Amazing Spider-Man 2

Po totálně sterilní a nevýrazné jedničce jsem čekal větší průser. Marc Webb si je ale naštěstí tentokrát od minula ve všech aspektech mnohem jistější a přináší nám výborně komiksově stylizovanou akci s povedeným 3D. Teen humor mi tentokrát překvapivě sednul, mezi Garfieldem a Emmou to stále výtečně jiskří a potěší také rozšiřování samostatné mytologie a pomalé nasazování známých postav. Jenže scénáristicky je to stejný patvar jako posledně. Spidey toho zde zkrátka musí řešit moc, odbíhá nekonzistentně od jedné zápletky ke druhé a některé linky se vůbec nevyřeší či vyšumí do ztracena. Electro je navíc zatím nejhorší záporák, Jamie Foxx je chvílemi nechtěně směšný a i Dane DeHaan má co dělat, aby scénáristické veletoče Harryho Osborna nějak uhrál. Suma sumárum příjemná letní oddechovka, která se na Raimiho díly stále nechytá, ale jako jednohubka pro teenagery je naprosto dostačující. Snad se příště podaří vychytat i ten scénář.70% (23.04.2014)

Zhlédnuto v (3D) kině. Když to vezmu kolem a kolem, je tohle úplně ten samý film, co jednička. Jediné dva rozdíly jsou v akci a hlavním záporákovi. Akce je tu více a je opravdu nabušená a Jamie Foxx je opravdu dobrá volba pro Electra, který je Spider-Manovi více než důstojným protivníkem (když pomineme to do očí bijící klišé, že záporák nikdy nemůže být normální člověk, ale musí začít jako ABSOLUTNÍ nula). The Amazing Spider-Man 2 je perfektním příkladem filmu, který když sledujete (a speciálně v 3D, díky kterému vám někdy přijde, že opravdu lítáte společně se Spidym) tak se neskutečně bavíte, ale když si za pár dní zkoušíte vybavit nějakou opravdu parádní scénu, tak si vybavíte maximálně dvě, tři. A to je na film, který má dvě a půl hoďky, opravdu málo. Jen proto, že jsem prvnímu dílu dal tři hvězdy, tady musím jednu přidat, protože jak říkám, film jsem si opravdu užil více, ale nevím, opravdu nevím, jestli půjdu na případné pokračování do kina... 70 %. (09.07.2014)

Emoce překonávají rozum, vztek na všechno kolem přebíjí některé lidštější pocity a někde v nitru kutá ona neodbytná touha po bližším poznání sebe sama a vlastního původu. Psal jsem to u předchozího dílu, napíšu to i teď – a snad naposledy. Raimiho verze byla moc fajn, ale je to právě Webbův osobní přístup a scénáristická velikost, která z Úžasného Pavouka dělá nezapomenutelnou sérii. I ve chvíli, kdy pro všechny kolem bude Electrická rapsodie jen zaměnitelným letním akčňákem, já si vzpomenu na mnohem víc. Na Emmu Stone, která ubrala z vlastního sassy přístupu a konečně je pravou a nefalšovanou Gwen Stacy. Na nervózně gradovanou Harryho linku, která i na menším prostoru způsobuje těžký mráz v zádech. A v první řadě na zase o něco dospělejšího Andrewa, který levou zadní zvládá jak skákajícího červenomodrého hláškaře, tak rozervaného rozcuchance, který hledá pomoc u svých blízkých. V kombinaci s prvním dílem dokonale opojný zážitek, kterému v cestě k jedinečné trilogii zabránila jen nenažranost šéfů Sony. Ohromná škoda, kvůli které veškeré připravování půdy pro další dobrodružství vyznívá zoufale naprázdno. Což je vzhledem k síle příběhu o vzestupu mladého samotáře k cestě hrdiny tak moc k naštvání, že moje navztekané argumenty vzaly za své až o nějaký ten měsíc později, kdy se místo x-tého restartu Pavouk vrátil zpátky k Marvelu. Jak si vedl mezi zaběhnutými Avengery, zůstává už ale jiným příběhem. (05.07.2014)

Dvojka srovnala akční deficit jedničky (stejně jako Raimi ve své trilogii), ale záporáci zůstali stejně tragičtí jako minule, IQ scénáře je ještě nižší a z osobní/romantické linie se vytratily životnost a kouzlo, kterými je Webb obdařil poprvé - jak mi byl Garfield svým výkonem v jedničce sympatický, tady skoro vůbec. Ale pár zajímavých scén by se našlo, např. první souboj s Electrem (kdy frankensteinovský záporák formuje svou motivaci během akce a když před ním Spidey zachraní nevinné kolemjdoucí, je to krásný heroický moment) nebo emotivní rozhovor s tetičkou May o Peterově otci. A co se toho ostatními zmiňovaného stalkování týče, je o to znepokojivější/vtipnější, že Garfield při něm vypadá jako mladý Anthony Perkins a obětí jeho stalkování je blondýna. (01.05.2014)

Težko říct, co to bylo. Ale k filmu to teda mělo sakra daleko. Jestli někdo považuje přes 2 hodiny nesmyslnýho a na sebe tupě, bez struktury naházenýho hnoje za film a ještě k tomu dobrou zábavu, tak mu trochu závidím. Já se chtěl u Kafky (a vůbec všech "sofistikovaných" metafor a pomrknutí), nekončícího střídání nálad a hlavně u čehokoliv s lobotomizovaným Garfieldem zabít. Což, pravda, bylo skoro furt. P.S.: Akce je přehledná? Who cares, když je vystavěná na totální demenci toho, co by se po vypáčení obou očí a mozku dalo nazvat "děj". (23.04.2014)