GOREGASM

Třetí piráti měli být vyvrcholením trilogie a moc jim chtějí být, přestože závěrem potvrdí producentovu nenasytnost a tvůrčí impotenci všech, kteří se na příběhu podíleli. Verbinski tady fakt ujel a kdyby měl rozum a vystříhal všechny ty vzduchoprázdné Deppovy exhibice, a Johhny za to fakt nemůže, a spoustu akční vaty, mohl to být biják jako řemen. Hlavní průser je samozřejmě příběh plný nesmyslných a z prstu vycucaných zvratů, o stupiditě chování jednotlivých postav nemluvě. Nejlépe z toho vychází opět Bill Nighy, jehož Davy Jones má charisma a triky společně s Billyho mimikou dělají zázraky. Verbinski ve své samolibé genialitě natočil úplně všechno, co ho napadlo, ale nic nedotáhl do konce. Ideálním příkladem je závěrečná destrukce lodi, během níž nám měla na zem žuchnout brada, ale my spíše přemýšlíme nad nesmyslností toho, co se před námi děje. Vopruz se mísí se zábavou ve velmi rozhoupaném nepoměru. 50%

Mel Gibson by měl režírovat častěji, protože kdykoliv na režisérskou sesli usedne, tak je se na co dívat. Hacksaw Ridge je příběhem lidského a válečného heroismu a opět by nám měl připomenout, jak hodnotný je každý lidský život a co válka v jakémkoliv rozsahu pro své přímé, ale i nepřímé účastníky znamená. V principech neohnutelný vojín s tváří Andrew Garfielda (zatím jeho nejlepší role) si jde neoblomně za svým, přestože si tím může doživotně zavařit a právě jeho buldočí vytrvalost a vůle nakonec zachrání desítky vojáků, kteří by jinak v marasmu zákopů vydechli dusíce se vlastní krví naposledy. Ano, Mel Gibson dokáže být za kamerou velmi sugestivní, což už nám nejednou dokázal, a tady zejména v bitevní vřavě exceluje a místy mě donutil nedýchat. Ani dramatická rovina, která připravuje půdu věcem válečným, za zmíněnou vřavou nijak nepokulhává, naopak dokáže překvapit překvapivě kvalitními výkony Sama Worthingtona (konečně) a Vince Vaughna (dramatické role mu začínají slušet). Od vynikajícího hodnocení mně bohužel bez možnosti volby odvrátilo z mého pohledu až moc dokonalé počínání Garfieldova vojína při záchraně jednotlivých vojáku. Tomu se prostě nedalo uvěřit. Škoda téhle zásadní a nesmazatelné kaňky na jinak fantastickém a silném filmovém zážitku. 80%

Jen aby se brzy na Lucasovy dvě trilogie nezačalo nahlížet jako na odrazový můstek věcí příštích :-) Ale vážně. Klasika zůstane navždy klasikou, nicméně to nic neubírá na úžasném pocitu, který ve mně zanechal J.J. Abrams rok zpátky a nyní se to samé, i když trochu jiným způsobem podařilo Garethu Edwardsovi. Jeho Rogue je ve světe Hvězdných Válek čistokrevných spinoffem a ukazuje nekonečný směr, kterým se tahle lukrativní frančíza může v klidu vydat. Dodržet je třeba dvě podmínky. Vynikající režisér, kterému do toho nebude nikdo jiný kromě DžejDžeje kecat a neodfláknutá story. Edwards už Godzillou potvrdil, že má nadání pro "velké" věci, a že dokáže být spektakulární i komorní at the same time a to je přesně ten cit, který tato látka vyžaduje, aby se nám to nezvrhlo jen v nezastavitelný CGIfest, ale abychom si rozšířili mytologii Star Wars univerza zase o nějaký ten světelný rok. Vizuálně ohromující, přesto velmi decentně a s citem dávkované, díky skvělým hercům z toho čiší silné charisma a opravdu mne moc zajímá, co bude dál. Tady mají šanci producenti nahrabat jedno malé HDP, ale musí pochopit, že kvalita a vizionářský přístup nesmí nikdy ustoupit jejich živočišné touze po penězích. Takto odvážné spektákly, kór u tak zavedené značky mě vždy zahřejí u srdce a je obdivuhodné jak "jiné" Star Wars měl Gareth Edwards odvahu natočit. 100%

