Scaevola

Koncepčně podivný film, který jsem asi nepochopil, respektive jsem od něj očekával něco úplně jiného. Těšil jsem se na romantické drama o střetu milenců z rozdílných kultur a na dobrodružné putování rozpálenou pouští. Obé jsem sice dostal, nicméně šlo pouze o ilustraci či spíše doplněk střetu jiného, o porovnání dvou přístupů - přímočaře euroamerického a svéhlavě arabsko-berbersko-islámského. Na jedné straně úspěch a prospěch, na druhé fatalismus a čest. A obě strany se ohánějí ohledem na lidský život, nebo lépe řečeno obě strany podlehnou tak či onak ženě. Nevím, co chtěl J. Milius snímkem říci, nebo zda mu do toho někdo ze studia či od sponzorů mluvil, ale nedokázal jsem ve výsledku najít potřebnou jednotící niť, přičemž se bohužel nejedná o umění a nejednoznačnost interpretace - mám obavu - nebyla autorovým záměrem.

Z etického hlediska se jedná o velmi hluboký film, který předkládá množství otázek a díky dětské optice zcela nechává na divákovi, jak se s dějem vypořádá a jaký postoj k němu zaujme. Z filmového hlediska mi však snímek připadal povrchně líbivý, a přitom odtažitě plochý, přičemž se bojím, že právě dětské oko kamery mělo na výsledku lví podíl. Dítě totiž není schopno interpretace na takové úrovni, aby vás do děje vtáhlo, a tak ačkoli se na obrazovce odehrávají strašlivé věci, jako diváka mne to nechávalo chladným. Vůči komu je válka nejkrutější? Samozřejmě že vůči dětem (a ženám), ale to neznamená, že z nich jsou vhodní vypravěči. Jednoduše pouze přidávají na patetičnosti.

Převedení divadelní hry na plátna se podepsalo na teatrálnosti výsledku, a trochu jsem tápal v tom, koho ze zúčastněných tehdejší propaganda preferovala (asi Boženu, ale ta stihla jen porodit...), ale jinak mám z Vávrova historického dílka velkou radost. Zajisté chybí akce, ale tu jsem ani nečekal, a komplexní dialogy a prokreslení jednotlivých postav vše bohatě vynahradilo. A nemohu zapomenout na kouzelné ztvárnění doby, které vykřesalo přesně tu správnou atmosféru raně feudálních Čech.

Není mi úplně jasné, kde produkce utratila ony miliony a už vůbec nechápu proč, ale když si odmyslím zbytečně velkopanské efekty a samoúčelné (a bohužel většinou ošklivé) průlety kamerou, zbude mi poměrně zábavný akčně-špionážní filmeček. Pravda, dlouho asi v paměti nezůstane, ale o katastrofu se nejedná. Ch. Evansovi šel psychopatický pábitel lépe než hrdina se štítem, česká stopa od Baku až po Berlín potěšila a A. de Armas je roztomilá.

Přiznám se, že pociťuji značnou rozpolcenost při hodnocení tohoto snímku. Vnímám-li film jako jakousi generační nebo subkulturní výpověď s vnějškově šokující řemeslnou formou a přímočarým, tragicky zjednodušujícím příběhem, přiznám se, že mne dílko bavilo. Navíc, pokud přihlédnu k době, po níž o něm přemýšlím, nutně ho musím považovat za umělecké dílo, které – ať už s prvoplánovou, tj. na zisk zaměřenou záměrností, nebo zcela nezáměrně – vzbuzuje zaslouženou pozornost. Problém takového vnímání tkví pouze ve faktu, že jsem si snímek musel pustit s titulky, pro věčné vulgarismy a výslovnostní stylizaci mi totiž unikala podstata konverzace a zvuk snímaný mobilním přístrojem také nebyl dokonalý. Vnímám-li však snímek v podstatě toho, co se snaží říci, nemohu si nevzpomenout na prvorepublikové Čapkovo (jak příznačné!) odsouzení pornografie: Nevadila mu totiž ani tak ona sama ve své podstatě, nýbrž četné prohlášení, že jde o kritiku padlých mravů. Ve stejném duchu jsem puzen chápat i tento film. Pokud totiž kritizuje, proč si tedy tolik libuje ve své okázalosti?

