Athena

CHAOS, ANARCHIE, REBELIE, POMSTA, BEZNADĚJ A ZMAR...... přesně těmito slovy by se dal charakterizovat francouzský snímek ATHENA, který famózně kombinuje parametry řecké tragédie, přímočarého akčňáku a variace na Les Misérables pro 21. století až biblických rozměrů, a který je zkomponovaný výhradně z dlouhých táhlých sekvencí – přičemž úvodní 11 minutová jednozáběrovka [která si na festivalu v Benátkách vysloužila bouřlivý potlesk] je asi nejintenzivnější a nejlépe nasnímaná scéna, co jsem letos viděl. Jářku, v podstatě celej film je jedna velká non-stop dechberoucí akční scéna – a když už si myslíte, že snímek už prostě nemůže jít dál za jakousi pomyslnou hranici akcelerace/eskalace agresivity, radikalismu, dynamiky a nervydrásajícího napětí, další scéna vás okamžitě usvědčí v opak a naprosto vás územní. Kdekdo by tomu mohl vyčítat, že je zde forma upřednostněna před obsahem, jenže mně to vůbec nevadí. Jak se navíc podařilo některý záběry tak fenomenálně natočit, a to komplet beze střihu, mi fakt hlava nebere, takže srovnání s takovými revolučními milníky kinematografie jako třeba Potomci lidí Alfonse Cuaróna je zcela na místě...... To vše pod virtuózní režijní taktovkou režiséra Romaina Gavrase, který se dřív živil točením hudebních videoklipů. To vše na pozadí příběhu čtyř bratrů; příběhu generace vzdorující vůči autoritám; příběhu jedné války mezi obyvateli sídliště Athena a policií...... Ve výsledku je tak ATHENA pompézně zrežírovaný, technicky vycizelovaný, řemeslně precizní [práce s kamerou, střihem a formálním jazykem celkově je jedním slovem mistrovská], emocionálně turbulentní a neuvěřitelně pohlcující dílo, který překonává všechny myslitelný i nemyslitelný standardy audiovizuálního story-tellingu. A kupodivu funguje nejenom jako hyper-realistická výpověď o současných kulturních válkách, ale i jako nekompromisní kritika policejní brutality [pomáhat a chránit? more like utlačovat a buzerovat]. Zkrátka jde o film, který vás chytne, jen tak nepustí, naprosto pohltí, a na konci vás sprostě vyflusne. Bez debat jeden z TOP 5 filmů tohoto roku. Nehorázná střela. Hodnocení na ČSFD klasicky úplně mimo...... [VERDIKT: 9,5 koktejlů pana Molotova z 10] (24.09.2022)

Tady se dá bezpochyby říct, že forma jasně vyhrála nad obsahem. Fakticky, po technické stránce jsem toho moc lepšího ze země galského kohouta doposud neviděl. Už jen ta úvodní chaotická 10minutovka bez jediného střihu, to jsem čuměl jako puk. Takových scén ale film nabídne více, audiovizuálně fakt extratřída. Jenže ta odosobněnost tomu velice škodí. Ono s nějakými postavami film vyjde na povrch, ale nedokáže je vůbec důkladně prokreslit (a to si dokážu představit, že s větší péčí celé bratrské trojici mohl film dopadnout mnohonásobně lépe). I proto mě konec nezvládl tak emocionálně odrovnat, jak tvůrci asi původně zamýšleli. Na druhou stranu, stopáž není přemrštěná, na obrazovce se stále něco děje a hlavně vám to umožní nahlédnout pod pokličku pořádných nepokojů ve Francii. Víc než ale obstojnou jednorázovou podívanou nečekejte. Za mě 6/10 (16.10.2022)

Prostě takový další milý dobový rodinný příběh z typicky sluníčkového francouzského sídliště, plného míru- a pořádkumilovných, zákona dbalých, neagresivních, altruistických, tolerantních, sociálně inteligentních, kulturně adaptabilních, vzdělaných a pro rozkvět „své vlasti“, s otevřenou náručí je vítající a poskytující jim kompletní podporu, do úmoru pracujících obyvatel a jejich rozkošných dětí, zářivé to budoucnosti země Galského kokota i Schengenu. Jen jsem byl trochu smutný z nedostatku té tolik kýžené inkluzní diverzity, o niž ti úžasní, skromní a o blaho společnosti pečující lidé z Evropské Utopie ze svých rezidenčních árijských čtvrtí a luksusních sídel kolem Ženevského jezera tak filantropicky usilují. Diverzita hnědé, protknutá výhradně hřejivým, pacifistickým a pokrokovým duchem islámu je rozhodně moc fajn, tudíž se až pohoršeně velmi divím, že se ty zkurvené rasistické bílé huby i xenofobní Asiaté z těch krásných a po všech stránkách vzkvétajících enkláv dobra a míru zjevně odstěhovali a sveřepě se nechtějí integrovat do té úchvatné, pestrohnědé a naprosto civilizované Afriky či Blízkého východu! Zmrdi netolerantní! Předsudečně rasističtí páprdové a dezoláti! S takovým přístupem tu Wakandu nevybudujeme, soudruzi!!! P.S. Severní Marseilles bylo lepší, poučnější a ještě citlivější. (25.11.2022)

Začátek má drive a jeden fakt kouká jaké veletoče dnes už dokáže kamera "na jeden záběr". Pak to ale postupem času upouští od toho sympaticky syrového naturalismu (byť nadsazeného) a přechází to do jakési přiblble schématické "pseudoantické tragédie", která diváka ubíjí nesmyslným jednáním snad všech zásadních postav.. Miserables sice taky zbytečně sklouzli od hypernaturalismu k příliš schématickému dějovému oblouku, ale aspoň se tenkrát vyhnuli nějakému tlačení na osudovost a plošné lobotomii postav. EDIT: Tak ty uvozovky jsem tam mrdnul špatně.. On to je fakt jeden záběr. (01.10.2022)

Film, který se snaží o maximálně intenzivní, diváka vtahující zážitek, kdy stále aktuální téma migrantské problematiky přetváří do thrilleru, který se snaží strhnout dlouhými jednozáběrovými scénami. To co fungovalo v Potomcích lidí, zde brzy začne působit samoúčelně a přestože řada scén dokáže zaujmout, nikdy skutečně nestrhne, stejně jako jednoduchý, moc nevysvětlující příběh, který místo intenzivního zvyšování napětí, nedostatečně graduje, aby se v poslední třetině nesmyslně přepnul do módu, který vlastně celou dobu odsuzuje. Athena tak není tak strhujícím a důležitým filmem, jak by se mohlo na první pohled zdát a ve výsledku béčkovou zápletku zkouší zpracovávat seriózněji, ale tvůrce si vybranou formou, ukousl příliš velké sousto. (27.09.2022)