Rogue

Fordovo panoptikum bizarních postaviček v čele se skvělým Johnem Waynem (a to ho normálně nemusím) v nadčasové konverzačce v dostavníku. Slavné scény nezklamaly a zbytek mile překvapil - Ford očividně není ani tak důležitý pro vývoj westernu, jako spíš béček let sedmdesátých a osmdesátých. Chci Carpenterův remake s taxíkem, Oldmanem a Russellem.

Pakulovy kvality předvedené v Klute vrcholí. Harrison Ford v poctivé detektivce staré školy s režií přetrvávajících osmdesátých let, kde je všechno podřízeno vyprávění. Temné pátrání plné nádherných záběrů a flashbacků se vydává nečekanými cestami a nechává diváka plácat se v pochybnostech po celé dvě hodiny. Přijde mi to jako kdyby Blacksad ožil (jakkoliv to v časové a nejspíš ani jiné souslednosti nedává smysl).

Lehká naivita je v roce 46 sice odpustitelná, protináckovské téma je běžné a wellesova hra se stíny je věc pěkná, ale když chybí napětí, je to chyba. Především se ale film bere strašně vážně, nemá ani kufřík hromadného ničení, ani uranium v lahvích od vína, ani tajné zprávy v dortech. Hlavně, že má záběry z koncentráku... prostě ne. Navíc Colombovsky vlezlého Robinsona fakt nemusím. A Wellese taky ne.

Konec šedesátek, horor a lesbický podtón... zajímalo by mě, jestli to španělé okoukali od italů, nebo jestli na to přišli sami. Třeba je to tím teplotním pásmem. Podstatnější však je, že atmosféra je slušná a není to žádná kečupovitá amatéřina plná ochotníků. Zapamatovatelných scén je bohužel méně než alternativních názvů, ale finále je perfektní. Serradora ještě blíže prozkoumám.

Za netypickou nezaujatost bez výchovného aspektu nakonec trošku nadstřelím, ale pořád je to strašně dlouhé a Priscilla Lane nefunguje ideálně. Oproti tomu gangsterský matador Cagney nezklamal, Bogart v neslavném období mi sedl a závěr je super.

Skvělé a vlastně bez chyby, jen by mi bylo bližší vzít dané téma za jiný konec. Každopádně tohle civilní nevyhrocené pojetí je hodně fajn. Tell me something to make me love you... Tell me your big tragedy. About the girl you loved who run away or died.

Papírovější než papír.

On je hezký a vtipný, ona je afektovaná a otravná. Ani jeden z nich není Cary Grant a ani jeden není Katharine Hepburn. Polovičatě vtipný scénář však přináší pohodovou konverzačku navazující na plodná padesátá léta.

Kde to skončilo? No skončilo to tim že sem tady... Veřejnoprávní zvrácenost, která je místy dost vtipná a místy nechutná (což je ve výsledku ještě vtipnější). Citová prostituce pro hlupou lúzu někde mezi kozami a chápavostí Ester Janečkové. Už z té hudby je mi na blití. Omfg

Kdyby se natočené materiály sestříhaly o pár let později, celý film by vyzněl úplně jinak. Roku 1970 se naštěstí za přispění Mihaela Wadleigha, Thelmy Schoonmaker a půl miliónu lidí povedlo zachytit atmosféru let šedesátých tak, jak nikdy předtím. Jeden z nejslavnějších finančních festivalových průserů se tak přetavil v dokonalou generační výpověď obohacenou krátkou exkurzí do světa chemických záchodků.