GOREGASM

Pokračování Kapitána Ameriky dobře rozvíjí story z prvního dílu a zároveň nadstandardně vyvolává očekávání směrem k třetímu dílu. Nebýt nefunkčních emocí, o které se snímek, asi ne zbytečně, ale snaží, byl by Winter Soldier téměř bez hluchých míst. Ten (...Winter Soldier...) je jako záporák mimochodem hodně tuhým a charismatickým protivníkem a ve fyzické konfrontaci s Captainem je na co se dívat. To platí obecně o celé akční složce, která přináší vcelku neokoukanou podívanou, a přestože ani jednou neposadí na zadek, tak například běžecká disciplína štítem skrze stěny, dveře a já nevím co ještě, má punc neviděného. Captain America je sympaťák a to i díky tomu, že ve filmu defacto absentuje jakýkoliv zbytečný heroický patriotismus, který by vše totálně devalvoval. Russo bros zvládli skok ze sitcomů do blockbusteru nečekaně hladce a vykouzlili další funkční dílek Marvelovské mozaiky. 75%

Plivací seance, snobská párty, nebo porod nosorožce jsou k popukání, stejně jako Aceova chůze nebo způsob parkování. Suma sumárum stejně nevyrovnané jako jednička, ale více uřvané a přešklebené (a to mám Carreyho obličejové psí kusy od srdce rád), a proto i méně zábavné. Zvlášť alergický jsem na škleb "Loooooser", nebo "Like a Glove". 40%

Ace Ventura mě po mnoha letech od premiéry už zdaleka neláme v kolenou jako v období, kdy jsem byl ještě pod zákonem, ale stále na některé scénky především díky Jimmovi a Cannibal Corpse ;-) nezapomenu, zejména na jejich společnou (pokud jste neviděli na youtube interview, kde Jim mluví o Napalm Death, tak vřele doporučuji). Jim se ksichtí ostošest, ale ty nejlepší fóry ulpí ve scénách, které disponují solidní hláškou a Carrey ji pouze došklebí. Shadyac s Carreym to pojali tak, že v každé scéně a za každou cenu bude fór a nedivil bych se, kdyby JC strávil po natáčení měsíc v regeneračním centru povislých čelistí, ale díky tomuhle na sílu postupu se střídá v hledišti smích s nejistým rozkouknutím se do strany, jestli jenom já jsem ten, kdo se zrovna cítí trapně. 50% P.S. Courtney Cox, I love you, you´re so hot, on that show :-)

Druhý (pátý ;-) Spiderman je sice více Amazing než nevýrazná jednička (čtyřka), ale bohužel opakovaně tápe na poli vztahů mezi postavami, které jsou napsány v duchu té nejnudnější a absolutně nezajímavé vaty, stejně jako už po sté recyklovaná komiksová šablona, tedy až na ten konec. Bohužel ani sám režisér tuto velkou slabinu nijak netlumí, přitom právě zde by měl být silný v kramflecích, a až na jeden povedený fór s přehazovačkou Jamieho Foxxe tápe i v rovině (h)umoru, o který se jeho Garfieldman neúspěšně pokouší. A jsme u zásadního zlomu, díky němuž novogenerační Spidey díru do světa neudělá. Andy Garfield se na roli superhrdiny nehodí, a přestože v akční složce vymačkává Marc Webb nečekané ze sebe a neuvěřitelné z CGI týmu, absence charismatického hrdiny je frustrující. Akce je pestrá nejen díky elektrizujícímu Elektrovi, ale i díky své důvtipnosti a míře detailu (některé Spideyho slowmotiony bych ihned zarámoval a na stěnu zavěsil). Eye Candy one time experience, nic víc, nic míň. 68%

Skvostně hravý zážitek, kterému dokonale stylizovaný vizuál a multigeneračně funkční storytelling vlévají bouřlivé digitální palivo do žil..., nebo do nádrže. Jedna metafora horší než druhá, ale to je naštěstí fuk, protože W bros baví na plné čáře. Přepálené barevné spektrum společně s kamerovými výkruty za hranou i digitálních fyzikálních zákonů ústí v nevídanou jízdu, která tady troufnu si říci ještě nebyla. Wachovští vypráví rutinní příběh ve velmi nerutinních kulisách dravě a kreativně, sem tam proloží vtípkem a hlavně posadí na zadek formou, která v jejich rukou doslova exploduje do výsledku, který jsem ani ve snu nečekal. Speed Racerovi nic nepřebývá, nic nechybí a při jeho sledování jsem měl radost jako malé děcko. 100%

