GOREGASM

Když se Michael Bay utrhne ze řetězu, stojí to obvykle za to. Druhé "Transky" sice ve velkých uvozovkách trpí Bayovým megalomanstvím, kdy akce skutečně nezná mezí a je ji sakra hodně, bohužel ale pan režisér ani u svého osmého filmu nepochopil, že je povrchní vypravěč, extrémně nevtipný bavič a měl by se držet svého kopyta v tom nejryzejším slova smyslu. Triviální zápletkou mohl stmelit spektakulární... houby spektakulární... orgazmickou akci v o půl hoďky kratší stopáži a byl by to dynamit. Takhle, při podotýkám druhé projekci, přežvýkávání přeslazené (obrazově i obsahově) a mnohdy trapné dialogové vaty dokáže mnohým zmršit chuť, kterou jim na patře drží díky neskutečným robotickým fightům (souboj v lese... Aaaargh), v nichž na nás Michael Bay doslova řve, jaké je to zvíře. K jeho a bohužel i divákově smůle s nulovou sebereflexí. 70%

Výživné téma vs. tentokráte tragický vopruz jménem Adam Sandler. Sandlerova komika byla vždycky o natvrdlé mimice, ale když si podá ruku s ultra nevtipným scénářem, má divák sto chutí ukončit život čehokoliv, co mu aktuálně pod návalem pseudovtipného průjmu přijde pod ruku. Nezachrání to ani Nicholson, který sice střihne zopár démonických obličejů, ale scénáristickou, režijní a v případě Sandlera i hereckou tragikomedii to nezachrání. Chlapa mého ražení alespoň dočasně uklidnila dráždivá přítomnost porn buddies, January Jones a Kristy Allen, plus jako vždy křehounká Marisa Tomei, ale tahle komedie měla uspokojit úplně jinou tělesnou partii, že pane Seagale (režisér, pro ty, jenž nejsou v obraze ;-). 30% P.S. Vedlejší role Turturra a Guzmana=WTF

Doug Liman desetinásobně překračuje svůj stín a Tom Cruise se začíná stávat scifi modlou. Edge of Tomorrow prakticky nemá hluché místo, dějově diváka nenechá vydechnout, nechybí tomu hravost, humor a zároveň se nevytrácí naléhavost. Ale nebojte se, do realisticky depresivního pocitu má film daleko, pořád jde především o zábavnou a dokonalou variaci na "Na Hromnice o Den Více", akorát že ve scifi kulisách téměř zpustošené Evropy. Každý se určitě těšil na Emily Blunt... ok i Toma Cruise v exoskeletonu, jak budou nakopávat zadky organickým a z mého pohledu, nebýt opět jedné zásadní slabiny mimozemšťanů (tentokrát alespoň rozumně napsané a realizované), neporazitelným emzákům. Nechápejte mne špatně, akce je tady více než dost a Liman opravdu zatraceně překvapuje, že něco podobného umí, ale nejde o samoúčelné akční rodeo a vše jde na ruku výborné story, která nepoleví ani na konci, a přestože film nenabídne velkolepé rozuzlení, rozhodně nejde o handicap. Jsem velmi zvědav, co nám Doug Liman předvede příště, na Jumpera 2 by se měl rozhodně vyprdnout. 90%

Ne, že bychom nevěděli, jaký je Bay hračička, každopádně až Transformeři ho nechali se naplno vizuálně vyřádit a hned napoprvé to dopadlo na výbornou. Bay opět na nějaký čas nastavil laťku vizuálních efektů dosažitelně, ale nezdravě vysoko, a když k tomu připočítám jeho režisérský drive a ďábelské oko, je se celých 144 minut nač dívat. Vše podpořeno teenagerovskými decibely, Stevem "Gears Of War" Jablonskym a (ne)chutně dokonalou Megan Fox. Jedinou brzdou není výkon Shia LaBeoufa, ale obecně pojetí jeho postavy, která je tím nejklasičtějším klišé outsidera, který nakonec tu princeznu z Nedostupnova přecijen klofne a navrch nablýskané Camaro k tomu... Shiiiit. Bay navíc dokáže z jakéhokoliv kýče udělat opravdovou monstrositu a smysl pro humor v jeho filmech mne od nepaměti míjí s až děsivou nepřesností. Dost ale bylo remcání, Transformers jsou totiž spektakulárním nářezem v tom nejlepším slova smyslu, a protože Michael Bay jiný nebude, buďme rádi, že dokáže svou nenapodobitelně bezlimitní akcí pokaždé ulevit našim křečovitým úsměvům, které vlastně taky způsobil :-). 90%

