Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (1 765)

plagát

Alice tu už nebýva (1974) 

Sociální drama s velmi silnou ženskou hrdinkou, která v životě udělala spoustu špatných rozhodnutí, přesto jde stále dál, i když to někdy hodně bolí, funguje nejen díky citlivé Scorseseho režii, ale především díky opět vynikající Ellen Burstyn, která zvládá všechny polohy své postavy a táhne celý film. Za zmínku stojí i Harvey Keitel v roli prototypu muže dané doby, čili egoistické, vulgární a do sebe zahleděné hovado :-). 80%

plagát

Prízrak (2017) 

Prvoligový minimalismus není pro každého, nemám pravdu Romčo? :-) Lowery velmi pomalu a ještě pomaleji vykresluje atmosféru zármutku a osamělosti. Téměř bez dialogů a přece se vám dostane pod kůži a je jedno, jak "amatérsky" může na někoho duch mrtvého s přehozeným prostěradlem přes hlavu působit. Ta symbolika funguje s každou uběhnuvší vteřinou snímku více a více a je na vás, jak si s Loweryho myšlenkou a formou poradíte. Mně zůstala ta nehybná silueta a celkový smutek v hlavě ještě několik dní. 80%

plagát

Votrelec: Covenant (2017) 

Ridley to s vetřelčí ságou nevzdává a to je moc dobře. Covenant sice nedosahuje očekávaných kvalit a to zejména v rovině příběhové komplexnosti a vypravěčské obratnosti. Chybí tomu fištrón a méně hollywoodského klišé a to je u podobně ambiciózního projektu, který se navíc nebojí jít na trh s eRkovým ratingem neoddiskutovatelné mínus. Ty oslí můstky, které vetřelčí scénáristický tým nového tisíciletí jeden za druhým staví, aby je ve vteřině spálil, aniž si to méně pozorný, nebo lépe řečeno méně náročný divák uvědomuje, mě už brzy taky přestanou bavit. A je opravdu velká škoda, že při vší vizuální velkoleposti, převládne ve výsledku snaha šokovat digitální krví na každém kroku a brutalitou, které možná ani není třeba. Tak talentovaná herecká sestava v čele s možná až moc perfektním Fassbenderem přitom doslova vybízela k něčemu opravdu velkému. Nejméně originální díl celé série, který se točí v kruhu vlastního universa a nepřináší žádné nové odpovědi, jakkoliv se nám na závěr snaží nabídnout "geniální" rozuzlení a otevřená vrátka. Ridley natočil Vetřelce pro blbé a po krvi dychtící masy a úplně zapomněl na oddané fanoušky série. 70%

plagát

New York, New York (1977) 

První Scorsese, který mě nebavil. Těch 155 minut je na podobnou story opravdu více než moc a Marty chtě nechtě během tak dlouhé stopáže dokáže mnohokrát nudit. DeNiro mi v roli namachrovaného blba, který si myslí, že spolkl moudrost celého světa, také nesedl a postava Lizy Minelli mu měla už po první dvořící scéně napřímo nakopat prdel a bylo by to asi kratší :-). Ale vážně, chemie mezi nimi nefunguje a celkové vykreslení jejich vztahu je vzhledem k délce snímku velmi nedostatečné. Hudba je fajn (jazz mám od zkouknutí seriálu "Treme" rád), chybí tomu ale drive a Marty si ukousnul moc velké sousto, během jehož přežvykování cítíte spoustu talentu, ale tak nějak do ztracena. 50%

plagát

Votrelec ³ (1992) 

