Woodstock

Obrovský a velkolepý hudební koncert,který skvěle odráží atmosféru své doby a vznikl skoro jen tak náhodou tím,že byl kameraman na rockový festival odeslán se slovy"něco natoč,třeba to bude aspoň trochu zajímavý".A bylo.Svoboda je cítit na každém metru filmu a promlouvá svou řečí stále a to i po tolika letech.Chvílemi to vypadá,jako jeden velký a masový videoklip,ovšem dokumentární kamera tomu dodává jakýsi třetí(svobodomyslně-rockový)rozměr.Opravdu příjemný zážitek,který se v dokumentárním filmu stal legendou a zaslouženě si odnesl Oscara za nejlepší dokument.Ač tohle není přímo můj šálek kávy,nemohu dát nic jiného,než pařmenských 100%,už pro tu dokonalou atmosféru. (16.02.2010)

3 days of Peace & music... Báječný dokument o nejprofláknutějším, největším, nejlegendárnějším fesťáku na Světě, kterej už nikdy nemůže být překonán. Při sledování se na mě z monitoru valil obrovský marihuanovaný oblak plný míru, lásky a přátelství... Jestli bych někdy měl možnost cestovat časem, tak by Woodstock byl jednou z mých zastávek. Přiznám se, že zdaleka ne všichni účinkující splňují moje hudební požadavky, i sem několik songů přetočil, ale ta atmosféra, to je krása! Něco podobného nabízí český Woodstock - Open Air Trunov, ze kterého je hippie poseltsví a tráva cítit na míle daleko, s tím rozdílem, že Trutnov jsou 4 days of Peace & music, 4 Stages! Jako dokument to není až tak úplně vypovídající a záživný, ale je to sakra Woodstock, tak dávám plnej počet! Absolutně právem v top 200! (26.08.2010)

Měl to být původně úplně obyčejný festival. Pak přijelo půl milionu lidí. Vstupenky se přestali prodávat a Woodstock po červeném koberci nakráčel do síně plné událostí, u kterých bych zaprodal duši, jen abych mohl říct, že jsem byl u toho. Byly to tři dny lásky, míru a hudby. Aspoň takový Woodstock zachytil Michael Wadleigh. Být tam asi bych umřel blahem. (16.11.2009)

Originální film, který udržel mojí pozornost celou dobu trvání. Plejáda nejlepších tehdejších světových hvězd rockové hudby včetně legend Jimi Hendrix, Janis Joplin, Ten Years After a jiní, ukázala světu, jak to od poloviny šedesátých let v Americe vřelo. V tomto směru nebyl nikdy tento festival překonán, ale ukázal, jak skvělá muzika bourala tradiční hodnoty a ideály amerického konzumního způsobu života. Takže sluchátka na uši a jdu poslouchat. (09.04.2016)

Videl som Director's cut, ktorý je podľa niektorých ohlasov horší. Mne vadila hlavne stopáž, pretože tá bola predĺžená hlavne vďaka hudobným vystúpeniam a mne táto hudba veľa nehovorí. Omnoho zaujímavejšie boli rozhovory s účastníkmi a miestnymi obyvateľmi. Bol to taký malý výlet späť v čase. Z dokumentárneho hľadiska mi chýbali hlavne informácie o vystúpeniach, pretože väčšinou som netušil o koho ide. 60 % (11.02.2018)