Z Diane jde strach, a jelikož jsem na to koukal sám a při absolutní tmě, tak mi bylo při jejich nájezdech docela ouzko. Dobrý nápad je v Lights Out bohužel nedotažený ve všech myslitelných směrech. I ta atmosféra ve druhé polovině nezvykle krátkého filmu rychle vyprchá, když vlastně pořád pořádně nevíte co, kde a zač. Příběh je zde vyloženě odfláknutý, což je u tohodle bubáka sakra problém. Jako epizoda American Horror Story akceptovatelné, jako celovečerák nikoliv. A herecky kromě dvou dam taky žádná sláva. 40%

A přesně tady si Gore Verbinski začal budovat reputaci režiséra, kterému když dáte volnou ruku, tak ztratí veškeré zábrany a natočí buď megalománii, nebo hodně úzkoprofilový spektákl. Na druhých pirátech je vidět každý investovaný dolar, zároveň ale také Verbinského necit pro zdravou míru všeho a pro změnu velký cit pro detail, díky kterému mu mnohdy tu natahovanou kaši rádi odpustíte. Ono by ani tak nevadilo, jaká příběhová šílenost se tady odehrává, s tím jsme do toho šli, ale některé scény jsou tady opravdu navíc a film díky nim ztrácí často tempo a divák pozornost. Vizuální stránka, a nebavím se tady jenom o CGI, je vymazlená (je vidět, že se nespoléhalo, aby vše jen vygeneroval kompjůtr) a o to dokonalejší je následná symbióza Verbinského režie, Wolskiho kamery a Zimmerovy hudby. Všichni jsme se samozřejmě těšili na chobotničku Daveyho Jonese, kterého Bill Nighy přes megatunu digitálního makeupu zahrál nezapomenutelně a jeho zlosyn přebíjí i eso Jacka Sparrowa, chci říct Johnnyho Deppa. Toho bych ale požádal, příště prosím méně zženštile. Do silného nadprůměru mohl piráty definitivně zlomit mořská bestie, Kraken, ale tady se zejména finální konfrontace Jacka s předigitalizovaným chrupem Krakenovým nevyvedla a monstrum, které nás mělo doživotně vyděsit a již nikdy nepustit na otevřené moře, se mi teď vybaví už jen jako změť chapadel (tady monster designéři zamířili hodně vedle). Větší, větší a ještě větší, hlavně ale zbytečně dlouhé a dramaturgicky nezvládnuté, i když se na to dobře kouká. 70%

Syrovou atmosféru a mordy chválím, stejně jako pod kůži se dostávající hudební doprovod, který někdy kvílí agresivněji, než dámská část obecenstva. Kdyby to někdo natočil nyní a stejně, ubili by jsme ho holí za klišovitost v každém coulu, ale tenhle biják byl jedním ze spoluzakladatelů slasher subžánru, a přestože nejde o takovou kvalitu jako například Halloween, pořád jde o poctivou vykosťovačku, která se moc nepáře s postavami, ale ani s dějem (za to strhávám významnou část hodnocení). Závěrečný twist, respektive cliffhanger se ale povedl a já už natahuju pazouru po druhém díle. 69%

