verbal

Největší školní jídelna pro lobotomy nepřekvapivě uklohnila další furtdokolovou univerzální hnědou omáčku dle osvědčeného receptu: Hoďte do hrnce genderově vyváženou a řádně multukulti partičku oelasťákovaných svištivých Superbukev, zalijte třemi prdelemi patosu, přihoďte tunu wykydpedické filosofie pro přitroublé slabikovače povrchních existenciálních mouder, důkladně promíchejte neomarxistickým mentorováním a tři hodiny duste až do úplného znudění s pár škaredými anemickými animáky a hlavně s tím „strašlivým“ instantním kosmickým bubuzlem, tentokrát opět v podobě Disepšnů z planety Nekulturního potrata v galaxii Neurovegetativních vymaštěnců.  Finální břečku přibarvěte hovnem, ozdobte nadšeně uslintaným downím hýkáním a podávejte se zaujatě přikousnutým jazykem. Nutriční hodnota – nula, kalorická hodnota – naprosto vyvážená pro vyžrané slaboduché děti, vedlejší účinky – rakovina vkusu a mentální degenerace. Ale u výdejního okýnka lačná fronta a všichni jedlíci blaženě hlasitě pomlaskávají, až jim to cáká ven přes rozštěpy, a těší se na nášup. Bude zase UHO.

Nesmírně progresivní a angažovaná kundí soldateska, složena zejména z beneluxáckých a francouzských sluníčkářských leseb, smažek, kriminálnic na útěku a anarchistek plus několik špatně opíchaných Jezídek, hrdinně potírá rovněž mezinárodní kontingdement vypatlaných islamských fundadebilistů, kteří znásilňují, zotročují a jinak brutalizují ubohé kurdské šterbiny. Zábavné na tom celém je především to, že až je všechny ubrání a osvobodí, bude je dál zase znásilňovat, zotročovat a kamenovat jejich vlastní vymaštěné středověké fundamentalistické nábožensví, ale tak je to přeci v pořádku, bo to není od cizího, a všechny ty lesby, smažky, kriminálnice a anarchistky se přesunou osvobozovat třeba Afriku, ať už o to stojí, nebo ne. A tak tu máme přitrouble estrogenový televizní „film“ s trochou špatně animované až loutkové tupkoakce emancipačního komanda o pěti kalašnikovech na obou stranách, postavený především na tendenčním blábolení o silných, solidárních a za všech okolností soudržných škvírách, které to vždycky hustě natřou jakémkoliv zkurvenému šovinistovi a tyranovi mimo svůj religiózní či jinak sociálně deformovaný gang.

Grafomanská Džordnova knižní série začala jako neumětelská kopírka Tolkiena, který nemá nápady a neumí psát, a skončila jako uměle nastavovaná hromada pičoidních blábolů o ničem. Každá z celkem 15 knih by se dala shrnout jako 15x 400 stran nezáživné až otravné vaty, pouťové filosofie a psychologie pro samošuky, a 30-80 stran nějaké přitroublé akce, vesměs ňoumovitě vykuchané z Džejárára, kde se celou tu hromadu popsaných hajzlpapírů jakýsi Temňoch snaží povstat a jakýsi Znovuzrozený bukvoid se na to připravuje. Toť vše. A vše natahované tak, že se ani sám autor nestihl dožít konce. Číst se to dá jedině s permanentně nasliněným prstem pro rychlootáčení zbytečných stran, a to je na mozol, protože jich je nejmíň 70 %! Prostě to vůbec, ale ani trochu nepřipomíná jistého brutálně přeceňovaného pšontkovského pissovatele. Audiovizuální forma sice vycupovala podstatnou část té teroristické vaty, jinak by měl každý díl nejmíň 4 dny, nicméně kde nic není, ani zmrd nebere, a tak zůstal jen ten blboučký a zcela nenápaditý cyklostyl, u něhož, tentokrát nenasliněný, prst na tlačítku FFW taky dost pomůže během projekce neusnout. A zpruzená skorodůchodkyně paní Štiková se do role AS Sedačky hodila asi stejně, jako by ji vyslali hrát Conana. Opravdu nechápu, proč televize v tom bůmu klasické fantasy, vyvolaném Džexnem a Marťasem, sahají po takových vytřiprdelnících, místo aby se nabořily například do Eddingse, Gemmela či Salvatora. Nebo vlastně chápu. Práva na tyhle sračky budou dozajista ve všech výprodejích, a navíc je to celkem fuck, protože degenerace vymletá sedmi rektoboly Heryho Potrata a stohy vypatlaných homixů by nepoznala kvalitní, originální a dobře napsanou fantasy, ani kdyby jim cvrnkala do Pytlíka.

