Scaevola

Zhruba stejná zábava jako první díl: Bandička dětí trochu zestárla, ale na jejich projevu to není vůbec znát, akce je k uzoufání nudná (je to trapné, ale během závěrečného souboje se mi podařilo asi třikrát usnout a o nic jsem nepřišel) a L. Liu hraje podobně nápaditě jako její jmenovkyně z jiného žánru. Sice mne potěšilo, jak si tvůrci pohráli s trojicí sester (jedna moudrá, druhá fanatická, třetí milosrdná), ale víc od snímku čekat nelze. Štěstí, že už to skončilo, protože ani semidea ex machina to nezachrání.

Trochu jsem šlápl vedle a při hledání něčeho odpočinkového ve stylu Conana Ničitele jsem objevil tohle zaprášené dílko. Předně se tedy nejedná o žánr meče a magie, protože hlavní hrdina je mladičký čarodějnický učeň v růžovém trikotu (!) a jeho parťák se sice tváří jako odvážný bojovník, ale v žádném záběru skutečně nebojuje (skoro jako by jeho představitel byl zraněn nebo měl fobii z mečů), což se kamera snaží neúspěšně skrýt prostřihy s dvojníkem. Navíc oba doprovází bílá variace na Žvejkala, která ale nemá v ději absolutně žádnou funkci vyjma desítek narážek ve stylu osmdesátkového pornofilmu. Připočtu-li trapného protivníka, který má vážné problémy s oběma ženskými postavami i svým kostýmem, na tehdejší dobu šílené triky a levnou výpravu s papundeklovitými kulisami, nezbývá nic, co bych mohl pochválit. Škoda, že se snímek alespoň nenesl v duchu úvodního cca dvouminutového prologu, protože zbytek je ještě k tomu všemu strašlivá nuda!

Buď dobrá matka a plať daně... což znamená, dovol své ratolesti všechno, jinak začne mít sebevražedné myšlenky, a plať daně! Jen si nejsem jist, zda jsem musel kvůli tomuto moudru zhlédnout víc jak dvouhodinovou šou plnou šíleností, ředěných fastfoodových dogmat a finální zpomalovačky protahované na dvacet minut. Uznávám, že z počátku měly akční scény hongkongský švih a že vtip s opicemi a párkovými prsty se podařil, ale jinak oscarovou smršť úplně nechápu. A chudák otloukánek manžel.

Zajímavý námět je na jedné straně zdůrazňován bezchybným herectvím, poutavou kamerou i povedenou výpravou, na straně druhé jej sráží zbytečně patetické motivy (opuštěná holčička, zapomenutý Žid, klející udržbář apod.) a nedořečenosti, které však mají velký vliv na celkové vyznění (nacistická lékařka a její postoje, konečný osud mnoha postav). Jako nejslabší prvek však hodnotím obecnou odtažitost zápletky. Hlavní hrdinka mi totiž nijak nepřirostla k srdci, respektive nedokázala ve mně vzbudit potřebné emoce, což považuji u snímku tohoto typu za klíčové. Oceňuji však ostatní postavy a jejich záměrnou nejednoznačnost, takže s výsledkem jsem vlastně spokojen.

Natáčelo se sice v pohledné italské krajině s pohlednými italskými herečkami a tvůrci poměrně dovedně využili antické exteriéry, jenže tím klady končí: Kostýmy, kamera, scénografie i scénář dělají dojem horšího fanouškovského snímku, příběh samotný je nejen hloupý, ale ještě navíc nudí, a hlavní hrdina vypadá, že utekl z glam-rockového koncertu, jenže jestli zpívá stejně jako hraje, tak nezvládne ani "Nesem vám noviny." Co víc, o hudbě nelze mluvit, přičemž většina scén je podbarvena pouze šustěním lesa. A co je nejhorší - ani jedna z hereček se vzdor žánru a pověsti režiséra nesvlékne ani do půl těla!

