verbal

Má to cenu, i když to má Cenu? Kolik byla cena Ceny? V čem všem je otylý neherecký vymaštěnec schopen prostituovat pro hrst chujanů? Proč Čenovic Džudyna chvíli rasisticky hraje samu sebe? Tento „nesmýrně chitrí fylm“ prostě klade řadu palčivých otázek. A tu asi nejpalčivější položí hned na začátku, když do údajně neprodyšně obklíčené rafinérie naprosto ležérně a úpa v pohodě přiletí tři vrtulníky, z toho jeden nákladní, velký jako kráva, s megaspeciálním a zjevně naprosto prefíkaným ťamankomandem, které se okamžitě jme hrdinně a náležitě pateticky evakuovat všechny ty ubohé obklíčené Ťíňany autobusy po brutálně nebezpečné, bestiálně odstřelované a zcela smrtící dálnici smrti. Inu, odpověď bolí asi jako lobotomie bez umrtvení. A když si ke vší té hrůze ještě připočtete kýbl strojeného kýčovitého hnisu a kuomintangové propagandy, zápletku i dialogy jako z downího stacionáře, příšerného Pilouna Prdelzadka v roli ochnutého záporáka, Cenu za každou cenu a odporné pozadí, napatlané patrně v Malování z Aliexpresu, postihne vás ukrutná čínská sračka. Ovšem přitroublá klauní „chemyje mezi prymátem a lydoopem“ funguje na jedničku, jak píše zdejší uspokojivě pobavený míšní trust.

Dvě třetiny hrací doby jsem tohohle Vegu totálně miloval. Naprosto parádní, svižné, neseroucí se, zajímavé a solidně napsané i porežírované trampoty gangsterow ogólnopolskich i radzieckich, plné roztomilých úchylů, animálních hovad a cajtů na hraně. Pak však náhle k Vegovi promluvil Bůh: “Ty, Patryk, posluchej, kurwa, jak mě tam aspoň na chvilu nenajebeš do hauptki, usmažim ti kule mikrovlnym bleskem a pošlu Wojtylu, aby na tebe každu noc bafnul z pod peřyny!“ Načež bohabojný Patryk zase vypustil na vycházku tu přitroublou, fanatickou kudlanku a Olmera, čímž brilantních devadesát minut degradoval zcela debilním, plytce bulvárním, na oaurelovanou hlavu postaveným a notně přehřátým dvacetiminutovým starozákonním myslomrdem, nad kterým by povrchní Mojžíš možná vyhodil, ale spravedlivý já jej trestám odnětím dvou rudých strupů, bo na retardovaně demagogické rozestoupení se Baltského moře pro útěk Inuitů z Arktidy za, až do zchytření urputně opakované, recitace Desatera jsem fuckt čumět nechtěl!

Warcraft strýčka Džexna je historicky snad první seroš Mrvelího dementversa, který má jakž takž hlavu i patu, spád i švih, neplýtvá svištivými bukvolidmi ani přebarvičkovaným Multimrdníkem, neomarxisticky příliš nedementoruje ani nedebilizuje a vůbec po něm nemáte chuť s přikousnutým jazykem a růžovou pastelkou v pěsti rytím vybarvovat obrysovému Spájdrgejovi rozkrok. A co na to zdejší Míšní trust blahoslavených uctívačů retardovaných omalovánek pro dyslektiky? „Můůů, bůůů, to vůbec nebilo na urovňy mcu, nůůůda, přyzemni zapletka, tupí scénář, takhle to vůbec v lepoleru nebilo a žadní pořádňí efekti…“ No hihi. Vypadá to tu pak úplně stejně, jako by chovanci Ústavu pro léčbu mozkových dysfunkcí ve Slintavé nad Rozštěpnou náhle dostali xvačině opravdový jogurt místo obvyklého spermatu ošetřovatele. Krásná trojka!