Bojlerový poplach!!! Je to jeden z takových těch až klasických romantických příběhů ze života rurální dělnické třídy, kdy si nehezký pohlupavý vidlák narazí ve velkoměstském šukbaru neméně intelektuálně obdařenou roštěnku o nejméně pět lig nad ním, vůbec se nepozastaví nad tím, jak to, že se mu tak poštěstilo, a vzplane k ní dokonce víc než k obvyklé hospodářské fauně. Načež po chvíli idylického vesničení a neohrabaného prcání zjistí, že je jeho nová, tentokrát nebečící milá mobilní úschovna na čuráky a venerologický atlas s akutní anginou klitoris. A dál to znáte. Donchuján, ač dříve krutopřísný ramenáč nad věcí, se kompulzivně rozžárlí na všechny ty Róznbergy, co mu tam před ním kompletně sjeli dezén, poplatný svému něžnému a citlivému naturelu s jemným nádechem starosvětského intelektu začne figurantku vyzrále místo šukání jen pěstit a celá Dolní Jebavá maloměstsky vrací úder v podobě nekřesťanského skandálu od souvratí až po Coop, prostřednictvím náhle se kolem internetové hvězdy vilně ochujmejtajících traktoristů a jiných kydačů a všeobecného veselení se sprejováním falické a vaginální symboliky na fasádu toho chudáka, co měl raději zůstat u ovcí. Ale jak už to bývá, motorový pekáč se potřebuje usadit, ňouma Myluje!, a tak naše hrdličky nakonec překonají všechny nástrahy internetového porna i rustikálních pomluv a příkoří, načež zasněně odkráčejí k zapadající vlečce s hnojem. Děsně bych chtěl vidět dvojku, tak po roce, kdy vidlák už bude jen chlastat a panička cyklicky vyprcávat celý sbor dobrovolných hasičů a kompletní mužstvo TJ Sokol Dolní Jebavá. No, je rozhodně milé, že pan Prušinovský moudře nechal odkutálet svého trapného gayfrienda ke všem těm Langmajerům do bulvárních vod lopatistických televizních kanálů a žump, přičemž kokotem nezatížen takovými nadstandardními výtvory jednoznačně pozvedává úroveň kinematografie našich lůzrů a hnojů! Moc pěkná, scénáristicky i režijně, a veskrze originální prácička, a to zejména díky popičovní Pavle, která konečně zaslouženě dostává příležitosti odhalovat úplně všechny své nesporné talenty a při své první hauptce se nikterak neupejpala. To byla samozřejmě jen taková žertovná hyperpola, tvrdím to samosebou zcela ochable a pohlavně nezatížen, je to prostě výborná herečka i mimo porno! A ty kozy zjevně tak do roka už beztak přestanou plnit estetický účel a Pavla bude mimo plátno využitelná jen čelem k pelesti.

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu.

