GOREGASM

Na Ghost in the Shell se dalo těšit jako na novodobý Matrix. Kultovní anime mělo všechny předpoklady stát se kultem i na plátně, stejně jako mělo všechny předpoklady stát se jedním velkým failem. Co si budeme povídat, prosadit se v současném drtikolném Hollywoodu, kdy se manufakturuje jedna digitální podívaná za druhou není vždy jen o kvalitě, ale mnohdy i o náhodě, či nevkusu diváctva. O to těžší je potom pozice tvůrců, kteří chtějí představit úplně nový svět s naprosto jedinečnými pravidly. A přesně to byla pozice GitS. Přetechnizovaná vize budoucnosti, ve které se stáváme obětí vlastní geniality, není ničím objevným, ale ve světě GitS je zpracována neotřelým způsobem, a i když některé triky nesnesou přísnější měřítko, je na co se dívat, nicméně nečekejte top notch akci, což je u adaptace podobně kultovní a vizuálně unikátní předlohy velká škoda. Přesto je vidět kolik si dali tvůrci práce se spoustou vizuálních detailů, díky kterým se nebráním opakované projekci. Herecky mě nejvíc bavil Takeshi Kitano a Michael Pitt (jeho chvilkový villain mohl být využit epičtěji), Scarlett vypadá dobře, ale její postava už od papíru bohužel více nenabídne a to je u hlavní hybatelky dějin po hříchu málo. Ghost in the Shell je sled pěkných obrázků, kterým ale chybí právě ona pomyslná duše, díky jejíž absenci v divákovi hlubší dojem nezanechá, přestože jde o hodně jiný blockbuster. 65%

Velmi silná Scorseseho výpověď o jedné velmi pokroucené mysli. Travis Bickle, kterého fenomenálně hraje Bobby DeNiro, je fakt divnej komár už na pohled a co teprve, když začne mluvit. Sonda do jeho temné mysli velmi úzce koresponduje s nepředvídatelnou temnotou ulic New Yorku, kterými se právě Bickle jako taxikář pohybuje. Psychologická rovina snímku exceluje nejen díky famóznímu DeNirovi, ale i díky magické atmosféře, která ždíme z prosvícených nočním ulic maximum a Scorsese vše podbarvuje jazzovou melancholií, která divákovi na klidu taky nepřidá. 100%

K Beetlejuice jsem se dostal až teď a jsem docela příjemně překvapen. Vtipná a zábavně hororová taškařice, která mi připomněla, že Alec Baldwin taky nebyl vždycky jen obtloustlé čuňátko a arogantně vyhlížející náfuka, a že Micheala Keatona mělo být na plátně po Batmanovi mnohem víc. Burtonův rukopis je samozřejmě již zde čitelný a velmi zábavný. Jeho slabost pro nadpřirozené příběhy a bizarní, či jakkoli jinak vyšinuté postavy je přítomna už tady a kdo tomu přišel hned s Beetlejuice na chuť, ten žije šťastně dodnes :-). 80%

Pro Emmerichovo nadšení pro katastrofy všemožného původu mám guilty pleasure slabost a na Den Poté jsem se těšil jako na nejlepší katastrofický film up to date. Efekty, které jsou hlavním lákadlem filmu, sem tam zaškobrtnou, ale Roland potvrzuje, že v destrukci má letitou reputaci a moc dobře se na to jeho globální oteplování kouká. Samotná story bohužel zrovna nehýří nápady, které by vás například donutily vytáhnout kapesník z vrecka, když už jde o kejhák vlastně celé planetě, a přestože ústřední postavy jsou docela sympaťáci. Na druhou stranu film jsem si pustil z důvodu, že jsem se potřeboval cítit jako by mi makovici vyčistilo tornádo a v tomto směru zafungoval báječně. 70%

Jedinečná scifi klasika, kterou asi nikdy žádné další vetřelčí zpracování nepřekoná. Nepřekonatelné odhalování nepoznaného funguje každou vteřinu a divák jen se zatajeným dechem čeká, co bude dál. Skoro 40 let Alienovi vrásky neprohlubuje, naopak mu přidává vizionářský punc, protože Ridley Scott tady se svým týmem odvádí nezapomenutelnou práci. Vesmír nikdy nebyl tak děsuplný a tak temný, že byste ani rezavou kočku do vedlejší kajuty nevyhnali. Design samotného monstra a jeho interakce s posádkou je potom kapitolou samou pro sebe a milníkem ve světové kinematografii, protože takhle se v kině bojíme nejraději. 100%

