Rogue

Průměrný romanťák točící se ve scénáristickém kruhu, postavy rádoby zajímavé, ale ve výsledku nudně papírové a spousta explicitního sexu s lacinou touhou šokovat. Na sžití se s postavami příliš povrchní + na zábavu málo nahláškované = odepsala jsem to po osmi dílech.

Psychologický thriller s nástroji na vyšetřování mutantních žen aneb oblíbená Cronenbergova témata popáté. Tentokrát s dvojčaty Ironsem a Ironsem a neprávem opomíjenou Genevieve Bujold (Chose me, Coma) v příběhu gynekologického milostného trojúhelníku bez nechutností. Cronenberg mainsteamovatí.

Anny Ondra, ve které stále převládá herectví němých filmů je otvírajíce naprázdno pusu zasazena mezi mnohem minimalističteji hrající muže. Pecka. A zajímalo by mě, nakolik byla situace ohledně natáčení Blackmailu inspirací pro Zpívání v dešti. Hitchcock je beze zvuku sice silnější, ale i ve zvukové verzi má několik geniálních momentů (knife...knife...knife). První půle je trochu roztahaná, ale i tak, oproti filmům z této doby (Langovo M), Blackmail neskutečně šlape. Díky hitchovi za potajmu natočenou němou verzi a geniální soundtest http://www.youtube.com/watch?gl=IE&hl=en-GB&v=zl6SMOSXa7A

Průměrně hollywodsky uvěřitelné charaktery, vděčné téma a dobří herci. Sturges by se mohl stát akční hvězdou přicházející generace, pozice jsou volné a Seagal je starý. 70% nejen za knírek

Od strašného voiceoveru k ještě horší agitce. Dassinova režie však drží film nad hranicí koukatelnosti.

Vážné téma + trochu nechutností + strašlivé zjednodušení = zaručený úspěch. Třikrát znásobený název s třikrát zkrácenou stopáží je pochopitelně mnohem lepší, tohle jsou jen laciné emoce v dobrém zpracování (a bez Billyho).

Blaxploitation kulťák od ještě kultovnějšího Jacka Hilla, na kterém je Cormanova škola úchylnosti sakra vidět. Pam Gier, její šestky a esence sedmdesátkově teplé béčkovitosti - afra, žlutá kombinéza, brýle místo pásky přes oko (Hill má pro jednooké záporáky evidentní slabost), dřevěné pendreky, plyšový lev a fialové spodní prádlo. Přes Tarantinovu snahu nejlepší film Pam Grier.

Ač předvídatelný, tak stále jeden z těch lepších snímků psychologické vlny černobílých let. Konec mohl být víc šokující, sestřičky víc podobné a já méně náročná, protože na čtyřičítky je to víc než slušné i takhle.

Ti, co Hitchcocka podceňují, by si ho měli zopakovat a rovnou si jednu lísknout :o) Hitch je king. A jo, Lang je dobrý.

M nese všechny neduhy raného Langa - malý tah na branku i přílišnou popisnost (praktiky pátrání) a z ní plynoucí dlouhou stopáž. Některé záběry jsou však skvělé a dávají tušit lepším a béčkovějším zítřkům.