GOREGASM

Tak za prvé... Dona Johnsona jsem nepoznal a za druhé, kdyby nebylo těch nepochopitelných latexových hlav, tak jde o ryze stoprocentní nářez, ve kterém Vince Vaughn odhalil léta skrývanou pravdu o kvalitách svého herectví. Jde sice o výrazně fyzickou roli, ale charismatem láme všechny okolo a to ještě nevytáhl ruce z kapes. Režisér Zahler snímku vtiskl velmi neúprosnou atmosféru, kdy je ve vzduchu neustále cítit, že se něco semele a ono taky, že jo :-). Bitky, fajty, souboje, říkejme tomu jak chcete, vám zůstanou v hlavě nejen díky své brutalitě, ale i díky potu a testosterone, který na vás při nich bude cákat. Vince"Dodávka"Vaughn je navíc nezničitelný a ono to tak nějak vlastně nevadí, do filmu to perfektně zapadá, a přestože story nemůže ničím představit, tak Vaughnova postava ano. 90%

Iracionální Woodyho Muž mě dostal do kolen jednoduchou, přesto výborně natočenou a zahranou zápletkou, která nechá postavy ve vztahu k ústřednímu morálnímu dilematu na plátně reálně žít. Vynikající a hravé dialogy udržují divákovu pozornost každou vteřinu v plné polní a sledovat Joaquina Phoenixe a Emmu Stone, ať už pohromadě nebo separé, je skutečně radost. Snaha o filmovou dramatičnost je záměrně potlačena a věci se zde dějí s takovou samozřejmostí, jak je běžně a nečekaně život přinese. A ten konec? Ten nemohl být lepší. 100% P.S. Absolutní lekce ve filmařské lehkonohosti :-)

Star Wars jdou správným směrem a mají velké štěstí, nebo spíše jde o um producentův, na režiséry. Rian Johnson pokračuje v tradici svých předchůdců a nejenže baví, ale prohlubuje vesmír Hvězdných Válek zase o něco hloub a člověk má až radost, jak mu "nové" postavy během dvou filmů dokázaly přirůst k srdci. Fantastický je ve své roli opět Adam Driver, který se brzy stane Star Wars ikonou, protože jeho Kylo Ren je zloun zlounů a myslím, že to nejlepší nás ještě čeká. Fanouška scifi opery, kterou Star Wars oprávněně je, zarazí i osmá epizoda hluboko do sedačky a uvolní až se závěrečnými titulky, protože má vše, co má takový biják nabídnout. Nadhled, sympatický i správně zlý herecký ansámbl, parádní vesmírné dobrodružství s vymazlenými efekty a režií, která zajímavými nápady nešetří a znovu to zopakuju nadhled. To že skvěle pracuje s oslími můstky ve vztahu ke starším dílům je potom jen promyšlenou třešinkou na tomto vesmírném dobrodružství. 100%

Atmosférou dominantní film, který sází na silnou zvukovou disharmonii a soustředěnou kameru, díky čemuž se napětí v divákově hlavě spolehlivě šroubuje až do velmi slastné polohy, tedy pokud jste podobně úchylní na lidské tragédie jako já :-). Lanthimos je odvážný a má styl, kterému je snadné podlehnout. V jeho řecké prvotině Kyoantaananas, nebo jak se to jmenovalo, jsem bojoval s obsahem, který vyšuměl dějově do ztracena. U Zabití Posvátného Jelena jsem zážitkem vyvrcholil lehce za polovinou, protože druhá půle docela přešlapuje na místě, aby najednou nabídla šokézní finále, kterému prostě chybí vybudované a pevné základy. Herecky na všech frontách brilantní, ale na v jisté rovině teroru podobné Funny Games od Haneke to stručně shrnuto nemá. Už teď mám ale chuť na Lobstera :-).80%

Další předražená a bohužel i tuctová marvelovka, na které za a) proinvestovaných 200 mega není vidět, za b) umřete pod návalem nejen komiksového klišé a za c) se až nečekaně pronudíte k slaboučkému finále. Největší koule tady má Andy Serkis, a stačí mu na to jen jedna ruka :-). Odprezentovat zábavně a zajímavě kompletně v CGI vyumělkovaný svět vypadá možná jednoduše s příslibem megalomanského rozpočtu, v praxi ale vše selhává na právě zmíněné umělosti všeho, co je před vámi a to včetně strojených herců. A nepomůže ani zmíněný Andy, nebo naprosto nevyužitý Martin Freeman. Michael B. Jordan roli záporáka zjevně taky úplně nepochopil a celá gangsta nasranost v uhlazeném komiksovém podání působí směšně nejen od něj. Vím, že tohle je popcorn, a proto moje následné srovnání vnímejte jen v rovině filmového zážitku, ale den předtím jsem viděl Killing of the Sacred Deer a ten film mě v hlavě baví i po týdnu. Black Pantera jsem vypnul po půl hodině a vrátil se k němu večer. Na prázdném pocitu při jeho sledování se ale nic nezměnilo. Umělost Marvelu nabývá čím dál ohavnějších dimenzí, ale evidentně jsem v davu osamocen :-). 40%