Verbinski netočí dokonalé filmy, vždycky tomu něco málo chybí, respektive v jeho případě spíše přebývá, ale rozhodně je vždy na co se dívat. Cure for Wellness potvrzuje, že atmosféra a vizuálně nápaditá režie jsou hlavními devízami Mr. Gorea, a že The Ring nebyla náhoda. Tajuplný příběh jednoho švýcarského sanatoria splňuje sice všechny atributy béčkové zábavy, nicméně je to vše zabaleno v triple áčkovém dárkovém balení. Dechberoucí kamerou počínaje a ratingovou nesvázaností konče. Tohle není film pro masy, ale delikatesa pro filmové nadšence. Vždy, když podobně odvážný film projde filtrem producenta a střihače až na plátno kina, mám druhé Vánoce. Velmi brzy mne při sledování napadl Scorseseho Shutter Island, který disponoval podobně silnou atmosférou a dráždil divákovu zvědavost téměř k nepříčetnosti. To se Verbinskému daří také velmi dobře, jeho film je navíc odvážnější a na některé scény jen tak nezapomenu (vrtání zubu mi zavřelo obě oči), ale nemá tak údernou koncovku, na kterou jsme tou formální dokonalostí předtím navnazeni. Přesto je moc dobře, že se nestříhalo a na plátno se dostalo přesně to, co Gore Verbinski chtěl. Hororové mysteriózno roku. 90%

Piráti byli v době své premiéry megahit a rozhodně jde i po letech o koukatelné dobrodrůžo, které je sice cíleno na masy a Verbinského talent a odvaha se v něm většinou drží v mantinelech otěží producenta, ale jak říkám koukat se na to dá nejen kvůli Verbinskému, ale i díky načančanému castingu, kde ruluje přirozeně Deppův Jack Sparrow, ale k zahození není ani nejen na chrupu zkažený Geoffrey Rush a po anglicku nakousnutelná Keira Knightley. Osobně mám ale radši další dva díly, kde se Verbinski, jak to má už léta ve zvyku, utrhl ze řetězu, a divák jen žasne, že mu to producent Bruckheimerova formátu odkýval :-). 65%

Atmosférický horor, který si sice vyžádá velkou míru trpělivosti, protože má veeelmi pomalý rozjezd, ale potom nabídne poctivé napětí přiživované stylovým hudebním doprovodem. Příjemně mně překvapila invence jednotlivých mordů, které jsou highlightem tohodle již starobylého horůrku a je škoda, že jich není víc, protože by umožnily se závěrečné pointě lépe dostat na kobylku a dodalo by jí to na údernosti. Jinými slovy, ideální film pro všechny až příliš starostlivé maminky. 65%

Bláznivá kombinace hororu a komedie, kde alespoň k mému zklamání převládají průměrné fórky nad amatérskými triky. Záměr byl ale evidentně natočit oddechovku, takže filmu nelze vytýkat jeho uvolněnou atmosféru, míru zábavnosti už ovšem ano. Jeden pseudovtipný sidekick by ještě odpustit šel, ale jedna supernudná hlavní postava už nikoliv. Pár dobrých nápadů se naštěstí najde a dokoukat se to při těch mých toulkách ve vlaku dá :-) 35%

Sly tuhle svou srdeční frančízu nikdy neopustí a je to jenom dobře. Rocky Balboa je jeho dítě a Sylvester s ním došel nyní až do důchodové fáze a je moc dobře, že jak v soukromí, tak na plátně má dostatek šťávy, aby Rockyho rozhýbal do takového tempa, že filmovému nostalgikovi nejedna pomyslná slza ukápne. Creed ale naštěstí není jen o slzopudné nostalgii, ale jde hlavně o poctivý návrat ke kořenům téhle boxerské odysey. Creedovi se povedlo vrátit do filmového ringu prakticky stejně úderně jako před dekádou Rockymu Balboovi. Je to sice pořád dokola opakování stejné šablony, jen v jiných kulisách, přesto jsem rád, že Rockyho a vlastně i Creedův příběh pokračuje, protože ty postavy za to stojí. Pevně proto věřím, že Rockyho příběh to dotáhne ještě do jednoho velkého, byť posledního finále. 80% P.S. Michael B. Jordan je solidní dynamit.