Podčiarknuté, sčítané

Na pozdější verzi s Arnoldem to nemá. Jednak Pravdivé lži jsou ještě o ždibec líp napsaný, jsou v nich prvotřídní akční scény a taky jsou o něco líp zahraný. Tady se skoro vůbec nestřílí ani nerve, francouzskej režisér sází spíš na humor. Ale není to vůbec špatné, odsejpá to zasmál jsem se u toho. A líbilo se mi vidět některý scény, který byly později téměř přesně okopírovaný, hlavně mě bavil prodejce ojetin. Na čtyři hvězdy je to s přehledem. (09.10.2014)

Asi jako většina diváků jsem jako první viděl Pravdivé lži a ani chvíli mě nenapadlo, že je to vykrádačka tohoto filmu. Je to převážně díky výrazně americkému rukopisu J. Camerona a také faktu, že špionážní filmy k USA přecejen patří víc. I proto nebude to srovnávání obou filmů fér...tedy určitě ne vůči Podtrženo, sečteno! Už když začneme s hlavními postavami. Kupodivu nemám v případě Arnolda a Thierry Lhermitta potřebu řešit zřejmou fyzickou odlišnost, ale spíš fakt, že Arnold mi byl svým projevem sympatičtější. V případě manželek je to ještě výraznější, ale tam je v tom Miou-Miou vcelku nevinně. Cameron využil herecký potenciál Jamie Lee Curtis mnohem lépe a dal její postavě větší prostor. Velmi to pomohlo zdůraznit chemii, která mezi ní a Arnoldem fungovala na jedničku. Že to bylo trochu na úkor Harryho parťáka je škoda, ale je to pochopitelné. Když budeme v tom srovnávání pokračovat, tak musím říct, že mě překvapilo jak moc se Cameron držel původního scénáře. V mnoha ohledech to bylo 1:1. A tady je to opět trochu nespravedlivé. Kdybych viděl Podtrženo, sečteno! jako první, ocenil bych těch pár opravdu dobrých nápadů a vlastně celý příběh víc. Takhle mám ovšem pocit, že Cameronovi se podařilo namíchat ten koktejl špionážního krimi a komedie přece jen lépe. A to podotýkám, že jsem Pravdivým lžím dal jen 3*. V čem vidím to lépe? Pravdivé lži dobře fungují jako komedie, ale doplácí na megalomanství Camerona. I když příběh sám je kompaktní, jako celek je potrhaný přepálenými akčními scénami. V tomto je originál umírněnější, což je jen dobře. S tou akcí souvisí i hudební podklad, který v prvním případě zdůraznil akci, takže dodal dynamiku i komediálním scénám, ale v tom druhém hudba podtrhávala tu špionážničinu...ovšem na úkor komedie. Aneb Zidiho koktejl mi připadal moc fádní. Pokud bych si v budoucnu mohl pustit jen jeden z těch dvou filmů, asi bych zvolil Cameronův "vulgárnější" remake. Podtrženo, sečteno! není špatný film, ale ani lepší, než Pravdivé lži. (04.03.2024)

Kdo neumí stárnout, musí padnout.. Tajům špionážního řemesla příliš nerozumím a v poslední třetině jsem tu už v rozsáhlé sérii zvratů přestával mít jasno tom, kolik z dění znamená pro naše hrdiny reálné nebezpečí a kolik tvoří jen sofistikovaná hra zinscenována Francisem pro napínavé dobrodružství pro znuděnou manželku, příp. zinscenování Francisovým šéfem pro ještě větší zpestření života svého agenta s problémy v rodině. V tomto ohledu se přiznám, že jsem čekal velkolepější finále a ještě překvapivější pointu (SPOILER: ...a říkal si, zda tvůrci nezapojí do té hry v odhalení pozadí událostí i další členy rodiny, třeba syna Juliena, který je spočátku výraznou postavou a pak se náhle vytratí z děje... KONEC ****), ale jinak jsem byl velice spokojen a film mi bez jediného pocitu znudění utekl velice rychle a svižně. Zjišťuji, že tyto pozdější „temné“ dobrodružné komedie jako Prohnilí či Spolek darebáků mě od Claudea Zidiho baví snad ještě víc, než režisérova raná tvorba ve znamení Bažantů a spol. (kde jsem sice více obdivoval Zidiho hravé nápady, ale vzhledem k časté absenci souvislejšího příběhu se mi ten jeho styl až na výjimky nejednou omrzel ještě v polovině filmu) a vypadá to, že tady byl ještě Zidi pořád ve vrcholné formě. Ač děj překypuje napětím i akcí, pravidelně dochází k zábavným odlehčením, někdy směrem až k jemné parodii (třeba když Thierry Lermitte neodkladně jedná v akci se samopalem s pohádkovým pláštěm na sobě :)) a možná až na dvě, tři drsnější scény se mi to zároveň sledovalo pohodově. K mému překvapení mě tu úplně nejvíc bavil Eddy Mitchell, ač mám pocit, že jisté charisma a vtip mu dodával především Ladislav Frej v dabingu. [85%] (17.11.2022)

To, co od tohoto filmu můžeme čekat, Zidi nesporně nabízí. Jde však ještě dál: nabízí totiž nepoměrně více. Vlídný sarkasmus, jemný, v podstatě laskavý humor, připomínající větřík, čechrající vodní hladinu hřebínky nežně pěnících vlnek, to je film, v němž rozverně hravé přechází jakoby náhodou do až tragicky lidského. Hra na špionáž najednou asociuuje Al Kaidu, ocelová neprůstřelnost francouzských zpravodajců je náhle překvapivě křehká a zranitelná. Po tomto přelivu vlnky, měnící se ve vlnu, děj zase utichá. Partnerské hrátky skutečné lásky, v níž není nikdy nic dost lidské, se zklidňují. Řeka děje po překonání peřejí vyúsťuje do laskavého, mírného konce. Je to tedy i není lehký film. V každém případě se jedná o mistrovské dílko lehkého žánru, které si více než zdárně tyká s "velkým" uměním hraného filmu. Zásluhou nejen režisérovou, ale i hereckého obsazení. Zjišťujeme, že nadčasový dialog nemusí zvonit krví, hroucením, stresem, agonií. Že se může snést i s běžným lidským životem, který je nesamozřejmý svou čítankovou samozřejmostí. (06.05.2011)

Není to špatné, vůbec ne... Ale nezbývá než konstatovat, že teprve James Cameron, Arnold Schwarzenegger a Jamie Lee Curtis udělali z dobrého nápadu prvotřídní podívanou. Podtrženo, sečteno! má zkrátka do švihu a vtipu Pravdivých lží vážně daleko, a to jsem prosím milovník francouzských komedií a na jejich remaky se obvykle dívám skrz prsty. (07.07.2015)