ClintEastwood

Tímto filmem si Clint Eastwood splnil svůj sen, stal se konečně i režisérem. „Myslel jsem, že to zvládnu natočit. Vybral jsem si skromný film, jen s několika herci a tak v tom nebyl z hlediska produkce žádný větší problém.“

Několik let po dokončení filmu o něm Clint Eastwood prohlásil: „Nebyl jsem si tehdy jistý, jestli je na něco takového obecenstvo připraveno nebo jestli takový příběh vůbec chce. Věděl jsem však, že já takový film chci!“

Clint Eastwood nevzpomínal na natáčení filmu i jeho výsledný dojem zrovna pozitivně: „Tohle měl být jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. Měl ten nejlepší scénář, dobré obsazení, důmyslné protiválečné poselství. Ale z nějakého důvodu to všechno přišlo vniveč a vzešel z toho film o partě amerických flákačů za druhé světové války.“

Jedním z fanoušků tohoto snímku je mj. Quentin Tarantino, který ho vlastními slovy popsal jako „typ filmu, kde se skupina chlápků vydává na společnou misi.“

Podle Eastwooda režisér Don Siegel během natáčení neustále vtipkoval. Dokonce Clintovi říkal: „Pokud ten plán vyjde a film bude úspěšný, všechnu chválu shrábnu já. Ale jestli to fungovat nebude, byl to tvůj nápad.“ Eastwood a Siegel byli dlouholetí přátelé.

Snímek byl ovlivněn politickými protesty a násilnostmi odehrávajícími se v Americe v roce 1968, tedy v době, kdy přišel do kin. Nad násilím ve filmu se pozastavil i tehdejší prezident USA – Lyndon B. Johnson.

„Tento film pojednával o trestu smrti a bezpráví. Cítil jsem, že nastal ten správný čas – a to, i když se jednalo o menší snímek – v tomto ohledu sám sebe překonat,“ ohlédl se s odstupem času za tímto westernem sám Eastwood.

I když byl film v USA z počátku poměrně neúspěšný a vzbuzoval pochybnosti (stejně jako Pro hrst dolarů, 1964), Clint Eastwood si uvědomoval, že tento snímek bude díky své odlišnosti znamenat revoluci ve westernovém žánru.

Clint Eastwood popsal svou roli „Muže beze jména“ těmito slovy: „Moje postava byla přesně tím typem antihrdiny, který dělá to, po čem všichni ve skrytu duše touží... takový Bogart v sedle, který se nebojí být sám sebou, ať už v dobrém či ve špatném.“

Clint Eastwood o filmu kdysi řekl: „Fakticky je to příběh o dvou postavách, z nichž hlavní je ta ženská a jsem si poměrně jistý, že Shirley MacLaine si toho také všimla. Je to taková Africká královna na Divokém západě.“

Film, který byl kasovním propadákem, měl na tehdejší dobu rozpočet astronomických 20 milionů amerických dolarů. „Byl to průšvih, ale nemusel to být tak drahý průšvih,“ řekl k finančnímu neúspěchu snímku Eastwood.

„S Richardem Burtonem jsme za dvě hodiny zabili tolik nacistů, že jsem se až divil, proč válka trvala tak dlouho,“ poznamenal k filmu s typickou nadsázkou sám Clint Eastwood.

Clint Eastwood (Joe) měl během natáčení problémy s italskými producenty filmu, kteří ho považovali za špatného herce a nelíbil se jim způsob jeho minimalistického projevu. „Abych dosáhl toho správného účinku, snažil jsem se působit lhostejně a proto si mysleli, že nehraji. Ale Leone věděl, čeho chci dosáhnout,“ řekl k tomu Eastwood.

Jack Cassidy si zahrál Columbova soupeře hned třikrát. Poprvé to bylo v epizodě Vražda podle knihy (1971), podruhé v roce 1973 v epizodě Vydat nebo zemřít a napotřetí právě zde, v epizodě Kouzelné alibi (1976). Bohužel to bylo jeho poslední představení v seriálu, neboť ještě téhož roku tento herec zemřel.

V úvodu filmu, při záchranné misi, si můžeme všimnout, že obrněné vozidlo, kterým si Postradatelní razí cestu městem, má na beranidle nápis „knock knock“, tedy „ťuk ťuk“. Tuto hlášku použil Arnold Schwarzenegger (Trench) ve filmu Predátor (1987) těsně předtím, než vykopl dveře u jedné chýše v táboře povstalců.

William Shatner je po Leonardu Nimoyovi (epizoda Zločinný steh – 1973) již druhým Columbovým soupeřem ze slavného seriálu Star Trek (od r. 1966).

Přesto, že film není přesnou životopisnou rekonstrukcí, je inspirován pašerákem Leonardem Sharpem (1924–2016), který ve velmi pozdním věku pracoval pro drogový kartel.

Natáčení probíhalo v Atlantě a okolí (stát Georgia).

Poprvé od snímku Krvavá stopa (2002), se na Eastwoodově filmu nepodílí jeho dvorní kameraman a dlouholetý kolega Tom Stern.

Když je Hooper (Richard Dreyfuss) v kleci, je si možné všimnout, že má na levém prsteníčku velký prsten. Když z harpuny sundá korkový špunt, následuje záběr, kde žádný prsten nemá.