verbal

Taxem se teda vloupal do Vatikánských archivů, abych mohl zhlédnout ten údajně tolik kokotroverzní film studia KAnon Bros o naprosto děsivém píchání dětí, u něhož prý všichni neonacisté a dezoláti slastně hajlují a probuzněnci s demokrady antikonspiračně úpí a hážou po něm demagogická libtardí hovna. A povím vám, že asi zase zapracoval nějaký ten genitální bulvární marketing asociálních sítí! Já tedy viděl zasraně vyvoněnou a mentálně atrofované emoce blahoslavených dojivou latinskou telenovelu, nudnou jako osmiletá panna, hloupější než Esmeralda, akční jako bingo ve starobinci, explicitní asi jako koš s koťátky a napínavou jako vytahaná džambo tanga brutálně otylé kompulzivní hospodyňky za zenitem. Telenovelu, nápadně připomínající takové ty křesťanské agitky poháněné Bohem, Samem Wortingtonem a Klubíkem partyzánských holyúdských kudlanek o tom, jak fuj fuj latinští Američané včele s hlavní naháněčkou, obludnou transmiss Cartagena, unášejí ty nejlozkokošnější a nejvoňavouštější dětišky výhradně z harmonických a dokonale spořádaných latinskoamerických rodin, aby měli odporně vyžraní a veskrze úchylní nelatinští Američané co prcat a aby jako vždy děsivě prkenný agent Ježíš mohl vytáhnout na přitroublou kruciátu, nastražit a sklapnout jakože děsně prefíkanou past na Epštajnově ostrově, načež hrdě odkráčet se sveřepým výrazem zaníceného trojklanného nervu k zapadajícímu UNICEFu, ověšen děkovně plačící Miss Pedofil Columbia 2022 a jejím loztomiloškým blatšíškem, hlavní to tváří nejnovějšího celosvětového katalogu Pederast dreams. Úděsná sračka, ovšem nasraně druhé obchodně docela kulantní kámen mudrců, který fámováním zjevně proměnil hovno ve zlatou cihlu. Takže to moc nepodporujte, až to prosákne, a jestli chcete vidět nějaký ten opravdový film o sugestivním prcání dětí, který je neretardovaný, nerakovinotvorný a takovým tím děsivým způsobem i zábavný, pak Zahrádky noci nebo Trafikování!

Jak známo, Štefan už pár let mele impotentní hovna bez invence, vykrádá sám sebe a de fuckto jen senilně parazituje na svém vlastním jménu. Neva, každý se jednou vypíše, a když člověku sem tam dojde hajzlpapír, každá povídka dobrá. Co ale va, je to, že se ta hovna zjevnou parazitací na jeho jméně furt někdo urputně snaží audiovizualizovat. A jak známo, hardiskem, fleškou nebo dévedéčkem si úspěšně prdel vytřít nelze, tudíž nezbývá, než se zase sto minut v křečích zvídavě ponudit v očekávání alespoň nějaké té svěží pointy bývalého mistra, načež táhlým, bublavým prdem vyjádřit opětovnou hrubou nespokojenost s tou plytkou demencí za každou cenu. A to je docela škoda. Děda Clonazem i mladej Bohuslyš jsou schopní a sympatičtí herci a líbilo se mi i to milé podprahové sdělení, že je i-phone zkurvená předražená plečka pro vypatlané snobské i-mrtvoly, kompatibilní leda tak s i-raqí, pročež se s ním z normální krásné, plně funkční a trvanlivé raqe za nežidáckou cenu, která přirozeně nemá žádný vyjebaný thunderbolt, ale jen plně standardizované a účelově nehrabivé USB-C, dovoláte leda tak Prácemu do i-pekla.

