GOREGASM

Je dobře, že se k sérii vrátil Bryan Singer, který X-Meny nadvakrát vytesal v kvalitní komiksové universum. Svým stylem hladce navazuje na majstrštyk Matthew Vaugna, kterým First Class bezpochyby byl. Singer potvrzuje pověst silného vypravěče, který navíc za ta léta vypiloval i vizuální ekvilibristiku (slow motion orgasmus Quicksilvera ve vězení aspiruje na akční scénu roku). Velkým triumfem filmu je v součtu bestiální charisma všech zúčastněných, jelikož se setkávají obě filmové generace postav a jde vlastně o splněný sen komikso/filmového fanouška. V kontextu celé série Days of Future Past opět rozvíjejí x-mení příběh dál a s předešlými díly je zde mnoho spojnic, a to nemám na mysli pouze závěrečné Wolverinovo probuzení. Koncepční práce a tak to mám rád. Jen jedinou věc nechápu. Jak mohl John Ottman složit tak nevýrazný soundtrack. 90%

Seth MacFarlane a jeho westernový galimati(fuck)yáš, aneb ne všechny vtipy snesou papír i celuloid at the same time. Seth jde defacto ve všem proti westernovému, ale i dobovému klišé a mnohdy se mu to daří (viděli jste někoho smát se na fotce?:-)?), semtam trhá bránice (celý Neil Patrick Harris, vztah Giovanniho Ribisiho), ale mnohdy je ohlušujícím způsobem trapný a v neposlední řadě nepochopitelně brutální, přičemž jediné vtipné úmrtí je s ledovou kostkou. Po Tedovi by se měl MacFarlane vrátit pokorně na zem, neobsazovat se do hlavní role (velmi suchopárný výkon) a více si vážit skvělých herců, kteří ho jako tvůrce respektují a nevkládat jim do úst každou repliku, která ho při mokrém snu napadne. 50%

Přestože film provázely děsuplné ohlasy z uniklé pre-verze, výsledek není vůbec špatný, i když divácky velmi nenáročný. Akce je opravdu hodně, je bombastická a nesčetněkrát efektně zpomalená a v konečném dojmu zcela přebíjí děj, což je u X-Menů škoda. Jasně, je tady nový rozměr pro Wolverinovu postavu v podobě jeho bratra (vynikající Liev Schreiber), přičemž úvodní prolog vystraší nechtěným komičnem (To nebyl tvůj otec, kterého jsi zabil...synu :-). Naštěstí následují velmi povedené opening credits, po kterých jde všechno ráz na ráz, bez zbytečného blábolení a ve zdravě rozpustilém duchu. Herecké obsazení taktéž velmi dobré, a kdyby Wolverine tak teatrálně neryčel pokaždé, když mu šlápnou na kuří oko, nebo zabijí ženu, byla by to čistokrevná osmdesátka. 79%

Téměř mě to bolí napsat, ale Brett Ratner natočil dobrý film. Čtyři hvězdy mu sice nedám, přesto musím uznat, že precizně vytěžil Singerem nadvakrát úspěšnou kvalitu, a přestože jeho přidaná hodnota v rovině nápadů a rozvoje je minimální, akci zvládá mistrně a Singerovo herecké komando potvrzuje svou výjimečnost (Magneto je opět bezchybný). Kdyby Ratner sérii rozjížděl, skončili X-Meni v komiksovém pekle, ovšem za konstelace roku 2006 mu spadla do klína frančíza, kterou jako v případě Red Dragona nezabil, ale udržel i přes svou vzorovou a ryzí hollywoodskou povrchnost (viz postava Vinnieho Jonese a dětinsky vyznívající dialogy) v setsakramentsky zábavných vodách.70%

Znatelný upgrade na všech frontách už tak výborné jedničky, kdy prim hrají jednoznačně postavy, které mají charisma, vtip, sex appeal a v součtu všechny divákovy sympatie. Singer postavil prvním dílem velmi pevné základy a s jejich oporou a velkou chutí vypráví dál příběh menšinové skupiny mutantů, která se setkává s nevraživou reakcí "normálních" lidí. To je ale překvápko. Chytře konstruovaný scénář navíc vytváří hnedka tři frakce, kdy se dostává do hry generál Stryker, kterého Singer svěřil dalšímu "Šejkspírákovi" (promiňte ten výraz ;-), Brianu Coxovi.a děj se díky tomu neustále žene kupředu a poodhaluje stále něco nového. Je sice pravda, že filmu opět chybí alespoň jedna velká triková scéna (i když úvodní Nightcrawlerova akce na ni aspiruje), což mi zabraňuje dát absolutorium, přesto nebo právě proto si X Meny vychutná nejen zarytý komiksofil. 90%

