castor

Inteligentní a atmosférou dychtící film má několik zvratů a širokou škálu interpretací. Zralá a unavená žena přijme nabídku svého vydavatele a hodlá strávit klidné chvíle v jeho venkovském sídle ve Francii, aby získala novou inspiraci na další román – její rekonvalescenci však naruší spontánní blondýnka, vydavatelova dospívající dcera. Upjatost kultivované spisovatelky slábne, rezervovanost střídá fascinace dívčího těla a sexuálními praktikami promiskuitní rebelky. Ozon nás klamně uvádí do řady situací, jeho komorní drama je disciplinované, klidné, herecké výkony rozdílných generací strhující.

Absurdní.. Ale úplně to odepsat by bylo ještě absurdnější!! Svého diváka si to jistě najde!!

Začnu trochu z jiného konce. Nechápu, jak mohl být na Zlatý glóbus Nicolas Cage pouze nominovaný a cenu mu tak mohl vyšoupnout Richard Gere (Chicago)? A na Oscarech zase Adrian Brody za Pianistu? Naštěstí Chris Cooper zářil během obou večerů, Meryl Streep si odnesla alespoň Zlatý glóbus.. Ale ceny nejsou tak podstatné, zvlášť, když se setkali zázračné dítě Charlie Kaufman a režisér Spike Jonze. Ten je spolu s Michelem Gondrym jeho dvorním režisérem, respektuje jeho scénáře a výtečně zvládá jím napsané vnitřní monology, stejně jako výtečné střídání časových rovin, nespočet flashbacků apod. To bylo asi tak - masturbační fantazie, bravurní scénaristické schopnosti, pleš, přibývající kila a citová zklamání - to je ve stručnosti zranitelný (a v neutálých depresí) Charlie Kaufman, který přijme adaptaci bestselleru Zloděj orchidejí nespokojené a neustále "toužící" novinářky v podání Meryl Streep. Nejde však jen o přepis knihy, ale i o milostně plánovaný motiv novinářky Orleanové (Streep), protagonisty knihy Laroche (Cooper), Kaufmana a jeho dvojčete Donalda, který se přes noc stává novou scenáristickou hvězdou. Velmi chytrému a vtipnému příběhu navíc pomáhají i Jonzeho spolupracovníci z dřívějška - kameraman Lance Acord a hudební skladatel Carter Burwell. Ke stoprocentnímu hodnocení ale notný kus chyběl!!

Zvukově, hudebně i vizuálně Yimou opět září, příběhově ovšem znatelně ztrácí, vykalkulovaný konec hodně tlačí na divákovy city, přesto si odnáším obrovský kus nádherné atmosféry, která je po výtvarné stránce dokonalá. Ale pokud je obsah nicotný až primitivní, nejde dát plné hodnocení. Nevím, s čím novým bych sem mohl přijít, k asijské kinematografii zatím jen poočku přihlížím, tudíž čtyři hvězdičky tak plně náleží vizuálním orgiím.

Asi "nejnormálnější" počin Charlieho Kaufmana, nové hvězdy zaoceánské scénáristiky. Ten miluje bratry Coeny i Marxovy, Monty Pythony, ale i Davida Lynche - je Žid, neurotický jako Woody Allen a po jeho scénáři sáhla někdejší televizní hvězda George Clooney, kterému posloužil jako černočerný debut. Ale postupně. Plachý introvert Kaufman použil mystifikační autobiografii Chucka Barrise, chlápka, který z povrchu zemského vymazal třiatřicet lidských osudů, zplodil řadu dementních show, miloval dobývání ženských klínů.. Clooney srší nápady, Barrisův život bilancuje tak, že cítíme, že prošel režiemi Soderbergha a bratry Coenovými. Kolegialita se projevila i při výběru herců (Matt Damon a Brad Pitt si střihli bláznivé miniroličky), kdy vedle vedlejších rolí femme fatale Julie Roberts a hipísácké přítelkyně Drew Barrymoore se stalo obrovským trumfem uvedení Sama Rockwella do světa velkých hlavních rolí. Jeho rejstřík je obdivuhodný, dokazuje, že je přesvědčivý i v dramatických polohách - i když člověk nezapomene na jeho veselé kreace v Život v sedmém nebi či v Zelené míly. Kamera je jinak prošpikovaná řadou filtrů, řadou zajímavých řešení nás překvapuje i samotný režisér!!

