Rogue

Malick umí krásně snímat pole a koroptve, ale city a emoce mu unikají. Možná jen něco uniká mně. Tak či tak mě to nudí.

Pekelně super Ben Foster a nekonečná zásoba rozlamovacích světel. Jinak mix několika jiných filmů s atmosférou Horizontu události, kterou po slibném rozjezdu zabíjí střih. Vůbec nechápu, proč je tenhle epileptismus v posledních letech tak oblíbený. Ale nakonec zas taková škoda není, protože po půl hodině to začne být blbé ve všech ohledech.

Cameron musel čekat 15 let na vývoj technologie. Kniha Maurice Sendaka musela čekat 45 let na Karen O.

Old Shatterhand ožívá v modrém dokumentu National Geographic a klišé střídá klišé. Zlý mariňák, věty o dobrém srdci, šablonovité charaktery a absolutně předvídatelný děj... ale! Vidět Sigourney na plátně v tílku je neskutečné potěšení a všechno je tak krásně modré a světélkující, že nelze nepodlehnout. Ekologická agitka není tak žhavá - gaia princip je přirozenou součástí světa a rozhodně není agresivní, hlášky Stephena Langa jsou v angličtině neskutečně cool a tahání za ocásek je roztomilé. Všichni herci jsou super, Neytiri je nádherná, modrá Sigourney stříhá ušima a ta živá kouří. Skokové přibližovačky kamerou už jsem neviděla léta (no dobře, ve Star Treku je jich požehnaně), PG13 ničemu nevadí, závěrečná bitva je geniální a videoherní koncepce příběhu (rychlá expozice, poznávání cizího prostředí, učení se za asistence domorodé postavy, zapojení se do příběhu, stávání se hrdinou, záchrana světa) není zápor. Uvědomuju si, že je to celé hlavně o tom světélkujícím pozlátku a je mi to jedno, sežrala jsem to se vším všudy a chci zpátky (a spousta ostatních taky, miliarda padne v pohodě, dávám tomu tři týdny. A nejradši bych se s někým vsadila, že avatar předjede i titanic). Cameron stvořil bezchybný blockbuster, který nedokáže zabít ani dabing. Na Cameronově popcornovém epickém dobrodružství však není podstatné to, že posouvá technologii vpřed, ale to, že posouvá diváka vzad. Je mi zase dvanáct a v potemnělém kinosále si při útoku na hvězdu smrti slintám do popcornu. Letošní rok je prostě ve znamení třímetrových modrých věcí (ať už jde o Na'vi nebo Manhattanův penis). 2D funguje perfektně. Dokonalost je modrá. I have a girlfriend and she is so blue. Edit: počtvrté a pořád nemám subjektivně co vytknout. (sázka proběhla, pivo bylo zaplaceno)

http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/02/lineup-1958.html

Mělké Torino se starým Carterem.

Je to jak když vás kamarád pozve na oslavu narozenin, kde je hodinu a půl strašná nuda a pak vám dá papír, po kterém deset minut vidíte barevněji. Dalších třicet vám bude nalhávat, že to byla nejlepší párty vašeho života... nejvíc zarážející je, že Woodstock je použit jako kulisa pro film o Woodstocku a přitom výsledek nemá zádné charisma - režie je strnulá, hlavní hrdina nesympatický a feeling neexistuje. Strašné utrpení.

Kaplanova áčková režie, dvojice hláškujících a plácajících si negrů (sedmdesátkoví Smith a Lawrence) a Eastwoodovské magnum. Není se co divit, že má Tarantino Truck Turnera tak rád. Ještěže Mitchum vycouval.

Testosteron s irským přízvukem.

Pierre Jolivet žije v domě uprostřed písku. Jednoho dne při souloži praskne nafukovací panu a tak odletí vyrobeným letadlem do jiného domu uprostřed písku, kde potká bijce Jeana Rena. Černobílé a němé s obleky jak z nějakého larpu. Postkatastrofický art.