Sheldra

Teda nevím jak vás, ale mě tenhle film pokaždé zaručeně rozbrečí - hlavně závěrečná scéna, kdy se Schindler loučí a pořád opakuje: "I could have done more..." Takhle má vypadat film o holocaustu!

S úžasem zjišťuju, jak příšerná hodnocení tenhle film zchytal. Spousta lidí má výhrady, že nedosahuje kvalit Gladiátora - to ale srovnáváte nesrovnatelné. Tohle není film o pomstě a hlavní tady nejsou bitky. Vždyť se to jmenuje Království nebeské, ne křížové výpravy či co! Je to sice velkofilm, takže se nedivím že nesedne divákovi lačnícímu jen po efektech, rámusu a krvi. Těmi neoplývá, zato má jiná plus - atmosféru, intimní přístup k postavám, prostor pro úvahu. Dokonce je překvapivě historicky korektní - většina postav skutečně existovala (dokonce i Balian), Renauld byl doopravdy takový zmetek, jak ho film líčí, dobové reálie jsou velmi přesné. Jistě, kdyby někdo ve 12. století prohlásil, že Židé, křesťani a muslimové jsou si rovni, asi by ho všichni svorně označili za rouhače. Jenže Království nebeské je moderní film, který chce oslovit , člověka 21. století. Myšlenka nenásilí je nadčasová a působí jako odezva na současnou situaci v Izraeli, takže mě se tahle interpretace zamlouvá. Navíc jsou to audiovizuální orgie - scenérie jsou dechberoucí, hudba překrásná (jeden z mých nejoblíbenějších soundtracků), herci výborní (nadchla mě Eva Green, má v sobě opravdu něco královsky vznešeného). Jestli bych měla nějaké výhrady, tak proti Bloomovi - pro mě to prostě není dobrý herec, má univerzální bezduchý výraz a na rozdíl od některých jiných hezounů nedokáže vykouzlit ani úsměv podlamující kolena. I když tady byl lepší než obvykle, v roli Baliana bych radši viděla někoho, kdo by mě přesvědčil o tom, že ho můžou následovat davy. Studio udělalo chybu v jediném: měli do kin rovnou poslat režisérský sestřih. Právě za ten dávám 100%. Tohle se Ridleymu zatraceně povedlo!

Pokaždé, když se na tenhle film dívám, mám sto chutí ječet „Ave, Ridley!“ Jo, je to bomba se vším všudy – skvělé bitky za zvuků gladiátorského valčíku, vypjaté dialogy s nezapomenutelnými výroky, troška toho filozofování, okouzlující Marcus Aurelius, prohnilý Commodus, kterého je mi napůl líto a napůl mám neodolatelné nutkání něco mu vrazit do zadku, a hlavně po pomstě prahnoucí Maximus, kterého si střihnul vynikající Russel Crow (no vážně, kdo by ho zahrál líp?!), který je klaďák až to bolí, a přitom nepůsobí trapně, a návdavkem má takové charisma, že přitáhne davy (třeba hned já bych za ním šla až na konec světa :-) Mazec!

Od té doby, co jsem viděla Amélii, u sebe pozoruju jistou tendenci: pokaždé, když mě někdo vytočí, představím si, jakou pomstu by si pro něj asi vymyslela ona. Těsné boty? Petrolej místo parfému? Hučící počítač (budu si muset promluvit s naším ajťákem, jestli náhodou není Amélie v přestrojení)? Je to laskavé, roztomilé, hořkosladké a vůbec...nemá smysl to tady vychvalovat, vše už bylo řečeno. Navíc, u Amélie jde především o to, jak zapůsobí na vás, protože se jedná o tak nějak intimní film. Mě zahřeje vždycky, když mám pocit, že je všechno na pendrek. Eňo ňůňo!

Rejža si něco vypůjčil z filmů noir, přimíchal do toho trošku novoty a vyšla mu z toho parádní atmosféra. Příběh napínavý jak malé gatě, obsazení vytříbené (no jo, zase se opakuju, ale Russel Crow toho cholerického drsňáka hraje skvěle), hudba na míru padnoucí a vůbec to celé perfektně šlape. Nechápu, že tady někdo něco nechápe - je to zcela pochopitelné!

