monolog

Kdo neviděl, neuvěří. Odmyslete si z Pravdivých lží většinu akčních scén, zaměňte herce a přidejte humoru a budete mít před sebou Podtrženo, sečteno. A to je přesně ten důvod, proč nemám rád remaky. Díváte se na dva filmy a přesto je to vlastně jeden. Jedna pointa, podobné vtipy, stejný děj. Různá kvalita režie a herectví. Možná jsou lepší remaky, kde ten děj aspoň trochu upravili, protože tak na člověka čeká nějaké závěrečné překvapení. Jenže tady ne. Většinu neakčních scén Cameron do detailu okopíroval - kradení peněz potomkem, manžel se dozví o její nevěře, jeho návštěva prodavače ojetin, zajmutí cvrkajícího párečku, výslech manželky, propuštění prodavače, zajmutí zločinci v hotelu, zastřelení zloduchů z rotujícího kulometu, úplný závěr s prodavačem - dalo by se pokračovat opravdu hodně dlouho a pořád by to nebylo všechno. Rozdíly jsou hlavně v pojetí a vložených penězích. V Cameronově verzi jsou spektáklovité akční scény, humorné hlášky, hvězdy první velikosti. V Zidiho je zase kvalitní francouzský scénář, lepší herci a hodně humoru. Hudba je, i když rozdílná, dobrá v obou verzích. Nedá se říct, která z verzí je lepší, protože v každé je to uděláno trochu jinak. Je možné říct, že ani jedna nedělá té druhé ostudu (tedy kromě skoro doslovnýho Cameronova opisování). A proto je i tento komentář a hodnocení k oběma filmům stejné.

Kdo neviděl, neuvěří. Odmyslete si z Pravdivých lží většinu akčních scén, zaměňte herce a přidejte humoru a budete mít před sebou Podtrženo, sečteno. A to je přesně ten důvod, proč nemám rád remaky. Díváte se na dva filmy a přesto je to vlastně jeden. Jedna pointa, podobné vtipy, stejný děj. Různá kvalita režie a herectví. Možná jsou lepší remaky, kde ten děj aspoň trochu upravili, protože tak na člověka čeká nějaké závěrečné překvapení. Jenže tady ne. Většinu neakčních scén Cameron do detailu okopíroval - kradení peněz potomkem, manžel se dozví o její nevěře, jeho návštěva prodavače ojetin, zajmutí cvrkajícího párečku, výslech manželky, propuštění prodavače, zajmutí zločinci v hotelu, zastřelení zloduchů z rotujícího kulometu, úplný závěr s prodavačem - dalo by se pokračovat opravdu hodně dlouho a pořád by to nebylo všechno. Rozdíly jsou hlavně v pojetí a vložených penězích. V Cameronově verzi jsou spektáklovité akční scény, humorné hlášky, hvězdy první velikosti. V Zidiho je zase kvalitní francouzský scénář, lepší herci a hodně humoru. Hudba je, i když rozdílná, dobrá v obou verzích. Nedá se říct, která z verzí je lepší, protože v každé je to uděláno trochu jinak. Je možné říct, že ani jedna nedělá té druhé ostudu (tedy kromě skoro doslovnýho Cameronova opisování). A proto je i tento komentář a hodnocení k oběma filmům stejné.