Po dlouhých letech vesměs holyúdského sraní na hrob jejich nejslavnějšího negra (promiň, Thiérry) došla zjevně žabožroutům trpělivost, se slovy „putain de enculé“ praštili do stolu a natočili rozhodně nejlepší adaptaci všech dob, kde konečně nejsou mušketýři vyvonění a naondulovaní bukanýři v dokonale vypraných a pečlivě nažehlených pastelových homopelerínkách, kardinálovi gardisté nevypadají jako prkenná partička olatexovaných deviantů, právě opustivších nějaký SM salón, Paříž 17. století neevokuje Dyznylend a šermovačky nepřipomínají ňoumovité baletní pokusy o defloraci Honzy Marase. Krásně špinavý a jen mírně upravený příběh je překvapivě zcela nerevizionistický, kromě Konstantýny, na které to není poznat ani na druhý pohled, neobsadili ti zkurvení xenofobové a předsudeční rasisti jediného Afrogala či Džihádcouze, pro které tenkrát prokazatelně nebylo zejména mezi šlechtou kam plivnout, mimo roztomile bisexuálního Porthose se vyhnuli všem deviacím a parafiliím, no a velkorysou výpravou i velmi kulantními souboji na jeden zátah i POV mě donutili dvě hodiny slastně leštit kord. Tudíž se bez obav z další neomarxistické homoférie klidně ponořte do dnes již klasického a z části autentického příběhu o tom, jak byla skutečná Kateřina Mannersová, manželka skutečného lorda Fuckinghama, natolik obskurně odporná, že se chudák ze zoufalství rozhodl vyprcat skutečnou Annu Rakouskou, jež vypadala jako děsně seksy mongoloidní babochlap, a co z toho pak bylo za fiktivní nemytou polízanici, plnou zrajících sýrů.

Mýššša a Koolja jsou létající gayfriendi na život a na zmrd. Růžolící a s vasiloblaženými výrazy, jako by si právě vzájemně foukli do prdele matrjošku, křižují blankytnou oblohu sveřepěji než zdivočelý Krujs a nonšalantně likvidují všechny ty ukrutně přesilovkové Mesršmity s motivační budovatelskou plísní „В любимом городе я трахну твою жопу и ты будешь спать спокойнe“ na rtech … Ano, nepatetický ruský válečný film je de fuckto oxymorom, ovšem tady ty výše popsané cukrkandlové homorejdy kluci prováději zhruba pět minut na začátku a pět na konci, a vše mezi tím je solidně bezútěšný a syrový matroš z roztomile zombilandovských koncentráků a pracovních táborů, kde nechybí aseksuální napětí ani rozličná zábavná heterodobrodružství. Tudíž nezbývá, než se přidat ke zdejší většině odporných proruských švábů a zkurvených dezolátů a spolu s nimi antirevizionisticky udržovat tento samozřejmě zcela morálně závadný fuj fuj film v červených číslech.

Představte si, že někdo posadí do jedné místnosti bandu páprdů z židobolševické kliky a nechá je tři hodiny naprosto povrchně, bez jakékoliv invence či přidané hodnoty a s impotentním dramaturgem v zádech suše recitovat nijak objevná historicko politická fuckta, přičemž rádoby „e-pičnost“ takového počínání demonstruje brutálně přeřvanou hudbou, která vám u té prudy schválně nedovolí usnout. Už vám dřevění prdel, co? K tomu egomaniakální amatérský honič nad wykydpedickou fyzikou a sám sebou prostě postaví kameru a zmáčkne „Nahrávat“. A ne ledajakou kameru, nýbrž jakože speciálně vyvinutý  a draze potuněný sedmdesátimilimetrový IMAX!!!, což pak velkohubě vyřvává ve všech propagacích, až jeden čeká minimálně nějaké to pompézní grilování Džaponců! No ani hovno, a výše zmíněné by mělo naprosto stejně nekrotizující efekt i na mobilu a v camripu. Totální chrchel do xichtů diváckých očekávání a naprosto ubíjející, strojová tříhodinová manýristická otrava s jedním docela efektním patnáctiminutovým jaderným testem, a to ke všemu tomu obrůstání mechem navíc za cenu vášnivé felace luxusní eskortní služby v Černý pátek. Otrava, odhalující pouze dva překvapivé fuckty, smutně překvapivé, a sice, že má Floránc Pjúková hnusné kozy a Emilka už vůbec není ani trochu jedlá. Ale je to přeci NOLAN, tak musíme pětkovat jako lobotomové, aby si o nás gayfriendi na instáčích náhodou nemysleli, že jsme nějací divní, že ano. Samozřejmě Cyprián dokonalý a Bobík Turbokonzerva jakbysmet, každičký detail vypiplaný tak, že nejeden kompulzivní historik u toho dozajista několikrát vyhoní, sedmdesátimilimetrový 4K obraz krystalicky čistý a pohlcující, ale co na tom, když v téhle qalitě čumíte na hrboly v omítce, které můžete akorát tak nudou počítat, dokud vám nevypoví prdel, nebo přes ten řev náhodou milosrdně nezalomíte. Tak s tímhle jdi taky do tenetího interstelaru, Kryštofe! Prskám z toho jak geiger v Nagasaki.