Další Martyho skrytý klenot. Brilantně hektická a zatraceně černohumorná komedie s prvky dramatu, ale šlo by to říci i obráceně. Pekelné tempo řetězí řadu nešťastných okolností, kterými si prochází hlavní postava s až kazisvětskou radostí a tlačí ústředního nebožáka směrem, který si máloterý smrtelník zaslouží. Martymu to ovšem díky jeho zběsilému pojetí šlape jako ten nejnadupanější motor od Forda, a když přijde konec, řeknete si, že podobně ironickou jízdu, která parádně vystihuje onu nicotnost v mnohamiliónovém New Yorku, jste ještě nezažili.95%

Jim Sheridan emocionálně vypjatá dramata umí, když mu navíc přihrajete vynikající ústřední trio, výsledek je zaručen. Mikrosvět ve kterém se zde pohybujeme nešetří těžkými emocemi, ale Sheridan dokáže divákovo napětí i průběžně uvolňovat, přesto tíha postupně gradující zápletky dopadne na každého. Vysoce vypjaté scény z válečného zajetí paradoxně trumfne jedna precizně vypilovaná večeře u stolu po návratu Maguirovy postavy domů. A právě jedinou slabinou celého počinu Brothers je, že vyvrcholí mnohem dříve než na konci, který už diváka nechá nečekaně vzdechnout. Pořád ale jde o silný film s talentovanými herci, kteří ze sebe dostávají maximum. 85%

Parádní krimi gangsterka s lahůdkovým storytellingem a jedním velkým, ale opravdu velkým a dnes již ikonickým twistem. Ono není moc divu, když jde o dílo z pera Christophera McQuarriea. Singer si navíc velmi pestrou sestavu "obvyklých podezřelých" mezi nimiž logicky vyčnívá v projevu brilantně chladnokrevný Spacey, ale třeba takový Stephen Baldwin tady předvádí vrchol své kariéry. Na tohle se kouká s konstantní cinefilní erekcí i po třiadvaceti letech. Masterpiece. 100%

Z Air Force One se může snadno zvednout žaludek, protože toho amerického vlastenectví a patosu je tady přespříliš a všechny ty vyumělkované emoce amerických vladařů kolem Glen Close působí až amatérsky strojeně. Přetso pokud k filmu přistoupíte s odstupem a nadhledem užijete si opět exkluzivního zlouna, Garyho Oldmana, a celkově kvalitní řemeslo, na které jsme byli vždycky u Wolfieho Pettersena zvyklí. Efekty sice někdy díky zubu času, který se na nich podepsal, rozesmějí, ale pořád převažuje dobrý pocit z filmu, který přece nechceme brát vážně :-). 60%

1. série - ***** (100%) Myslím, že většina diváků, kteří nesklouzli k tomu, aby si před zkouknutím seriálového Farga, přečetli synopsi, byla stejně jako já já s každým dalším dílem ve větším a větším údivu. Televizní Fargo si bere z původního coenovic majstrštyku ty nejlepší ingredience (promrzlé lokace a místy černohumorně tuhou atmosféru), většinu času ale jde svou vlastní cestou, která možná není tak vtipná jako ve Fargu filmovém, ale tím víc exceluje v dramatické rovině. Fargo navíc disponuje doslova filmovým lookem a doslova zabijáckým castingem, v němž Martin Freeman a Billy Bob předvádějí boží věci, ale nebylo by to Fargo, kdyby tady nebyla silná ženská hrdinka s tváří výtečné Allison Tolman. Bob Odenkirk, Keith Carradine, Colin Hanks a další "jen" dotvářejí dokonalý celek. Strhující, vymazlená, velmi... velmi fajnšmekrovsky, stylově a osobitě natočená televize, která nemusí twistovat jako o závod, aby vás zarazila do sedačky. 2. série - ***** (90%) Vracíme se zpátky v čase, ale na kvalitě se nic nemění. Druhá série Farga nabízí stejně svěží podívanou opět s řadou vynikajících herců současnosti, minulosti i budoucnosti a především válcuje svou stylovou retro atmosférou, které pomáhají invenční režie, kamera i střih, které dohromady vytváří ten mnou již tisíckrát glorifikovaný styl, který Fargu od prvního dílu první série upřít nelze. 3. série - ***** (100%) Třetí série nakopává potenciál seriálového Farga zase na několik sezón dopředu. Doposud nejlepší série, kde fantastický casting předvádí ještě fantastičtější výkony a příběhová linka je napnutá jak struna z piána a přitom vše plyne s takovou samozřejmostí a lehkostí, až z toho jde hlava kolem. Pocit jako byste sledovali dvanáctihodinový film se prostě musí dostavit. Jinými slovy Fargo je jedním z dalších milníků seriálové tvorby a přestože každá série vypráví samostatný příběh (i když pár oslích můstků tvůrci zařadili) atmosféra se drží jednotná. Už se nemůžu dočkat čtvrté série. Btw David Thewlis jako slizký Varga je fucking awesome :-). 4. série - ***** (90%) Nejslabším prvkem čtvrté série Farga je bohužel Chris Rock, který se sice snaží seč může, ale jeho obsazení do role černošského bosse intelektuála bohužel nevyšel, a přestože to Chris vyloženě nezazdí, nositelem charismatu jsou tady jiní pánové. Čtvrté sérka je ale především opět neskutečně stylovou podívanou, které vévodí černobílá epizoda s tornádem. To mi opravdu sklaplo. Herecky naprosté žůžo a dobová atmosféra by se dala krájet. Licence Farga tady je opravdu ždímána do té nejposlednější kapky krve, a když si uvědomíte jak delikátně Jeff Russo zahušťuje svými temnými tóny každé druhé seriálové poličko, nezbyde vám než si nadšeně odplivnout.