Scaevola

Netflix zřejmě šetří, a proto namísto plnohodnotné série vznikl tento završující snímek. Jenže materiálu bylo přehršel (soudím, že patrně celá poslední kniha), a tak je z každého záběru cítit zbytečný spěch, aby se všichni králové stihli sejít na finálním bojišti. Buď tedy škrtat a první hodinu nahradit uvítacím textem, nebo vypustit dobrou polovinu zúčastněných postav, leč to také nelze, protože fanoušci byli natěšení na osud svých oblíbenců. Jaká to škoda! A přitom potenciál tu je: Vše víceméně odpovídá skvělým posledním řadám, prostředí je stále bezchybně přitažlivé a historicky uměřené, herci už za uplynulé roky znají své party i postavy a výprava i efekty sedí. Dokonce se povedly i nějaké ty vtípky (usínající Finnan, Uther – meč Uthredův apod.), takže kolem a kolem jsem byl spokojen. Ale spokojen jako po krátké odpolední vzpomínce na něco, co kdysi bylo mnohem lepší.

Druhý díl beze změny pokračuje v kurzu nastaveném na počátku, protože přeci není potřeba měnit to, co funguje. Zajisté dojde na drobnou změnu osazenstva (C. Murphy si zaslouženě krade každý záběr pro sebe) a na mírné rozšíření fikčního světa (návnada v přístavu se postarala o jediný nečekaný moment se záchvěvem napětí), ale jinak se v hodnocení shoduji s prvním počinem, neboť jde prostě o to samé. Snad se další díl někam posune...

Sice nejde zrovna o můj oblíbený žánr a většina mouder působí dosti mcdonaldovým dojmem (dám si tohle a tamto a ještě trochu támhletoho a opravdu cítím, že mi po tom všem bude moc dobře), ale snímku přesto nelze upřít kouzlo a dobře vystavěný spád. Spotovní scény jsou nasnímány podmanivě, přičemž nezanedbatelnou složku přestavuje hudba, a konverzace mezi postavami vás bez problémů vtáhnou do děje, takže jsem vlastně spokojen, i když je hlavní hrdina strašlivé sociální motovidlo předtím i potom.

Nejsem si zcela jist, zda mělo být vyznění snímku tak cynické, jak mi připadlo (vy všichni můžete být pokrytci, tak já budu také), či zda jde jen a pouze o dokumentární dobovou hru, respektive o výpověď k ženské otázce v historických kulisách, ale bez vztahu k nim? Ponechám-li však stranou interpretaci, přiznám, že mě film pohltil a vlastně na něm nenacházím slabé místo. Úvodní proměna hlavní hrdinky je možná sice poněkud náhlá ve své odvážnosti a hloubce, leč ve scénáři má své místo, a ostatek stopáže onu nedopracovanost bohatě vynahrazuje. Jako historizující romance jednoduše vše funguje na výtečnou.

Snímek z dnešního pohledu představuje především historický dokument pevně vetknutý v době svého vzniku. Tomu odpovídá přepracování pohádky do politického manifestu, nicméně vzhledem k okolnostem je to postup pochopitelný a ze stejného důvodu lze přetrpět i nahrazení všech vyšších entit národem a zemí. Pozornost však přesto poutá hlavně forma vyprávění a filmové zpracování. Aniž bych to čekal, kombinace rychlých prostřihů během úvodního nájezdu mne pohltila a zjevení samotného Kostěje je v potřebné míře majestátní, ačkoli nad jeho kostýmem nesmíte příliš přemýšlet. Nečekaně moderní je i použití cizokrajného motivu věrného kumpána a jeho odvahy, ačkoli je zde opět určující motivace sjednotit různorodé národy střední Asie proti vnějšímu nepříteli. Nu a konečně trikům se daří vykreslovat pohádkovou, neřkuli fantastickou atmosféru. Jinými slovy jedná se o podařenou, byť zastaralou záležitost a nebýt podivného skoku v závěru, kde – patrně z technických důvodů – chybí odhadem dvacet minut stopáže, byl bych spokojen nadmíru.

