GOREGASM

Guillermo del Toro ve své nízkorozpočtové prvotině jasně potvrdil, který žánr respektive kombinace žánrů bude doživotně jeho silnou parketou. Psychologický a hororový... častokrát at the same time, to je jeho trademark, kterým si už v Cronosu začal budovat svou fanouškovskou základnu. Zároveň nezapomíná jako u svých nejlepších kusů na silné emocionální propojení s hlavním hrdinou a skvělého Rona Perlmana. Jednoduše vystavený příběh disponuje silným mysteriózním motivem, který moje filmové srdce rozbušil ve svižném mexickém rytmu. 80%

Zajímavý dojezd dějové linky Jesseho Pinkmana, který brnká na hodně temnou strunu a spíše než uzavření dějové linky nabízí důstojný "farewell". Vince Gilligan si své děťátko vypiplal od píky a El Camino by bez Breaking Bad nemohlo samostatně fungovat. Po fanouška jde ale o hořkosladký dezert, který mu vrací obsah skrze původní postavy, nicméně pocitově to Vince pojal jako tu nejhorší možnou opici, se kterou se jednoduše nechcete probudit. Alespoň u mně je dopad téhle afterparty asi takový, že bych se chtěl dozvědět ještě víc, což se asi nestane. A to mi trochu vadí, protože konec Breaking Bad byl dokonalý, což o El Caminu neplatí. 80%

Albert Čuba rulezzz, respektive jeho severomoravak nemá chybu, což si jako odkojený haviřovak můžu dovolit napsat ;-). Všechno ostatní je už bohužel většinou průšvih. Největším zklamáním je postava Štěpána Kozuba, jejíž demence je párkrát vtipná, párkrát úsměvná, ale častěji trapná a hlavně mu do pytle není pořádně rozumět. Ostatní postavy jsou tady do počtu a ta délka filmu taky ubírá kyslík. Příště méně "epický příběh", více srozumitelného Kozuba a Čuby klidně ještě víc, protože jeho hláška k faráři, který si čte Bibli: "Ty to ještě nemáš přečtene", umí poslat do kolen :-). Není holt jednoduché přetavit kulervoucnost miniskečů do celovečeráku, ale dám vám kluci druhou šanci, pokud zase někdy dostanete chuť a seženete prachy na novej biják. 35%

Spielbergova fascinace mimozemšťany, respektive fenoménem U.F.O. je v C.E.o.t.T.K. cítit na míle daleko, stejně jako specifickou energii, která celým snímkem, rezonuje, kterou mu vtiskl právě Steven Spielberg, a kterou u žádného druhého sci-fi nepocítíte. Tady nejde o prezentaci invaze mimozemšťanů ala Roland Emmerich, nečekají vás žádné bojové scény, ale čistokrevná vesmírná meditace na téma jak moc "ohůreni" byste z těch všech létajících talířů byli, kdyby tady byly. Fakt, že jsem snímek, který byl natočen čtyři roky před mým narozením viděl trestuhodně až ve svých 41 letech , s nikým neukecám, ale jsem od srdce rád, že jsem si na něj našel čas až nyní v trpělivější fázi svého života, protože přesně takový přístup Close Encounters of the Third Kind potřebují, abyste se dokázali naladit na stejně kosmicky otevřeněmyslnou nótu Stevena "UFO" Spielberga. Mimochodem Richarda Dreyfusse jsem si zamiloval v Jaws, tady je taky vynikající a je velká škoda, že ho minula top kariéra. 90%

From Hell bylo pravděpodobně Hughesovým maximem, přesto stojí Broken City za vidění minimální kvůli zlomyslnému Russellovi, který své nesmrtelné charisma tentokrát propůjčil kriminálnímu charakteru starosty, který se nebojí tahat za ty nejfatálnější nitky. Marky Mark se sice jako vždy projevuje velmi snaživě, ale s podobně silnými kalibry většinou jeho výkon kontrastuje. A tím nechci říct, že by ho stavěl do vyloženě slabé polohy, ale jednoznačně ukáže jeho strop. Zamotaná story neurazí, ale ani do sedačky nezarazí a moji pozornost udržovala zejména výborná hudba Attica Rosse a pestrý casting. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že například takový Fincher by z toho vytřískal thriller par excellence. 61%

Tak za prvé... fantastický casting. Za druhé... až nečekaně morbidní humor. A za třetí... celkové uchopení Barryho Sonnenfelda je neskutečně odvážné, jak ve stylizaci, tak ryze dospěláckým zpracováním. Tolik černého a morbiďáckého humoru koncentrovaného do necelých sta minut opravdu jen tak neuvidíte. Všechny postavy jsou jedinečné svým projevem a svým ztvárněním a tuhle sestavu bych opravdu s chutí sledoval ve formě seriálu klidně dvacet dlouhých sérií. Bohužel si musím vystačit se dvěma filmy. 100%

