GOREGASM

Jedna z nejlepších duchařin ever a možná nejlepší Guillermo del Toro ever. Ďáblova Páteř má velmi osobitou atmosféru i díky prostředí, ve kterém se odehrává. Opuštěný statek (nyní škola), v němž není o tajemství nouze je dokonalým jevištěm pro postupně a pomalu budované napětí a ponoření se do hlubin duší jednotlivých postav. A že ne všechny jsou čisté jako lilie, to asi nemusím ani psát. Skoro nechápu, že tady nepřišla nominace na Oskara za nejlepší scénář, protože ten udržuje napětí diváka až do poslední vteřiny na hranici klinické smrti. Vynikající herci (všechny děcka jsou ve svých partech perfektní) pak jen zapadají do této brilantní audivizuální kompozice, která alespoň v mých očích jasně válcuje taky vynikající Šestý Smysl. 100%

Taylor Sheridan se po dvou vynikajících scénářích (Sicario a Hell or High Water) vrhl na svůj režijní debut, ke kterému si samozřejmě napsal také scénář. Wind River jde atmosférou ve šlépějích jeho předešlých počinů. Jde tedy pečlivě vystavěný kriminální příběh, který má výjimečnou atmosféru už na papíře a jeho vypravěčská schémata cílí na náročnějšího diváka, který se rád probere několika vrstvami, než se k jádru pudla dopídí. Ale troufnu si říct, že tuhle promrzlou jízdu si užije i mainstreamový divák a možná mu i slina ukápne. Sheridan ví, kde je jeho story silná a v tomto ohledu ji nechává n plátně plnohodnotně vyniknout. Mrazem prokřehlá pustina Wyomingu působí pro cizince jako konec světa a pro místní "rezervované" indiány to ve vší bezvýchodnosti konec světa je. Čas se tady vydal jiným směrem než by si přáli a bohužel nezvratně. Pocit zmaru a to nejen ze ztráty dcery, kterou utrpěla nejedna postava snímku, je cítit skrznaskrz snímkem a mnohdy přehlušuje vyšetřování vraždy, která je zde středobodem a udává veškeré dění do chodu. Wind River není krimi thriller založený na komplikovaném případu, ale na jeho okolnostech a svou vnitřní sílu čerpá z motivů jednotlivých postav. Herecky to táhne precizně minimalistický Jeremy Renner, kterému jsem alespoň stihl zamávat ve Varech, když mě na Wind River nechtěli pustit, a stojí na něm každá stěžejní scéna, mezi které patří i ta závěrečná, díky níž ztratíte veškeré pochybnosti o 100% - ním hodnocení. 100%

První dva díly jsou díky své nadpřirozené ujetosti a zábavnosti nedostižné a návrat po 14 letech budil jistě velká očekávání v chorým myslivnách fanoušků doktora Westa (dokonalý Jefferey Combs), jehož ujetý pohled a nezdolné nadšení pro zvrhlou medicínu, vybudoval prvníma dvěma dílům oprávněně kultovní status. Návrat Re-Animatora není úplným propadákem, ale taky už to nemá takovou šťávu jako první dva díly a zejména humoru si tady moc neužijeme, stejně jako Jeffrey Combs už není od pohledu tak pro každou zvrhlost zapáleným psychoušem. Nicméne injekční stříkačka se zeleným životabudičem mu pořád sekne, a protože i do třetice jde o solidní splatter řemeslo, bavil jsem se s potutelně cukavým úsměvem na rtech, protože přesně tak na mě Jeffrey Combs a jiho divotvorná stříkačka působí :-). 75%

Hodně syrový pohled na život sériového vraha, který působí až nepříjemně obyčejně, jako by podobnou lidskou zrůdou bez svědomí mohl být váš soused, se kterým jednou týdně prohodíte pár zdvořilostních frází. Zmíněná autentičnost je samozřejmě záměrná a funguje možná účiněji než sám režisér Mcnaughton zamýšlel. Hlavní břemeno nese na svých bedrech na první, druhý a možná i na stý pohled sympaťák, Michael Rooker, a onen krvavě syrový dojem zanechává nejen jeho přirozený a tím více zneklidňující výkon. Henry není postavený na napětí, dramatu, nebo thrillerových schématech. Jde nevyšlapanou cestičkou plnou obyčejného života a zvrácených činů sériového vraha jménem Henry, které se prostě dějí a vy si na konci budete tiše přát, abyste v životě podobné monstrum nepotkali. Henry vám nepodráždí žaludek, ale možná dokáže zalomcovat s vaší psychikou. 80%