Příjemně podaná červená knihovna se sice ohání sociálními myšlenkami a důrazem na vážná témata, ale romantická linka zůstává stěžejní, a nutno říci, že to ničemu nevadí. Některé střety postav jitří i u diváků mé odtažitosti jisté emoce a závěrečné vyvrcholení - byť vlastně stojí na vedlejší postavě - bralo dech. Nemohu si také odpustit paradigmatickou odbočku: Domnívám se totiž, že takto pojatý příběh (nakolik je podle skutečnosti, ještě neposoudím) je společensky mnohem přínosnější nežli škrobené roubování herců dle jakýchsi nevyslovených kvót.

Řemeslně odvážná vize podněcuje fantasii a skvěle podpírá myšlenkově bohatý příběh o člověku, který se ztratil, či se ztratit chtěl. Výborné herecké výkony, prolínání časových rovin, ukotvení v jediném bodě prostoročasu i hermetické vyústění a rozklad závěru na to, co vnímá historie, a to, co předpokládá člověk. Blázen mezi bestiemi. Bestie mezi blázny. Všechno už tu jednou bylo, vždyť zápletka zůstává stejná, a přeci si snímek odvážně kráčí za svým, aniž by se ohlížel na okolí. Nejde totiž o to, co nám udělali jiní, důležité je, jak s tím vším naložíme sami, protože žádné předurčení neexistuje.

Druhá řada pokračuje přesně ve stejném stylu jako ta předchozí. Mírně tendenční vyprávění však tentokrát spoléhá na osobní rovinu a proti supermanovskému Dobyvateli staví psychopatického Naražeče, takže je postaráno o spád i mimo propracované bojové scény. Odlišit historii od dějin však již samozřejmě není možné, takže vzdor dokumentárnímu formátu a hojným promluvám tu povolanějších, tu méně povolaných expertů (průvodkyně z Istanbulu?!) je nutno brát dílo ve stylu hollywoodských velkofilmů. O to víc zamrzí nikam nesměřující zápletka v harému, která vyjma jedné věty nemá absolutně žádný vliv na hlavní linku příběhu... Docela by mne zajímalo, zda se tentokrát dostanou Turci až k Vídni?

Hned na úvod je potřeba říci, že na to, že se jedná o historické dokudrama, je přes veškerou snahu vyznění mírně tendenční, ale musím dodat, že mne tento fakt při sledování nijak zvlášť nerušil. Vzhledem ke svému žánru jde totiž o počin více než bohatýrsky pojatý a nebýt několika digitálních davových scén, byla by vizuální stránka bezchybná. Jediné, co proto kazí veskrze pozitivní dojem, je přestřelená stopáž, která především v prostřední třetině nemá příliš co vyprávět a neustálé přechytračování a zbytné odbočky mezi prostý lid a sluhy nezabaví. Myslím, že kdyby se tvůrci omezili na nějaké tři či čtyři díly a neposlali ve finále samotného sultána do první linie, byl by výsledek údernější a napínavější, ač stejně všichni vědí, jaký byl výsledek.

Je příjemné vidět jednou v roli záporáků Francouze, nicméně na vyznění snímku to vlastně příliš nemění. Mnohem větší problém totiž vyvstane, jestliže se protiválečný příběh vyžívá v akčních sekvencích a celkově působí, jako by scény ze zázemí byly pouhou vatou mezi bojovým nasazením. Zcela chybí střet hrdinů s každodenností nenasazených lidí a neschopnost vojáků odpoutat se od prožitých hrůz, a linka s podpisem "dvacetiletého příměří" se vzdor snaze D. Brühla úplně míjí účinkem. Ostatně (spoiler) i konec hlavního hrdiny tvůrci posunuli do akčnější roviny a tím jej připravili o působivost. Formálně i řemeslně však vše sedí na jedničku a smekám před středoevropskou produkcí, protože vizuálně se snímek povedl ještě lépe nežli nedávné 1917. Jsem tudíž na vážkách - formální spokojenost a nadšení pro vynalézavě válečné snímky mne nutí hodnotit výše, pokroucení Remarquova úmyslu, respektive jeho úplné vynechání, mne roztrpčuje.