Když jsem to viděla poprvé, byla jsem paf. Podruhé jsem na tom nebyla o moc líp a ani při dalších shlédnutích se nic nezměnilo. Teď už ani nepočítám, kolikrát jsem tenhle klenot zkoukla - můžu se na něj dívat v jakékoli náladě a pokaždé mě utvrdí v tom, že je to nejlepší film, jaký kdy kdo natočil (a možná i natočí). Nejspíš nemá smysl vypočítávat, co je na něm dokonalé (všechno), ale já to stejně udělám - čistě proto, že prostě zbožňuju o Shawshanku třeba jen dumat. Takže hlavně tu máme famózní obsazení: stoický Andy, kterého nic nerozhází, protože má svůj vnitřní svět, vás přesvědčí o tom, že naděje je důležitá, i kdybyste byli maniodepresivní robot Marvin (jó, "některý ptáčci prostě nepatřej za mříže"); neskutečný sympaťák Red, představující střízlivý náhled na život v base, který vás provází příběhem; trouba Heywood milující country nejděsivějšího typu, jaký si umíte představit; stařičký knihovník Brooks, který je ve vězení tak dlouho, že už z něj ani nechce; pragmatický a nelítostný ředitel Norton, kterého, abych použila Redův výraz, neskutečně sere jakýkoli náznak svobodného ducha; buzerantský bachař Hadley, reprezentující všechnu omezenost světa, a další role, které jsou obsazeny a zahrány s puntičkářskou přesností. Scénář je geniální - padají tu perly, které vám spolehlivě utkví v paměti ještě dlouhá léta, všechno přesně sedí, ničeho není moc ani málo, nic nevyzní naprázdno. Pak máme na jídelníčku nádhernou hudbu (tenhle soundtrack miluju, Thomas Newman je frajer), která dokonale podkresluje úžasnou kameru a práci se světlem (třeba ta scéna na louce je nejen díky tomu nezapomenutelná). No a pak tu máme mistra režiséra, což je génius nejgénusiovatější - ostatně, když se dá dohromady Darabont s Kingem, tak to ani špatně dopadnout nemůže. Tak si říkám, jestli ten chlap točí takové poklady proto, že si dává tolik načas... Takže závěrem - je to sice film, odehrávající se za mřížemi, ale žádný jiný snímek vás tolik nanabije optimismem a vírou, že to na světě přece jen není zase tak marný. "Brooks was here...So was Red."

Nevšední road movie o klukovi, který utekl ode všech a od všeho až na Aljašku, aby nakonec zjistil, že štěstí je nejlepší, když je sdílené...příliš pozdě. Dojalo mě to, rozesmálo, sem tam jsem bulila jak děcko...tenhle film nezaleze pod kůži leda totálnímu hrochovi. A navíc ta nádherná krajina, vynikající Emile Hirsch a melancholické písničky od Eddie Veddera, hlavně ta úvodní - když si pustím Long Nights, úplně před sebou vidím Chrise alias Alexe Supertrampa mizejícího v zasněžených dálkách... "Have no fear, for when I´m alone, I´ll be better off, than I was before..."

Kdo postrádá staré dobré časy komunismu, nechť si laskavě pustí tento film. Žádná svoboda, žádné soukromí - no nic jim nebylo svatý! Skvělá ukázka toho, jak demagogie dokáže ospravedlnit, co vyhovuje, a odvrhnout vše, co se nehodí do krámu. Donnersmarck do světa bezcitné Stasi umístil člověka, který po letech práce bez otázek, kdy nechával mizet lidi, podlehne okouzlujícímu životu párečku umělců, které odposlouchává. Už tahle zápletka sama o sobě vypadá slibně. Ale to, co z ní vykouzlila originální režie, fantastičtí herci a nádherná hudba Gabriela Yareda, je něco úžasného. Tenhle film ve mě zanechal hořkosladký pocit, slzičky jsem měla na krajíčku, ale ve své podstatě je pro mě oslavou lidskosti. Meisterstück!