Snad je to nostalgií, snad momentálním rozpoložením a nedostatkem lepších příběhů, ale byl jsem spokojen a až na drobnosti kritiku odmítám. Samozřejmě se jedná o strojový plod MCU, který namísto skutečné změny směřování a vymýšlení novátorských zápletek pouze (mnohovesmírně) zmnožuje to staré a ověřené, přičemž rezignuje na jakýkoli realismus, ale v rámci popsané škatulky se snímek povedl. Hlavní hrdina stále působí sympaticky, jeho dcera si pro sebe krade dostatek prostoru a ani M. Douglas a M. Pfeiffer se neztrácí. Efekty se povedly, příběh má přímočarý, odpočinkový spád a ke konci se dostavilo i něco napětí. Především se však konečně v plnosti představil Kang, který po trapném úvodu v Lokim alespoň nastínil jakousi psychologickou hloubku a motivaci. Na druhou stranu bych očekával lepší prokreslení hlavního antihrdiny, jenž by tu měl vydržet po mnoho let, leč snad se dočkám v budoucnu. Co mi vadilo asi nejvíce a co v mých očích sráží hodnocení ryze pop-kornové zábavy, je nepropracovaná kvantová říše. Sice představuje opulentní vizuální hody, ale scházelo mi nějaké jednotící pravidlo, exotické jevy či ohýbání fyzikálních zákonů - v prezentované podobě jde prostě o jinou planetu a vlastně mi muselo být jedno, že se vše odehrává tam kdesi "dole, kde je spousta místa". Ale jinak se mi mravenci zasloužili o příjemný večer a vzpomínku na dnes již klasické komiksové filmy. Jen mně není jasné, proč je v názvu jakási vosa, protože jsem si jí po celou dobu vůbec nevšiml...

Nostalgie pracuje na plné obrátky, přestože jsem původní snímek nezažil v době jeho největší slávy. T. Cruise hraje svou patrně životní roli, která přesně definuje, čím si filmový průmysl prošel za posledních třicet let a jak se změnilo nahlížení nejen na řemeslo samotné a na ideologii ve filmech zobrazovanou, ale i na psychologicko-smyslovou stránku lidského potýkání se s nejmodernější technologií . Přehledná akce, jasně vyprofilované charaktery, podmanivá hudba, trocha tohohle žánru a trocha jiného, aby se zabavila celá rodina, a přitom si nikdo nepřipadal ochuzen. Vlastně jsem extrémně spokojen a ani minutu jsem se nenudil, leč stejně jako kdysi u Titanicu mi úplně nesedí samotný hrdina a žánr příběhu. Ale to už samozřejmě není problém snímku, nýbrž mého očekávání.

Z mého pohledu jde o projekt s poněkud nejasným určením: Heavy Metalu je slyšet poměrně málo a ne vždy ladí s příběhy, animace působí nedotaženě, zvláště porovnám-li ji s žánrovými snímky obdobně starými, a dějový rámec sice obstarává jistou funkční strukturu, ale přiznejme si, forma vyprávění stejně nikoho nezajímá - hlavně když je tu hodně akce, nahých děv a úderných hlášek. Jenže to všechno ústí v závěr, že snímek jalově vězí v době svého vzniku a dnes svou naivní povrchností bohužel nudí.

Ve zkratce: Bavil jsem se zase jako malý kluk, který se jedním dechem směje i podléhá napětí. Rodinná záležitost sází na nostalgii, ale vynalézavě rozvíjí zápletku a citlivě pracuje s odkazem původního snímku. Přesto tvůrci vyprávějí vlastní příběh, který by si vystačil i sám o sobě, ač se samozřejmě plní všelijaké normy a cílí hlavně na mládež. Konečně efekty se vydařily, příběh má spád, i když je cíleně brzděn komediálními vsuvkami, a najde se i nějaké to povedené strašení. Nutno však dodat, že (spoiler) suverénně nejstrašidelnější bylo finální zjevení nenalíčeného B. Murrayho.

Film nedokáže uniknout době svého vzniku, ale to, co si vytyčil za cíl, plní velkolepě, s potřebnou emocionální hloubkou, a zároveň se sympatickým nadhledem. Několikanásobný souboj s drakem neztrácí své kouzlo ani po letech a (spoiler) dodnes mám v hlavě scénu, v níž dráčata okusují princeznu se sebevražednými sklony. Kolik nočních můr mi to kdysi přineslo, bych nespočítal!