castor

Jubilejní desítka je za námi. Některé linie zajímají (Karevovo (s)hledání se s otcem, jeho volba pro novou kariéru, blížící se svatba April a překvapivý svatební výstup Averyho, šéfova rekonvalescence, víc prostoru pro nováčky a jejich osudy), jiné spíš obtěžují (Greyovo-Sheperdovic hledání rodinné harmonie, kariérní rozkol mezi Meredith a Cristinou, Mirandina „choroba“, neustálé návraty a rozchody Cristiny a Owena), přesto divák dál vyčkává na další a další díly a těší se, až se objeví jejich české titulky. Ty mnohokrát dokonale otevřené konce mě baví.

Thriller Brada Andersona se sice odehrává v chladném Rusku, o mrazivou podívanou ovšem bohužel úplně nejde. Americký manželský pár cestuje nejdelší železniční tratí na světě, hlavní dopravní tepnou Ruska, seznámí se s jinou dvojicí a věci se dají do pohybu. Diváka zajímá, co se bude dít dál, zvlášť když je oblast prolezlá obchodem s drogami. Tak trochu uťápnutý moula Woody Harrelson a vyléčená feťačka Emily Mortimer stejně jako film takový nikam nespěchají, aby nakonec čelí detektivovi z oddělení narkotik (už jsem se určitě nejednou vyznal z toho, že kdyby si Ben Kingsley lépe vybíral role, mohl filmové ceny přehazovat vidlemi). Příběh graduje, ovšem nakonec vyšumí v průměrný krimi thriller, který udýchaně míří k závěrečným titulkům.

S blížícím se koncem jsem nevěřil tomu, že Jennifer Lawrence odehraje finále v té mikině. Samozřejmě ji sundala. Ale k důležitějším věcem: zatímco hudební skladatel, architekti nebo výtvarníci předvedli poměrně suverénní práci, hošan ze severu Morten Tyldum se moc nepředvedl. Klouže po povrchu, je uhlazený, nemá žádné velké ambice, až příliš se přizpůsobuje rodinnému publiku. Vesmírná loď veze vzorek obyvatelstva na vzdálený svět, který má osídlit. Jsou ve stavu hibernace, aby 120 let dlouhý let přežili. Technika však není neomylná a jeden smolař se probere. Konce letu se rozhodně nedožije. Co teď? Samotář uprostřed chladných počítačových systémů? Řešením je pohledná spisovatelka, která má zatraceně zajímavé plavky. Chris Pratt není žádný charakterní herec, víc si z dané nezáviděníhodné situace logicky krade Lawrence. Povinné akční finále je místy docela křečí, vizuálně je nicméně vše téměř v pořádku. Když se hlavní hrdinka nemůže vymanit ze spárů vznášející se vodní koule, je to radost. A u Michaela Sheena si každý vzpomene na barmana z Osvícení. Každopádně to není žádné těžké sci-fi, škoda, že Tyldum nepředvedl nějakou syrovou nebo cynickou scénu á la Lovci hlav. Tehdy měl koule. Šanci mu nicméně dám a ty čtyři dietní hvězdy udělím.

Provokativní, svěží a hravé. Vánoce, francouzský venkov, buržoazní dům, osmička žen a pán domu s kudlou v zádech. A spousta rodinných kostlivců k tomu. François Ozon látku nebere smrtelně vážně, ale předkládá ji s elegancí a vytříbeným stylem, svou osmičku nabízí z přesně typizovaných postav. Pěvecké mezihry jsou fajn, herecké výkony pak bez výjimek bezchybné – o jedno velké jeviště se neperou, ale dělí. Milé detektivní setkání, které funguje i po letech.

Tvůrci přímočaře představují klišovitý příběh, jenže o ten vůbec nejde. Takže divák ať raději nepřemýšlí nebo nezapojuje logiku. Jde o drcení a lámání končetin a o nostalgii při pohledu na dnes zadýchaného bitkaře. Jeden z jeho posledních kousků, který si u nás našel cestu do kin.