Neohrabaná a velmi neestetická swingrpárty zmateně pobíhající partičky patrně zanícených, avšak bolestivě nehezkých, ňoumovitých, dickčně malformovaných a totálně kožených LARPistů a koňošuků, kterou by nevytrhly ani detailní záběry na kozypleje a při níž někdo narval historické autenticitě i událostem nenagelovanou borovou šišku rovnou do prdele. Satanžel entusiasmus není koksovatelný, tudíž se domnívám, že to má na filmové HOMObázi co dělat asi tolik, jako ten slavný velkovýpravný, na mobil natočený bourač bloků „Vikinský námezdník Verbalenza z(s)téká hradby Carcassonne a cituje u toho Wykydpédii“. Malá ochutnávka, a až mi tu udělají profil tvůrce, naperu to sem v 8K i z plného frontálu. Soryjako, děcka, bylo vidět, že jste se snažily, až jste si pokousaly jazyky a poslintaly fiži, ale příště raději zůstaňte u toho vzájemného opíchávání se dřevěnými meči mezi genetickými malformacemi a u oslintávání šeredných princezen a drobného hospodářského zvířectva na té vaší louce v Horních Pičovicích, nebo plýtvejte seksuálně frustrovanou energií na nějakých těch mutantích conech. P.S.: Zvláštní cenu odporné poroty „Exemplární umlácení niňerou“ zaslouženě získává autorka zvukostopy za nejotravnější, nejvlezlejší a nejnecitlivější hudební doprovod amatérského porna všech dob.

V zapadlém bistru U zacykleného závitu (Per filo cyclico) sedí frajer, který na první oňuf dost smrdí sírou. Ovšem na ten druhý náhle ucítíte i závan plesnivé hostie, protože frajer bezvýhradně naplňuje také základní charakteristiky brokera té lhostejné křesťanské modly, která sice páchá zázraky jen účelově nahodile a výhradně z doslechu, ovšem xmrti ráda po 4,6 miliardách let nudy od dob, co luskla prsty a rozsvítila, prý hraje s osudy svých oveček či jejich žeber zlomyslné kauzální šachy. U nás v hospodě sedávalo podobné individuum. Taky vždy v rohu. Znáte to, takový ten lhostejný manažerský typ, nonšalantní šestileté strniště plné potravinových zásob na horší časy, prsty zažloutlé od startek, vyhnité zuby, prochcané nohavice kalhot, na pět metrů čpěl značkovým parfémem Kanál č. 5, pořád si něco pro sebe kompulzivně blábolil, přičemž na mohutně pročárkovaný lístek kreslil do rohu ohlodanou tužkou kontingenční kosočtverce. Když jste si k němu přisedli a požádali, aby vám vykouzlil ať už třeba pět velkých rumů, nové játro nebo eskový mercedes, odhalil v širokém úsměvu vykotlaných čtyřicet let pečlivého zanedbávání dentální péče, hlubokým nádechem bublavě poslal bronchiální hlen do plic, kam patří, mrknul na svůj sofistikovaný „plánovač“ a s osudově filosofickou dickcí chybějících horních jedniček a zjevně bolestivých aft pronesl: „Hořce zaplakali trpaslíci, když zjistili, že jeden z nich chybí, a konečně pochopili, jaká to byla chyba dávat Sněhurce na Vánoce gril!“ Je samosebou podružné, že takto reagoval na jakýkoliv verbální podnět, třeba i na výzvu, aby už konečně táhnul do piče, důležitý je ten na první pohled skrytý význam v jeho moudrých slovech! Chápu, že jako laici dozajista nejste schopni pobrat onu nekonečnou profunditu jeho ryze existenciální teze, tudíž vězte, že ono poselství, která byste si odtud měli odnést je, že i když si takhle jabkožravá veganka relativně neškodně vroucně přeje skoncovat se svým přiblblým zlozvykem, může to úplně klidně odsrat chudák well done trpajzík, který nikdy nikomu nic špatného neudělal!!! Stejně jako v této originální a inteligentní rozpravě o tom, že splnění jakékoliv sebevroucnějšího a sebeospravedlnitelnějšího přání nikdy není až tak úplně zadara a vždycky někde číhá nějaká ta kauzalita se zákonem akce a reakce v zádech, kvůli kterým to vaše přací sobectví někoho těžce pojebe. Přičemž charaktery se tříbí zejména, když tohle víte! A jak už to na tom světě chodí, někdo holt dál zůstane totální egocentrickou kundou a bez skrupulí kráčí přes mrtvoly směrem k eternálně zaraženému rozžhavenému pohrabáči v prdeli, jiný, ač se mu moc nechce na věky stát po kolena v mlze a očumovat andělíčkům barokní prdele, prozří, najde kategorický imperativ a zachová se jako slušná a svědomitá bytost. Prostě tenhle Dženovéze už podruhé, po Noci otevřených Vocapů, vykozanostřil naprosto parádní, milou, sysluplnou, hlavopatoidní, svižnou a dramaticky i nápadem skvěle zvládnutou kfitprokvok konzervačku, jež si tentokrát naprosto nonšalantně vytírá prdel s tím tolik přeceňovaným Uspávacím Ježíšem. Asi ho začnu stalkovat. Závěrem bych ještě rád zodpověděl asi nejpalčivější konečnou otázku všech těch zdejších manuálních rozbíječů atomů a doktorandů filosofických fuckult při obráběčských a zednických universitách, qůli které tady tomu hystericky kurví rejtynk. Víte, i takový ubohý nestranný makléř této dost rizikové a psychicky náročné komodity má toho po nějaké době plnou prdel a jednoduše potřebuje vystřídat nebo vyprcat luksusní MILFku, aby nevyhořel či neochabl. Takže si radši příště pusťte Spájdrgeje nebo plyn!