Včera večer u sila komplet jsem se zhnusila, tramtarará, tramtarará, mám to za sebou… Soudruhům z manipulativního prodeje brutálně předražených pleček snobským kokotům se zdařila vskutku unikátní věc. Sebrali totiž snad nejpřitroublejší a nejomletější postapo klišé s výživností maximálně na sto padesát minut repetitivní nudy a nahovnili jej unylou vatou na plných deset hodin hrací doby, čímž uplácali nejnudnější seroš všech dob, proti němuž jsou i takové excelentní uspávačky hadů jako Neznáme věci či jednička a trojka Opravdového detektiva kurevsky odsejpajícími a ultrazábavnými sqosty pro nezbedné narkoleptiky. Seroš natolik hypnotický, že jsem po pětadvaceti minutách každého dílu bez výjimky nynal jako eplem praštěný, a druhý den to musel dojíždět, vděčen všem bohům plíživých nekróz za tlačítko FFW, abych mohl adekvátně ohovnotit a dočkal se toho tolik překvapivého a strhujícího závěru. Ano, tušíte správně, ten unylý festival čarokrásné nudy, jehož jediný jakž takž snesitelný díl pojednával o hodinovém měnění lopatky v generátoru, samosebou uzavřeli ke všemu tomu pomalému točení se kolem ničeho a neumětelskému napínání nenapnutelného ještě i otevřeným konečníkem v podobě snad nejpřitroublejšího a nejomletějšího postapo klišé a hrozně rádoby myslomrdu, jenž tomu navíc propůjčil děsivý „potenciál“ Ztracených. To znamená, že bradypsychický scénárista a nekrotizující dramaturg teď budou chodit kolem horké, řídké sračky tak minimálně dalších pět sezón, až opět kompletně zapomenou, do čeho to vlastně chtěli vyústit, tudíž to zase vyústí do hajzlu. No, já už u toho nebudu, abych náhodou neobrostl mechem, a to i navzdory tomu, že je paní Fergasnová docela qalitní náhon na pravačku.

Demagogická pohádka na hraně nesnesitelného fekálu o tom, jak veskrze odpudivá a totálně iritující jeblá pizda vyčmuchala pod parkovištěm sociálky kostru bezskrupulózního uzurpátorského zmrda, sláva to byla převeliká a všichni poddaní Její tasemnice ukrutně se radovali, neboť se konečně dozvěděli, kam mu mohou chodit srát na hrob … Opravdu ty Velkobrity nechápu. Dodnes si dobrovolně pěstovat a udržovat v bavlnce bandu zdegenerovaných parazitů, kteří je 2000 let de fuckto mafiánsky sdírali z kůže a tyli na jejich úkor, a ještě na to být hrdí, to musí být jednoznačně nějaká masochistická úchylka. Historické anály navíc nade vši pochybnost prokázaly, Třesoštěpova zakázková demagogie na objednávku Tudorovců, nebo ne, že konkrétně tenhle mazlík byl excelentní zkurvysyn a jasný uchvatitel, co si u Boswothu zasloužil nasekat do karbošů jako málokdo, ostatně némlich jako i jeho předchůdný vychcaný bratr Éda Čtyřka, ještě horší to zmrd. Ale našli přeci jeho hrobeček, tak spousta tlučhubů musí okamžitě kariéristicky revidovat, čili to byl vlastně fajn kluk a lidumil, šup s ním do katedrály, God save the queer a jedem o něm oslavné filmíky se sekdhendovým Midltnem a peklotyčně odpornou bábou. Oslavné filmíky na úrovni těch nejoslizlejších telenovel, způsobující svědivou kopřivku, pásové opary a zanícené opruzeniny pod všemi laloky.

Krpatému dědovi Tomášovi už to požírání placent scientologických potratů a srkání smutýs z jejich kmenových buněk evidentně přestalo zabírat, a jakmile zapomenou na chvíli zapnout kamerové filtry a on nemá při venkovních scénách na držce tunu mejkapu, vypadá jako oteklý, roztékající se botoxoid. Vyhlížel by daleko lépe a skoro i mužně, kdyby si nechal rozorat držku vráskami a přiznal šediny, protože tenhle dobarvovaný, přebalzamovaný, prkenně bezmimický Ken za zenitem s porcelánovým chrupem už je místy až strašidelný, a v případné dvojce Mumie by se s takovým vizuálem parádně vyjímal na opačném konci spektra jako náhle oživlá náplň zatuchlých pyramidových sarkofágů. Jinak je tento boj s umělou demencí sice tak trochu Myšn Inpussyblb, v němž prefíkaná CIA v obavách před digitální penetrací najme tisíc strojopisců, kteří začnou panicky datlovat počítačové archivy do analogů, místo aby je prostě hodili do oflajnu a tupě vytiskli. Nicméně zdaleka ne tak sterilní a přitroublý Eintopf jako předchozí Výpadek, mile progresivně nepřenegrovaný, nepřebuzněný či nepřetranzistorovaný (Dicki, drahý Paramounte!), a hlavně neustále zábavný a naprosto spektakulárně natočený se třemi prdelemi parádních originálních akčních vyfikundací, mezi nimiž kraluje dominový vlak. Prostě taková velmi důstojná a adeqátní náhrada Bondáže, která neslavně skončila jako potrava pro moderní, kvocientně strádající světoobčany v kýčovitě patetické křeči afroamerických kmenových válek a přitrouble oslizlé homoromantiky. Náhrada Bondáže, které by ovšem také slušel nějaký sympatičtější, charismatičtější, a zejména hrající děda v hlavní roli.