Tohle je jeden z několika filmů, které si pamatuji z nejútlejšího dětství. Obvykle jsem znal jen útržky, výjimečně název, ale ne tak u Čekej do tmy. Nemyslím, že jsem se u tohoto filmu někdy bál, čistě jsem jenom nesnášel Alana Arkina a ten jeho mastnými vlasy rámovanej slizkej ksicht (nic proti Alanovi, třeba v Útěku ze Sobiboru se mi líbil). A je to zvláštní, ale ani hrdinství Audreyiny postavy mě v dětství nijak zvlášť nepřipoutalo k sedačce. Já totiž vždycky strašně fandil Richardu Crennovi. Chtěl jsem, aby nakonec vstal a zachránil ji, aby to nebylo nic vážnýho. Možná kvůli jeho tunajší roli mám slabost pro takové ty tragické hrdiny, kteří nedokáží čelit osudu ani jej ovlivnit. Galantní, rytířští, i když dokážou být tvrdí, nikdy nejsou krutí a zlí. Lidi, které na špatnou stranu postavil osud a náhoda... Pak jsem se později dozvěděl, že místo Crenny ho mohl, kdyby neodmítl, hrát Robert Redford. Čekej do tmy je původně úspěšná broadwayská divadelní hra a je to na výsledku poznat (málo postav, jednota místa i času, hodně mluvení a ještě víc herectví). Kdyby tenhle film dostali do rukou horší tvůrci, skončilo by to fiaskem (A vím o čem mluvím.). Ale naštěstí aspoň tehdy nedostali a tak se můžeme stále nechat mrazit v zádech Audreyiným čekáním na smrt. Za zmínku taky stojí malá Julie Herrod, problémová holčička ve žlutých šatech, která si svou roli Glorie předehrála i předtím na Broadwayi.

A zase to ty křivý imperialistický kapitalistický přisluhovačský Yankeeský svině dokázaly! Zase naočkovaly obyčejnýho živnostníka, aby ničil, kradl a zabíjel pro ubohých 6 hektarů (!!!) půdy a nějaký rozoraný meze. Nedokážu se oprostit od toho šílenýho budovatelství, vážně nechápu, jak někdo mohl povolit točení těchhle braků, co povolit, přímo je přikazovat točit. Dějově je to naprostá šablona, která se tehdy neobjevovala jenom ve filmu, ale taky v knížkách. Obvykle jde o boj za družstvo (či jiné podobné zařízení - cementárnu, koželužnu, cihelnu...), vždycky jsou tam dvě (jiný sudý počet) silné postavy. Jedna je zlý zarytý a nenávistný protisociálněrealistický bastard neštítící se ani zabití bratra, otce nebo syna, aby uškodil společnému dílu. Jeho protějšek je naopak morálně na výši, uvědomělý a čestný předseda nebo jiný komunistický funkcionář. Ti jsou obklopení dalšími archetypálními postavičkami (z mamonu napravená žena, zloduchem pomýlení sousedé atd), kteří ještě v mlze neprocitli do těch světlých zítřků. A nikdo nepochybuje, že se dílo podaří i přes všechny úklady hamižného zloducha, protože na tyhle zmetky v tomhle režimu vždycky dojde (a když ne, tak co, Bůh /čti Lenin/ si je roztřídí). Tyto filmy dokáže z podprůměru povznést jedině výtečné herectví, výrazná postava, kvalitní humor, bohatá výprava nebo třeba neobvyklý scénáristický nápad. Jenže ve Froně nic z toho není. V paměti mi utkvělo jenom to, že produkce strašně plýtvala (natočili to na tehdy drahej barevnej materiál).

Robert Englund a Casper van Dien, ano ano, opět jste od sebe skoro všichni opisovali. Já bych ale vaši pozornost zaměřil trošku jiným směrem, na třetí, ve světě dosti známé jméno. A sice Wil Wheaton alias mladý slušňák Wesley Crusher ze Star Treku Nové generace. V tomhle filmu je jeho postava taky nepřehlédnutelná, ale bohužel to není herectvím nebo nezapomenutelností hlášek či čehokoliv obsahově jinýho. Nosí tady růžové háro. Ano, když jsem ho viděl, myslel jsem, že mám vlčí mhu... Asi se chce vymanit ze škatulky klaďasů (dále třeba Flubber), jenže na to jde z té nejhorší možné strany. Film je, jak už název napovídá, jednoduchý. Nejstandardnější průměrný příběh o tom, jak si šupinatá potvora splete jedno americké maloměsto se špajzem a začne vyjídat ledničku. K tomu mu pomáhá sakra rychlé trávení a ještě rychlejší schopnost pohybu a v mnoha situacích i téměř lidská inteligence. No, jen k tomu trávení, hadi mají právě neobyčejně slabé žaludeční šťávy (tedy kromě těch velkých hadů z amerických akčních sraček), četl jsem o tom, jak jednou domorodci zabili nacpanou anakondu (o které si mysleli, že snědla kozu) a našli v ní natrávenýho člověka, co se ztratil pár dnů předtím. Ten člověk v té knížce byl vyfocenej (proto si to pamatuju) a i když byl trošku "vymáčenej", pořád to nebyla spálená mumie. K postavám, co byste prosímvás čekali od filmu, kde hraje Casper van Dien? Dramatické herectví? Propracované charaktery postav? Scénář? Nebo skutečně směšný humor? To byste si měli raději přečíst nějakou pohádku, a ne tuto pravdivou příhodu.

