verbal

Taxme se z tohoto ukrutně sofistikovaného a veskrze esoterického piárka dozvěděli, že je Roko Syflredy erotoman a vymatlaný kokot s obřím kokotem. No, upřímně nic nového pod sumcem. Ono geneticky ani není divu, když máte matku vyrachtanou bigotní piču, otce pyjohlavého vidláka, který vás málem pojmenuje Borzalíno, bratra těžkého chuje, bratrance totálního čuráka a celý život potkáváte de fuckto samé vypatlané hrmy. S takovouto výbavou jste k tomu pornu prostě předurčen. Ale POZOR!!! Roko má i druhou půlku herpesoidní prdele! Je to totiž i brutální renesanční müslitel, který, když právě s výrazem vilného mongoloida nerve nějaké jaderné fyzičce prsty do hrtanu, asi aby hodila kosu, tak s výrazem impotentního mongoloida existenciálně přemítá nad tím tolik postiženým osudem, seksuálním jsoucnem a metafyzikou zásunů. Co na tom, že mu z toho vždycky vyjde jen prachsprostá jebačka s mačistickým trotlem, ať už za prachy, anebo jen tak, hlavně, že před svou suitou vypadá jako krutopřísně klátivý DaVinči, který právě nacákal Moně Líze do zkřiveného úsměvu a vyprcal Dámě hranostaje. Což v jeho yntelechtuálních kruzích nepochybně způsobuje hnědnutí listů v pár květináčích, zacyklení několika mích a hlasité qokání kohorty vydlabaných motorových pekáčů, které jsou určitě rády, že si z toho „tolik transcendentního a vzrušujícího setkání“ kromě poškrábaných mandlí odnesly jen chlamýdie. Tento bulvární, přitroublý a notně tupopřibásněný škvár by se dal rozdělit přesně na dvě nudné poloviny. V jedné náš milý Mikelanželo celkem ňoumovitě a nikterak explicitně ani eroticky prostě prcá všechno, co mu pípne na radaru, a to bez rozdílu ras, pohlaví, věku i podkmenů obratlovců, přičemž unyle funí a tváří se, jako by právě vynalezl kinderurychlovač částic a je na to náležitě hrdý. No a v té druhé již těžce vymrdaný Roko za zenitem zaníceně (slovní základ „zánět“) rozjímá nad rodinnými hovnotami tlupy makaků, u nichž by nejeden budoucí psychiatr zmáknul parádní dizertačku z patopsychologie, pokud by se dříve neunudil xmrti, přičemž se tváří, jako by se mu šev od trenek právě zařezal do genitálního herpesu. Myslím, že kdyby se Roko nedal na dráhu pornoherce, je natolik multitalentovaný, že klidně mohl třeba kopat za Juventus! Kabelové rýhy. Měl by o něm určitě být ještě i holyúdský velkofilm!

Film Karlík a zapomětlivá bába mi po včerejší ukrutné týmstavějící lobotomii opět částečně obnovil pocit naděje, že se u nás nemusí nutně točit jen pícniny pro retardovaná hovada s druhořadými ochrnutými kašpary, byť se jako takový rovněž týká mozkové degenerace. Fucktem sice je, že pokud jeden nevlastní matku, které ten zkurvený Němec schovává věci, přesouvá nábytek a občas jí v hlavě šťouchá brambory, nebude to pro něj dvakrát záživné téma, nicméně solidní děj, sysluplné dialogy a skvělé výkony jak Karlíka, tak tunelářské báby Rázlové, jsou skutečným balzámem na uši. A taky na oči a na cerebrální dysfunkce. Obzvláště, pokud se před tím masochisticky zbitchujete nějakým úplavičným análním výtěrem z komerčních žump, vesměs v podobě Alzheimerem napsaných a ukrutně třeskutých taškařic ze šimpanzího výběhu s bezpáteřními prostituty Langamejem, Prachařem, Hřebíčkovou nebo Kostkovou v hlavních rolích. Krásné tři strupy.