Aby bylo hned jasno: Veškerá reakce všech bratří na zmanipulované okolnosti je od základu špatná... nicméně se na ni dobře dívá. Pouliční akce i se všemi nutnými moderními berličkami bere dech, vzhledem k většinové absenci střelných zbraní přebírá otěže středověké válečné umění a nesmiřitelnost sourozenců je téměř hmatatelná. Co také jiného, když to nechali zajít tak daleko. Vynalézavá forma dlouhých záběrů dovedně podporuje emocionální stránku věci a po záběrech s koňmi a vlajkami si nemohu pomoci, ale myslím, že Francouzi to prostě mají v krvi už od Velké vzpoury.

Nemohu si pomoci, ale přestože má snímek téměř dvě hodiny, získal jsem z něj dojem, že si uložil větší předsevzetí, než vůbec mohl naplnit. Na poměrně útlém půdorysu se totiž rozehrává několik paralelních dramat, postav je přehršle, náznaků a očekávání ještě víc, a k tomu všemu ještě neustále z pozadí vykukuje skoro svatá vzpomínka na jediného nerozporného Slováka. A co si z toho vybrat? Výsledek vzdor zručnému řemeslu, uměřeného herectví a pečlivému studiu dobových reálií působí nuceně, sklouzávaje ke zkratkám, vnitřním monologům a berušce, jako by každá příběhová linka byla odsouzena k tragickému zakončení, a tudíž k lacinému ždímání emocí. Zaměřit se tak na jediný aspekt, ať už na zakázané lásky, rozpad rodiny či mocnářství, trauma války nebo i sociální rozvrstvení, to by pak bylo o čem vyprávět!

Aby toho průměrného materiálu nebylo dosti... MCU se konečně vydalo správný směrem, respektive kousek se vrátilo, a pak vyšláplo kupředu. Jenže Nick Fury byl vždycky podpůrnou postavou, která ostatní spojovala, a nejzábavnější bylo, když jí člověk neviděl pod ruce. Tady by měl sice vést, ale místo toho ho scénář neustále nutí opakovat, že se něco změnilo a že už je starý a zamilovaný. To ale nikoho nezajímá, protože se kvůli tomu nedostává na přestřelky s mimozemšťany a špiónské konspirace. Scénář mne zklamal - vábil na temné dobrodružství, během něhož nebude možné věřit nikomu a ničemu, a několik uvodních úmrtí vypadalo nadějně, leč již během druhé epizody vykrystalizovalo, kdo na jaké straně stojí, a šlo jen o to, kdo se s kým porve a jak. Nadšení se rozplynulo a i oněch průměrných 36 minut bylo k závěru moc. A když k tomu přičtu slabší herecké výkony (E. Clarke snad ani jednou nepohnula brvou a pan hlavní záporák na tom není o moc lépe) a levnou výpravu, příliš nadšení nepociťuji.

Víte, proč byla Evropa v novověku (a středověku) tak nudně jednobarevná? Protože tehdejší malíři pleť schválně zesvětlovali... Ale ponechám stranou jistě jiskřivou anekdotu i otázku, proč se do takovýchto témat seriál vůbec musí pouštět, a raději hrdě nepřizná, že se jedná o prostě a jednoduše fantastickou romanci; a zaměřím se raději na vlastní umělecké dílo. Děj bohužel nedosahuje zábavnosti předchozích eskapád rodiny Bridgertonovy, snad pro vkrádající se vyčpělost tématu, snad pro malý počet postav a vedlejších zápletek, které původní seriál okrašlují. Začátek fungoval, finále dokonce pracovalo i s jistou emoční dojímavostí, která mi nezůstala lhostejná, ale prostřední tři až čtyři díly jsou prázdnou výplní. Vnějškově tedy jde o pohledné dílko, jen nepatřičně natahované.

Velkolepé ve své formě, výpravě, kostýmech a ve zpodobnění dobové atmosféry, nicméně nezáživné a ploché, co se týče děje a hlavního hrdiny. Ne že bych V. Dykovi nevěřil, dokonce mne přesvědčil i během dirigování a komponování, ale přímočarý vzestup lemovaný mnoha veskrze kariéristickými vztahy mě neupoutal. Kde je barokní košatost, nebo alespoň klasicistní cílevědomost? Jinými slovy jsem rád, že se do toho česko-italská produkce pustila a jen více takových děl, ale s duší, prosím. A proč že se J. Mysliveček vydal mezi všechny ty hysterické Italky, to prostě nepochopím.