James Wan umí a nemá v oblasti strašení zvukem a obrazem v současnosti moc konkurence. Skoro se nabízí laciná parafráze rčení, že dokáže uplést ze scénáristického lejna kurňa strašidelný bič. Práce s atmosférou je jeho masterskill a v decentní hodině a půl několikrát vykostí divákovu dušičku. Dvacetimiliónový budget sice neumožnil lepší casting, který sice neruší, nicméně s lepšími herci to mohl být hororový granát. Závěrečný twist je pro Whanella naprosto typický, pro diváka naprosto zbytečný, ale celkový dojem intenzivní bubařiny naštěstí nekazí. Naopak velmi doporučuji, protože takhle se má strašit. 85%

Dům u hřbitova mám luxusní gorovaté, ale i strašidelné okamžiky, ale tak jako ve všech italských hororech je to tříštěné amatérským vyzněním scén, ve kterých se musí hrát a tady prostě není herecky dáno. Malý blonďáček, kterého zmutovaná bestie málem rozseká na paděru konkursem neprošel a jeho herečtí dospěláčtí kolegové předvádějí emoce taky hodně na plocho. Ale to je bohužel error, který mají téměř všechny taliánský horory, ale pokud se stejně jako já dokážete oprostit od tohoto rušivého elementu, užijete si brutálními scénami a bubu atmosférou napumpovaný horor, který svému žánru rozhodně dělá dobré jméno a ústřední mordovací melodie vám zůstane na pár dní v makovici. Fulci mě zajímá zase o něco víc. 69%

1. série - **** (75%) Temný feeling od prvních minut navnadí na nekompromisní a brutální Londýn 19. století, ve kterém se potkávají postavy známé všem hororovým fanouškům nejenom Stokerova Drakuly s postavami, které pro změnu ztvárňují velká herecká jména - Eva Green, Josh Hartnett, Timothy Dalton - kteří jsou ve svých rolích hodně dobří a Penny Dreadful jako celek je taky velmi dobrá. Mně obecně temnota baví, kór v těchto kulisách, přesto se nemůžu zbavit trochu samoúčelného storytellingu, který je rád efektní, ale chybí tomu (zatím) hloubka a až moc to spoléhá na výborné herce. Nicméně Eva Green v takovéto koncentraci a množství kills ;-). 2. série - ***** (100%) Druhá série mě vykostila a definitivně v rámci celé Penny Dreadful strhla epizodou o upálené čarodějnici, která všemu předtím i potom dodala hmatatelně tragický feeling, který ze mně vyprchává ještě nyní. Druhá série následně velkolepě graduje ve všech dějových linkách a i Frankensteinovo monstrum dosáhne svého poetického klimaxu. Celkově lze finále druhé série považovat za televizně scénáristickou genialitu, která je nejen dokonale zahraná, ale také zmaskovaná, ztrikovaná a ještě lépe natočená. Jawdropping. 3. série - *** (65%) Nevím jestli byl původní plán pouze 3 série, ale myslím, že nebyl, protože právě zkratkovitost 3. série trží z gumáků setsakramentsky viditelně. Velmi zajímavý vývoj řady postav z druhé série je nedotažen a nové postavy jako třeba Dr. Jekyll nám ani nestihne ukázat svého Mr. Hydea. A to ani nemluvím o potenciálu Drákuly, který je součástí bezkrevného finále celého seriálu. Přitom v komornějších scénách a pasážích si užijeme skvělé seriálové řemeslo s perfektní atmosférou a vynikajícími herci. Celek je ale lepený, tak aby se to vešlo do rozsahu jedné série a dávalo to "smysl". V souvislosti se zrychleným a zkratkovitým storytellingem si nelze nevzpomenout na obdobně pofackovaný konec Deadwoodu. To mi bylo taky hodně smutno.

Příslib ústřední hvězdné dvojice je naplněn tak trochu paskviloidním způsobem. První věcí, která ve filmu nefunguje, není ani tak chemie mezi Colinem a Emily, ale vyznění psychologické roviny snímku, která mě ani jednou nedonutila se zadumat, natož přivřít slzící oko. Tahle podivná road movie o hledání štěstí dvou perfektních cizinců, kteří si zničehonic střihnou pár úsměvně lechtivých čísel a nechají nás kouknout, ve vás zanechá podobně divný dojem jako tohle souvětí. Příběh a jeho výstavba nefunguje a nepřitáhne si vás k tělu, což byl jeho hlavní cíl. Jediné pozitivní procenta sypu za krásnou Emilku a mého oblíbeného Colina, kterým doporučuji, aby příště ty scénáře četli pořádně. 40%