Do třetice všeho jiného. Fincher uchopil svého Vetřelce jako vězeňské hororové drama, které právě zmíněný xenomorf svou aktivitou nenávratně naruší. Jde o mnohem komornější variaci než byl Cameronův vetřelčí dýchánek, ale jedno se nemění. Skvělá atmosféra, kterou se podařilo opět udržet na úrovni, která vás donutí v opuštěném vesmíru nedýchat. Pocit věznice plné vyvrhelů na vás nefalšovaně dýchne, ať chcete nebo ne. Fincher se navíc představuje jako vizuálně velmi nápaditý talent, který se nebojí kroužit s kamerou jako nikdo před ním a nebýt docela nepochopitelných CGI kiksů v poslední čtvrtině, pěl bych na jeho audiovizuál jen slova chvály. Alien3 posouvá příběh nezdolné Ripleyové opět o kus dál a Sigourney Weaver je ve své roli opět a znovu dokonalá, stejně jako ostatní herci (Charles S. Dutton ve své životní roli), přičemž se potvrzuje jak dobrým tahem je namíchat americké a britské herecké týmy (vynikající Charles Dance). Ikonické momenty face-to-face sedánku Ripleyové s vetřelcem, či jeho finální likvidace jsou potom tou pravou odměnou pro všechny fanoušky série. Neprávem kritizované pokračování vetřelčí série, kterému zkuste, pokud se nad ním už teď nerozplýváte blahem, dát ještě jednu šanci. V opačném případě vetřelce na vás :-). 85%

plagát

Komando (1985) 

Commando je Arnieho klasika se všemi neduhy a duhy, které si jen dokážete představit. Je to blbé, je to třaskavé, ale přesto to má díky Arnoldovi pořád dostatečně silné charisma, abych si to i po tolika letech užil jako nefalšovanou giulty pleasure zábavu na entou. Arnieho postava vymýšlí v duchu svého jména okamžitě geniální myšlenky jako by z Matrixu vypadl a není pro něj problém přetrhnout holýma rukama na pohled nepřetrhnutelný řetěz, nebo jednou rukou vyrvat kus plechu ze střechy skladiště. To že je nesmrtelný mě už paradoxně tak nebavilo jako za mlada, i když vykrucovat se nebudu, užil jsem si to, nicméně mnohem zábavnější je sledovat s jakou samozřejmostí jeho postava jedná a jaké šílenosti dokáže pronést nebo udělat. One man army Arnold má ve srovnání se současnou vlnou akčních hrdinů jednu neodpáratelnou výhodu. I když neuměl hrát, tak to byla (je a bude) osobnost, na kterou byla, je a bude radost se dívat. 80%

plagát

Vražda v Orient exprese (2017) 

Na Kennethovu Agathu Christie jsem se moc těšil, protože po zkušenosti nejenom s "jeho" Hamletem jsem tak nějak tušil, že vhodnějšího adepta pro zpracování téhle detektivní klasiky byste v naší galaxii jen horko těžko hledali. Branagh se navíc sebevědomě chopil i hlavní role a jeho Hercule Poirot je, a nezlobte se všichni pánové, kteří jste mu předcházeli, nedostižný. Vymazlený belgický přízvuk, který mi i díky neustálé hře se slovíčky, v níž proslulý detektiv již staletí vyniká, roztáhl úsměv do permanentního rohlíku, je jen pomyslnou třešinkou na dortu. Branagh uchopil nejen svou postavu velmi hravě, ale ani na vteřinu nesklouzává k laciné šaškárně, ba naopak vykresluje Hercula Poirota s všudypřítomnou vážností, zároveň s neotřelou lehkostí zkušeného harcovníka hereckého i rejžovského. Jeho postava prostě baví a nejen ona přispívá dynamickému vyprávění, takže se rozhodně nebojte suchopárné Agathy, kterou znáte z televize. Velkorysá výprava byla cítit už z traileru, a přestože se snímek odehrává převážně uvnitř transsibiřského expresu, je z něj na každém políčku cítit Kenethova preciznost a cit pro detail. Oduševněle působila na papíře i herecká sestava, která sice nevyužívá na sto percent svůj potenciál, ale minimálně Deppův slizký byznysmen velmi potěší. Přestože jde o notoricky známou detektivku, ve které není defacto čím překvapit, tak můj divácký zážitek lze popsat jako staromilsky nadšený. 86%

plagát

Noc živých mŕtvych (1968) 