Bryan Singer dokázal se svými X meny na poli komiksových adaptací bez špetky nadsázky vizionářský počin, protože poprvé dodal plnohodnotnou psychologii a nikam nespěchající story, které jde o vytvoření precizního základu pro další pokračování. Přecijen otevřít novou ságu, v níž máte představit ne jednoho, ale hned celou školu superhrdinů vyžaduje koncepční přístup a ten Singerovi nikdy nechyběl. Hřebíček udeřil Bryan na hlavičku také v herecké sestavě, kde definoval ikony - Magneta s tváří Iana "Gandalfa" McKellena, Star Trekovskou modlu Patricka Stewarta usadil do křesla Profesora X a defacto do jiné dimenze teleportoval Hugh Jackmana, jehož Wolverina zná nyní celý svět. První X Meni si jistě zasloužili štědřejší rozpočet, ale tehdy měli producenti ještě rozum, a přestože finále na Staue of Liberty je jediným zklamáním celého snímku a nenabídne zrovna vizuální odvaz, výborný dojem to nepokazí. 85%

Nesrovnávat s The Shining sice nejde, ale přesto The Amityville Horror patří mezi to lepší ze sedmdesátkové dekády a zejména první půlhodina mě svým audiovizuálně syrovým pojetím dokázala zatraceně navnadit na další vývoj. Ten sice již zdaleka není tak působivý, za což může především rozmělnění atmosféry dvěmi příběhovými liniemi, z nichž především ta duchovní krom úvodní scény s mouchami selhává a zbytečně tříští domovní teror, který v důsledku zmíněného nedostává dostatečný prostor, aby strhl. Velká škoda, protože začátek se tvářil setsakramentsky slibně. 60%

Spike Jonze už zdaleka nepotřebuje Charlieho Kaufmanna k vytvoření nevšedního zážitku, mezi než Her bezpochyby patří. Povrchní nálepka nevšedního zážitku je ovšem více než nedostačující. Prvek odcizené společnosti dodává všem decentně futuristickým a esteticky dokonalým kulisám, včetně ústředního "ÓeSka " Samanthy, velmi reálné tvary, a přestože Jonze nikdy nedonutí diváka k slzové průtrži (což si myslím ani nechtěl, spíše jste to mnozí čekali), tíha ústředního motivu rezonuje směrem z plátna defacto pořád. Tím úlevněji potom závěrečné finále na střeše působí a svým pojetím jen stonásobně podtrhává, jak obrazově a citově podmanivý snímek Spike Jonze napsal a natočil. 90%

Počtvrté stejná zábava? Ani náhodou. Tedy možná pokud hltáte jen transformující se roboty a v makovici vám zběsile tluče činely opička, která jako by ze Simpsonů vypadla. Bay se točí v začarovaném kruhu své všeobsažné "geniality" a ztrácí více a více kontakt s realitou. Velkoformátovou destrukci a nablýskané káry miluju, ale z téhle Bayovy dolarové žně je mi kapánek šoufl. Trikově sice úchvatné, ale kurvadrát, tohle je film a ne technologický benchmark. Jdu si pustit nějaké old school porno, kde si postavy alespoň něco smysl(upl)ného řeknou a do těla si dají na sichr. 50% P.S. Očekávaná primitivita diváka vás nemůže nenaštvat, ale co tady plácám, když to zasejc miliardu vydělalo...

Japonské dramohorothrillery vyžadují od diváka trpělivost a pak dokáží pěkně pocuchat nervy. Ōdishon se celou dobu tváří stejně nevinně jako jeho hlavní hlavní dívčí představitelka, ale tušení něčeho zkaženého vám nedovolí to vypnout. Práce s atmosférou zejména ve druhé půli je vynikající, ale není to jenom o ní. Použité sadistické násilí nepůsobí samoúčelně, právě naopak a v duchu asijské filmové školy dodává celému příběhu masku šokující reality, ze které není alespoň pro hlavní postavu cesty zpět (a že se snaží). Minimalistické, zneklidňující a kirikirikiri působivé. 80%