Završení trilogie poráží svého předchůdce defacto absencí dialogové vaty. Když už se tady něco řeší, tak to má své konsekvence. Plusové bodíky sbírá i monumentální obrana Zionu, která probíhá prakticky skrze celý film, a přestože nenabídne jediný pamětihodný moment a dalo by se hovořit o jisté generičnosti, je se na co dívat a trikaři zasluhují absolutorium. Vše směřuje k nevyhnutelné konfrontaci se Smithem, která má být vyvrcholením nejen Revolutions, ale i celé trilogie a z části se jí to daří. Oba Supermani si to rozdají v ultraslowmotion i vše devastujících záběrech, ale ta viditelná snaha tvůrců o epičnost je spíše kontraproduktivní. Možná by tomu pomohl Zimmer ;-). Pokud jste hledali v Matrixu vypravěčský přesah revolučního formátu, nechte si s klidným žaludkem zajít chuť, protože Wachovští spoustu z vás pobláznili, aby nakonec nikoho neurazili, ale zároveň ani na zadek neposadili. To teprve mělo přijít. 68%

1. série - ***** (100%) Seriálový klenot z dílny Alana Balla prohlašuji z neoblomným přesvědčením za svůj životní prožitek před televizní obrazovkou. Z každého dílu sice bolí hrudní koš, ale pro diváka bez předsudků přijde království nebeské. Ale abych nehodnotil Six Feet Under jako celek, začněme pěkně popořadě pilotem, který vás sice vrhne do života Fisher & Sons bez servítek, ale zároveň si po pátém shlédnutí můžu dovolit říci, že šlo o zjevné oťukávání audience a například funebráckým humorem přetékající reklamní spoty se již v dalších dílech neobjevily. Brilantní nápad otevřít každý díl úmrtím do dané chvíle anonymní postavy, kterou nám pojmenuje až následné zbělení obrazovky se stala poznávacím znamením Six Feet Under a způsob jakým takto zemřelí ovlivňují osudy a životy našich hrdinů je v každém díle nezaměnitelný. Miluju emocionálně vypjaté filmy, ale hmatatelnost a intenzita prožitků jednotlivých postav (všichni herci zralí na Golden Globe) se podařila celému týmu přenést na diváka způsobem, že tento seriál nesleduje, ale prožívá. Pokud hledáte způsob, jak změřit, jestli ještě žijete, nebo už jste dávno mrtví, pusťte si Six Feet Under, kde se sice tématu smrti neoprostíte, ale tím silnější zážitek vás díky tomu čeká. A to jsme teprve na začátku. 2.série - ***** (100%) Ufff, je těžké zhodnotit komplexně celou sérii, která rozvíjí plnohodnotně všechny postavy a jejich osudy, když je poslední díl tak dokonalou kulminací a koncentrací toho nejlepšího, co umí Six feet Under nabídnout. Pulzující srdce v divákově hrdle. Srdce mi bilo nejen za Natea, i když logicky především za něj. Ve druhé sérii se příběh rodiny Fisherů rozvětvuje až nečekaně do široka, zapojuje několik nových postav, přičemž každá má svou váhu a posouvá seriál myšlenkově, pocitově, nebo dějově dál. Časté flashbacky mistrně doplňují mozaiku vazeb mezi postavami a emocionální náboj, který kulminuje díl co díl a mnohokrát zmrazil můj pohled při zbělávající obrazovce (dokonalé poznávací znamení Six Feet Under). SFU si i přes svůj citově těžký kalibr stále udržuje svůj specifický, místy bizarní a černý, přesto naprosto přirozený humor, kterým velmi doplňuje onen lidský rozměr, který v divákovi zažehne. 3. série -***** (100%) První díl sešlápne pedál emocí ihned skrz podlahu a způsob jakým si pohrává s divákem a jeho kolabující nervovou soustavou je neopakovatelný (tedy pokud nevlastníte, tak jako já, DVD Collection ;-). Následuje několikadílné intermezzo, během něhož divák může nabýt nepravdivý dojem, že se karta obrací, ale pero scénáristovo opět projeví svou nadvěcnou genialitu a při posledním zbělení obrazovky jen těžko dokážete vyslovit jméno, které se nevyhnutelně objeví. Ne, že by to nebylo patrné od začátku, ale až tato série tučně podtrhává jak dramaturgicky, příběhově, režijně a herecky vybroušené SFU je. Protože jak jinak vysvětlit to němé civění do každých závěrečných titulků jednotlivých epizod? 4. série - ***** (100%) Silný cliffhanger z konce třetí série má své logické pokračování ihned na začátku čtvrté, a jelikož začínáme přesně tam, kde jsme skončili, je úvodní díl „Falling Into Place“ jedním z nejsilnějších zážitků celé show. Cesta pro Lisino tělo a konečné Nateovo rozhodnutí splnit její přání zacloumá nejen s postavami samotnými, ale zejména s divákem. Každá z hlavních postav si projde silným dramatickým okamžikem, kdy zejména Davidovo posttraumatické trápení (extrémně intenzivní díl „That´s My Dog“) a Nateovo hledání sebe sama táhne mistrně vrstevnatou vypravěčskou strukturu silou dvou parních lokomotiv. Michael C. Hall a Peter Krause mají svými výkony doživotní místo v mé soukromé síni slávy garantováno. Ale to platí úplně o všech hercích a jejich postavách, protože jakkoliv se v každé sérii rozšiřuje počet postav, která připlouvají a odplouvají, celistvost a komplexnost vyprávění to nikterak nenarušuje, ale naopak otevírá kapitoly v osudech Fisher Family, které kompletují zdůvodnění, proč mi tahle v tom nejlepším slova smyslu svérázná rodina tak přirostla k srdci. Vyprávět o životě a smrti s citem a nadhledem Alana Balla a jeho scénáristů by chtěl asi každý z nás… 5. série - ***** (100%) Žádný jiný seriál diváka neprobere a neotevře mu oči, tak jako to dokáže Six Feet Under. Mnohokrát se mi stalo, že mi postavy přirostly k srdci, ale nikdy to nebylo tak intenzivní a opravdové a především vás to donutí přemýšlet, jak nakládáte s každou zasranou vteřinou svého zatraceného života. Hluboce smekám před všemi, kteří se na seriálu podíleli a jen s respektem dodám… Everything. Everyone. Everywhere. Ends.