1. série - ***** (100%) Z počátku si mnozí a možná hlavně mnohé budete říkat, jaký je ten Hank Moody sexistický a namachrovaný kokot, postupně ale povětšinou změníte názor, protože ten kluk je tak dobře zahraný a hlavně napsaný, že mu nejde nejdříve na střídačku a ve finále natrvalo fandit. Tvůrce seriálu Tom Kapinos odvedl opravdu skvělou práci a velmi stylově vystihuje vztahovou chemii skrze nenapravitelného sukničkáře, který ovšem trpí láskou ke své jediné, kterou po většinu dílů nemá. Vztahová rovina je adekvátně ulítlá místu ve kterém se odehrává (LA opravdu není zrovna konzervativním průměrňákovem), ale tím elegantněji dokáže v mnoha životních pravdách udeřit hřebíček na hlavičku a zároveň zůstat s těžkým nadhledem nad zemí. A propos nejvtipnější postavou není Duchovnyho Hank, ale Handlerův Charlie Runkle aka Masturbující Manager :-). 2. Série - ***** (100%) Druhá série dělá všechno stejně dobře jako ta první a někdy dokonce lépe. Hlavně Lew Ashby se povedl a jeho postava mnohdy zastíní samotného Hanka, ale přesně tohle scénář chce. Má to koule, je to vtipné a docela nepředvídatelné, což u seriálu s půlhodinovymi epizoda nebývá pravidlem. Přes veškerou chválu mám strach, že o takhle vysoko nastavenou laťku si v příštích sériích tvůrci musí zlomit minimálně vaz. Skvělé vypracované. 3. Série - ***** (90%) Tady už to přeci jen začíná zavánět tím, že postava Hanka Moodyho je chodící LOVE MACHINE, na kterou skáče každá pěkná baba na míli daleko. Ale pokud to akceptujete, tak si Duchovnyho eskapády užijete, přes veškerou mimóznost LA, možná stejně jako já. A budete si pořád opakovat, jak to ten Hank s těmi ženskými dělá. Mimochodem, tak jako byla ve druhé sérii dokonalá postava Lew Ashbyho, tak tady nekompromisně ruluje postava křečkovsky a nonstop nadržené Sue Collini ve šťavnatém provedení Kathleen Turner. 4. série - **** (75%) Californication možná definitivně ztratilo nadhled a eleganci prvních dvou sérií. Naštěstí ne úplně. Pořád zde probleskuje Hankův rebelský šarm stejně jako Charlieho telecí nadrženost. Především u Hanka ale jeho postoj ke světu v poloze "Fuck y'all" působí hnaný na sílu a ne vždy to u mě zafungovalo, jinými slovy z Hanka dokáže být ještě větší kokot, než bych si dokázal představit. Je škoda, že ho tvůrci neudrželi na té tenké, přesto udržitelné hraně vysoce ambivalentní postavy, kterou můžete klidně převážně nenávidět, ale zase a znovu si vás získá zpět. Čtvrtá série nenabídne tak silné guest stars jako poslední dvě sérky při vší úctě ke Carle Gugino a jedna postava je doslova na zabití (ano, Marcy), a přestože dějově jde o ještě promiskuitnější rollercoaster, tak méně je někdy více. 5. série - ***** (90%) Možná jsem Hankovi a spol. v hodnocení předešlé série trochu křivdil, možná jsem neměl tu úplně Californication náladu, protože pátá série nejen Hankovy patálie posouvá zase o kus dál, a přitom se nestačí ani jednou opakovat, dokáže být zatraceně vtipná (let´s californicate :-) a ani nezapomíná párkrát udeřit hřebíček životních pravd na hlavičku. Je fakt zábava sledovat, jak jinak se v LA žije, dvojnásob ve společnosti tak ujeté jako je ta okolo Hanka, pana spisovatele nevyjímaje. Jsem sakra zvědavý, jak to nakonec dopadne. 6. série - **** (80%) Pořád je to stejná sranda, je to chytré, má to šmrnc, ale docela mě štvala postava pseudorockstar Atticuse Fetche, zšenštilého, zpěvem ukňouraného a pro mé hudebně vytříbené ucho nesnesitelného Anglána. Všechno ostatní naštěstí zapadá dle zaběhlých zvyklostí. Hank je pořád stejně nevyzrálý motherfuckaaa, i když se hodně snaží, aby to bylo jinak, Charlie bude vždycky trouba a LA vztahově citová horská dráha, během níž neexistují žádná pravidla a po všem je možné se alespoň natáhnout, nebo to přinejmenším olíznout ;-). Na rovinu, být v Hankově světě asi bych už dávno nebyl, ale je to někdy až škodolibost sama, se na to dívat. Účast Marilyna Mansona dodává celému tomuhle vztahově úchylnému cirkusu ještě mnohem efektnější rozměr, byť jde jen o cameo. 7. série - **** (70%) Sedmá a finální série mě trošičku zklamala a může za to nesmyslné rozvinutí Hankovy promiskuity ztělesněné naprosto retardovaným a vopruzoidním synem, kterému už není ani dvacet, ale chová se jako superrozmazlený fakan a Hank svým přístupem vůči němu absolutně selhává, respektive tady tvůrce Tom Kapinos šlápl do jednoho velmi lepivého a všude ulpívajícího tvůrčího lejna. Megafail, dvakrát tak smutný, protože zbytek série šlape parádně, zejména můj oblíbenec, Michael Imperioli svým temperamentem dodává mnoha dílům novou šťávu. Absolutorium zaslouží završení jak Hankova tvůrčího hledání se, které vlastně probíhalo od prvního dílu, tak to hlavní, na čem celá série v průběhu let rozkvetla a to pravděpodobně neřešitelný, ale bohémsky romantický vztah Franka a Karen. Ten Rocket Man na konci prostě všechna slabá místa přebije a připomene Vám, proč Californication milujete.

