monolog

Tomuhle filmu já říkám absolutní vítěz Arnold Classic (pro neznalé se takto jmenuje i jedna kulturistická soutěž). Každopádně, film si nijak neláme hlavu s reálností scén, skok z letícího letadla bych nezkoušel, ani kdyby mi John Matrix stál za zády a spoustu dalších podobných akcí taky ne. Jenže to je v tomto případě jedno. Nešlo tu o nic víc, než udělat megaakční řežbu, kde Arnie omráčí každého svým charismatem a případně i pěstí. A to se jim povedlo a co víc, není to akční řežba bez kouska humoru. Některý hlášky se u nás staly klasikou (a to podle stáří dabingu třeba - Kde je Sully? - Uletěl. - Cos udělal se Sullym? - Pustil jsem ho.) Každej ten dabing donesl do filmu svý a ani jednou špatně. Tenhle film jsem žral už jako dítě a vlastně ho žeru i dneska. Je to čistá humorná akční zábava, tak jak správně má být. Pravda sice je, že když jsem teď starší, některé ty scény mi přišly trošku přehnané (hlavně ta čistka na ostrově), ale to mi nikdy jako dítěti nevadilo a vlastně mi to nevadí dosud, protože Arnie je příliš sympatický a charismatický herec a tak strhává veškerou pozornost na sebe. Nejen z nostalgie, ale i pro skvělou zábavu, dávám plný počet.

Slabší příběh z Janekovské série. Standardně dobrý výkon Richarda Crenny i ostatních ze zažitého týmu mi kazil opravdu hloupý scénář. Viděl jsem skoro všechny díly série a musím říct, že tenhle je jeden z nejslabších. Příliš mnoho kriminálkových klišé od donášejícího mladýho poldy, mrtvé mladé prostitutky, psychických problémů vyplývajících z policejní práce, přes milenku zamlčující informace až po zabitého kolegu. Příběh by nemusel být nejhorší, jenže je hloupě nepropracovaný, dialogy vlastně o ničem a i když herci dělali, co se dalo, tak to zachránit nemohli. Nejhloupější je asi finální pronásledování vraha, který celý předchozí film dělal, co mohl, aby od sebe jakékoliv podezření odvrátil a nakonec začne volavku pronásledovat po sportovním stadionu s pistolí v ruce a střílet na všechny strany, i když žádný důkazy nemají. Příliš překombinovaná zápletka taky nepřidává. Případy detektiva Janeka jsou dobrá série, jenže toto není dobrý film a i když není úplně na odpis, neboli to není úplně ta nejhorší sorta odpadu, moc jí od něj nechybí.

Jedna z dobrých, ale u nás zapomenutých disneyovek, která sice nedosahuje kvalit ani legendárnosti Lady a Trampa nebo Sněhurky a Dumba, no přesto má co nabídnout. A nejsou to jen krásné písničky (snad něco mezi žánry blues, pop, disco a swing) nebo pěkné malůvky, co se mi tu líbí. I vlastně adaptace Dumasova románu je citlivě napsána a humorně převedena do zvířecí říše. Příběh je známý, bez duševně hlubších momentů či nějakého patetismu. Pro děti je to bezvadná pohádka a i když konec trošku ztrácí, pořád se to k některým novým animovaným výtvorům nedá vůbec přirovnat. Kresby jsou hezký, ale co opravdu stojí za to, to je těch několik krajinek. Herci se v dabování svých postav opravdu vyžívají (viděl jsem pouze originál) a nejvíc asi Peter Ustinov jako olysalý lev princ Jan a Terry-Thomas jako jeho poskok had Hiss. Ten Ustinovův občas skřípavý, někdy trošku disharmonický a dost často vřeštivý hlas se na slabošskýho fanfaróna trpícího velikášstvím a touhou po penězích hodí výtečně. Taky nejde odhlídnout od pořádné dávky humoru, kterou tvůrci svým postavičkám vtiskli a mnoha vtipným situacím. Robin Hood je disneyovka v tom nejlepším slova smyslu.