Nadšení Wachovských se sice ne vždy umí efektivně poprat s téměř ztrojnásobeným rozpočtem, ale svým "digitálním" pojetím a übercool do zelena zfiltrovaným vizuálem se tehdy ještě bráchové opět snaží posunout technologicko - vizuální laťku o ten pověstný milimetřík výše. A přestože například souboj Nea je těžce nezvládnutý ragdollfest, tak na druhé straně honička na dálnici je jednoslovně úchvatná (na scénu agenta přeskakujícího z kapoty na kapotu jen tak nezapomenu). Dějově se bohužel moc odpovědí nedostává, spíše naopak přibývá otázek a hnípavější divák, který v původním filmu hledal novodobou cyberpunkfilozofickou odyseu, začne únavně šlapat vodu. Wachovští moc chtějí vyprávět velký příběh s všemožnými přesahy, ve kterém se divák snadno zamotá a já rozhodně fandím tvůrcům, kteří nevodí zlenivělého človíčka za ručičku, ale tady je přeinterpretováno. Stopáž je navíc přepálená, přímočarost by filmu prospěla (méně pseudohlubokých a nic neřešících proslovů). Osudovost lásky mezi Neem a Trinity by taky mohla být prezentována důvtipněji než tím, že se Carrie Ann vrhne na Keannu jako hladová šelma, kdykoliv se šance naskytne (o šeptání namísto mluvení ani nemluvím). Nebudu rýpavý, protože jsem se u filmu bavil a navíc je tady opět Hugo Weaving, který svou téměř "storoli" vystihne jedním lupnutím krku. Ten chlap je neskutečný a každá jeho hláška je absolutní kybernetické zlo ;-), ALE...70%

Wachovští filmovému světu natrhli zadnici a to nejen vynalezením bullet timeu a stylovostí, které udělali ze snímku přes noc celosvětový kult. Uchopení filozoficko - spasitelského tématu ve fetišisticky designovaném světě Matrixu má monstrózní potenciál, ale zároveň znamená pro sourozence Wachovské pomyslné lano, na kterém často balancují s vypětím všech sil. To ale neplatí v úvodním díle trilogie, kde se otázky teprve kladou, všechno je nové a divák je ve svém očekávání i přes několik zbytečných nonsensů nadšen. A jsme u jádra věci, Wachovští svou kreativitu sice zatím neumí krotit (Cloud Atlas ukázal kam došli), ale zato kropí živou vodou akční i scifi žánr. Jinými slovy spojují nadčasovou story s revolučním hightech vizuálem, který možná chátrá pod tlakem technologií na poli CGI, ale v hlavě diváka, který viděl v roce 1999 nikdy nezestárne. Kromě Reevese tehdy neznámý herecký tým zaslouženě našlápl na první stránky, kvůli kterým se točí svět ;-) a minimálně Hugo Weaving, jehož agent Smith má doslova démonické charisma, si svou hvězdnost udržel doposud. Určitě ne dokonalý, ale rozhodně mezní snímek. 90%

Začnu upřímně. Justin Lin velmi brzy ztratil cit pro zdravou míru a především je mu úplně šuma fuk, jaký scénář dostane pod ruku. FF6 zachraňuje herecká sestava, v níž se vrací do série jako by se nechumelilo již jednou umrtvená Michelle R., a naštěstí větší porce akce na úkor nezajímavého tlachání mezi postavami. I když i na tomhle poli se na rozdíl od pětky urodí povedená narážka, nebo se alespoň uchechtnete nad pseudomacho blábolem, na které je expertem The Rock (tentokrát je v tom nevinně). Jak už jsem řekl, více akce a méně keců filmu svědčí, a kdyby se Lin více držel fyzikálních zákonů a zdravého rozumu, neztratil by nic z potřebného cool efektu a udržel by u diváka ten zásadní pocit. A to aby se bal o své hrdiny. Přitom naháněčka s tankem je top notch, ale poprvé jasně projeví režisérův necit a vyvrcholení absolutně zabíjí předešlou destrukční nirvánu svým pojetím ne(uvěřitelnosti). A tak bych se mohl šťourat v každé destrukční scéně, ale jelikož jsem přesně toto čekal, tak jsem se i přes zmíněnou megatunu WTF, bavil více než u pětky. 61%