Prosím nekamenovat, ale jde o mé první plnohodnotné setkání s Hitchem a těším se velmi na další. Kriminální story je svým obsahem logicky poplatná době, ale Henry Fonda je v hlavní roli velmi přesvědčivý, stejně jako zapůsobí celkově potemnělá atmosféra, kterou vkusně dobarvuje temná hudební kulisa. Příběh sice zbytečně rozmělní slepá sekundární dějovka a i konec je triviálně na náhodu, ale jako navnazení na zbytek tvorby režisérské legendy mi to stačí. 70%

Steven Seagal, sériové vraždy a prášek z jeleního penisu aneb nesmrtelná kombinace. Nadprůměrná „seagalovka“, která zahrnuje všechny Stevieho trademarky, která máme tak rádi. Tzn. Steven střídá jedno „šmrncovní“ sáčko za druhým, přestože už tady je vidět, že nám nezadržitelně kyne. Vtipkuje skoro stejně pravidelně jako šermuje rukama, přičemž vrcholem je vykosení papundeklové restaurace. A rozhodně se povedl casting, kde především zlí kluci Bob Gunton a Brian Cox vytahují tohle povedené béčko v mé osobní Seagalogii do TOP 6. 79%

Fantaskní výprava dá vzpomenout svou základní stylizací na Gilliamův Brazil a i myšlenkově se Zero Theorem otírá o podobné téma střetu jedince s technokratickou společností, která svým bizarním fungováním působí jako sofistikovaná nadsázka reality, která nás možná čeká. Ztráta kontaktu s reálným světem u jedince s tváří a výkonem jako vždy excelentního Christopha Waltze funguje a Gilliam potvrzuje, že pro podobné vize má nejen vizuální, ale také režisérský cit a zalíbení. Otevřený konec zcela na místě. 85%

Vidět dvojku samostatně bylo by to o pomyslnou hvězdu více. Jedničkou si ovšem Wan nastavil laťku zatraceně vysoko, a přestože srozumitelně a logicky navazuje přímo na události první dílu, defacto v každém hrůzostrašném aspektu se opakuje a stupňující se intenzitou zaostává. Zklamán jsem byl i v rovině hrůzostrašných výjevů, které na démona z jedničky prostě nemají a použitý humor, který v jedničce správně absentoval, zbytečně tříští zážitek. Otevřený konec pak jen potvrzuje, že tady se Wan vykradl a zkopíroval bez kompromisů. 70%

Budiž pravda, že při prvním zkouknutí, a je to už 18 let, to byla větší taškařice, ale přesto nelze Mars Attacks! a Timu Burtonovi odpárat ty nejpodlejší a zároveň nejvtipnější emzáky filmové historie. Celé je to navíc bestiálně obsazené v čele s Jackem Nicholsonem, který si nemohl vybrat lepší příležitost pro to střihnout si amerického prezidenta. Pocta klasickým scifíčkům z počátku druhé poloviny 20. století je zjevná, a přestože jsem viděl jen jedno takové, dovolím si říci, že Burton cituje dokonale a ještě při tom dokáže královsky a odvázaně bavit. 80%

Identita stojí za vidění jen kvůli zajímavé a pestré herecké sestavě a řekněme solidní atmosféře, která sice díky maskované klišovitosti a nevýrazné murdérnosti postupně ztrácí lesk, ale nakonec mě pravě tyto dva aspekty udržely vzhůru. Pointa je jaká je, respektive pro racionálního diváka zabijí celý film, a James Mangold už tady prokázal, že lepší nikdy nebude. 50%