I ty, škaredý tlustý šikanovaný kluku či vypatlaná hysterická uhrovitá kravko, můžeš být klidně Supergejem! Stačí si nechat vybělit anál a předplatit Dyznyho kanál! Hawkeye s drsně ošmirglovaným xichtem Jeremiáše Renery, asi nejméně homo a pohlavně nejvyváženější postava z celého lobotomizovaného vesmíru Buzimstitelů, mohl být, stejně jako mohla být i Černá vdova, kulantním temným akčním napínačem s mrazivě hnusnými padouchy. To by jej ovšem nesměli produkovat sluníčkoví neomarxističtí degenerátoři vkusu náctiletých kokotů i slaboduchých dospělých - Mrvel s Pyzdejem. Tudíž je z toho Eagleass, ultradebilní, trapná, nudná a řádně retardmentorská rádoby kokotmédie o naprosto nesnesitelné přechytřelé slizké náctileté lukopiči a smluvně evidentně velmi otráveném Jeremiášovi, co v patologickém prostředí žluklé ňujorské smetánky potírají za pomocí duhových šípových rachejtlišek a neustálého omílání kýčovitě patetických rodinných hovnot bojovou grotesku ruských teplákových mantáků a Deonofriovic Vincka, jenž se tam objevil snad jen proto, aby ostentativně nasral na odkaz tenkrát ještě velmi solidního Troufďábla. A jednoznačně nejmacatější bradavicí na krabaté prdeli této povrchní a přiblblé pičočalamády je násilně naroubovaná megažinantní a totálně ochrnutá Deflorance Puke jako Černá vdova ryloudyt, která by (nejen) za svou parodii ruského přízvuku rozhodně zasloužila přinejmenším bolestivou anální penetraci naježeným Putinem.

