GOREGASM

Matthew Vaughn ukazuje všem svým komiksovým konkurentům opět záda a svými kvalitami jen zvýrazňuje bezvýchodnou průměrnost celého Marvel universa. Kingsmani mají i napodruhé nenapodobitelný šarm v kombinaci s absolutní neurvalostí a drzostí. Aneb instalace štěnice nebyla nikdy rajcovnější. V rukou jiného režiséra by z tohoto námětu jistě vznikla slaboduchá suchopárnost bez špetky nadhledu viz Kick Ass 2, to ale u Matta nehrozí. Vyzdvihnout musím zejména celkovou zábavnost Kingsmenů, která nemá v novodobé konkurenci obdoby. Vtipné, svěží, elegantní a to šetřím superlativy. Je mi jasné, že mnozí budou sveřepě tvrdit, že se to na jedničku nechytá, a je pravda, že řežba v kostele nebyla překonána... Nicméně všechno nové do toho starého hladce zapadá. Od lahůdkově obsazených nových postav (Channinga mám radši a radši), až po sice méně ujetou záporačku (překonat Sama Jacksona prostě nešlo), ale o to odvázanější výpravu. Dvě a půl hodiny uteče jako voda a Matthew Vaughn už zase všem nakopal zadek. 90%

Mimic nese rozhodně netuctový del Torův rukopis a už úvodní titulky naznačí, že obrazově si smlsneme. Guillermo hororovou atmosféru umí na jedničku a od prvních okamihů naladí atmosféru na hutně znepokojivou notu a tak trochu slíbí víc, než nakonec dokáže splnit. Ta laťka visí po první polovině opravdu velmi vysoko. Za tímto intenzivním dojmem stojí pečlivá gradace a dlouho utajovaní hmyzáci, kteří rozbalí svá fidlátka naplno až ve druhé půli, která bohužel potvrdí, že se od začátku díváme na béčkový horor s omezeným rozpočtem, který velmi dlouho drželi v áčkových vodách talentovaní tvůrci, kteří se nebojí být velmi strašidelní. 75%

Jeunet uchopil Vetřelce po svém a všem vytřel svým osobitým přístupem zrak. Nebojí se být strašidelný, úchylný i vtipný v jednu chvíli a v jeho rukou jde o opravdové vzkříšení. Mistrovsky obsazená posádka poráží svou úderností i hláškami i Cameronovy mariňáky a vizuální hravostí snímek dává na frak taky všech předchůdcům i nástupcům. Vyzdvihnout musím ale i scénář, který jde na odvážnou hranu uvěřitelnosti, ale vše funguje, jak má a zapadá do sebe i se zejména třetím dílem. Jeunet opět potvrdil, že když se dá kvalitnímu evropskému režisérovi prostor a peníze na poli amerického blockbusteru vznikne jedinečné dílo. 100%

Michael Mann dokáže svým kriminálkám vždy vtisknout jedinečnou atmosféru a jeho optikou je jakékoliv podsvětí vždy velmi hmatatelné a jsme rádi, že ho můžeme sledovat jen v kině, nebo v televizi. V Collateral ožívá Los Angeles do podoby anonymního sedmnáctimiliónového masokombinátu, v němž na životu nesejde. Alespoň takovou premisu se snaží Man prodat a já s ním rád souzním. Setkání nájemného vraha, Vincenta, a taxikáře nešťastníka, Maxe, je stejně náhodné jako cokoliv v LA a jízda plná adrenalinu dostane oba dva úplně jinam, než by si přáli. Noční kulisa prosvětleného LA je potom aktérem sama o sobě a Mann nám to nechává každičkým vypiplaným záběrem pocítit. Cruise i Foxx jsou skvělí a Tomík Krujzů je v záporné roli stručně famózní. V drsné akci, kterou Mann umí jako málokdo, působí jako ultimátní stroj na zabíjení. Dramatický děj má spád, nicméně přerod Foxxova neprůbojného taxikáře v muže, který převezme sebevědomí a spravedlnost do vlastních rukou mě úplně nepřesvědčil, ale je to akceptovatelné. Stejně jako finále, které je tak trochu na dramatický efekt a mohlo by být "tvrdší". Přesto je radost zkouknout podobně nadupaný thriller plný brilantních herců, kulervoucích a ušidrtících přestřelek a jedinečné atmosféry měst, které nikdy nespí (i když tak se asi říká New Yorku, že?). 85%