Maďarská velryba zase na chvíli vyvrhla svého ojedinělého kreativce, ten po výborné Amnestii prokázal, že mu jde, na co sáhne, a nonšalantně vydefinoval zcela nový žánr, který se do terminologických análů moderní filmové teorie tímto zapisuje jako „bláznivá tragédie“. Veskrze originální černotumornou taškařici z prostředí devadesátkových hornouherských morgošů, socek a pravicových kriminálních struktur spolu s Dušičkou udrželi naprosto elegantně na míle daleko od fekálních trapáren, přičemž celou hrací dobu de fuckto jen brutálně lechtali tíživou lidskou tíseň, až se smála na celé kolo. Načež ani nevadilo to progresivně utopistické Együttélés, že dokonale vystřiženému mámtovpičistickému vozíčkáři je solidárně ochoten koupit walkmana akorát tak dobrotivý ghettový cigoš v šik uniformě SS. Doufám, že to kriminálník Godla dostal hotově a bez papírů, protože si svým přirozeným a až odzbrojujícím výkonem bezesporu zasloužil ulít každou vydělanou korunu před exekutorem! Prostě něco, o čem si můžeme v našich lůzrech a hnojích, sériově produkujících výhradně žinantní Langmajeroviny pro slaboduché smíšky a retardované hospodyňky, nechat akorát tak zdát. Paráda, kluci! P.S.: Postelová scéna krajně vyteplených neoprogresivců je naprostá dokonalost!

Když se naprosto sladký marocký recitátor, jak jinak než Belgičan jako poleno, rozhodne rapovat za ISIS, vznikne spousta chytlavých, něžných, lidských a vesměs srdcervoucích hitů s filosofickým přesahem, jako například Ceinture moi avec une bombe, Lapider ta femme nebo dlouholetá jednička hitparády Aldžazíra - Détruire tous les infidèles. A podle těchto údajně skutečných událostí se kozí bratři – Adil a Billal, jak jinak než Belgičané jako poleno, rozhodli, jak jinak než s belgickými herci jako poleno (myslím, že rymejk „Flanderského lva“ by měl dneska už dost problémů s autentickým kástingem), uplácat údajně originální výpravu do nejhřejivějšího státu světa, kterou bych zcela neoriginálně pracovně nazval Požáry v Chalifátu. Nedosahuje sice strhujících či CTK (Co to kurva…?) kvalit ani jednoho z nich a dost nepokrytě na nich parazituje, ovšem i tak se jedná vcelku působivou a nesmírně romantickou výpravu do nejžhavějšího nitra nejmírumilovnějšího světového náboženství, které nám, zejména díky nesobeckým a otevřeným srdcím Belgičanů, Francouzů, Švédů, Kocába, Kohouta a Džamily, alhamdulillah již tak krásně zakořenilo i v Evropské Utopii. Vždyť přeci úplně každý se středověkou mentalitou, kdo v 21. století pětkrát denně mlátí hlavou o zem na modlitebním koberečku, je zcela jasným hladce asimilovatelným světoobčanem, apriori pacifistickým a filantropickým, kulturní a vzdělanou bytostí s přínosem pro kteroukoliv civilizovanou zemi, navíc bezesporu naprosto imunní proti jakékoliv demagogické manipulaci libovolnými bludy. Tak jen houšť, soudruzi, vždyť Paříž, Brusel nebo Stockholm už dávno potřebovali urbanisticky zmodernizovat tím tolik progresivním vypalováním a zkurvený kapitalismus zničit revolučním rabováním zotročujících a kolonizátorských kokotporátních značek ani trochu parazitickými „kulturami“. Jen bych spal kapku klidněji, kdyby nejdřív někdo vyfuckoval výše zmíněné chalífáty a ty sluníčkové miláčky ze Schengenu. K filmu vřele doporučuji mísu slaniny a výtisk Koránu na jemném třívrstvém papíru, až vás ta svačinka řádně promastí a začne projímat.