I wanna cock je anální exkurz do světa gejklubů Losích Andělic osmdesátých let minulého století a do jejich jednobrdové hudby naondulovaných glamcockových transek, kterou může metalem nazývat jen totální, prüdce neheteroseksuální ignorant. Tedy snad kromě Narušené sestry a Vagusácké plochy, které jako jediné místy metal trochu připomínaly. Opravdové metalové kapely to samozřejmě zcela jebe do prdele, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct že „je to ostentativně nezmiňuje“ a celé to končí trapně repujícími granžžžovými sockami, jejichž jediným přínosem bylo, že ty tranzistory údajně zařízly. Pokud tedy čekáte metal, budete řádně progelováni odporně přiteplenými Mötláky, ovšem jestli do toho půjdete s pevně staženými půlkami, je to sem tam docela zajímavé a koncepčně solidní. Avšak závěrem připomínám, že Heavy metal is the law, a jakkoliv s ním spojovat tyto LGBT püssinky je v tomto kontextu trestným činem se sazbou 1000 až nekonečno v homoseksuálním pekle se zvýšeným przněním!

Mimořádně slizký a brutálně přehrávající hexadecimální transvestita, pablesk a pablb rychlý jako zmrd, dvě hodiny unyle až trapně předstírá běh v nablýskané bublině, a to v homoblečku tak těsném, že už si do něj nenarve ani energetickou tyčinku, aneb když Spájdrgej potká ještě hloupějšího a kýčovitějšího buzeranta. To vše v děsivě škaredém, laciném digitálním mrdníku, vrcholícím nekonečnou půlhodinu v odporně přeplácaném a megahnusném výbuchu pixly s červenou barvou v retardovaném omalovánkově. Dislektický Cigán homix je de fuckto takový Mrvel pro socky, který nikdy neváhá „nakupovat“ u konkurence, pročež teď bez bázně a samohany počóroval i její nejnovější vynález ve světě dutohlavých klauniád. Nová perspektivní platforma, tak zvaný „Multimaglajz“, tolik úspěšně nahradila dřívější věčnou kosmickou bubuhlavu, no a celý ten míšní trust kvocientně atrofovaných rozbíječů atomů si má zase u čeho kompulzivně cucat palce, bo je to nejen napýnavé, ale i ukrutně vjedecké! A dá se z toho plést téměř infinitivní počet furtdokolových blahoslavených bitchů z hoven. Akorát že Mrvel má prachy i softvér, aby ty sračky byly alespoň dostatečně hnědé, kdežto pro Dislektického Cigána to čmárá partička downů se ZTP úlevami v Malování. Tudíž jediným blýskavým momentem této přitroublé pičočalamády je Mýša Kýtn, i ve svých jedenasedmdesáti nonšalantně ukazující strnulé poliomarionetě Benžemínu Lopézovi, jak má vlastně vypadat to herectví, a kdo je tady, kurva, seksy Netopýřák. Doufám, že se dožije další sólovky pod taktovkou Jakuba Zbranně, k čemuž jej nyní motivuji jedním krásným rudým strupem, vytaženým ze dna žumpy.