Zamíchejte Texas, indie kriminálku s westernovým charismatem a kupu talentovaných umělců a dostanete jednohubku, která stojí na perfektně obsazených hercích, kteří působí tak drsně a chlapácky, jak jen to jde, čemuž taky notně přispívá dokonalá Nuttgensova atmosférická kamera, která rámuje jednotlivé scény skoro jako by se od Deakinse učila. K dokonalosti tomu chybí vyladěnější koncovka, která by uchovala hlubší stopy v divákově paměti. Ani s emocemi postav se to moc nepáře, jde prostě bez zastavení kupředu, až mi bylo na konci líto, že jsem ty zajímavé postavy nemohl poznat více do hloubky. Nicméně, tyhle drsné krimi miluju, takže budu trochu nadržovat. 85%

Ztřeštěná komediální léta Woodyho, který tuto svou politickou grotesku naplňuje absurditou až po snesitelný okraj, zároveň ale nezapomíná, jak citlivou a realistickou romantickou duší je, protože Bananas začínají a končí jako typicky láskyplná a ironická romantika. Všechno mezi tím je ale bláznivá parodie, která vyznívá možná až nepříjemně aktuálně. 85%

Že by hollywoodská labutí píseň zběsilého Timura. Možná a je to velká škoda, protože tenhle sovětský anarchista potřebuje jen pevnější ruku producentovu. Nápadidtost jeho režii nikdy nechyběla a samozřejmě exceluje především v akčních scénách, kde je na co koukat, přestože nový Ben Hur je se všema přimhouřenýma očima zbytečnost a velká blbost v nedostatečně naleštěném balení. Na hercích se hodně šetřilo. A nechápejte mě zle, všichni mají za sebou zajímavé party někde jinde, ale tedy se do svých rolí buď velmi nehodí (Toby Kebbell), nebo na ně nemají (Jack Huston), nebo sami nechápou, proč tu roli vzali (Morgan Freeman), nebo nechápu já, proč tu roli vzali (Rodrigo Santoro). Nebýt zbytečně natahované mesiášské koncovky dal bych čistý průměr, takto ale nemůžu Timurovi prominout ten mazlavý děj. 48%

Když zůstanu u terminologie celého filmu, tak je to nehorázná a bohužel taky velmi nevtipná sračka. Nechápu, jak na takový zhovadilý scénář mohl Billy Bob Thornton, Kathy Bates, nebo Christina Hendricks kývnout. Všechny "fóry" se točí kolem prasáren, tak nevtipně podaných, až mě na chvíli napadlo, že člověk, který tohle napíše musí být jedno velké perverzní a frustrované hovado. Omlouvám se svůj slovník, ale stále jsem se udržel dobrých pět úrovní pod laťkou nevkusnosti a trapnosti Bad Santy 2.10%

Nebudu jeden z mnoha a neodkopnu tuhle válečnou meditaci Anga Leeho, který se podíval na téma válečného syndromu opět trochu jinak. V Americe své válečné hrdiny, ať už přežijí, či nikoliv, vždy s velkou pompou a nekonečnou dávkou patriotismu uctí, ale minimálně někdy jde jen o prázdnou skořápku, která se zbortí s posledním výstřelem na vojenském hřbitově. Právě dvojsečnost válečného hrdinství je cítit v Billy Lynn´s Long Halftime Walk nejintenzivněji. Lee na vás nevybalí svou myšlenku v první půlhodině, ale postupně pečlivě dávkuje vaše smysly konkrétními momenty, které posouvají Billlyho vystoupení v poločase do velmi hořké polohy. Záměrný kontrast mezi nablýskaným prostředím amerického fotbalu, kde hráči pokládají vojákům ty nejotravnější a nejtupější dotazy (ale na co byste se v tu chvíli zeptali vy?) a v jistém bodě prázdným světem v hlavách jednotlivých vojínů je prezentován nenásilnou formou a právě tím u mě Ang Lee nejvíce zabodoval. Kritikou neprávem lynčovaný film, kterému dejte nejen díky vynikajícímu Garrettu Hedlundovi šanci. 80%