlavního hrdiny. Prostě pokaždé jinak a film to celkově tříští. SPOILER. Nejlepším momentem filmu je tedy samotný závěr, kdy si uvědomíme, že zhruba od poloviny filmu jsme viděli jen jistou realitu, kterou se pak Cage rozhodl změnit. Klíčovým momentem je tedy ona chajda na útesu. Tam dojde k zásadním rozhodnutím. Opravdu silný moment. Člověk si myslí, jak je mu to vše jasné a co bude přesně následovat a nejednou naskočí titulky. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi ten konec zamlouvá a měním z původně tří hvězd na čtyři.

Prý inspirováno skutečnou událostí. Nevěděl jsem, že se příběh Johna Ramba považuje za skutečnou událost. Zkuste mi to vyvrátit, ale John Rambo se přece vrátil z války do rodného městečka a neplánoval nic, než klidný život v místech, kde vyrůstal. Bohužel se porafá s místními představiteli zákona a prchne do lesů, kde to bude chvíli zkoušet jako Tarzan. Stejně tak i hrdina tohoto filmu. Akorát, že zde si tvůrci realitu trochu překroutili, protože náš Dwayne se z lesa vrátí a v ruce svírá hoblovaný hranolek, z kterého si udělá svůj trademark a rozbíjí s ním huby na potkání. Inu ve filmu je možné všechno a tak to snad John Rambo pochopil, že si to museli trochu přikrášlit. Bez toho by to nebyla komedie. Samotné zdržování se po lesích není na komedii dostatečně hutný materiál. Dávám lepší čtyři hvězdy za vtipné zpracování klasické příběhu, který lidovou slovesností stále žije.

Životopisný film to tak úplně není, zaznamenává především jednu událost ze života Franka Duxe, která je okořeněna několika rychlými retrospektivami. Dle mého soudu na životopisný film málo. Sportovní film to vlastně také není, neboť kumite, tak jak jej nám předložili tvůrci, není rozhodně nějaká sportovní událost roku, ale tvrdá eliminační gladiátorská aréna kde dva muži vejdou a jeden vyjde. Akční film to taky úplně není, protože na akční film je tam málo akce. Vlastně většinu filmu sledujeme průběhy utkání mezi dvěma zápasníky nebo zákulisí těchto utkání. A jedna honička po Hong Kongu nedělá přece akční film. Zajímavostí ovšem je, že se to odehrává ve zmíněném Hong Kongu, který tehdy ještě spadal pod Britskou nadvládu. Možná je tento film žánrem historický. Navíc důležitou složkou filmu je vztah Franka Duxe s jakousi blonckou, takže já bych to viděl spíš na žánr romantika a kvůli retrospektivám s japonským mistrem a soužití s ním i rodinný. Nakonec bych rád zmínil postavu primitiva Jacksona, bodrého a především hláškujícího Američana. Takže Krvavý sport je tedy Romantický / Historický / Rodinný / Komedie, plus ohromná příležitost pro Foresta Whitakera.

Jeden z nejoblíbenějších filmů Woodyho Allena. Klidně si na mě počkejte někde za rohem, že jsem tak přízemní, když to říkám kvůli tomu, že tam je prostě víc srandy, než solidních myšlenek podivínského introverta, jak bývá v jeho filmech zvykem. Kolektiv technických čarodějů se rozhodne vybrat banku z vedlejší prodejny. Lepší zápletku ke komedii aby člověk pohledal.

Pokud je třeba pranýřovat tuto legrácku určenou dětem, tak na úplně jiných místech. Rozhodně ne pro dabing. Za to prostě seriál nemůže, že se někde ve studiu Budíkov či kde sešel spolek vypečených dabérů. Velkou chybou je, pokud je tento seriál určen dětem a mládeži a působí výchovně a je morálně umírněný, tak právě občas sklouzne do absurdit, které tak mohou těmto dětem a mladistvým (kterým jsem byl v době premiérového vysílání i já) pokřivit pohled na svět novin a na život superhrdiny. Rozumějte mně dobře, například Lois je hysterická, zbrklá, panovačná, dezorientovaná, závistivá, omezená, žárlivá, neschopná dedukce, nerozezná jednoduchý akrostich a je nevtipná. Přesto je až příliš křečovitě uctívaná jako geniální novinářka. Chudáci děti. Superman je jako Klark Kent trapný panák, to je v pořádku, ale bohužel mu to vždycky zůstane a tuto ošklivou škatulku si s sebou vezme i do role Supermana. Co ovšem celý seriál zachraňuje je šéfredaktor Perry White, který se ani netají tím, že je to břídil. Tuhle prozradil, že už stál u pádu asi pěti deníků, ale že Daily Planet padnout nenechá. Já ho prostě můžu. "U Elvise!" pronese vždycky tak, že se trapně směji. Seriál má těch slabých postav ještě dost, takový Lex Luthor je snad cílená parodie sebe sama, ale v každém díle se objeví nějaký šíleně tupý padouch, který si myslí, že zrovna on bude tím, kde přečůrá Supermana. Naivita se tomu prostě nedá upřít, ale možná v tom spočívá jisté kouzlo celého tohoto amatérského počinu.

V náruči ďábla jsem se ocitl já sám, když jsem omylem přepnul na Prima love. Sápal se na mne skrz obrazovku pomocí prapodivných postav, které rozhodně nechodily na kurzy herectví Ladislava Fialky. Hudba gradovala, zdálo se, že dojde k nějakému nečekanému zvratu. Oh, ano. Ve dveřích stanul nějaký idiot s vizáží strýčka Pompa. Jeho uhrančivý pohled sežehl prázdnou místnost a Pompo zase odkvačil. Hudba ve Wagnerovském stylu opět přešla do tklivých vod čtvera ročních období páně Vivaldiho. Zůstal záběr na prázdná futra. "Fuj, to byly nervy," pomyslel jsem si a nejistě přepnul na jiný kanál. Ano, čtete dobře, kanál. V náruči ďábla si mě prostě nezískalo. Neviděl jsem celý seriál, přesto si dovoluji říct, že se jedná o odpadní záležitost.

O partičce bonvivánských krys jsem se doslechl, že jsou to postavy po čertech dobrého večerníčku. A skutečně má tento seriál něco do sebe, každopádně je plný bodrého moraváctví. Uvodní písnička je prostě kůl song.