První a proto nejdůležitější díl Nové generace, kde to všechno začalo. Kdyby se nepovedl, nic dalšího by asi zase nevzniklo (mám na mysli kapitána Pikea). Konečně po skoro dvaceti letech vznikl další ST (pokud nepočítám kreslenou sérii a filmy). Poprvé se zde divákům představily později dobře známé postavy, poprvé předvedly, co v nich je a bude. Tento film je dost nevyvážený, ostatně jel v televizi jako dva díly (což tu nevyváženost pomohlo dost zakrýt, ale dohromady v 90 minutách to tahá oči). První část, než se posádka dostane na Farpoint, je zdlouhavější a postatomový soud, který Q vytvoří, je minimálně dost nepřesvědčivý (a řekl bych i hloupý a trapný). Ale možná je to tím, že jsem nikdy většinu dílů s Q nijak zvlášť nemusel. Každopádně je to ale atmosférou pořádná připomínka původní Kirkovy série (a nejen proto, že přišel i stařičký 137 letý Kostra McCoy). Když ale konečně Enterprise dorazí k Farpointu, začíná ta nejlepší zábava. Triky nejsou z dnešního pohledu nic moc, výprava prozatím ještě viditelně dřevěně papundeklovo studiová a herci neodhalili hloubku svých postav, se kterými budou žít dalších patnáct let (tedy většinou), ale to nic nemění na tomhle dokonalém fenoménu. Mám rád celý Star Trek a všechny série i filmy, vypointované konce a akční či dramatický nebo humorný průběh mě vždycky dokáže pobavit, ale Nová generace byla první, se kterou jsem se potkal. A teď, po nějakých desíti patnácti letech od prvního podívání, musím říct jen s typickým pistolkovým Picardovým gestem: Pane Date, vpřed!

Tak, první film po třech letech, na kterým jsem byl v kině (lístky zadara z práce). Prvně se musím zmínit o tom, že je opravdu odporný !!! sedět ve druhé řadě na kraji, málem mi vypadly oči z důlků a proto to nezkoušejte, ani když vám dají lístky zadarmiko. K filmu musím říct, že i přes opravdu hloupou počáteční zápletku s rabi Loewem na smrtelné posteli a následující pomalej a občas příliš dětinskej rozjezd, se mi ve výsledku líbil. Po hodině rozjezdu přijde konečně to, proč jsou v kině i lidé starší desíti let, zábavná jízda. Dokonce i ta konečná humorná pointa mě zaujala. Ovšem nejvíc mě rozesmál jistý kanál. Víte, poklop kanálu váží nějakých 30-60 kg a dá se vytáhnout jenom speciální tyčí, určitě by to tři mladiství, i když jeden z nich navštěvuje o přestávkách posilovnu, nezvládli. A už vůbec holýma rukama. Film dojíždí na celkovou nedotaženost. Humor je většinou předvídatelný, děti (respektive jenom jedno dítě) jsou až příliš intelektuálně před dospělými, atmosféra vyšumí do stratosféry a náhod je opravdu moc i na film, kde má Bůh a Prozřetelnost napomoct vyřešení zápletky (nejlepší přítel scénáristy je DEUS EX MACHINA, ovšem Eurípides už umřel, tak by to neměli přehánět). Z hereckýho obsazení se mi nejvíc zamlouval Maroš Kramár, kterej skutečně občas vypadal jak tajemnější verze Indyho, což ho ale po nějaké době přešlo a stal se klasickým slušňákem. No a samozřejmě Bořivoj Navrátil, jehož herecký projev se, oproti mnoha jiným (Josef Abrhám, Jan Hrušínský), nezměnil k horšímu a je pořád stejně agilní a vitální, jako dřív. A za druhý nejlepší vtip považuji role Vladimíra Kratiny a Mileny Dvorské ani ne tak zahráním, jako spíš vůbec podstatou těch rolí (kdyby někdo nevěděl, tak: tajemný rybář a tajemná žena). Jen taková malá poznámečka nakonec, co to bylo za zlo, který se probudilo v naší době, když ani Nacisté nebyli pro rabiho odkaz důvodem k obnově? Tak radši plnou Parouback. Jindy Ovšem rozdělit to na pětidílnej seriál je podle mě pitomost.