As I walk through the valley of the shadow of fat, I take a look in my head and realize there's nothin' left... Ti, kdo tomuhle přitroublému, neumětelskému hovadu pořád financují jeho patotvorbu, která je od dvojky tohoto svinstva pravidelně peklotyčnou urážkou všech opravdových filmů i sebezapadlejších amatérských filmařů, patrně tímhle perou prachy za drogy a obchod s dětmi. Zhnisaný výtěr z análu té nejretardovanější bulvární žumpy se zde hravě snoubí s oligofrenní scenáristikou i downí režií, což je autenticky ještě podtrženo obsazením švidratého opohumanoida Karla Mentálního Výmolu, bytostně odporné, prkenné protekční sufraštětky a ČEZ rentiérky Natálie, ochrnutého Krampuse a padesátičlenné huhňající rodiny Žigových. Opravdu děsivá a bolestivá zkušenost, nade vši pochybnost způsobující demenci, karcinomy očí, bilaterální supurace a tinitus. Kina i platformy, které něco takového šíří, by se měly začít okamžitě vypalovat, jakož i hospitalizovat každý, kdo to pomiluje čímkoliv vyšším než žluklým odpadem. Počítám, že se pan retardované prase, egomaniakálně okouzlen svou tolik úspěšnou kariérní degradací, záhy v pětce vrátí i s kulkou v hlavě, aby definoval zcela nový žánr, a sice cigánsko lopatistický zombífekál.

Taxem se teda vloupal do Vatikánských archivů, abych mohl zhlédnout ten údajně tolik kokotroverzní film studia KAnon Bros o naprosto děsivém píchání dětí, u něhož prý všichni neonacisté a dezoláti slastně hajlují a probuzněnci s demokrady antikonspiračně úpí a hážou po něm demagogická libtardí hovna. A povím vám, že asi zase zapracoval nějaký ten genitální bulvární marketing asociálních sítí! Já tedy viděl zasraně vyvoněnou a mentálně atrofované emoce blahoslavených dojivou latinskou telenovelu, nudnou jako osmiletá panna, hloupější než Esmeralda, akční jako bingo ve starobinci, explicitní asi jako koš s koťátky a napínavou jako vytahaná džambo tanga brutálně otylé kompulzivní hospodyňky za zenitem. Telenovelu, nápadně připomínající takové ty křesťanské agitky poháněné Bohem, Samem Wortingtonem a Klubíkem partyzánských holyúdských kudlanek o tom, jak fuj fuj latinští Američané včele s hlavní naháněčkou, obludnou transmiss Cartagena, unášejí ty nejlozkokošnější a nejvoňavouštější dětišky výhradně z harmonických a dokonale spořádaných latinskoamerických rodin, aby měli odporně vyžraní a veskrze úchylní nelatinští Američané co prcat a aby jako vždy děsivě prkenný agent Ježíš mohl vytáhnout na přitroublou kruciátu, nastražit a sklapnout jakože děsně prefíkanou past na Epštajnově ostrově, načež hrdě odkráčet se sveřepým výrazem zaníceného trojklanného nervu k zapadajícímu UNICEFu, ověšen děkovně plačící Miss Pedofil Columbia 2022 a jejím loztomiloškým blatšíškem, hlavní to tváří nejnovějšího celosvětového katalogu Pederast dreams. Úděsná sračka, ovšem nasraně druhé obchodně docela kulantní kámen mudrců, který fámováním zjevně proměnil hovno ve zlatou cihlu. Takže to moc nepodporujte, až to prosákne, a jestli chcete vidět nějaký ten opravdový film o sugestivním prcání dětí, který je neretardovaný, nerakovinotvorný a takovým tím děsivým způsobem i zábavný, pak Zahrádky noci nebo Trafikování!