Sheldra

Nic ve zlým, v Drive se mi Goslingův pocker face náramně zamlouval, jenže tady mi to přišlo trochu jako obehraná deska, ne ani tak v důsledku špatnýho herectví, ale spíš nedostatku prostoru. Nebo mi možná jen nebyla sympatická jeho postava... Americký volební šílenství je určitě věc náramně fascinující, pro mě však jako hlavní náplň filmu trošku nestravitelná. Ano, chápete to správně, nenadchlo mě to.

Suprovej Ryan Gosling a ještě lepší Michelle Williams. Naprosto civilní a uvěřitelný drama o dvou lidech, který se do sebe zamlada bláznivě zamilujou, aby pak zjistili, že spolu nedokážou žít, aniž by měli každejch pět minut chuť zakroutit tomu druhýmu krkem nebo začít řvát: „Ty mi vůbec nerozumíš, co se to stalo?“ Nejlíp to vystihla filozofická debata s babičkou, která by mohla zodpovědět otázky života, vesmíru a vůbec – jak může člověk věřit svým citům, když se můžou z ničeho nic změnit? No, asi moc nemůže, ale na druhou stranu, co mu zbývá, že jo?

Já dobře vím, proč se nehrnu k vloupačkám a prodeji drog! V těchhle podmínkách bych přežila přibližně 2 dny, Earl-neearl, než bych udělala něco šílenýho a nechala se zavřít na psychiatrii (až se podívám na nějakej film s psychiatrickýho oddělení pro vězně, třeba něco ve stylu Svěrací kazajky, tak asi i tenhle plán přehodnotím). Jak Dafoea nemusím, tak tahle role mu sedla jak ušitá. Furlong toho bulíka taky vystřih skvěle. Veskrze vězeňská kvalitka...

Místy až dickensiánsky naivní černobílý scénář, kde je postava buď tak hodná, až to bolí, nebo taková svině, že jí přejete, aby ji sračka po poli honila, zcela vynahrazují úžasné herecké výkony a báječná atmosféra staré dobré Anglie. Skvěle zobrazené rozdíly života v zámku a podzámčí, stejně jako nenápadný civilizační vývoj, který pozvolna uvolňuje zavedené tradice a způsobuje třenice mezi starou a novou generací. Dobře se na to kouká – když místy vypnete potřebu neustále analyzovat chování hlavních aktérů a snahu pochopit, jak někdo může být tak neskonale naivní, a přesto nadále existovat, tak se na to kouká ještě líp.

Kdyby se trošku ubralo muzikáloidnosti a psychedelie a přidalo psychologie, asi by se mi to líbilo víc. Plešatej Gibson a poďobanej Downey ovšem válej.

Na to, abych vydržela dvě hodiny sledovat proces výběru hráčů, zpracovávání statistik, jak se udržet v top 10, a manažerských technik jak řídit tým a nasrat co nejvíc lidí, bych asi musela být buď baseballovej maniak, nebo průměrný Američan. Ježto nejsem ani jedno, musím se smířit s tím, že filmy tohoto typu si asi nikdy neužiju. Pitt zraje jak víno, ale to je asi tak všechno, co můžu říct ve prospěch snímku.

Je známá věc, že se v lidech skrývají různý nepěkný věci, ale obvykle jsou to vlastnosti, ne slintající příšery s vystřelovacíma chapadlama. Nechuťárna jak se patří (tuhle jsem měla v noci cestou na záchod pocit, že za mnou leze něco se dvěma hlavama), kde by se atmosféra dala krájet, což ještě umocňuje zima, tma a naprostá izolace od okolního světa. Herci jsou hodně slušný a spolu s dobrým scénářem nás nevystavují nás dementnímu ječení a nepochopitelnýmu a zcela nelogickýmu chování typu pobíhání sem tam, pištíc o překot. Naopak je hodně dobře vystiženej pocit stísněnosti a panickýho strachu, kterej jsem s postavama chtě nechtě musela sdílet, a to jsem dřepěla v teple obýváku. Neměla jsem z toho takovej ten děsivej pocit jako z předlohy a hlavní hrdinka podle mě postrádala potřebný charisma, ale jinak je to slušnej horor na večer...

Že je OSN v případě války vcelku k ničemu, to je jasná věc (viz Jugoslávie, Rwanda atd. - jak taky jinak, když se nikdy na ničem nedomluví). Ale že ještě ke všemu když už nic nedělají, musí ke všem svinstvům, co se za války i po válce dějou přidávat ještě svojí trošku do mlýna, páchat takovýhle prasárny a ještě po sobě zametat stopy, když se rozvíří hladina, to mě teda vytočilo přímo neskonale. Rachel Weisz jako obvykle perlí ve filmu, kterej mi sice hnul žlučí, ale přesto bych ho bez váhání doporučila všem, kterejm není jedno, co se ve světě děje.

Obtloustlej neobtloustlej, Russel je prostě k sežrání, ať už hraje bordelářskýho novináře, chlápka s mečíkem v aréně, nebo zoufalýho taťku, kterej by rád dostal starou ze šlamastyky. Jinak je to takovej průměrnej dramatickej thriller s docela slušnou zápletkou, která je o tolik lepší, oč je oproti jiným drasťákům tohoto typu civilnější.

A já myslela, že v pořadech o starém Egyptě už mě nic nepřekvapí, a ejhle – zjistila jsem, že pyramidy jsou osmiboké, že Egypťani patrně znali zlatý řez, že je empiricky dokázáno, že pyramidy nemohly být postaveny tak rychle, jak odborníci tvrdí. Argumentace působí logicky - asi pro všechny, kromě egyptologů – a to nejsem žádný fanda Dänikena! Nebýt toho, že tvůrci z tezí, ke kterým dospěli a na jejichž základě vybudovali fascinující hypotézu, udělali nevyvratitelný fakt, byla bych spokojená na 100%. Ve výsledku si totiž začali sami protiřečit – jestliže někdo úvodem prohlásí, že o předmětné době nevíme v podstatě nic, protože písemné záznamy jsou velmi kusé, a vzápětí suše oznámí, že na této planetě tutově žila civilizace, po níž dnes nezůstaly žádné stopy, a ještě i tvrdí, že ví, co nám tato civilizace chtěla říci, tak si říkám, jestli by nebylo dobré udělat finální revizi dříve, než něco takového vypustí do světa. Ale dobrý, byla to skvělá jízda, takže je to stejně šumák. Beru to jako jednu z možností a hlavní je přece hodnotit zpracování, ne rozhodovat, jestli autor má nebo nemá pravdu...