James Cameron převzal štafetový vetřelčí kolík se sebevědomím sobě vlastním a navázal na Ridleyho děsivý vesmírný majstrštyk svým vlastním vetřelčím dynamitem s kadencí, která trhá xenomorfy po desítkách. Precizní a bezchybné napojení na Aliena diváka okamžitě zarazí do sedačky a nechá ho s otevřenou pusou hltat, jak Ripleyová, opět naprosto dokonalá Sigourney, postupně podlehne a kývne na misi, která ji vrhne doslova do vetřelčí jámy lvové. Aliens se stejně jako třeba druhý Terminátor dotýkají dokonalosti, protože od parádního obsazení až po našlapané efekty jde o bezchybný film, ve kterém nemáte čas myslet na nic jiného než na Vetřelce. Cameron je jako vždy těžce nad věcí, nezapomíná na humor, chemie mezi mariňáky funguje na jedničku a Ripleyová svou netykavostí mezi ně hladce zapadá. Gradace snímku vám dá zapomenout na čas v reálném světě a to finále... Fuck me sideways...100%

Verhoeven měl vždycky koule a jeho adaptace Dickova románu, pro mě byla v pubertě jedinečným kinozážitkem a ještě teď nechápu, jak mě tam tatík dostal :-). Nekompromisní zpracování náročné předlohy válcuje i současnou produkci právě tím, že tehdy ještě měli režiséři dostatek volnosti a nebyli tak svázáni producenty a studiem. Paul Verhoeven tak rozjíždí od první minuty adrenalinovou jízdu, kde je pořád na co se dívat, děj uhání ukrutným tempem kupředu a zběsilý Holanďan dostává svému kreditu, kdy brutální násilí prodává s absolutní lehkostí a s naprostou samozřejmostí. To, že v hlavní roli je Arnie, je potom druhořadé, i když nás to všechny těší, dvojnásob když mu krk dýchá přemotivovaný a neméně skvělý Michael Ironside. Kultovka jako řemen a bestiální tvůrčí šablona pro všechny odvážné tvůrce. 100%

Na Ghost in the Shell se dalo těšit jako na novodobý Matrix. Kultovní anime mělo všechny předpoklady stát se kultem i na plátně, stejně jako mělo všechny předpoklady stát se jedním velkým failem. Co si budeme povídat, prosadit se v současném drtikolném Hollywoodu, kdy se manufakturuje jedna digitální podívaná za druhou není vždy jen o kvalitě, ale mnohdy i o náhodě, či nevkusu diváctva. O to těžší je potom pozice tvůrců, kteří chtějí představit úplně nový svět s naprosto jedinečnými pravidly. A přesně to byla pozice GitS. Přetechnizovaná vize budoucnosti, ve které se stáváme obětí vlastní geniality, není ničím objevným, ale ve světě GitS je zpracována neotřelým způsobem, a i když některé triky nesnesou přísnější měřítko, je na co se dívat, nicméně nečekejte top notch akci, což je u adaptace podobně kultovní a vizuálně unikátní předlohy velká škoda. Přesto je vidět kolik si dali tvůrci práce se spoustou vizuálních detailů, díky kterým se nebráním opakované projekci. Herecky mě nejvíc bavil Takeshi Kitano a Michael Pitt (jeho chvilkový villain mohl být využit epičtěji), Scarlett vypadá dobře, ale její postava už od papíru bohužel více nenabídne a to je u hlavní hybatelky dějin po hříchu málo. Ghost in the Shell je sled pěkných obrázků, kterým ale chybí právě ona pomyslná duše, díky jejíž absenci v divákovi hlubší dojem nezanechá, přestože jde o hodně jiný blockbuster. 65%

Velmi silná Scorseseho výpověď o jedné velmi pokroucené mysli. Travis Bickle, kterého fenomenálně hraje Bobby DeNiro, je fakt divnej komár už na pohled a co teprve, když začne mluvit. Sonda do jeho temné mysli velmi úzce koresponduje s nepředvídatelnou temnotou ulic New Yorku, kterými se právě Bickle jako taxikář pohybuje. Psychologická rovina snímku exceluje nejen díky famóznímu DeNirovi, ale i díky magické atmosféře, která ždíme z prosvícených nočním ulic maximum a Scorsese vše podbarvuje jazzovou melancholií, která divákovi na klidu taky nepřidá. 100%