Sci-fi, které je silně prezentováno z pohledu průměrné americké rodiny (jak jinak než disfunkční), kde Spielberg, pro kterého byl vesmír vždy fascinujícím místem, opět po vzoru kultovních Čelistí ukazuje (především v první polovině filmu) jen minimum zla. Obyčejný dělník Ray, který nikterak nevyčnívá z davu, chybuje a panikaří jako ostatní, je prezentován zcela přirozeně (ač má z úvodu značné rodičovské neduhy). Naštěstí nevidíme žádné rozmáchlé proslovy prezidentů či destrukci výrazných světových sídel. Ocenit lze výběr herců, kdy z Toma Cruise opět někdo vymačkal maximum, talentovaná Dakota Fanning je neuvěřitelně přirozená, na což jsme si ostatně už zvykli, stejně jako na Spielbergův oslnivý vypravěčský talent. Stejně jako na děsivý zvuk, ručně depresivní kameru, hudba je tentokráte mírně upozaděna. Film disponuje neuvěřitelně silnými scénami (bravurně pracuje s davem), ze kterých dychtí realističnost (lidským prachem „ušpiněný“ Ray přichází otřesený domů, únik z města autem, boj o ono auto s rozběsněným davem, scéna u vody plné mrtvých těl, kterákoli rozepře mezi Rayem a revoltujícím synem). S úsměvem je pak třeba brát „potřebný“ happy-end, kdy návrat důležité postavy z běsnícího pekla je až příliš pohádkový. Ostatně se závěrečnými minutami přichází víc problémů. Klidně bych čtvrthodinu přidal, protože najedou přichází neočekávaný vyprávěcí skok, kdy už lidstvo není v takovém průšvihu, druhá strana dostává na frak, vypravěč Morgan Freeman cosi pronese a je konec. Steven Spielberg přesto natočil strhující podívanou, které nechybí invence, napětí, vizuálnost i mírné nelogičnosti!!

U Cronenberga člověk nikdy neví.. Viděl jsem už hodně podivností, ale tenhle úlet mezi umělce a obdivovatele dopravních karambolů a sexuálních úchylek je až příliš!! Kanaďan David Cronenberg vždy sázel na šokující efekty (Scanners), velmi naturalistické sekvence (The Fly), ale i na kvalitní herectví a psychologicky hluboce složitá dramata (Příliš dokonalá podoba). Zde ale šokující záběry zakrývá rádoby myšlenkovým obsahem, upřednostňuje naturalistické záběry jizev a deformací lidského těla. Nechápu přesto přívržence tohohle perverzního a nechutnýho výplachu..

Pro mě zcela nečekaně příjemná záležitost. Miluju evropské filmy, zde ale nejde o komorní drama, nýbrž se debutující režisérka přiklání spíše na stranu hollywoodské vykalkulovanosti. Audrey z Montmartru je opět bláznivě zamilovaná, tentokráte ovšem balancuje na hranici rozkošné studentky malířství a paranoidní hyeny. Nesmíří se s platonickým vztahem, ani s tím, že manželka jejího vyvoleného kardiologa je těhotná. Scenáristé si s námi mírně zalaškovali a nejprve nás donutili věřit sympatické studentce, aby onen podraz poté uvedli na pravou míru a ten samý příběh vyprávěli podruhé – z pohledu ohrožovaného doktora. Rafinovaný a inteligentní příběh, který se v polovině změní z „romance“ v psychothriller, rozzařuje svým úsměvem subtilní a přesvědčivá Audrey Tautou, bez níž by byl film (alespoň pro mě) poloviční!! Finále mě navíc maximálně uspokojilo.

Jistě realističtější, akčnější, inteligentnější a bližší dospělému publiku než první díl. A také dojemnější. Ale lepší? Pro mě o kapku ano. Pokračování disponuje řadou drobných „vtípků“, které dětský divák neodhalí, každá postava má (na rozdíl od jedničky) své postavení a užitek pro plynutí děje, Tom Hanks (respektive jeho hlas) opět vévodí v roli kovboje Woodyho celému světu hraček (kterých je pochopitelně více než naposledy) a nápady nejsou tak okoukané. Casting byl snadný, žádná z hvězd jedničky účast neodřekla:-). Pixar měl už tehdy roku 1999 slušně našlápnuto. A úžasné je i cameo „restaurátora“ hraček z oscarového filmu našeho Jana Pinkavy Geriho hra. Triumfální jízda digitální animace!!

Hýčkání ode mě nečekejte. Jistě si takhle inovativní filmy zaslouží respekt, přesto.. Trvalo mi, než jsem si na pixarovskou premiéru udělal volný čas – a rovnou jsem spojil oba díly dohromady. Ale více než toto hodnocení ode mě John Lasseter a jeho tým očekávat nemůže (tedy alespoň pro první díl, kdy se mnozí ještě rozkoukávali). Bavil jsem se, to ano, ale oproti jiným dílkům tohoto veleúspěšného studia zdaleka ne tolik, rozhodně jde o výjimečný počin digitální kinematografie, ale když jsem ho viděl po letech (a poprvé), okouzlující ohňostroj nápadů mě na zadek dostatečně neposadil. Dospělý divák je zde znatelně upozaděn.. Což je škoda!!