Segrestor

Rozhodně pro mne zajímavější, než první díl. Svižnější, akčnější, přímočařejší a tak nějak režisérsky zvládnutější. Přesto jde znát, že se režisér Guillermo del Toro na tomto snímku jen trénoval. Jisté prvky jeho pozdější tvorby tu znát jsou, ale, přiznám se, očekával jsem ponejprv, že upíři budou mít oči v dlaních a po tvářích různé ornamenty, pakliže budou mít hlavy ve tvaru půlměsíce. Inu, bylo znát, že tyto majstrštyky del Toro plně rozvinul až v Hellboyovi nebo Faunově labyrintu. Přesto ale predátorští reapeři mi přišli skutečně zajímavější, než obyčejní, křehcí a hořlaví upíři, kteří se sesypou, když máma prolisuje česnek do guláše. Navíc si k tomu přidejme účast Rona Perlmana (pozdější del Torův Hellboy), Dannyho John-Julese (Kocour z Červeného trpaslíka) nespočet českých herců (tradičně Karel Roden a třeba také Marek Vašut) a v neposlední řadě Donnieho Yena (Yip man), který se podepsal i na choreografii bojových scén. Samotný Blade je zde poněkud vyměklý, tedy lidštější. Za to Whistler přitvrdil. Jeho návrat do filmu mi ale poněkud unikl, čímž právě vypichuji jistá negativa filmu. Celkový verdikt tedy je lepší trojka nebo horší čtyřka. Dávám nakonec čtyřku za účast naší Prahy, která je zde přiznaná, nesimuluje třeba Paříž, jak je tomu zvykem v jiných filmech.

Když jsem se na to nedávno podíval, došlo mi, z čeho čerpá Petra Neomillnerová nebo i Charlaine Harris a proč je to u diváků tak kultovní po všech těch Twajlajtech a Trůbloodech. Každopádně, s odstupem času ten Blade není zas tak cool, jako tenkrát, pořád je to takový nedomrlý akční film, ovšem s povedeným příběhem. Dialogy občas váznou, ale dejme tomu, když je to podle komiksu. Nevím, nebyl jsem zas nějak dvakrát odvázaný. Triky jsem ochoten přejít mlčením, prostě odpovídají době vzniku tohoto filmu (aspoň doufám), ale nejsem si už zcela jist, zda je úplně košer nahradit filmovou krev červenou vodou. To si zaslouží oprávněnou kritiku. SPOILER. Když se hlavní záporný hrdina promění v marschmallow (bonbon, ne ibišek v překladu) bylo to spíš k smíchu. Dost to srazilo celkové hodnocení. Je dobře, že další díl byl pod taktovkou del Tora. Ten chlap má alespoň nějaká výtvarné cítění. Takové třeskutě směšné Marschmallow bylo naposledy v Krotitelích duchů a to mi bohatě stačilo.

Opravdová televizní viagra nejen pro muže. Pořad není jen o autech, je to o zábavě, o dobrodružství a v neposlední řadě o informacích a to vše takovou formou, která nemá obdoby, proto není divu, že se pořad během svého vysílání stal kultovním a dosud nepřekonaným. Velkým kladem jsou návštěvy populárních herců a jiných celebrit. Je to zkrátka pořad, který potěší i někoho, komu jsou nějaká auta u zadku a do práce jezdí na kole, a že pár takových diletantů znám (vtip, neznám ani jednoho). Hlavními pilíři jsou zde moderátoři a jejich suchý (občas drsný), ale přitom trefný, pro Brity tolik vlastní, humor.

Ano, uznávám, napětí tam je, humor také (předložený cynismus hlavní postavy), ale tím jsem tak nějak vyčerpal repertoár pro své hodnocení. Já ti nevím, ale seriál, dokonce epizodní seriál, který startuje každou další epizodu podle pořád té stejné šablony, začne brzo nudit, nezdá se ti? Oprave mě, pokud se pletu. Na scéně se objeví pacient s nemocí, kterou nikdo nezná. Padne pár nepřesných diagnóz a následná léčba pacientův stav tragicky zhorší. Celý tým je z toho úplně vedle. Nikoho nenapadne zapátrat trochu mimo operační sál. Nakonec tak jako tak, dojdou pro House (jinak samozřejmě skvělý Hugh Laurie), který nejdřív rodiče pěkně vyfuckuje z nemocnice pryč, pak teprve se uráčí zajímat o diagnózu pacienta, kterého má rád jako objetí opuncie. Párkrát si zatočí s jojem u jakési tabule a ejhle, nová diagnóza je na světě. Stačí si prostě seřadit slova na tabuli a ze vzniklého akrostichu přečíst prostě název té nemoci. Většinou se jedná o něco virového z Asie nebo důsledky domácího násilí na nemocném. Všiml sis toho také? Je to tak prosté, to by mě nenapadlo ani v horečce. Oni vyfuckovaní rodiče pak závěrem každého dílu poděkují Housovi, jakože to pochopili a všichni si to tak nějak vyříkají. Střih, titulky a druhý den jedeme nanovo. Nový pacient a nová nemoc z Asie. Jojo a tabule a děkovačka závěrem. Tomu se říká konečná. Když si přečtu zdejší komentáře a udělám si z toho takový výcuc, dojdu nutně k závěru, že kladně se hodnotí především cynismus samotné hlavní postavy. Vše ostatní tak nějak nasvědčuje tomu, co jsem sám zmínil. Neustále se opakujicí klíše podle té stejné jedné šablony. Nuuudááá.

