Brighton Rock
Obsahy(2)
Manipulativní šéf gangu potřebuje zahladit stopy po vraždě novináře, a tak se sblíží s mladou servírkou, která by ho mohla usvědčit. (Netflix)
Recenzie (14)
2009: Zas tak uchvácený jako Bebáček jsem nebyl (snad proto, že zvuk byl dost šuměnkový a úplně každý dialog jsem nevychytal). Za hlavního hrdinu mi oblíbenec Greene strčí malýho hajzla, s kterým (a ani jeho neskutečně pitomou slepicí) nemůžu vůbec soucítit. Navíc se chytrák nechá chytit obstarožní babiznou, což nesvědčí o velké inteligenci. :) Ale vážně, není to špatné a kamera je pěkná. 70% 2020: Nedávno jsem přečet knížku a adaptace je to rozhodně zdařilá, byť se mohla trochu víc věnovat Idě. Ale jinak spokojenost (i se zřejmě podstatně kvalitnější kopií než před 11 lety). 80% ()
Divně použitá agresivní hudba a příšerný smích hlavní semetriky mi spolehlivě kazí zážitek. Naproti tomu stojí postava Pinkyho (představení charakteru i provázek geniální), fajn kamera a plno nápadů (telefonní budka, pád zábradlím a zrcadlo na stropě, poslední scéna). Celkově na mě Brighton Rock působí jak ze třicátých let. No nevím. ()
Potešujúce, že technickými vymoženosťami sa dostávame do prvej ligy ku Carolovi Reedovi a Orsonovi Wellesovi štyridsiatych rokov a striedanie montáží, dynamičnosti záberov, expozičných vychytávok a mnohorakosťou uhlov určujeme najnovšie trendy. Všetko je pospájané do krásneho očného zážitku drsnej kriminálky európskej školy, ale dejom je to troška nabúrané. Neviem prečo som si spomenul na Mannov Public Enemies, možno zato môže chemická podobnosť filmovej látky protagonistov, réžie, scenáru. Každopádne stojí za vzhliadnutie a dovolím si tvrdiť, že čo to pochytal aj Godard a spol. Medzi tromi a štyrmi. ()
Áno, je to klasika, technicky skvelá (scéna v zábavnom parku) s dobrým záverečným (ako inak, ironickým) nápadom. Rok ´47 bol celkovo na poli britského noiru veľmi bohatý. Brighton Rock je určite lepší než It Always Rains on Sunday či Odd Man Out, ale o úroveň lepší počin považujem They Made Me a Fugitive. Pre nadšencov odporúčam z roku ´47 aj skryté klenoty ako: Take My Life, Dear Murderer či The Upturned Glass (ktorý so strihovou technikou v jednej pasáži predbehol Hitchov Povraz!). ()
Malé britské překvapení. Podle románu a scénáře Grahama Greenea (=záruka kvality) natočili bratři Boultingové (John režie, Roy produkce) takový malý noirový pokládek. Vizuální stránka geniálně propracovaná a plná svěžích nápadů, při jejichž sledování musí každý noirový fanda prožívat slast. Zobrazení jednotlivých postav, propracovanost jejich charakterů brilantně vyzdvižená obrazovou stránkou - nádhera. A o narativních vychytávkách nemluvě. Postavy slepců velmi potěšily (odkaz na Langa?) a závěrečná scéna totální katarze - nebojím se říct, že ve scénáři si ji Greene přepsal do mnohem, mnohem lepší a úchvatnější podoby než v knize. ()
Reklama