Absolutorium dát nemůžu, ale rozhodně jde o kultovní a revoluční zombie horor. Černobílé aranžmá neubírá zombíkům nic na působivosti, naopak je činí reálnějšími. Docela bych se rád vrátil v čase nepoznamenán všemi zombírnami, které jsem doposud zkoukl, a vychutnal si při vší původní hrůze Night of the Living Dead. V tu chvíli by to musela být taková bomba, že bych už v životě za tmy ven nevylezl. Atmosféra je neústupná, slabší herci to nekazí, a když už tak dostanou za uši se vší parádou. Brilantní zakončení bez jakéhokoliv okecávání pak jen připomíná, v čem Hollywood současnosti prožívá klinickou smrt. 80% R.I.P. George E. Romero

plagát

Strážcovia Galaxie 2 (2017) 

Já s tím Marvelem asi končím. Nuda, nekonečná nuda, trapné fórky, nulový děj a nezajímaví hrdinové, o záporácích ani nemluvě. Kvantita začíná čím dál více válcovat kvalitu. A v tu chvíli je mi úplně jedno kolik zajímavých herců producenti na dolárky zlákali na minutové cameo. Guardians of the Galaxy vol. 2 se zasekli v bludném kruhu mimózně dávkovaných rockových vypalovaček, rádoby cool humoru a přeumělkovaného vizuálu. This kind of Hollywood fucking sucks a já skutečně nechápu, jak někdo může mít chuť si podobně sterilní paskvil pustit podruhé... 30%

plagát

American Horror Story (2011) (seriál) 

1. série ****(55%) Docela neukočírovaný tvůrčí guláš, který sází na ostrou a hrubozrnou vizualizaci a na přeplácané dějové zvraty a v neposlední řadě na neuspořádanou míchanici hororových témat. Silnou stránkou jsou naopak herci. Mladé hvězdy i filmové, či seriálové ikony drží napětí přes zmíněnou překombinovanost na zábavné úrovni, bohužel jen jednorázového charakteru. Podruhé není třeba vidět. Čekal jsem seriálovou variaci na Amityville, ale postupně se z toho vyklubalo docela nevyspělé rozmazlené seriálové děcko, které kupí motivy vcelku bezmyšlenkovitě a sází více na snahu šokovat, než hororově zmrazit. Škoda, uvidíme v jakém duchu bude pokračovat druhá série. 2. série **** (80%) Asylum už od titulkové scény, která je mimochodem opět jedno velké top notch pokoukání, ukazuje, že se bude na co dívat, a přestože i ve druhé sérii budu opakovat neduhy té první (překombinovanost motivů a lacinost mnoha rozuzlení a bambilión klišé), tak musím říct, že jde o hodně výživný galimatyáš. Epileptická optika tomuhle blázinci sedí, stejně jako velmi kvalitní a trefný casting. Jessica Lange je skvělá, ale třeba takový James Cromwell u mě vítězí. Tvůrci Falchuk s Murphym se opravdu nebojí ničeho, od extrémní brutality po nevyzpytatelné zvraty, často ale neznají zdravou míru a to jejich dílo sráží "jen" do nadprůměrných vod. 3. série **** (85%) Coven rozčtvrtí opět brilantně zvládnutými opening credits,ze kterých běhá zejména ve voodoo části mráz po zádech. Dějově je to zase na dané téma velmi experimentující a nevyzpytatelná houpačka, ale tak nějak jsem si na psokočičkovský dortík Falchuka a Murphyho zvykl, také protože třetí série disponuje potřebnou nadsázkou a není to jen čarodějnická "selanka". Každá nová série AHS disponuje ještě zajímavější hereckou sestavou a třeba takový Danny Huston vyloženě baví. Tahle Americká Hororový Příběh mě začíná bavit víc a víc. 4. série - **** (86%) Doposud nejlepší série, která sice trpí všemi neduhy svých předchůdců, ale na druhou stranu nabídne nespočet bizarních postav. Jinými slovy - total freak show. A to od úvodní znělky po závěrečné titulky. Znovu zopakuju, že je velká škoda, že se tvůrci opakovaně neumí vyhnout jisté naivity ve scénáři a laciných zjednodušení. Hloubku AHS chybí od první série, ale ona americká hororová úchylnost je v celém seriálu všudypřítomná a ve Freak Show dvojnásob. Proto jako seriálový veterán rád přimhouřím obě oči a nechám se unášet bizarními prostocviky dua Murphy/Falchuk i do čtveřice.