Ártový špionážní thriller, který velmi šikovně kombinuje evropskou filmařinu s tou americkou. Režisér Corbijn nezapře svou reputaci z hudebního byznysu a na jeho optiku se zatraceně dobře kouká a to nejen v pomalých záběrech dokonalých italských exteriérů, ale dokáže být velmi precizní a za oko i ucho chytlavý i v akčních scénách. Těch sice není mnoho, ale jsou nadávkovány s precizností, která nesmí přehlušit tu celkovou špionážní poetiku, kterou tady pan režisér ukuchtil. The American má opravdu jedinečnou atmosféru, Clooney je v něm perfektní (samozřejmě nejen on) a Anton Corbijn mi potvrdil, že Most Wanted Man nebyl náhoda. 90%

Shane Black mě dostal do kolen svými Nice Guys a tak jsem neodolal jeho režijní prvotině a najednou začínám vše chápat. Drsnější humor, originální postavy, zbytečně se tady nic neodlehčuje a to je velmi dobře. Downey předvádí svůj vysoký standard, ale kdo velmi uvízne v paměti je Val Kilmer, který opět potvrzuje, jaká je ho škoda ve většinou druholigových filmech, kterými se protlouká. Ani Michelle Monaghan tady není jen na ozdobu, ale velmi dobře svým pojetím zapadá do celkové černohumodrsné nálady. Shane Black má originální recept na podobně řízné kriminálky, kde se nejde pro ránu, ani břitký humor daleko a mě to baví. 85%

Klasická scifi komediální blbůstka s kouzelným retro nádechem, která ani po desítkách let neurazí a třeba po takovém sobotním obědě jde o ideální relaxační záležitost. 50%

Scorseseho boxerské drama vykresluje bez jakýchkoliv pozlátek osud jedné boxerské legendy, kterou vytahuje do roviny legendárního zážitku nejen Martyho exkluzivní režie, ale zejména více než dokonalý Robert DeNiro. Jeho postava si nevyslouží vaše sympatie, ale neskonalý obdiv vůči tomuhle hereckému Bohovi. Černobílý formát snímku sedí a jen dokresluje punc klasiky, kterou se Raging Bull za ta léta již doživotně stal. 90%

Bay si začal kopat hrob už tím, že se rozhodl režírovat čtvrté transky. Pátým pokračováním jenom utvrzuje své odpůrce a bohužel i své fanoušky, mezi které jsem léta patřil, že je zahleděnější do sebe tím nejsebedestruktivnějším způsobem. Jeho macho-alfamale-badass režie měla vždycky ty opravdové koule, a když si vzpomenu na ze řetězu utržené Bad Boys 2, nestačím žasnout, do jak samolibého a nudného módu se Michael Bay přepnul. Přitom Benghazi Soldiers, nebo jak se to jmenovalo, byla military pecka. Je sice moc hezké, že jeho hrdinové mají k dispozici ty nejmodernější sporťáky, kterých má pan režisér jistojistě plné garáže, ale i ten nejnablýskanější a nejprskavkovější CGI balast nemusí být vždycky zábavný. A o uberinfantilním humoru, který se v Bayových filmech dostává hlouběji a hlouběji pod pomyslné dno snesitelnosti, ani nemluvě. Michael Bay začíná točit pěkně "blbé" filmy. 40%

Mám rád atmosféru Croweových filmů. Je to taková ta obtížně popsatelná pohoda, která začíná u sympatických herců a končí s poslední písničkou jako vždy vymazleného soundtracku. Elizabethtown baví originálně vykoumaným příběhem, který nezištně spojuje životní nadhled s životními kotrmelci. Je sice pravda, že někdy má tendenci malovat věci na růžovo, ale to mu pro dobrý pocit na filmové duši dokážu prominout. Ani s oběma pěstmi zaťatými ovšem nelze zapomenout na Orlanda "UmímZahrátPřesvědčivěJenomElfa" Blooma, který celkový zážitek brzdí a hlavně ve scénách s Kirsten Dunst to lze postřehnout lidským okem. Se silnějším hlavním hrdinou to mohl být další nadprůměrný zážitek s iniciály CC, takto jde "jen" o nadstandartní romantickou komedii. 69%