Kdo by si nezamiloval naivku Judy? Komu by nebylo líto chudinky Judy? Kdo by se nechtěl podívat, jak se submisivní panenka Judy změní v silnou, dominantní osobnost, která si hned tak do něčeho kecat nenechá? První část, kde se přesně toto děje se mi vždycky hodně líbila. Mám prostě rád filmy o nickách, který se dokáží postavit na vlastní nohy a ukázat lidem kolem sebe, že za něco stojí, i když to tak třeba nevypadalo. Jenže potom se z Judy stane zamilovaná snoubenka a už to je o něčem jiným. Armand Assante si sice toho svýho promiskuitního floutka střihl skvěle, jenže v té druhé půlce už mi prostě něco chybí. Až příliš se to zvrtává do standardní romantické komedie s hořkým probuzením na konci. Ovšem některé vtípky jsou opravdu dokonalé (v posteli po orgasmu - Tak tohle jsem tolik let předstírala? - Bylo to poprvé? - Ano. A taky podruhé.) Zieff sice romantický komedie umí, ale málokdy udrží svou vysokou laťku ze začátku po celou stopáž. I tak se ale dá na trošku jinou vojandu než GI Jane směle podívat.

Krásná africká příroda a často různé kousky biotopů, které bychom jinak neměli možnost vidět pro mě tenhle film nedokáží zachránit. Herecky to je standardní, Noiret svýho od společnosti oddělenýho podivína už taky jindy zahrál líp a ve spojení s nepříliš zábavným a nebo akčním dějem mě to dost nudilo. Dějově mi trochu připomněl druhý díl Bohové musí být šílení, jen nebyl tak zábavný, a už vůbec ztřeštěný. Komedii se tu prostě snažili vytvořit hlavně rozporem mezi exmanžely. Tenhle film neurazí, je to kvalitně odvedená práce, jenže to je všechno. Před těmi pětadvaceti lety mohl být opravdovým hitem, jenže dnes v záplavě toho všudypřítomného vulgárnějšího, estrádního či situačního humoru neobstojí. A ani tak dobrodružný Afričan není, protože aspoň pro mě, Noiret žádným akčním hrdinou nikdy nebyl. Vlastně se ani nedivím, že tuhle roli Belmondo položil, protože v té době si vybíral ještě opravdu dobrý projekty. Možná, kdybych Afričana viděl dávno, takže by se postupem času ve mně mohl k němu vyvinout citový nostalgický vztah, jenže bohužel nevyvinul.

Je málo filmů, kde by nebylo jediný hluchý místo a To je ale bláznivej svět mezi ně rozhodně patří. Tolik uřvaných, ubrebtaných, ukecaných, uvřískaných a ukřičených lidí v jednom chumlu, to se hned tak nevidí. Jak název napovídá, je to bláznivej film a zasloužil by si hodně prostříhat. To co u nás obvykle v tv běželo je ta dvouapůlhodinová verze, a i ta je aspoň o hodinu delší, než je únosné. Není to vůbec špatný film, Stanley je fachman a svý řemeslo dokonale ovládá, jenže je opravdu nechutně dlouhý. Některý scény jsou neuvěřitelně trapný nebo zdlouhavý. Něco je ale zase naprosto nenapodobitelný, viz třeba Ethel Mermanová jako neskutečně ukecaná harpyjí tchyně, kterou by nechtěl asi žádnej chlap ani za manželku. A osobně se mi nejvíc líbil Terry-Thomas jako J. Algernon Hawthorne, anglický plukovník, tedy vlastně jenom poručík, co sbírá kaktusy, a jeho stesky a postřehy na Ameriku a její obyvatelstvo jako tlupu kastrátů ovládaných svýma paničkama a tchýněma. Finále je už hodně nadnesený a i když poslední hodinka je opravdu zábavná a povedená taškařice, první hodinu a půl jsem přemýšlel, jestli nepřepnout. No a úplný závěr, kdy ironie osudu opět zaúřaduje je očekávaný a vlastně ani nijak moc humorný, tedy kromě té předvídatelné, ale o nic méně zábavné banánové šlupky.