Mám silné podezření, že si bratři Nolanovic sedli a snažili se vymyslet, co se stane, když uvedete do praxe nejšílenější představy totálního cvoka. Tohle není jen komix...vlastně to ani moc komix nepřipomíná. Je to spíš temná kriminálka s vybroušenou psychologií postav a mimořádně...no, temnou atmosférou. Napětí je podáváno v koňských dávkách. Jakmile se na začátku rozezní tón, který drásá nervy, a objeví se záběr na podivně nahrbenou postavu na chodníku, jste nenávratně ztracení. Počáteční úžas přetrvává nejen po celou délku filmu, ale ještě dlouho po něm. Děj se odehrává ve zběsilém tempu (celkem chápu, proč někde někdo napsal, že měl pocit, jakoby se díval na několik filmů najednou), občas proloženém něčím pomalejším, abyste se trochu vzpamatovali. Jenže to beztak nestihnete, a to ani když film vidíte opakovaně. Ne s tímhle obsazením, ne s touhle hudbou a s těmi vyšinutými Jokerovými proslovy. No ano, nevyhnutelně se dostávám k Jokerovi, protože právě jeho postava je to, co tenhle film činí výjimečným a nezapomenutelným. Tenhle mrazivě vyrovnaný šílenec mě fascinuje - jeho monology jsou úděsně logické, i když je to logika zbavená jakékoli emoce nebo soucitu, ale přesto dávající jistý zvrhlý smysl, a vzbuzují ve mě zděšení kombinované s touhou se smát. Je to opravdu Ledgerova životní role, a kdybych nevěděla, že Jokera hraje on, vůbec bych ho nepoznala - je to dokonalá proměna, zahrnující hlas, chůzi, gestikulaci a především výraz. Pro mě nejlepší padouch v historii filmu. Jeho postava příběh žene vpřed, určuje tempo i atmosféru - máte pocit, jakoby opravdu ovládal město...i vás. Nolan s tímhle vším umí pracovat a celou dobu si s vámi hraje jako kočka s myší. Fakt, že kamera se odvrací od některých scén, na mě naopak působí ještě hrůzněji než přílišná doslovnost a nechutné záběry, protože přenechává prostor fantazii. I závěr dává dokonalý smysl - Nolan nezapomíná, na jakém poli hraje, řídí se pravidly, ale zároveň si je přizpůsobuje tam, kde to považuje za vhodné - a podle mu to vychází výborně. Jakékoli slovní hodnocení ale ani zdaleka nevystihuje neopakovatelný dojem, který ve vás Temný rytíř zanechá, takže to tady balím a cituju Jokerova úvodní slova: "Co tě nezabije, to tě zešílí."

James Cameron opět dokázal, že je král - Avatar je totiž famózní! Od začátku do konce jsem na plátně visela očima a když film skončil, chtěla jsem ho hned vidět znovu. Děj se odvíjí v rychlém tempu, takže jsem se ani na chviličku nenudila - jen co se vzpamatujete ze záběrů na planetu, pošlou vás na základnu a naservírují avatary - a pak už jen zíráte čím dál víc. Jednoznačně největším plus je pro mě dechberoucí pandorská příroda a úchvatná závěrečná bitva. Herci jsou v rámci možností dobří a dokonce i dabing jde přežít, i když originál je originál. Na Hornerovu hudbu si taky nemůžu stěžovat - sice v ní uslyšíte úryvky z jeho dřívějších kousků, ale ve filmu funguje skvěle a soundtrack si pustím ráda. Příběh je sice až naivně přímočarý, ale dějově dobře vystavěný, napínavý a místy velmi dojemný - zkrátka skvělý koktejl akce, fantazie, krásných exteriérů, jisté dávky romantiky a solidní špetky zeleného poselství. Lidi tady nejsou vykreslení v nejlepším světle - jsme hamižní zákeřní kazisvěti! Je to prostě pohádka o boji dobra se zlem, o boji bezelstných modrých domorodců se zelenými mozky a lidskou hrabivostí - a upřímě, kdo z nás nemá rád pohádky? Je pravda, že po intelektuální stránce Avatar není kdovíjak hlubokomyslný, ale pokud si chcete zadumat, zajděte si na P. T. Andersona a nelezte na blockbuster, jehož hlavním cílem je maximálně nacpat kina a kasičky! Kdo tvrdí, že se na tenhle film za pár let zapomene, protože se takhle bude točit normálně, říká nesmysl - Avatar bude vždycky první, stejně jako byly Star Wars přelomem v žánru sci-fi! Jen tak dál, Jime - hlavně si zase nedávej mnohaletou pauzu!