Tak nám Indián Jonáš naposled a z posledních sil zapráskal bitchem, přičemž se jedná o pompézně natočenou, vcelku zábavnou a poměrně vkusně vyseknutou poklonu originálu, ač v podobě řádně exhumačního gerontoporna. Vkusně vyseknutou poklonu, která v prvních třech čtvrtinách zasloužila hustě prostříhat, protože nekonečné a k prdeli hostilní infantilní honičky pošly na otravnost někdy koncem osmdesátek, a v poslední třetině velkoryse nadstavit, protože se vsadím, že se najde jen málo čumilů, co by toužebně nechtěli vidět, jak Indián spolu s Archimédem dávají spektakulárně na piču Římanům u Syrakus. Vkusně vyseknutou poklonu, u níž mnou při každé scéně přestárlé Fordky i Rysa Gimlise zmítal neochvějný pocit, že v nich každou chvíli něco osteoporoticky křupne, kornativně hrkne nebo se vynoří Rákosniček, načež je budou muset pracně doglumovávat. Čas holt nezastavíš, a klobouk dolů, že to ti dědci docela udýchali! Vkusně vyseknutou poklonu, k níž mám jen dvě drobné a jednu gigantickou výtku. Rozhodně není pravda, že počítačová animace humanoidů už vypadá přirozeně, a začátek s omlazeným Jonášem a Mikimausem dost trapně připomínal omalovánkové intro k nějaké zasrané hře. Raději je měli brát zezadu, nahradit podobnými mladými herci nebo vymyslet nějakou jinou nedegradující technickou či scénáristickou vyfikundaci. Obvyklé sympatické a herecky zdatné dítě tentokrát vytěsnil nějaký krajně odpudivý a veskrze prkenný cigoš, silně připomínající juvenilního Mateja Landla. Ano, to je ten malý krpatý zoofil s brežněvovským obočím a homoknírkem, co se tenkrát snažil vyprcat Majku z Gurunu. No a když už jsme u těch sympatií, absolutně nechápu přítomnost pydlooké a křivohubé paní Stěnářové - Mostní v hlavní ženské roli ve filmu takovéto úrovně. Že je to hrozná tlama, na kterou se vám dvě a půl hodiny fuckt nechce moc dívat, to by samozřejmě ani tak nevadilo, ale když ona k tomu všemu neštěstí ještě naprosto brutálně nehraje! A to tak, že velmi! Čili jednu rudou hvězdu dolů za tu obskurní kafilérii, ovšem jinak je to veskrze důstojné rozloučení s legendou, jež rozhodně není takovým zabijákem frančízy jako třetí a čtvrtý nucený počin senilnějícího Štefana, na které je lepší zapomenout, a řadím ji hned za totálně sqělou dvojku a dnes již klasickou a na svou dobu průkopnickou jedničku. P.S.: Pan Hlad má naprostou pravdu, geniální Willamsova kvinta je chytlavější než kapavka, a já si to slavné "nánananááá ná nana" pohvizdoval ještě druhý den ráno na hajzlu.

Tentokrát Žérárovi upadl Afganistán, kde ho dostali chuť honit snad úplně všichni. Od zfanatizovaných hadrových hlav přes pandžábské čmoudy až po hyenistické afroštěrbiny. A nebyl by to Žérár, aby si to honění pořádně mačisticky neužil, a tak se opět nonšalantně prošišlal několika nehostinnými provinciemi kozojebů až k předlouhému a řádně srdcervoucímu zamyšlení se nad kulturními diferencemi rodinných hovnot. Takhle to asi zní jako solidní akční porno s poselstvím, ovšem opak je pravdou, a jedná se spíše o takovou dost přeplácanou, prokecanou, místy nudnou a v detailech mongoloidní špionařinu, která se marně urputně snažila céčkově se progejovat k Ryčímu. Ovšem pořád lepší a méně rakovinotvorné i dementizující než libovolné audiovizuální leporelo od Mrvelu.

Unylá až nudná sekndhendová rurální hra na rádoby Formana se zjevným sluníčkářským poselstvím v podobě jakože děsně břitké satiry. A sice, že každý, kdo není vypatlaný a zaprděný vidlácký dezolát, musí přeci s otevřenou náručí po bolševicku vítat všechny ty zislamizované migranty a celým srdcem milovat cigoše padni komu padni, protože když je maximálně jedno procento jednorožců z nich relativně civilizované, nemůžeme je přeci jednopytlovat! Tak s tímhle jdi do prdele nebo na sjezd Pirátů, Kolománe. Moc ti přeji, aby ti někdo stádo jedněch nebo druhých miláčků nakvartýroval do baráku a tys mohl své patoideologické postoje pouťového filosofa z árijské čtvrti prozkoumat v praxi. Herci ovšem výborní a exekuce velmi slušná, tudíž povyšuji fádně utopistický a manipulativní neomarxistický odpad na jeden zářivě rudý puchýř.