Natočit veskrze vymaštěný holofilm, a poté se od něj hned v úvodu distancovat nápissem „Názory postav v tomto filmu neodpovídají názorům tvůrců. Odmítáme drogy, násilí a šíření rasové nesnášenlivosti.“, mohou jen zcela bezpáteřní a bezcharakterní libtardí pamrdi! Takže u včel zase svědí prostředky, co, soudruzi? Čili, jestli do správně chápu, dostat se jako „velký filmovač“ na vskutku nezáviděníhodné výsluní Planety opic za jakoukoliv cenu, i proti vlastnímu přesvědčení, je jakože děsně kůl, ovšem je také nezbytné okamžitě se podrobit due diliní „konstruktivní sebekritice“ a nasrat si předem na hlavu, aby někdo z klubíku Pirátských potratů, PSjugend a bolševických kokotporátních investorů náhodou nedejsatan nenabyl dojmu, že nejste až takoví přitroublí šosáčtí pičusové, jak na sjezdech deklarujete, nýbrž odporní zhulení agresivní rasisté, že? Je to přesně něco, jako například natočit naprosto debilní až těžce mentálně subnormální kokotmédii, v níž se krátce mihne Hitler, načež radši demonstrativně prohlašovat, že jste nikdy ani trochu nechtěli vyhlazovat židy, ani jste nebyli v NSDAP a ten haknkrojc, co měl Áda na uniformě je totálně fuj. V tomto případě se však opravdu nemusíte bát, že roztajete, milé sněhové vločky! Jedná se totiž o nadstandardně úžasnou vizitku současné lobotomizované fekálfilmografie našich lůzrů a hnojů s prachařsprostým nejodpornějším nehereckým slizákem, nehasnoucí hvězdou TV Loppatov a Prímy Hnooj a miláčkem všech otylých proletářských domácností v hlavní roli, ve které se opravdu nevyskytují vůbec žádné třeskuté rasistické, násilné či drogopropagační tumory, od nichž byste měli alibisticky a hystericky dávat ruce pryč, byť si tím házíte hovna do větráků, ale jen ubohá neurovegetativní trapnost, „scénáristická“ retardace a bezradně klišovité ponižování bezcharakterních neherců a chudáka Kokotka. Naprosté dno žumpy Ústavu pro plošnou audiovizuální degradaci zbytkového intelektu a elementární kultury v Komerčních Oligofrenicích, způsobující rakovinu očí a vkusu. Naposledy jsem se tolik styděl, že jsem součástí národa, co produkuje takové IQcidní mrdky, snad ještě v dobách, kdy Kradli Dagmaru.

Žužu Žorž tentokrát odolal dozajista brutálním tlakům degresivních bolševiků na „historickou věrnost a korektnost“ a přeqapivě neosadil předválečnou univerzitní veslici osmi černými bukanýry a nějakou tou přesilnou muženou, liberálně jim dominující u kormidla. Já vím, je to hnus a čirá demagogie takto nechutně zkreslovat dějiny, nicméně i tak se jedná o velmi příjemný, hezky natočený a poměrně dobře zdramatizovaný standartní sportovní retrofilm. V něm se Žorž sice přičinlivě snažil vyžehlit to rasistické, misogynní a homofobní fiasko alespoň třicetisekundovým olympijským zakňučením Džesnýho Twouby, jenž hrdinně zběhl zpod bitche otrokáře a v barvách Spojených sráčů elegantně vyběhl i s Ádou, když tenkrát uběhal všechny ty Übermensche a krutě proškrtal říšské eugenické tabulky, aby se za odměnu mohl málem vrátit na bavlníkovou plantáž, ovšem v kontextu filmu to vyznělo spíše jako rasistický vtip na sjezdu BLM. Prostě zase jednou musím hrábnout po pevných čtyřkách!