Na VanDammea to není vůbec špatnej film. Jen mi strašně vadil ten chaotickej a hektickej střih, kdy jsem se v dění na obrazovce dost ztrácel a kterej měl zakrýt, že akce se vlastně skoro nekoná a že všechny nechutný scény jsou spíš jen tušený. Ovšem co oceňuju je, že se tentokrát Svaly z Bruselu rozhodly nechat to svý broadwayský kopání doma v šuplíku, zapojily trochu toho lety nastřádanýho herectví a tak se z toho nestal jen další hloupej akčňák. Pravda, příběh by to chtělo trochu víc propracovat, ale nelze mít všechno. J-C je jedním z herců, na kterých jsem vyrůstal a to doslova a tak jsem ochotnej jim trochu víc než jiní odpustit. Stejně jako nedokážu Slyovi vynadat do zkrachovalců nebo Seagalovi do tlusťochů, tak ani nedokážu tuhle železnou zadnici poslat do starýho železa.

Jedině postava Vladimíra Menšíka povznáší tenhle příběh o nepříliš šťastném osudu několika lidí. Asi jsem příliš velkej cynik, abych dokázal ocenit film o první lásce a to ještě takhle poetické a nešťastné první lásce. Vlastně mě jen zajímalo, co se z toho vyvrbí a tak jsem to dokoukal. Dva staříci-voyeuři na vyhlídce mě rozesmívali a naivní hloupost hlavního hrdiny mi přišla opravdu neuvěřitelná. Herecky je to, jako vlastně skoro všechny trochu kvalitněji obsazené filmy tehdejší doby, vysoce nadprůměrné. A i příběh vlastně byl docela propracovaný. Jen téma a konec, ze kterýho si měl asi každý vybrat to svý, nejsou podle mého vkusu. Každopádně je to ale zábavný snímek, který nás realisticky zavede do konce první republiky, jak ji zažíval jeden mladý kluk.

Standardní lupičské řemeslo, které nedokáže pozvednout ani neustále vystrčený zadeček Catherine Zeta. Ne že by to k tomu stačilo, ale snaha se cení. Průměrná akce, průměrní herci, nepříliš zajímavé loupeže a co víc, zdlouhavé. Filmová loupež musí mít grácii, nonšalantnost a charisma, musí být obrovská, svým provedením nepřekonatelná, scénáristicky propracovaná a obsazením nedostižná. Inu, obsazení by bylo, jenže to je tak všechno. Filmy o loupežích jsou především o přípravě a provedení oné loupeže a i to by tu bylo. Jenže to je všechno jaksi nedomrlý. Nic vás neposadí na zadek, tedy kromě lapsů typu příprava vloupání během dvou dnů nebo jistého prasklého ocelového lana, které samo o sobě muselo vážit přinejmenším desetkrát tolik, co zátěž navíc. Svým způsobem tenhle film nemá co nabídnout, protože na první pohled neproveditelná loupež tu už byla provedena dřív, líp a mockrát.

Nenechte se zmýlit označením komedie, tenhle film totiž nemá ani nějaký pořádný příběh, a drama to není už tuplem. Příhody, které na opušťáku zažívají jsou sice ze života, ale humorné nejsou. Mohly by být a s trochou snahy snad i dramatické, jenže Snaha Brno s.p. zkrachovala už moc dávno. Nehledě už k spíš nudnému a zdlouhavému ději, tak všechno, ale skutečně všechno, co by mohlo být jen trochu zajímavé, ubíjí strašlivá improvizovaná kakofonická hudba, která nás provází naprosto celým snímkem v občas obměňované smyčce. Člověk by čekal, že když tu hraje tolik dobrých herců, že se jim to podaří trochu vylepšit, ale i přes přesvědčivé výkony nepodařilo a tak je z Půlnoční kolony jen nedoplněná kolona na extrasuchý gin.