Ze začátku to pro mě znamenalo hodně. Byl to přesně ten typ seriálu, který bych vydržel koukat v kuse celou sezonu a spokojeně u toho ržát jako kobyla v poslední fázi komplikovaného porodu. Bohužel se i zde tvůrcům podařilo rozmělnit našlápnutý příběh do dílčích katastrof, které zahubily sebe samu. A kombinace, co se stane, když proti sobě nastoupí ÝTÝ a PREDÁTOR nebo RUMBURAK a WOLVERÝN, mě vlastně nezajímají. Je to převeliká škoda, když si vezmu, kolik zajímavých seriálů bylo předčasně ukončeno na úkor tak sprasených nástaveb jako u Heroes, je mi to tuplem líto. Na druhou stranu Heroes měli skvělou komiksovou atmosféru a vyplašili nejednoho fanouška sci-fi ze svého doupěte. Hudba na pozadí dokázala rozvibrovat chřípí víc, než žvýkačka Orbit zpoza stolu. Je to tak, kdyby se tvůrci vydali cestou fanouškovského stylu a vykašlali se na tu mainstreamovou patinu, vznikl by právoplatný kult, který by dlouho nikdo z piedestalu nesundal. Takhle se to tak nějak pohřbilo samo.

Jedná se o další komický kraťas, kde se prehistorická veverka svou hamižností zapsala do historie celé planety Země. Tentokrát nezpůsobila tání ledovců, ale rovnou vyvolala tektoniku, kvůli které se Pangea přeskupila v kontinenty jaké je de facto známe dodnes.

Tvůrci očividně popadli druhý dech a z otřesné slátatniny (druhý díl) šikovně vybruslili tím, že vše stočili na dinosaury. Ty zaberou dycinky. Zabrali i teď. Navíc přítomnost Simona Pegga (kterou děcka fakt neocení) posouvá tuto atypickou pohádku zas o kousek dál na žebříčku hodnocení.

Ve své podstatě zbytečné. O co byla jednička inovátorská a legrační, tady druhý díl zcela blatantně selhává. S příchodem mamutice to jde rovnou po hlavě do mamutí prdele. Nabírá to nehoráznou rychlost. Drama ke konci filmu už bylo pro mě naprosto nekoukatelné.

Hromada žaludů a kopec srandy k tomu. Debilní veverka a její chorobná touha skvěle parafrázuje lidské vlastnosti. Na legrační kraťas pro děti až příliš skryté pravdy v moderní bajce o tom, že kdo chce víc, nemá nic.

To bych doporučil všem těm milovníkům vyumělkovaných rádoby vtipných sitcomů o zamilovaných gayích, aby se podívali pravdě do očí. Seriál o jedné povedené rodině, kde každý je hajzl, tak jak to známe z reálu a to navíc vše natočeno jistým dokumentárním stylem, je rozhodně něco, co lze bez skrupulí postavit na piedestal top komediálních rodinných seriálů. Portia de Rossi je prostě sexy a navíc mrcha s idiotským manželem, zdrojem jejího komplexu a pro nás závdavkem pro kadenci vtipů bez zábran a omezení. Ano skutečně její manžel GAY (zatím nepotvrzeno) je prostě jednou z nejlepších postav seriálu. Takový charakter (postava) se jen tak nevidí. Rodina plná nemakačenků má ovšem dalšího favorita na postavu roku a tím je Will Arnet, amatérský iluzionista. A otec, defraudant ve vězení, s manželkou jako solidní krávou také. Oscarová rodinka, kterou drží pohromadě jediný pracující syn Jason Bateman, na jehož hlavu padají niterné problémy všech zúčastněných v tomto exklusivně vtipném seriálu, je prostě něco, co rád zkouknu znovu a znovu.