Kauza Harveyho Weinsteina podpořená nebývalou otevřeností na sociálních sítích spustila vlnu, která nemá obdoby. A asi nikdo nemohl čekat, že se zásadně neprojeví i na udělování prestižních cen, jakými Glóby bezesporu jsou. Vybublalo téma, o kterém se dosud v takto velké míře nemluvilo, co všechno (vyhroceného, hysterického) to přineslo, raději nebudu komentovat. Muži se každopádně na červeném koberci museli cítit hodně nepatřičně. Aktivistické volání ještě posílila Oprah Winfrey, která přidala i rasové téma. Ta ženská je fenomén. Všichni mlčí a hltají, co říká. Ona černá byla pro někoho prázdným gestem, každopádně se nabízí otázka, proč měly mnohé ženy tak výrazně odvážné šaty. Ale to je asi na jinou diskusi. Nicméně ty, jež zajímali vítězové, museli potěšit herecké ceny pro Tři billboardy a pro Sedmikrásky (ač se přítomné herečky chovaly až hystericky). Holt máme za sebou ženské období, takže musely vyhrát ženské příběhy. Guillermo del Toro si sošku dle mého nezasloužil, Kirk Douglas byl milým zpestřením. A když připomenu, že jsem kromě diváka i muž, tak cenou ověnčená Rachel Brosnahan byla moc milá, Alicia Vikander k sežrání, výstřih Kate Hudson zrovna tak. Pro mě vždy moc příjemné setkání s těmi, které má filmový fanoušek tolik rád.

Mafián John Travolta možná válí, ale zbytek téhle černé komedie postrádá tah na bránu i sílu dílčích point. Maká coby výběrčí pro velké šéfy, jenomže miluje film a je rád, že se díky novému kšeftu dostává do Los Angeles. Rozjede se tak řada událostí, ve kterých jde o velké peníze. I o život. Je to košaté, je to ukecané, ale nemá to šťávu. Vím, že literární předloha nebyla žádnou knížečkou o třiceti stranách, ovšem je toho moc a chybí tomu konzistentnější tvar. Neseděla mi atmosféra, nevnímal jsem emoce. Jen se kapánek nudil a nejednou sledoval hodinky. Ještěže látka alespoň přilákala řadu velkých hereckých jmen.

Ajaj. Co si budeme nalhávat, Guillermo del Toro poslední kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita. Tentokrát možná šikovně balancuje víc rovin, pořád je to ovšem ohraná variace na to, jak jedna nepolíbená outsiderka ke štěstí/lásce přišla. Zlo i dobro jsou jasně vymezené, ostatně tak to v pohádkách bývá. Emoce ke mně nějak nedošplouchaly, citové sbližování je odfláknuté, tak rychlé vzplanutí by vyděsilo i samotného vodního chlapíka. Mexický tvůrce nicméně potěší svou typickou stylizací, kdy znovu předkládá řadu vymazlených detailů, citlivě přistupuje ke svéráznému příběhu, skládá poctu brakovým hororům, melodramatům a muzikálům minulých dekád, ovšem ač jeho látka v sobě lásku k filmové minulosti nezapře, pořád se toho ke mně dostalo hrozně málo. Herecké výkony jsou dobré, ale na nějaké nominace to určitě nevidím (náležitě slizký Michael Shannon paradoxně chybí, ale proboha, za další vedlejší role?!). Dietní tři hvězdy. Faunův labyrint byl někde úplně jinde.

Jednička byla fajn mixem režijní invence a násilí. Pak to šlo z kopce. Na dalších pokračováních bylo vidět, jak moc se na nich spěchalo, jak moc šlo zejména o komerční cíle. Nervní atmosféra byla pryč, neotřelé nápady zrovna tak. A o invenci jednotlivých úmrtí se snad ani nemá smysl bavit. Uběhlo hodně vody a po osmé se vracíme na scénu. John Kramer, který má být roky po smrti, chce přiznání, potom to možná bude méně bolet. Herci nejsou vůbec zlí, maskéři se znovu výborně vyřádili, ovšem samotné mordy jsou originální asi jako zábavné pořady na komerčních televizích. Ač některé jsou promyšlené, to bych jim zase křivdil. Samotný pokus o něco, co by mělo něčím chytrým překonat předešlé díly, nevychází. Je to překombinované a nikterak nápadité. Každopádně jsem se i díky atmosférické kameře nenudil.

Stephen King byl vždy fenomén, což ovšem přináší i mnohá rizika. Třeba to, že se na jeho slavných dílech chtějí ve světě filmu přiživit i tací, jenž zrovna nepatří mezi uznávané filmaře typu Brian De Palma nebo Frank Darabont. Lawrence Kasdan je samozřejmě pojem, jenže.. Pavučina snů je zdá se dějově komplikovaná i směsí několika žánrů. Kámoši se roky scházejí v lovecké chatě, jenže tentokrát se střetnou i s mimozemskou invazí. Došlo k vypuštění několika motivů a zůstaly hlavně ty efektní, má to nicméně příjemně napjatou atmosféru, dobré herecké výkony a i vizuální stránka mě (místy) bavila. A taky to docela odsýpalo.