Skutečně idealisticky ztelenovelizovaný „skutečný“ příběh moudrého, laskavého, skromného a sveřepě odhodlaného čokotatínka, jenž nechtěl nic jiného než jen lepší budoucnost pro své milované něžné, skromné a pokorné dcerušky mimo komptonský Chánov, a tak je snahou o idylické dětství, trpělivým vedením k lásce ke sportu, jemným charakterním mentorováním a hodnotným domácím vzděláváním universitou života nakonec dovedl jakožto citlivé intelektuálky až na výsluní Mumulendu, navzdory všem těm zkurveným bílým rasistům a jejich zasraným předsudkům. No, standardně dobrý Kovářovic Vilík vystřihnul toho přitroublého huhňavého despotického kokota, lidového jehovistického rozumbradáče, naprostou osinu v prdeli a vyhlášeného ghettového inseminátora, který pro svou vlastní touhu po 43+1 na jakýchkoliv Hillsech či Springsech bitchem vyprojektoval ze svých dvou šeredných dcer vysteroidované, agresivní a arogantní mužatky, proti kterým nemělo ve své době jakékoliv něžné pohlaví absolutní šanci, opravdu s citem. Celou hrací dobu mě neskonale sral! Sportovní drama rozhodně ne, spíše místy až otravná džonbraunovská báchorka a dost přibásněné (jakože děsně prefíkané) tupopolitikaření dětského otrokáře a kuplíře napříč rasistickými tenisovými kluby s asi patnácti minutami tenisu, během nichž se privilegovaná xenofobní mrdka Sančézová skákla nepovoleně na deset minut vychcat a zhatila tím Venušákovi jeho premiérové velkolepé antré. A Serenin si pomalu ani neškrtnul. Takže dvě s hodně prověšeným výpletem za film a jednu navíc za Vilíka, jenž ve mně svým výkonem neustále vzbuzoval emoce. Měl jsem totiž permanentně neodolatelnou chuť vyskočit z gauče a nakopat ho do koulí. Ovšem na toho tolikrát tu zmiňovaného zlatého prdeláče to zas až tak nebylo, to bych měl teď praskliny ve spodní části televize.

Čekal jsem neomarxisticko - pandementní grétoagitku á la Netflus a přeqapive dostal docela milou a obecně trefnou satiru, takové Vrtěti psem krát 100 pro nové tisíciletí o tom, jak nám tu točí světem banda bezskrupulózních, nenažraných a mocichtivých politických impotentů, za jejichž nitky v zákulisí tahá hrstka sociopatických, ještě nenažranějších a virtuálními machinacemi ovatěných kokotporátních bilionářů s božským komplexem, přičemž všichni využívají pro účelové pasení přitroublého stáda dávno skoupená povrchní, mršinožravá masmédia a hlavně vox populi přitroublých dementizérů na asociálních sítích, dekádu pečlivě a cílevědomě budovaných přesně za tímto účelem. Karikatura MuskoJobse dokonalá, stoletá Blanšetka až neuvěřitelně nabalzamovaná a Rocco Sifredi alias Leoš di Obrna nade vši pochybnost potvrdil statut prkenného pornoherce. Jeho etuda vycáknutí v televizi byla natolik bezmimicky dokonalá, že ji dokonce na celé čáře trumfla i proslulá, a jako vždy zoufale kožená, lukostřelkyně z Hangrgejs. Každopádně nejpodařenějším vtipem na tom všem je, že něco takového zafinancoval a šíří další zkurvený bolševický kokotporát, svým zřetelně demagogizujícím obsahem cíleně programující debily ke kolektivnímu vědomí kokotporátního komunismu a kandidující na generálního tajemníka ústředního výboru. Patrně nějaké problémky na pískovišti, ovšem i tak kapku hovno do větráku, soudruzi! Samosebou se mechanismus tohoto příběhu dá v současnosti naroubouvat na cokoliv – od globálního homosexualizování přes negrofikaci až po fuj fuj republikány. Ovšem srovnávat stoprocentně anihilační kataklysma s maximálně 1,8 procentní chřipečkou, jak tu předvádějí ti nejbystřejší z nás, to je vskutku na okamžitou lobotomii a nesporným důkazem toho, že vše výše popsané funguje na celých těch 70 procent světových hlavovprdeláčů jako dobře namazaný manipulativní stroj.