Ty tři obecně oblíbené a nejznámější filmy Marie Poledňákové mám rád a tak když jsem slyšel, že nátáčí pokračování, byl jsem docela nadšenej a těšil jsem se. Inu, neměl jsem. Mělo mě napadnout, že když se jedná o návrat na režisérskou stoličku po dvaceti letech, nemuselo by to dobře skončit, že když to produkuje N@va, nemuselo by to dobře skončit, že když je to natočený po roce 1995 v ČR, nemuselo by to vůbec dobře skončit. Ale nenapadlo, nebo jsem to spíš potlačil. Filmy Marie Poledňákové byly dobrý jenom natolik, nakolik byli dobří herci, kteří v nich hráli. Nevím, jestli je to hereckou improvizací, nebo vůbec jen herectvím a uměním hrát, ale vtipné a nápadité a humorné dialogy se úplně vytratily. Všechno je to trapné, dříve zábavné dětské naivní hlody vyznívají příliš křečovitě a uměle. Příběh, mno, od zábavné rodinné komedie to přešlo spíš k estrádě plné hrubého humoru a nepovedených gagů. Srovnávat herce nemá vůbec smysl. Etzler jen napodobuje svýho zápornýho klaďase z Pojišťovny štěstí, Postránecký (i když byl tedy jediným kladem filmu) není děda-štverák jak si ho pamatujeme, ale spíš třetí mízou přetýkající postarší kámoš. Ingrid Timková je sice Janě Preissové dost vizáží podobná, ale protí ní je naprosto nevýrazná, ale pravděpodobně za to může scénář a nedostatek prostoru. No a zmiňovat se, že jestli by z Tomáše Holýho vyrostl Mádl, že by rotoval v hrobě, to už snad ani nemusím. Zbylý ánsámbl je tak prvoplánový a neumětelský, že co se mě týká, snad bych ho radši ani neměl blížeji rozebírat. Jeden jak druhej prostě předvádí variaci na své estrádní vystupování v různých zábavných šou na N@vě (třeba Novoty atd). No a Eva Holubová mi zase moc do téhle role neseděla, ale jak sama jednou řekla: To neřeš, prosimtě. Po tom nepátrej. a kvůli srdečnímu tlaku asi opravdu nebudu, nebo by to se mnou švihlo. Jen ještě jednu drobnou poznámečku nakonec. Věřte nevěřte, Vojtkova hláška: A hlavně nezapomeň dát na noc do lednice jogurty... mě fakt dostala, i když hudba v tom vilmu je naprosto úděsná (prostě to Nekonečný brumlání a bručení).

