Stanislaus

Divoké kočky jsou jeden z těch filmů, které jsou sice skrz naskrz podle šablony a prošpikované jedním klišé za druhým, ale to mi nebrání, abych si i tak na něj čas od času nenašel volnou chvíli. Rád se vracívám do "Hnusného kojota" za Violet, Rachel a Cammie, které to umí řádně roztočit za barem i na něm, pod dohledem rázné Lil, která si nebere žádné servítky. Když k tomu přičtu sympatické vedlejší postavy Kevina, Billa a Glorie, tak jde o příjemně strávenou půlhodinku. Navíc - kdo by si neoblíbil chytlavou píseň Can't Fight the Moonlight od LeAnn Rimes. Mile natočená oddychovka, která sice nepřináší nic nového, co se příběhu a postav týká, nicméně je plná pozitivní energie a vždy mě tak nějak pobaví.

Nejnovější Spider-Man je rozhodně nadmíru originální a unikátní snímek, co se výtvarné stylizace i způsobu vyprávění týká, a zaslouží si plnou diváckou pozornost a kinoprojekci, jelikož na malé obrazovce by se onen nepřehlédnutelný vizuál úplně ztratil. Zpočátku mi animace přišla poněkud trhaná a nepřirozená, avšak po chvíli se tomu člověk dostal pod kůži a mohl si užívat onen komiksu velice věrný vizuál. Ve výsledku je tento film je řádně svižný, umírněně humorný a třešničkou na dortu je posledních dvacet minut, které jsou ultimátně megaakční a místy i celkem náročné pro obyčejné smrtelné oko. Solidní kousek z marvelovského vesmíru, který si však razí vlastní cestu, což mu jde ale vskutku skvěle.

Rogue One byl v rámci SW univerza svěžím nádechem, byť přímo nespadal do žádné trilogie. Solova sólovka měla slušný rozběh, avšak v závěru nedosáhla kvalit výše zmíněného snímku. První polovině filmu vévodí bombastická přestřelka na vlaku, která měla vskutku akční grády a byla rozhodně nejsvětlejším bodem filmu. Herecké obsazení bylo sice na první pohled líbivé, avšak jejich charaktery byly na můj vkus poněkud nevýrazné. Plot twisty na mě úplně moc nefungovaly a po zhlédnutí filmu jsem měl celkem rozporuplné pocity. Jde tak o veskrz průměrně natočené sci-fi dobrodružství, u kterého zamrzí zejména značně nevyužitý potenciál.

Aquaman je prozatím dost možná nejpovedenější film z DC univerza, byť některé scény bily lehce do očí a místy se tam o sebe třískalo jedno klišé za druhým. Nicméně se na to ve výsledku pěkně dívalo a tvůrci si rozhodně nekladli žádné meze, co se fantazie a výpravy týká. Chvílemi to celkem okatě připomínalo legendu o Artušovi/Arthurovi a jeho honbu za svatým grálem, který zde byl akorát nahrazen zlatým trojzubcem. Vedle typicky žánrových aspektů jako je hrdinství a vyrovnávání se s minulostí film poukazuje na současné problémy jako jsou "plastické oceány" či (in-)tolerance vůči "míšencům", čímž vše získává poněkud hlubší a aktuálnější význam. Nadmíru pestrobarevný výlet do CGI hlubin, který sice ve srovnání s filmy z marvelského univerza postrádá větší dávku humoru, ale rozhodně nepostrádá spád, akci, ani slušné herecké obsazení.

Boar se v rámci hororů s přerostlými zvířaty s nevídaným apetitem řadí spíše k těm horším kouskům. Největší slabinou filmu je špatný scénář a ne úplně sympatické postavy, kterým člověk téměř přeje, aby je ten obří uchrochtanec sežral. Co se vizuálního ztvárnění divočáka týká, tak sice nebyl tak špatně udělaný jako většina monster od Asyla, nicméně oproti takovému Jezeru s krokodýlem zde byl cítit značně upnutý rozpočet. Vesměs podprůměrný film s nadprůměrně hladovým monstrem v hlavní roli, ve kterém se o sebe tříská jedno klišé za druhým.

Úsměvná jednohubka ze shrekovského univerza o nadmíru paranoidním Heimlichovi a jeho společnících, kteří na vlastní kůži zakusí, že večeře může být nadmíru nebezpečná - obzvlášť, pokud mají být tito tři šprechtící čuníci součástí menu.

Halloweenský speciál k Shrekovi nabízí slušně nazpívaný cover k Jacksonovu Thrilleru a líbivě ponurou vizuální stránku. Humoru je zde opravdu pomálu, pozornost je soustředěna spíš na ono děsivé vystoupení postav, které se objevily napříč všemi celovečerními filmy.

Johnny English do třetice všeho dobrého i zlého! Třetí film o nadmíru nešikovném agentovi je kvalitativně srovnatelný se svými předchůdci, co se akce, dávky humoru a hereckého obsazení týká. Místy tvůrci vařili z vody a sázeli na již viděné, ale taneček naspeedovaného Englishe, hlášky předsedkyně vlády s tváří Emmy Thompson či miniscénka se "špionskými geronty" Gambonem, Dancem a Foxem neměly chybu. Rovněž jsem uvítal návrat starého známého Bougha. V neposlední řadě chválím i to, jak si tvůrci dělali opakovaně srandu z kontrastu mezi vyspělými technologiemi (moderní generací) a tradičními postupy (starou gardou).

Halloween je bezpochyby klasikou svého žánru, z Jamie Lee Curtis učinil jednu z nejznámějších "scream queens" všech dob a i po dlouhých čtyřiceti letech od své premiéry dokáže vyvolat napětí a nahnat hrůzu, a to i přesto, že se něm trochu podepsal zub času. Vedle toho obsahuje jednu z nejikoničtějších hororových hudebních znělek, která dokáže napnout i přes svůj jednoduchý motiv a vytváří vskutku nepříjemnou atmosféru. Film, který je povinností pro fanoušky žánru, avšak i vesměs hororem nepolíbený divák jako já si v něm najde své.

Nejnovější adaptace příběhu o zeleném, chlupatém bručounovi, který tuze neměl rád Vánoce, se v mnohém liší od hrané verze z roku 2000 s Jimem Carreym v hlavní roli Grinche (první film z roku 1966 jsem doposud neviděl). Rozhodně je více pro děti a snaží se možná až příliš nápadně moralizovat nejmenší publikum, což sice bylo i v hraném filmu, nicméně ten byl zase temnější. Trochu jsem postrádal osvětlení Grinchova původu, který byl celkem pěkně zpracovaný ve filmu z roku 2000. Takhle bych mohl pokračovat ve srovnávání dál, což se mi úplně nechce. Nový Grinch rozhodně nepostrádá pěkný a pestrobarevný vizuál. Nejvtipnějšími postavičkami byla rozhodně zvířátka - Max a Fred opravdu váleli - nebýt jich, člověk by se ani moc nenasmál. Film je sice primárně zaměřený hlavně na děti, avšak poselství o tom, že Vánoce nejsou o dárcích a penězích, nýbrž o hodnotách, které jsou mimo materiální svět, je vhodné pro všechny.