Rogue

Montgomeryho mexický mikrokosmos je uchvacující. Totálně bizarní charaktery, tříminutovka beze střihu, nerozkódovatelné motivace postav a závěrečný twist. Huh. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/02/ride-pink-horse-1947.html

Divně použitá agresivní hudba a příšerný smích hlavní semetriky mi spolehlivě kazí zážitek. Naproti tomu stojí postava Pinkyho (představení charakteru i provázek geniální), fajn kamera a plno nápadů (telefonní budka, pád zábradlím a zrcadlo na stropě, poslední scéna). Celkově na mě Brighton Rock působí jak ze třicátých let. No nevím.

Emocionálně věrná kopírka troskotá na šmoulím hlásku Tobeyho Maguira, mladých hercích a celkové zbytečnosti plynoucí z podstaty remakování pět let starého filmu.

Vůbec nechápu, jak se Premingerovi podařilo natočit příběh s tak bizarními charaktery (psychoanalytik, hypnotizér, kleptomanka) tak nudně. A Gene Tierney strašně přehání. Snaha zopakovat Lauru se nepovedla.

Semi-agitační peklo, němci jako dementi, gestapačka s jarmulkou a archiv rtěnek FBI. Dokumentární snahu shazuje neuvěřitelné množství propagandistických žvástů ve voiceoveru.

Béčková konspirace s hrdinou někde mezi Marlowem a Bondem, fyzické násilí, vietnamský záporák, amnézie a flashbacky. Celých 63 minut film sype takovou rychlostí, že se stydí i Hitchcockových 39 Steps. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/02/clay-pigeon-1949.html

Nejlepší nenamachrovaná nedigitální honička, skvělé úvodní titulky, pumpovací Winchestrovka, vrah v nemocnici a finále na letišti. Ten film má všechno. Tichá poctivost. (a ať vypadám vzdělaně - film je založen na knihách Roberta L. Fishe)

Puzzle o nekonečném počtu paralelních dílků. Žánrově přesně pro mě, navíc Tildu Swinton mám ráda a připomíná mi to Its all about love. Jsem těžce neobjektivní. Robert Lepage bude prozkoumán.

Jabka poprvé.

Sychravá osudovost a syrovost staré francouzské vlny je zahalena naprosto zbytečným kouřem z prořízlého hrdla Audilardovy artové snahy. Škoda...