Recept, jak z poctivého, vcelku hutného, originálního a zábavného osmdesátkového vývaru uklohnit vietnamskou prdelačku pro lobotomy: Vezmeme docela konzistentní původní děj, rozemeleme napadrť a z takto vzniklého pyré náhodně vycedíme zhruba čtvrtinu. Přidáme jako vždy vzorně prkenného, středně vysekaného Džejka, předem povařeného tak, aby se tvářil jakože sympaticky a namísto herectví celou dobu předváděl, jaxi ve fitku vyrýsoval břišáky. Dosaženou řídkou hmotu rozmixujeme s downími hovny, přisypeme bandu trpících negrů, aby to bylo na skus dostatečně progresivní, a zahustíme obskurní kreací těžce vypatlaného, totálně koženého a navýsost trapného poloopa MekŘehoře. Dochutíme opravdu jen špetkou přitroublého, choreograficky špatného bitkaření několika pašeráků melounů, dvě hodiny dusíme do hněda, ozdobíme scénáristickou bezradností a podáváme spolu s IQ stimulanty v psích miskách bez příboru již slintajícím skalním fanouškům Mentálně Malformovaných Agresorů. Dobrou chuť, kluci! Asi bych měl na tomto místě spíše vydat skřek „grhhhtrrrrrchchch“ a doprovodit jej posunky bušení do hrudi a ukazování si prstem do huby, aby to kluci dostatečně zfotosyntetizovali.

Někde v prdeli svatého Patrika si takhle žije v sedmdesátých letech minulého století děda Nýsn. Geront je to čiperný, pracovně pořád aktivní, ani starobní důchod ještě nepobírá a sociálku neždímá, neboť má stále stálé a perspektivní zaměstnání ve Venkovském družstvu nájemných vrahů při střediskové obci Horní Pičovice (Upper Cuntenbury) v hrabství Spořádaná Prdelná (Asstrim). Tudíž se občas se svou milovanou kozlicí po pradědovi vypraví na lov někomu nepohodlných rurálních Keltů, kterýmiž posléze ekologicky přihnojuje nějakou druidskou paseku. Ačkoliv není zcela zřejmé, jak vlastně sípavý, pajdavý a těžce klekající senil vlastně dostává své oběti z nějakého veřejného místa do kufru auta, je ve své práci úspěšný a předsedou družstva konstantně chválen. Pak ale náhodou narazí na Ira, tedy vlastně na IRA, pro Iry tehdy většinou nebylo v Irsku kam plivnout a v rámci plnění filmových rasových kvót měli ve vesnici pouze jednoho Iroafričana, samozřejmě taky Ira jako poleno, ten ale s největší pravděpodobností v IRA nebyl, protože by jej tam soudruzi zlynčovali dřív, než by řekl „Sinn Féin“. Každopádně je z toho asi exekučně, sysluplně i dialogově nejlepší film dědy Nýsna za posledních pár let, kdy se náš milý důchodce konečně vzdal akční gerontologie, už nedělá chvaty a soustředí se výhradně na záchvaty. Melancholie. Těch je sice ve filmu kapku příliš, jakož i tendenčního, kýčovitého a řádně klišovitého irského lkaní nad těžkým životem za doprovodu rozvrzaných molových houslí v kolovrátkovém rytmu céilí, až si jeden místy přeje, aby se objevil nějaký ten Leprechaun a poslal všechny ty plačtivé a ukřivděně se tvářící vidláky do piče, nicméně aspoň tam mají krásnou přírodu a to ve své podstatě tklivé rurální drama v moc pěkných kulisách docela záživně odsejpá.

Prasl Vránae, který se od své poslední expozice vyžral o další čtvrt metráku a zjevně už musí brát jen sedavé role, zachraňuje ze židle Krajinu špatných (herců) od performančního fiaska. Nicméně to honění slizkých a prkenných sekndhendových Homosworthů bandou jakýchsi fanatických koala lumpů je na bojišti hezky udělané, svižné a zábavné, ač v týlu, jenž naštěstí nepřevažuje, se odehrává obvyklý festival kýčovité oligofrenie, brodění vatou a dialogové bezradnosti. Poměrově však převažuje vcelku kulantní akcička, tudíž se při tom dají v pohodě rozškrábat tři solidní strupy. Prasle, vole, nežer už tolik a hni trochu prdelí, než budeš muset přejít výhradně na ležáky! Rydly Kvadruplegikátora, Funivý ročník ani Amerického patootyloně určitě neplánuje.