Bezvadná bláznivá komedie, kde ztřeštěné situace nejsou hlavním nositelem vtipu (tím jsou inteligentní dialogy) a kam se dnes obvyklé trapné nechutnosti neměly ještě šanci dostat. George a Gwen Kellermanovi jsou jako ptáčata vyhozená ze svého milovaného hnízda a musí se o sebe postarat v nepřátelském světě "mužů s deštníkem" a "mužů v pláštěnce", "mužů s taxíkem" a "stávkujících mužů", ale také s lidským nezájmem a neochotou. Svým způsobem jsou skutečně burani (i když spíše v tom naivnějším významu toho slova), až donedávna si žili v poklidu na svém milovaném maloměstečku, v neděli chodili do kostela a vždy se zdravili s každým sousedem. Přestože je Gwen tichošlápek a George uřvanec, je spíše pravidlem, že se děje podle Gwen, i když samozřejmě Georgeovi tu uzdu až tak moc zkrátka nedrží. Výtečně zahráno a neméně dobře napsáno, Simon uměl. I když Georgeovo neustálé hádání a řvaní pro zbytečnosti, pomstychtivost vůči těm nesprávným lidem, kteří nemůžou chod událostí ovlivnit a Gwenina ustrašenost a zdánlivá submisivnost můžou po nějaké chvíli pěkně štvát, nemůžete než s oběma manžely soucítit a trpět dohromady. Kolotoč smůly, která se jim nelepí pouze na paty, je mění ve stále zoufalejší lidi. Ostatně, kolikrát jste opravdu řvali po tom, kdo tu situaci opravdu mohl ovlivnit? Nenadáváme bance, že nepřevedla peníze včas, ale pošťačce, že nedonesla složenku. Policajtům, že dotírají zrovna na naši jemně nezpůsobilejší jízdu, když by měli řešit případy a skutečné zločince přimáčknout ke zdi. Politikům, že jsou zkorumpovaní, i když je sami podplácíme, nebo před tím zavíráme oči nebo s tím nic neděláme (ano, prostě běžte k volbám ;). Nadáváme sobě navzájem, pro každou drobnou blbost posíláme pro právníka (jako když malý kluk pošle silnějšího bráchu). Jsme malí a hulvátští a vzteklí vůči všem a všemu, co nějak narušuje naše plány, jsme egocentričtí a sobečtí, jsme prostě burani a město s mnohanásobnou hustotou obyvatel v nás probouzí jen ty horší pocity. Zavíráme se ve svých zlatých budkách soukromých pokojíků a odcizujeme se stále víc. Kellermanovi jsou na tom vlastně ještě moc dobře, proti nám.

Na tomhle filmu je nejhorší, že nenabídne žádného sympatického hrdinu. Pravda, Kate je sice k nakousnutí, jenže potom by si člověk musel tejden ze zubů vytahovat líčidlo. V některých filmech nejsou kladné postavy, v některých nejsou záporné. Tady nejsou sympaťáci. Jen pár nesympatických zlořádů a zbytek víceméně naprosto zbytečné křoví, které se však jako na potvoru objevuje v záběru nejčastěji. V hlouposti je tenhle film srovnatelný s dvojkou, ale přeci jen je i trochu zábavnější, což je zásluhou hlavně neuvěřitelně (tedy na Wisemana) propracovaného scénáře. Problém ale je, že upíři a vlkodlaci jsou všechny postavy jen podle jména a podoby. Nic víc společné s oběma plemeny ve filmu není a oba zmíněné rody se chovají spíš jen jako trochu lepšími reflexy nadaní lidé. Underworld je sračka. Naprostá a dokonalá a nic to nezmění. Pokud se řejža fakt nechal inspirovat Romeem a Julií, pak, věru, ehm... Asi přeskakoval nudné pasáže, kde se mluví (kurňa, a nemluví se v Romeovi neustále? Je to přece drama, ne? Popisy tam tedy nejsou.) Tady toto je taky drama, ale věřím, že každý soudný člověk by si přál, aby tu mluvili ještě míň, než tak činí. Ty perly by se měly tesat do mýdel na veřejných záchodcích.