Kdyby to tak mělo režiséra, scénáristu a dramaturga aneb Dokundmentaristky by se měly držet svého kopyta. Vždyť jaký může být lepší námět na audiovizuální ukojení zdejších nejširších lopatích bulvárních mas, než životem psaný skutečný příběh z našich lůzrů a hnojů, obsahující sport, porno a smrt! A co z toho vzniklo? Inu, takový poměrně suchý až nezáživný časosběrný dokument o mrdavé skokance s glioblastomem, specialistce na anál, která se bezradně, sterilně až nudně promenáduje etapami svého života, přičemž konstantně jen tak tupě čumí jako retardovaná sova na prcající netopýry. I když zrovna tohle může být vcelku autentické, protože jak známo, pornoherečky vesměs nebývají nejostřejší tužky v penále a po nocích rozhodně nerozbíjejí atom. Každopádně je to film bez filmu, porno pro narkoleptiky a „dramaturg“ patrně trpí bradypsychismem. Nicméně na debut to zase až tak úplný průser není, na tu kundí sqadru v pozadí to kupodivu nijak výrazně nepičismí ani nefeminizuje a má to stokrát vyšší kulturní hodnotu než libovolná pásová Prachařolangmajerovina pro lobotomy, tudíž dvě suché rudé bradavky a kiš kiš tomu prozíravci, co na to dal prachy.

Po vzoru Bolševize začal už i zlodějský kokotporát, bez skrupulí prodávající židopředražené i-plečky snobským kokotům a instadementům, za každou cenu plnit obsah hovny a pícninami pro hovada. Na což teď zjevně vysolil tak brutální ranec, že mu mamonářsky neodolal ani až dosud naprosto svěží, originální a veskrze potěšující Matouš, naprudko se zaprodal, spláchl své dosavadní sqělé renomé do hajzlu a namísto nějakého svého inventivního scénáře se uvolil zaudiovizualizovat pro červivé jablečňáky, slaboduché smíšky a otylé chovatelky koček za zenitem veskrze nudný, hloupý, plagiátorský a řádně klišovitý popsaný hajzlpapír nějakého druhořadého neumětela, jenž patrně, když zrovna prstem namočeným v nutelle a s přikousnutým jazykem nenaplňuje své „scénáristické“ ambice, permanentně rozkuřuje nějakého hrabivého pohrobka Štefana Práceho. Jinak si tu oligofrenní hrůzu prostě nedovedu vysvětlit. Až podezřívám Matouše, jestli náhodou nezačal prcat Madonu, protože se s ním náhle kariérně děje přesně to, co tenkrát s Gejem Ryčím, a tento jeho počin nápadně připomíná ultražinantní pičočalamádu Muž ze Strýce se stejně prkenným a homonakadeřeným Jindrou Clavinem, jemuž tentokrát místo korektně a spravedlivě kancelačně zkulturněného fuj fuj lidožrouta Arnýho Kladiva neméně děsivě kunduje krajně nesympatická neherecká protekční prasnice Brysa, která se od posledního Juráče konečně vyžrala až na porážkovou váhu. No nejedna masitá tvář veskrze vkusné kompulzivní hospodyňky se základním vzděláním si u toho dozajista slastně zachrochtá při žehlení. Matouši, okamžitě ho z té rozkládající se botoxmrtvoly vytáhni a vrať se!!!

Poměrně hezky udělaná, avšak naprosto plytká až slaboduchá manipulativní přiblblost bez invence a rádoby Šmakova srací houšť, kterou Bolševize patrně cvakla pouze proto, aby „nade vši pochybnost“ diverzitně „prokázala“, že i mýty a pohádky tu přeci odjakživa vznikaly jen díky negrům a feministkám. Ke korektní dokonalosti už chyběl jen nějaký ten řádně přihřátý princ a ostrakizovaný transdrak. Nesympatická Milka Robert Hnědá, která už dávno vyrostla ze svého pedofilního šarmu do naprostého nehereckého polena, tu jen planě předvádí ochotnickou kafilérii a nové botoxové rtíky, tudíž si plně na své přijdou maximálně tak instapičusové a reprezentanti v hodu rozštěpem.